Proč je vůbec nutné v systému exekucí něco měnit?
Na stávajícím stavu kritizujeme, že kvůli volnosti věřitele vybrat si exekutora dochází k extrémní soutěži mezi exekutory. Ti se pak často k dlužníkům chovají agresivně a nepoužívají vůči věřitelům racionální bariéry, jako jsou třeba zálohy na náklady řízení. Jejich vybírání by přitom vedlo k tomu, že by věřitelé víc zvažovali, jestli bude exekuce úspěšná, takže by jich nebylo tolik. Věřitel by totiž musel vždycky zaplatit třeba 500 korun, které by se mu vrátily jenom tehdy, když by exekuce byla úspěšná.
Ministerstvo spravedlnosti navrhuje princip „jeden dlužník – jeden exekutor“. Povede to podle vás k omezené té soutěže?
Možnost, aby si věřitel vybral exekutora, naruší navrhovaná novela jenom částečně. Přestože to podle dnešních dat může vypadat, že se výběr bude i dál týkat jenom malé části trhu. V současnosti je totiž jenom pět procent nových exekucí zahájeno vůči někomu, kdo žádnou exekuci nemá. A jenom u nich si věřitelé budou moci vybírat. U těch zbylých 95 procent si nebudou moci vybírat, protože jde o exekuce na lidi, kteří už nějakou mají – nová exekuce u těchto lidí půjde k tomu exekutorovi, který u dlužníka dělal první exekuci. Jenže po zavedení dalších novinek, s nimiž ministerská novela počítá, se ten poměr změní. Po zavedení povinných záloh a soudních poplatků, které budou platit věřitelé, se celý ten trh posune do nějaké normálnější situace, kdy odhadem několik desítek procent nových exekucí bude zahajováno vůči někomu, kdo žádnou exekuci nemá. To povede k tomu, že volná soutěž zůstane zachovaná u velké části nových exekucí. Půjde minimálně o desítky tisíc exekucí.
V neziskové organizaci Člověk v tísni se od roku 2005 věnuje problematice chudoby, předlužení a vzdělávání. Inicioval indexy predátorského a následně etického úvěrování, pomocí nichž například dokázal přesvědčit velké úvěrové firmy, aby přestaly ve svých smlouvách používat rozhodčí doložky. Založil také Demografické informační centrum, které se zaměřuje na populační otázky; působí v něm jako analytik.
Kdo si rozdělí dlužníky s více exekucemi, které jedou už z minulosti?
V tuto chvíli máme hrozně nerovnoměrný nápad mezi jednotlivé exekutory (jde o počet návrhů na exekuci, které jim jsou doručeny, tedy takzvaně napadnou – pozn. red.). Ty větší exekutorské úřady jsou většinou ty starší. Pravděpodobně tedy velkou část těch prvních exekucí spravuje úzká skupina velkých exekutorských úřadů. Výhledově by tento mechanismus, kterému například Exekutorská komora říká sněhulák (první exekuce na sebe nabaluje všechny další vůči stejnému dlužníkovi – pozn. red.), a také ho kritizuje, vedl k tomu, že nám odpadne minimálně sto a víc exekutorů (z celkových zhruba 150 - pozn. red.), kteří postupně nebudou mít žádný nápad, protože takřka nikdy nevedou tu exekuci jako první. Trh se tak zúží na velmi málo exekutorů, klidně může jít o pět nebo deset. Ti se pak začnou chovat jako oligopol. A doplatí na to i věřitelé, protože takoví exekutoři by se vůči nim chovali velmi asertivně.
Kdyby tu zbylo takhle málo exekutorů, bude to špatné i pro dlužníky?
Těžko říct. Kdyby to ale bylo na nás, tak bychom jednoznačně zavedli místní příslušnost, která je podle nás po všech stránkách spravedlivější. To, co teď navrhuje ministerstvo, je ale přesto lepší než ten dosavadní stav. Byť to opravdu považujeme za nouzové řešení s velmi obtížně odhadnutelnými dopady na celý systém. Určitě by to vedlo ke změně chování exekutorů.
