„Přijdou k dlužníkovi v sedm ráno, znovu v devět a pak v jedenáct, všechno oblepí, včetně dětské postýlky, a řeknou – nezabavíme to, když do zítřka seženete pět tisíc. Exekutor ví, že dlužník nemá majetek, který by bylo možné exekučně postihnout, ale ví, že dlužník to neví. V podstatě jde o klasické výpalné,“ popisoval nedávno na Peníze.cz Daniel Hůle z Člověka v tísni metody některých českých exekutorů.
Zajímalo mě, jak se k tak závažným tvrzením postaví člověk z nejpovolanějších – prezident Exekutorské komory České republiky David Koncz. Do funkce nastoupil před půl rokem s předsevzetím, že bude bojovat s mýty o exekutorech. Jaké to je čelit nevybíravým výpadům, kterým jsou exekutoři vystaveni ze strany dlužníků, veřejnosti i médií? Jsou odměny českých exekutorů tak přemrštěné, jak si lidé myslí? Těmito otázkami náš rozhovor začíná. A přijdou další, pro prezidenta exekutorské komory možná méně příjemné.
Jak jste se dostal k práci exekutora, proč jste si tuto dráhu vybral?
Do roku 2002 jsem působil v advokacii, v tomtéž roce jsem také složil advokátní zkoušky. Už v průběhu činnosti v advokacii jsem pracoval pro klienty, které jsem zastupoval v rámci nalézacího řízení. Ale bohužel systém soudního výkonu rozhodnutí tehdy nefungoval ideálně. Často jsem se s klienty dostával do situace, kdy jsme měli soudní rozhodnutí, ale museli jsme řešit otázku, jak ho vykonat. Sami jsme museli v rámci soudního výkonu rozhodnutí provádět úkony směřující k dohledání majetku dlužníka a sami navrhovat soudu postup, což bylo zdlouhavé, problematické, neúčinné. V roce 2001 u nás vznikl institut soudního exekutora, byla to nová právnická profese, svobodné povolání. Takže to pro mě byla svým způsobem výzva. Když se vypsalo výběrové řízení na obsazení Exekutorského úřadu v Chebu, přihlásil jsem se.
Upřímně – exekutor je nepopulární povolání. Alespoň z pohledu veřejnosti. Exekutoři čelí nevybíravým výpadům. V médiích se objevují téměř výhradně v negativních souvislostech. Jak se s tím člověk lidsky vyrovnává?
Na začátku byla po činnosti soudních exekutorů velká poptávka, protože tady byli nespokojení věřitelé. Na výkon exekucí se tehdy nahlíželo úplně jinak než teď. Postupně se dospělo k náhledu, který dnes převládá. Ne všichni si na začátku, v letech 2001, 2002, přestavovali, že se to bude takhle vyvíjet. Na druhou stranu je to asi logické. Soudní exekutor je na konci procesu, sporu, kdy jedna strana neplní druhé, a je tou autoritou, která vynutí splnění povinnosti. Zpeněžujete lidem majetek, saháte jim na mzdu a tak podobně… Svým způsobem je to opravdu logické.
Logické to asi je, ale jaké je to lidsky – čelit tomu náporu a vstřebat to.
Soudní exekutor je součástí soudního systému, je tu proto, aby vykonával soudní rozhodnutí, takže vnitřně s tím nikdo z nás nemá žádný zásadní problém.
Když jste v lednu nastupoval do funkce prezidenta Exekutorské komory, říkal jste, že chcete bojovat s mýty, které se kolem exekutorů vytvářejí. Co jsou podle vás největší mýty a co se vám s tím podařilo za půl roku ve funkci udělat?
