Zdroj: Shutterstock
Komu teď pomáháte?
Ozývají se nám lidé, kteří nezvládají splácet své závazky. Dříve jsme pracovali s osobami z nejchudší části společnosti. Často jde o lidi, kteří před sebou dluhy tlačí dlouhou dobu – i několik let. V době covidu se ozývají lidé, kteří podobné problémy dříve neměli a je to mnohem pestřejší. Výrazně přibylo lidí, řekněme, z nižší střední třídy. Jde třeba o malé podnikatele, kteří zkrachovali. Máme vytíženou dluhovou help linku, a to i přesto, že naše organizace navyšovala počty pracovníků, kteří lidem v problémech radí.
Můžete uvést konkrétní případ člověka, kterému jste nedávno pomáhala?
Šlo o klienta, který pracoval v pohostinství a o práci v době covidu na delší čas přišel. Vypadly mu příjmy a tím pádem najednou nebyl schopný splácet své dvě půjčky. Podobné problémy jsme řešili třeba s taxikářem nebo paní, která pracovala v posilovně. Problémy u lidí v době covidu nejsou ale dané jen tím, že by přišli o práci. Výraznou roli hraje třeba i propad příjmů v momentě, kdy lidé zůstali na ošetřovném, porotože se starají o děti, které nechodí do školy. Příjmy v rodině pak výrazně klesají a lidé, kteří v normální době měli rodinný rozpočet tak akorát pokrytý, se rychle dostávají do problémů. Takových lidí je v Česku dost. Jejich situaci někdy zhoršovala i zpožděná výplata dávek. Třeba ošetřovné nebo nemocenská chodily leckdy i s dvouměsíčním zpožděním. Nejde určitě o zlovůli úřadů, je to nejspíš důsledek snížených kapacit.
Vendula Kroupová je aktivizační pracovnice pro rodiny s dětmi, terénní pracovnice a metodička olomouckého pracoviště Člověka v tísni.
Nejčastěji řešíte problémy se splácením půjček?
Ano, v drtivé většině to jsou spotřebitelské úvěry. K tomu se přidávají věci jako neuhrazené zdravotní pojištění nebo sociální pojištění z dob podnikání, poplatky za různé typy pojištění, komunální odpad nebo třeba pokuty.
Volají lidé v problémech včas? Naučili už se to, po čem věřitelé volají, tedy aby své problémy řešili aktivně a hned, pokud nemohou splácet?
V tomto je vidět posun, který přinesl covid. Dříve se na nás obraceli spíše lidé, kteří byli v problémech dlouho a kde už bylo pozdě, řešily se spíše jejich exekuce. Dnes se k tomu přidávají lidé právě hned při počátečních potížích. Jsou to lidé, kteří dříve spláceli, ale teď jim klesly příjmy a nemají na splátky.
Jak se to řeší?
Pokud je to možné, domluvíme s klientem schůzku a vše podrobně probereme. V době covidu jsme se zčásti přesunuli do online světa, takže přes služby typu Teams a po telefonu se teď řeší i dluhy. Klasicky se jako první krok při konzultaci rozbíhá komunikace s věřitelem – typicky s bankou nebo úvěrovou společností. Když jsou klienti kompetentní, tak je poučíme a necháme to na nich. Když potřebují pomoci i s komunikací s věřitelem, uděláme to. Na všechny každopádně apelujeme, aby s věřitelem problémy začali řešit co nejdříve a nehráli mrtvé brouky. To nikam nevede. Často se pak s věřiteli dohodnou na odkladu nebo rozvolnění splátek.
Banky i úvěrové společnosti slibují, že budou žádosti o odklady splátek v covidové době posuzovat vstřícně. Funguje to v praxi tak?
Myslím, že vstřícnost vidět je a u mnoha věřitelů je to tak, že když lidé začnou komunikovat včas, jsou velmi úspěšní. Dnes už ani není vidět velký rozdíl v komunikaci mezi bankami a úvěrovými společnostmi, vstřícnost je podle mojí zkušenosti většinová.