Je tam i ryze praktická rovina. Když exekuce u dlužníka s více exekucemi půjde původnímu exekutorovi, tak dlužník z Frýdku-Místku stále může dostat exekutora z Chebu. Velký problém je v takovém případě s nahlížením do exekučního spisu. Vy se řadu informací nemáte šanci dozvědět odjinud. A exekutor nemá povinnost ho poslat ani k blízkému exekutorovi. I naši právníci tak musí jezdit po celé republice, aby nahlídli do spisu. Toto nepohodlí by ale šlo vyřešit nějakým ustanovením o povinnosti sdílet spis.
Zavedení místní příslušnosti – takzvané teritoriality, kdy by dlužník automaticky připadl exekutorovi poblíž jeho bydliště – by podle vás tohle všechno omezilo?
Ano, pokud by se správně nastavil paušál pro zálohy na náklady. Když budou moc vysoké, tak to demotivuje exekutora od toho, aby vůbec něco dělal. Pak by totiž vyžil jen ze záloh. Když se naopak nastaví nízko, na pár stovek korun, tak mu to náklady nepokryje, ale zároveň to sníží objem nápadu exekucí, protože ty zjevně nevymahatelné exekuce věřitelé nebudou zahajovat. Na druhou stranu pro malé věřitele, kteří mají jednotlivou pohledávku, není problém zaplatit třeba 400 korun na záloze. To je problém pro nějakého generického věřitele, který má například deset tisíc pohledávek a z toho osm tisíc nevymahatelných, což je v praxi běžné. U osmi tisíc nevymahatelných pohledávek by totiž měl milionové ztráty. Dopředu si tak sám ty dlužníky prolustruje a nezahájí tedy deset tisíc exekucí, ale třeba jen pět tisíc. Povinné zálohy tak mohou mít výrazný efekt na celé fungování trhu, výrazně zvýší efektivitu exekučních řízení.
Účty za telefon, elektřina, plyn. Neplatíte zbytečně moc? Poradíme, jak odlehčit rodinnému rozpočtu – porovnáme nabídky a vybereme tu nejlepší.
S povinnými zálohami ministerská novela počítá. To tedy chválíte?
Úplně jednoznačně. Kritizujeme toho „sněhuláka“, ale zároveň opakuji, že ministerská varianta je lepší než současný stav. Pokud ale začne platit, povede to k enormnímu posílení velkých exekutorských úřadů. Do budoucna to může mít vliv i na prosazování dalších změn v Poslanecké sněmovně. Proto si myslíme, že místní příslušnost je klíčová změna, ke které by teď mělo dojít.
Odpůrci teritoriality ale říkají, že když budou mít exekutoři své jisté, tedy automaticky dostanou případy k vymáhání podle místní příslušnosti, tak se přestanou snažit a vymahatelnost dluhů klesne.
To je podle mě úplný nesmysl. Jde o to, jak se nastaví výše zálohy. Dnes víme, že 70 až 80 procent exekucí je neúspěšných. Kdyby existovala teritorialita, tak by každý exekutor měl několik tisíc exekucí ročně. Když by záloha činila 1000 korun a měl by 5000 exekucí, tak exekutor bude mít pět milionů korun, přestože nehne ani prstem. Když ale stanovíme zálohu na 300 korun, což je zhruba úroveň, o které uvažuje ministerstvo, tak bude mít motivaci velkou. Když totiž v exekuci něco vymůže, získá o dost víc než jen zálohu. Za úspěšnou exekuci dostane exekutor na odměně a náhradě nákladů minimálně 5500 korun. Platí to u pohledávek do dvaceti tisíc korun, přitom víc jak polovina všech pohledávek je do deseti tisíc. To jsou snadno vymahatelné pohledávky. Exekutor se tedy bude rozhodovat mezi tím, zda se spokojí s 300 korunami na záloze, nebo bude mít 5500 korun za vymožení. Ta motivace je pak jasná. Když to bude 1000 proti 5500 korunám, tak ta motivace může být jiná. Výše záloh má být taková, aby věřitelé nevymáhali jako dnes i ty nedobytné pohledávky, a zároveň nemá stačit exekutorovi, aby z toho vyžil. Každopádně se nebojím, že když se zavede teritorialita, tak exekutoři nebudou vymáhat. Jde jim o peníze.