Šel jsem do toho s tím, že chceme provádět osvětu. Což se nám, myslím, daří. Minulý měsíc jsme spustili on-line poradny. Organizujeme seriál přednášek pro seniory. Spolupracujeme s Masarykovou univerzitou. V rámci všech těchto projektů se snažíme informovat laickou i odbornou veřejnost o průběhu exekučního řízení. Protože máme za to, že často právě neznalost vede k nepochopení smyslu existence exekucí. A k nesprávnému využívání procesních prostředků, které mají lidé v rámci exekuce k dispozici – třeba pokud jde o možnost obrany. Mezi mýty patří představy o tom, jak fungují dražby. Provozujeme elektronický Portál dražeb, kde zveřejňujeme všechny dražby. Velký podíl na aktuálně prováděných dražbách mají dražby elektronické, kterými se celý proces stává transparentnějším, díky kterým se zvyšuje okruh účastníků dražeb i výtěžky z dražeb. A pak jsou tu samozřejmě mýty týkající se nákladů exekuce.
O nákladech exekučního řízení a odměnách exekutora lidé možná opravdu mají zkreslené představy. Zkusíme si to tedy názorně propočíst. Představte si, že dlužím třicet tisíc za nájem. Na webu Exekutorské komory jsem si propočetla, že celkové náklady na vymáhání třicetitisícového dluhu budou dělat 30 916 korun. Z čehož by měla být odměna soudního exekutora 4500 korun, paušální náklady na exekuční řízení 3500 korun, odměna advokáta při výkonu rozhodnutí 6050 korun, odměna advokáta v nalézacím řízení 11 500 korun a DPH celkem 5366 korun. Souhlasí?
Ano.
Když porovnáme dvě úvodní částky – třicet tisíc dluh a dalších třicet tisíc náklady na jeho vymáhání… Z původního dluhu je rázem dvojnásobek. Člověka napadne – není u nás vymáhání dluhů trochu drahé?
Je to samozřejmě zřetelnější u nižších dluhů. Náklady nerostou úměrně výši dluhu. Takže u vyšších dluhů už to vypadá jinak. Když mluvíte o dluhu třicet tisíc korun a náklady na vymáhání tvoří dalších třicet tisíc, tak to samozřejmě opticky působí jako poměrně hodně. Nicméně, jak jste sama řekla, odměna soudního exekutora z toho tvoří 4500 korun, respektive 2250 korun, když dlužník dluh dobrovolně uhradí do třiceti dnů. A 3500 na hotové výdaje, respektive 1750 korun při úhradě do třiceti dnů. Samotné náklady exekuce tudíž za vysoké rozhodně nepovažuji.
Když se tedy zaměříme pouze na částky, které připadnou exekutorovi – odměna a náhrada hotových výdajů. Říkáte, že vysoké nejsou. Jsou tedy přiměřené? Nebo vám připadají nízké?
Náklady exekuce se v roce 2012 snížily. Ale když porovnám činnost soudního exekutora v roce 2014 a třeba v roce 2005, je diametrálně odlišná. Přešla na nás spousta administrativních úkonů i rozhodovací činnosti. Dříve soud zpracovával exekuční návrh, zanášel ho do systému, rozhodoval o něm, vydával rozhodnutí o nařízení exekuce. Dnes za něj většinu z toho dělá soudní exekutor – zadává data, kontroluje formální správnost návrhu a předkládá návrh spolu s žádostí o pověření exekutora. To je velké množství administrativy. Dále soudní exekutor zaznamenává do systému veškeré změny, které nastávají v průběhu soudního řízení. Takže i v tomto smyslu šetří náklady na straně soudu. Dřív soudy rozhodovaly o rozvrhu výtěžku dražby nemovitosti nebo o odkladech a zastavení exekuce. Dnes to dělají soudní exekutoři. A takových činností je řada. Takže bych řekl, že odměny jsou minimálně přiměřené, v případě úhrady hotových výdajů spíš nedostačují.
Vraťme se k našemu příkladu – dlužím třicet tisíc za nájem. Jak s náklady na exekuci zahýbe, když budu žít a dlužit v Aši, ale dluh bude vymáhat exekutor z druhého konce republiky, řekněme z Brna? Prodraží se to, protože věc neřeší místně příslušný exekutor, ale exekutor, který to má daleko?