Je odklad nebo třeba nový splátkový kalendář cestou, jak nespadnout do exekuce?
Je to účinný nástroj u lidí, kteří závazků nemají mnoho a kteří řeší aktuálně zhoršenou situaci. Pomůže jim to překlenout dobu, kdy dojde k propadu příjmů. Po rozvolnění, až se vrátí do práce nebo ke svému podnikání, mohou zase začít řádně splácet.
Změnilo se něco i u lidí, kteří s dluhy mají problémy dlouhodobě a byli v insolvenci už před covidem?
Téměř nic se nezměnilo pro lidi, kteří pobírají invalidní a starobní důchody nebo jsou na dávkách. Jejich příjmy zůstaly stabilní. Výrazné dopady jsou znát u zaměstnaných lidí, kteří mají menší děti či školáky, kteří se o sebe nejsou schopni postarat. U nich došlo k poklesu příjmů, protože musí s dětmi zůstat doma, když jsou zavřené školy a školky. Často také lidé o práci přišli. S klesajícími příjmy ubývají i nástroje, jak jejich insolvenci řešit. Když nemají peníze na splácení, tak dluhy prostě nevyřeší.
Když jsou lidé v oddlužení a nemohou každý měsíc hradit své závazky, znamená to, že jim soudy proces osobního bankrotu zruší? Že tedy covid přerušil jejich cestu z dluhové pasti?
Bohužel i k tomu dochází, ale až v krajních případech. Vždy se snažíme motivovat klienty v oddlužení k tomu, aby v těžkých situacích hlavně komunikovali s insolvenčním správcem i se soudem. Je možné zažádat o přerušení oddlužení až na 12 měsíců. Posuzuje to vždy insolvenční soud a domnívám se, že problémy způsobené covidem jsou dobré důvody, proč o přerušení žádat. Stejně tak lze zkusit požádat soud o změnu splátek. Navíc Lex covid pamatoval i na lidi v insolvencích. V rámci opatření se například u návrhů podaných před novelou z roku 2019 potírá hranice 30 procent, pokud dlužníkovi poklesly příjmy prokazatelně kvůli covidu.
U exekucí platí to stejné? Když je problém, musím s exekutorem komunikovat?
Ano. A je dobré zmínit, že před problémy nikdo neuteče. Když je problém, exekutor to zjistí rychle prostě tak, že od dlužníka nepřijde měsíční splátka dluhu.
Seriál rozhovorů o dopadech epidemie. Dluhová poradkyně, vesnický hospodský nebo šéfka hospice vyprávějí, jak změnila jejich životy.
Jak se teď v praxi chovají exekutoři a jejich vykonavatelé? Exekutorská komora je obecně vyzývá ke vstřícnějšímu postoji.
Většina respektuje pravidla, jedná korektně a vnímá zhoršenou situaci. Řešíme ale i nehezkou praxi některých úřadů. Hodně to bylo aktuální před platností moratorií, která v době covidu dočasně zastavovala mobiliární exekuce, tedy vymáhání dluhu přímo u lidí doma. Agresivnější úřady zintenzivnily nátlak na dlužníky. Spousta těchto lidí, kteří nekomunikují s námi nebo s jinou poradnou, nejsou dostatečně poučení o svých právech a mohou tlaku podlehnout. Pro všechny je pak nátlak od těchto vykonavatelů velmi psychicky náročný. Minulý týden jsem se bavila s klientkou, které se to děje opakovaně. Řekla mi, že nebýt toho, že jí situaci vysvětlím, probereme to spolu, ona si tak uleví a zároveň se dozví, jak může se zástupci exekutora jednat, tak by už zřejmě ukončila svůj život.
Jak konkrétně zástupci exekutora na lidi tlačí?