Novela chce zavést pro věřitele při zahájení exekuce i soudní poplatek ve výši 200 korun. Není to zbytečné, když budou už povinné zálohy?
Dnes, když věřitel zahájí exekuci, tak neplatí nic. Neplatí soudní poplatek, zálohy, ani nemá náklady na lustraci toho dlužníka, protože to za něj udělá exekutor. Navíc se v exekuci staví promlčecí lhůta. Věřitel tak nemá žádnou ekonomickou motivaci řešit, které pohledávky dávat do exekuce a které ne. V tom systém funguje špatně a vede to k nadužívání exekucí. Pokud by se to regulovalo jenom povinnou zálohou na náklady exekutorů a pokud by si věřitelé i nadále mohli alespoň částečně vybírat exekutora, tak se dá předpokládat, že si to budou s exekutory nějakým způsobem vracet. Víme, že mezi některými exekutory a velkými věřiteli existují dohody, jak se dělí o náklady a podobné věci.
Zápasíte s dluhy? Nedělejte unáhlená rozhodnutí, raději se obraťte na odborníky.
Cílem novely je vyřešit takzvané vícečetné exekuce. Podle údajů Exekutorské komory má přes 130 tisíc lidí víc než deset exekucí současně. Nově by tedy věřitelé neměli po exekutorech chtít, aby vymáhali dluhy po lidech, kteří nic nemají. Není to odpuštění dluhů?
Podle mě ne. V naprosté většině těch případů je za vzniklý dluh spoluodpovědný i věřitel – je to důsledek jejich špatného rozhodnutí, toho, jak mají postavený byznys. Každé podnikání generuje nějakou ztrátu, je to cena, s níž musí věřitelé počítat. Teď se samozřejmě bavíme o těch věřitelích, kteří se jimi stali dobrovolně. Nebavím se o někom, komu někdo záměrně udělal škodu, nebo třeba o ženách, které na svých bývalých partnerech vymáhají výživné – pro takové situace by měla být v zákoně výjimka, aby lidé nemuseli platit soudní poplatek ani zálohy. To jsou ale jednotky procent v celém tom objemu exekucí.
Velkým věřitelům nikdo nebrání, aby si najali inkasní agentury a dluh vymáhali. Exekuční řízení je ale zákonný institut, který nemá sloužit věřitelům. Má sloužit k vymáhání práva a zajistit, aby dlužník, který má peníze, je zaplatil. Nemá ale zajistit, že věřitel vždy dostane peníze a že se mu vše vrátí. Je to také služba, za kterou je třeba zaplatit. Když je až 80 procent řízení neúspěšných a věřitelé za ně neplatí vůbec nic, tak to někdo financuje. A v tuhle chvíli to financuje 20 procent platících dlužníků.
Jim ale ani po změně zákona nikdo nic kompenzovat nebude. Náklady exekuce zůstanou stejné.
To ano. Vezměte si ale, že dnes exekutoři vyžijí z 20 procent vymožených pohledávek. Když budou mít ze všech exekucí něco a věřitelé přestanou zahajovat exekuce za každou pohledávkou, tak budou exekutoři mnohem více vydělávat a vznikne tady prostor snížit exekutorům v budoucnu náklady. To by pak snížilo i celkový dluh lidí.
Exekutoři pak asi také nebudou nuceni postupovat vůči dlužníkům tak agresivně, jak se to někdy děje.
Ano, to taky. To je to, co my nejvíc kritizujeme – agresivní přístup. Chovají se tak velcí exekutoři jako přerovský Lukáš Jícha a další. Velcí věřitelé totiž mají několik exekutorů a permanentně porovnávají, jak jsou úspěšní ve vymáhání jejich pohledávek. Jíchovy vykonavatelé například na dlužníky tlačí v tom stylu, že když mu do dalšího dne seženou třeba deset tisíc, tak jim dá na měsíc pokoj. Z hlediska výnosu je pak takový exekutor lepší a dostává od věřitelů další zakázky. Od dlužníků přitom nedostává peníze, které ten dlužník má, ale peníze, které si půjčil. Situace dlužníků se tak dál zhoršuje. Ve chvíli, kdyby si věřitelé exekutora nemohli vybírat, tak tohle zcela odpadne.