Exekuce má fázi administrativní a prováděcí, jestli to tak můžu nazvat. I v rámci prováděcí fáze se nejprve volí způsoby provedení exekuce takzvaně od stolu – čili srážky ze mzdy nebo odepsání pohledávky z účtu. Teprve v další fázi dojde na soupis movitých věcí nebo prodej nemovitosti. U prodeje nemovitosti přibývají náklady na znalecké oceňování, u soupisu movitých věcí pak cestovní náklady. To pak eventuálně může prodražovat exekuci. Nicméně od roku 2013 jsou náklady na cestovné omezeny částkou 1500 korun.
Nyní se mluví o tom, že by už nebylo možné, aby si věřitel vybral exekutora z druhého konce republiky, ale že by případy připadly jednotlivým exekutorským úřadům podle sídla. Vy osobně jste pro zavedení místní příslušnosti exekutorů?
Bylo přijato usnesení sněmu Exekutorské komory…
Já vím. Ale mě zajímá váš názor.
Můj názor je, že Exekutorská komora momentálně, a v podstatě už dlouhodobě, prosazuje zavedení místní příslušnosti exekutorů.
Na sněmu hlasovalo 102 exekutorů, z nichž 85 bylo pro zavedení místní příslušnosti. Tak se vás logicky a vcelku přirozeně ptám, jestli patříte mezi těch 85.
Jsem tady z pozice prezidenta Exekutorské komory a máme tady jasné rozhodnutí sněmu. Sněm si odhlasoval, že volba bude tajná. Takže nemohu uveřejňovat, jak kdo hlasoval.
Dobře. Řeknete mi alespoň, jaká vidíte pro a proti zavedení místní příslušnosti exekutorů?
Soudní exekutoři přijatým usnesením, kterým se přiklonili k zavedení místní příslušnosti, vyjádřili, že by se chtěli přiblížit postavení soudce v rámci celého procesu. To je hlavní poselství, které soudní exekutoři vnímají. Vidím za tím, že soudním exekutorům vadí, že jsou spojováni s některými negativními věcmi, které provázejí exekuční činnost, a cítí, že jejich postavení je bližší postavení soudce. Usnesením sněmu to dávají najevo, a chtějí tak zaručit nezávislost soudního exekutora v rámci celého procesu vymáhání.
Takže argument, který by se týkal možného prodražování exekucí pro dlužníka, když případ řeší exekutor z druhého konce republiky, není rozhodující?
Jak jsem vysvětlil, náklady exekuce kvůli tomu mohou narůst jen hodně omezeně. Takže tento argument není v podstatě rozhodující.
Pak je tady ale ještě jeden zásadní argument. Přečtu vám jednu citaci a poprosím vás, abyste se k ní vyjádřil. Je z rozhovoru s Danielem Hůlem z Člověka v tísni, který nedávno vyšel na Peníze.cz:
Exekutoři mají dvě roviny motivace. První je správná: exekutor je placený z vymožených pohledávek, což ho motivuje, aby vymáhal. Pak tu ale funguje vzájemná konkurence exekutorských úřadů. Což vede k tomu, že některé používají silný psychologický nátlak na dlužníka, aby dosáhly lepších výsledků. Soupeří o zájem věřitelů. Když jeden úřad bude kvůli neetickému jednání dosahovat úspěchů, má druhý dvě možnosti. Buď se bude chovat eticky, ale nedostane zakázku. Nebo se začne chovat taky neeticky.
Pan Hůle to řekl v souvislosti s tím, že u nás nefunguje místní příslušnost exekutorů. Tohle je podle něj jeden z dopadů.