Požadují mimořádné splátky, na které nemají nárok, nebo zintenzivní počet volání. U té klientky, kterou jsem zmínila, to je tak, že se jí propadly příjmy a ona už si nemůže dovolit splácet nic navíc oproti tomu, co ze zákona musí. Zbývá jí jen nezabavitelné minimum, ale zástupci exekutora na ni neustále tlačí, ať platí víc. Před platností moratoria nátlak zintenzivnili a vyloženě jí vyhrožovali, že si pro peníze přijdou k ní domů a zabaví jí majetek. Jde přitom o paní, na kterou spadly dluhy manžela, za kterého podepsala spoludlužnictví, on je teď velmi nemocný a dluhy neřeší. Nejde přitom o ojedinělý případ, podobné zkušenosti mají i kolegové z jiných částí republiky. Agresivnější exekutoři zůstali agresivní i v covidové době. Znovu ale opakuji, že taková naštěstí většina exekutorů není.
Ten nátlak vypadá zhruba tak, že zástupci agresivního exekutora volají lidem a vyhrožují jim, že naběhnou do bytu a ti lidé pak nebudou mít na čem vařit a v čem prát?
Nějak tak to vypadá, ano. Každý člověk má jinou míru toho, co unese. Pro všechny je to ale stresující. Když zástupci exekutora takto jednají, tak je nezajímá vlastně nic. Ta má klientka jim opakovaně říkala, že když mohla, tak jim posílala o dva tisíce více, než musela, a že teď ty peníze prostě nemá. Je to ale nezajímá a dál na dlužníky tlačí. Tim je často zviklají. Ta paní už si pak začala myslet, že to musí splácet a už začínala řešit, kde ty peníze má vzít. Kdyby se na nás neobrátila, nevěděla by, že na to exekutor nemá nárok. Mohlo by se stát, že ty peníze někde obstará, půjčí si u nějaké nesolidní firmy a problémy se tak zvětší.
Jak moc lidem pomáhají opakované stopky na mobiliární exekuce, které poslanci schválili v rámci mimořádných opatření? Rozumím tomu, že to dává smysl z hlediska boje s epidemií – není teď vhodné, aby mi do bytu nakráčeli cizí lidé. Dává to ale smysl i z hlediska samotných dluhů? Neoddaluje to jen problémy?
Myslím, že z obou těch důvodů to smysluplné je. Opravdu je to tak, že hodně lidí v době covidu náhle přišlo o příjmy a nemají z čeho brát. Když je někdo v exekuci nebo v insolvenci, tak má peníze maximálně na základní výdaje a často mu třeba s nájmem musí pomáhat příbuzní. Některým lidem musíme pomáhat třeba i balíčky potravinové pomoci a ze sbírky SOS Česko jsme těm nejtěžším případům jednorázově hradili třeba i nájemné. Za pár měsíců se to u spousty lidí může zlepšit. Až se budou moci vrátit do práce, začnou třeba exekutorům zase posílat i mimořádné splátky. Mimořádná stopka mobiliárních exekucí je teď pro ně vítaný oddech v těžké době. Je fajn vědět, že vás v příštím čtvrt roce nemůže překvapit nečekaná návštěva.
Kdybyste u exekucí mohla hned teď změnit jednu věc, co by to bylo?
Chtěla bych, aby mobiliární exekuce probíhaly humánněji, aby probíhaly za účelem, za kterým mají probíhat. Má jít o zpeněžení majetku, pokud dlužník nějaký má. To ať se děje, ať věřitel získá co nejvíce peněz z majetku, který dlužník má. Dnes ale mobiliární exekuce častěji slouží jako nátlak na dlužníky. Byla bych ráda, aby se u nich držel nějaký standard, co se chování vykonavatelů týče, a aby se důsledně dodržovalo nahrávání průběhu mobiliárních exekucí. Dnes jsou často ponižující a slouží jako prostředek pro „vymlácení“ mimořádných splátek z dlužníků. Nejednou se našim klientům stalo, že po nich vykonavatelé chtěli, ať teď hned seženou 20 tisíc korun. Kde to ti lidé mají vzít? Takoví vykonavatelé lidem způsobí ještě větší problémy, než je samotná exekuce.
Mluvila jste o tom, že by se měly mobiliární exekuce důsledně natáčet. Nahrávání je povinné, ale v praxi se neděje?