Vládou podpořená novela přináší změnu také u takzvaných nedobytných pohledávek, nově by se měly automaticky zastavovat. Je to dobrý přístup?
Je to hrozně důležitá změna. Má to být tak, že když po dvou letech v exekuci nebude nic vymoženo, musí věřitel zaplatit znovu soudní poplatek, pokud to chce prodloužit. Doteď žádná ekonomická motivace pro zastavení exekuce není. Takže vlastně jenom blázen by v současnosti zastavil exekuci, protože ona staví promlčecí lhůtu.
Ministerstvo v návrhu myslí třeba i na zaměstnavatele, kteří mají plno práce s odvody exekučních srážek z mezd svých zaměstnanců. Nově by si zaměstnavatelé mohli uplatňovat paušální náklad 50 korun měsíčně. Ten se bude ve finále vymáhat od dlužníků – neublíží jim to?
Teď máme konjunkturu, kdy zaměstnavatelé dávají práci i lidem s problémy, třeba právě dlužníkům. Ve chvíli, kdy nezaměstnanost poroste, bude pro lidi s exekucí těžší si práci udržet, protože pro zaměstnavatele jsou prostě náročnější k administraci, mají s nimi vyšší náklady. Například ve chvíli, kdy má dlužník deset exekucí a se zaměstnavatelem komunikuje sedm exekutorů, tak je to úplně absurdní. A pro zaměstnavatele jsou to náklady navíc. Pomůže tady už ta koncentrace k jednomu exekutorovi. Zaměstnavatelé navíc nově dostanou tu paušální náhradu. Ta sice ve finále zatíží dlužníka, ale zase firmám zatraktivní jejich zaměstnávání.
Těch 50 korun je adekvátních?
Firmy mají s dlužníky větší práci a náklady hlavně na začátku pracovního vztahu, kdy musí například určit, jestli dlužník má vyživovací povinnosti. Otázka je, jestli by tohle neměl dělat exekutor, jestli by zaměstnavateli neměl všechny ty parametry exekuce říci, protože je zná. Tahle novela s tím nepočítá. Když už to ale mají dělat firmy, tak by podle mě měly dostat náhradu nákladů jen na začátku pracovního vztahu. Mělo by jít třeba o jednorázových 200 korun. Práci s exekucemi mají totiž jen na startu zaměstnání, kdy všechno musí zadat do systému. Pak už to vše funguje automaticky. A pro dlužníka může být i těch 50 korun významných, když celkově měsíčně splácí třeba 300 korun.
Jiří Hovorka
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
17. 7. 2019 12:43, Lada
Máme ve firmě několik zaměstnanců s exekucemi a každý z nich má těch exekucí několik (jeden jich má dokonce 30). Mohu zcela zodpovědně říci, že drtivá většina těchto našich zaměstnanců nemá exekuce kvůli neuhrazeným půjčkám. Jsou to exekuce na dluhy např. za elektřinu, plyn, nájem, telefonní paušál. U bývalých OSVČ se přidávají ještě dluhy na sociálním a zdravotním pojištění, kdy třeba během 10 let podnikání se vůbec neobtěžovali platit pojistné a pak se diví, když na ně vyskočí statisícový dluh s tučnými úroky.
Není to tedy tak, že by věřitelé těchto lidí byly jenom "zlé" banky a půjčovací společnosti, které si "za to můžou samy", protože si měly nejprve řádně prověřit, komu půjčují peníze. Minimálně 90% jejich věřitelů jsou ti, co jim prodali nějaké služby či zboží a nedostali za to zaplaceno. Třeba takový poskytovatel elektřiny si nemůže předem prověřovat své zákazníky a pak jim říkat "tobě elektřinu prodávat nebudu, ty dlužíš za telefon".
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
19. 7. 2019 15:23, Tomas
Moc se v tom nevyznám, ale přijde mi, že by se vládním návrhem aspon trochu situace zlepšila.
Není mi ale jasné, jak může se zaměstnavatelem komunikovat 7 exekutorů (vůči 1 zaměstnanci), když jinde v článku je uvedeno, že další exekuce automaticky připadají prvnímu exekutorovi dlužníka?
V diskuzi je celkem (10 komentářů) příspěvků.