Děje, ale někteří vykonavatelé to obcházejí. Třeba tak, že jeden vykonavatel nahrává a druhý si vezme dlužníka do vedlejší místnosti, kde se mu snaží domluvit, aby teď hned sehnal peníze. Znovu ale zdůrazňuji, že takováto nekalá praxe se týká jen některých exekutorských úřadů. Nebojím se říci, že většina exekutorů pravidla dodržuje, chovají se přiměřeně a naši klienti nám i hlásí, že mobiliární exekuce často probíhají bez větších emocí.
Jak obvyklá je u lidí, kteří mají dlouhodobě nezvladatelné dluhy a kterým pomáháte, práce načerno?
Setkáváme se s ní, ale není to běžné. Lidé nám to většinou ze začátku nepřiznají, ale my to vytušíme. Častěji to bývá tak, že lidé mají nepřiznanou jen část svých příjmů. Když je to náš klient, jehož situaci řešíme, a chce jít třeba do oddlužení, tak po lidech vyžadujeme, aby přiznávali všechny příjmy.
Ministerstvo práce a sociálních věcí zjednodušilo v krizi agendu spojenou s čerpáním některých dávek. Mluvilo třeba o snadnější žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc, úřady práce šlo o dávky žádat přes e-mail. Pomohlo to?
Lidem určitě pomohlo, že třeba u příspěvků na bydlení nebo přídavků na dítě nemuseli dokládat příjmy a uhrazené náklady na bydlení za předchozí čtvrtletí. Úřady dávky posuzovaly podle předchozího období. To byla od státu dobrá reakce. U mimořádné okamžité pomoci je realita taková, že zjednodušení formuláře zní dobře, ale hlavní je vyplácení. A to leckde dobře nefunguje. Podle našich zkušeností vyplácejí úřady práce tuto dávku stále méně často. Lidem ve finanční tísni by třeba pomohlo, kdyby z mimořádné okamžité pomoci dostali peníze na kauci při sjednávání nájemního bydlení. Na to ale úřady neslyší, i když podle pravidel by na kauce tato dávka měla jít použít. Docela teď naopak funguje dávka mimořádné okamžité pomoci na pořízení ochranných pomůcek proti koronaviru. Některé úřady dokonce poskytují ochranné pomůcky, aby zabezpečily žadatele, než se dávka zprocesuje. Ale zase se to liší podle úřadů. Máme zkušenost s úřadem, kde nevyplácejí peníze, ale dají lidem pár respirátorů.
Vaši kolegové, sociální pracovníci Člověka v tísni, pomáhají třeba i s distanční výukou. S čím konkrétně?
Máme službu zaměřenou na podporu dětí, primárně cílíme na rodiny, kde už jsme dříve pomáhali. Když se zavřely školy, měly tyto rodiny různé problémy. Někde neměli počítač, jinde třeba připojení nebo neuměli využít nástroje distanční výuky. Někdo už třeba ani nestačil na probíranou látku, neuměl svým dětem poradit. Pomáhali jsme pak jak konzultacemi, tak třeba i se sháněním počítačů a připojení. Covid se u doučování ukázal vlastně jako docela užitečný. S přechodem do online světa odpadlo cestování za dětmi do domácností, které je časově náročné, protože pracujeme skoro v celém kraji. Teď můžou naši dobrovolníci učit v jeden čas více dětí najednou. Doufám, že alespoň část z této praxe zachováme i po epidemii. Nemůžeme ale děti nutit sedět před počítačem hodiny. Je vidět, že když mají dopoledne online výuku, tak odpoledne při doučování už toho mají dost a moc nevnímají.
Jiří Hovorka
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
27. 4. 2021 16:09, DRSG
Tak zrovna penzisté a učitelky mají své jisté, že? :-)
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
27. 4. 2021 19:14, pepik351
Už jenom fakt, že se někdo musí obracet na nějakou linku pomoci atd svědčí otom, že takovej člověk udělá nejmín škody když bude celej život na úp . Takový věci má vědět dopředu coby kdyby a né se divit jak blázen když je najednou bez peněz. Jo a každej kdo si vyřídil pomoc od státu tak na tom zas tak špatně není.
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.