Pokud by se soudní exekutor choval neeticky a vytvářel na dlužníka nějaký nátlak, je to kárné provinění, které je třeba řešit podáním kárné žaloby k Nejvyššímu správnímu soudu. Pokud by docházelo k tomu, že soudní exekutoři usilují o zadávání exekucí takovým neetickým způsobem, je to samozřejmě problematické a jednalo by se o kárné provinění. Takové konkrétní poznatky byste mi musela říci.
Zkusme si to nejprve zjednodušit na princip: nemáme místní příslušnost exekutorů, takže spolu exekutoři soutěží o klienta, o zakázky, protože chtějí vydělat – tudíž mohou být někteří z nich motivováni využívat takové metody, jako naznačuje pan Hůle. Nemyslíte si, že to minimálně hrozí?
Samozřejmě zavedením místní příslušnosti odstraníme jeden z těch dvou prvků, které jste jmenovala – potenciální konkurenci. Ono to vyplývá i z usnesení, které sněm přijal. To znamená – ano, zavedením místní příslušnosti zmizí prvek konkurence mezi soudními exekutory.
A jako prezident Exekutorské komory ji vnímáte jako prvek negativní?
Může být negativní, právě pokud by v jejím důsledku vznikaly situace, o kterých jste hovořila.
Takže je potenciálně negativní. Máte nějaké signály o tom, že by v praxi takové dopady měla?
Vyzývali jsme už k tomu, dokonce i v České televizi, aby se každý, kdo takový poznatek má, na Exekutorskou komoru obrátil. Pokud takový konkrétní poznatek mít budeme, budeme ho řešit.
Přečtu vám pokračování citace pana Hůleho, kde specifikuje, v čem konkrétně by ty metody měly spočívat:
Přijdou k dlužníkovi v sedm ráno, znovu v devět, pak v jedenáct, vše oblepují, včetně dětské postýlky, a řeknou – nezabavíme vám to, když nám do zítřka seženete pět tisíc. Dlužník nemá příjem. Exekutor ví, že nemá majetek, který by bylo možné exekučně postihnout, ale ví, že dlužník to neví. A exekutor toho zneužije – dlužníci neznají svoje práva v exekuci. Takže dlužník jde, od nějakého lichváře si půjčí pět tisíc, vyplatí exekutora a ten přijde za měsíc znovu. Kdyby exekutor postupoval podle zákona a eticky, těch pět tisíc nikdy nevymůže. V podstatě jde o klasické výpalné.
Můžete se k tomu vyjádřit?
Pokud by k tomu mělo docházet, je to problém a kárné provinění. Když takový poznatek budeme mít, budeme ho řešit. To, že jsme s takovými metodami spojováni, obecně, protože tady se nikdo nejmenuje…
Budu jmenovat, řeknu vám konkrétní jména, kterých se to má týkat. Ale dokončete myšlenku…
Sněm Exekutorské komory dal najevo svůj postoj tím, že přijal usnesení o místní příslušnosti. Fakt, že si odhlasoval podporu zavedení místní příslušnosti, znamená, že chce, aby už se nemusely objevovat takové výroky jako ten od pana Hůleho, a chce, aby zmizela třeba i jen hypotetická možnost, že by některý exekutor takto postupoval.
Hypotetická možnost. Takže vy se s tím v praxi opravdu nesetkáváte? K vám se opravdu takové věci nedostávají? Nikdo si nestěžuje, že s ním takhle exekutor jednal?
My vyřizujeme každý podnět. Za rok 2013 jsme vyřešili pět tisíc šest set podnětů. Každým z nich se individuálně zabýváme. Pokud zjistíme jakékoli provinění, řešíme ho podáním kárné žaloby. Nevybavuji si žádný podnět, v němž by stěžovatel uváděl, že k němu někdo přišel v sedm ráno, pak v devět a v jedenáct a nutil ho jít za lichvářem. Takový podnět Exekutorská komora ČR coby dohledový orgán neobdržela. Stejně tak neevidujeme žádný podnět, který by se týkal zajištění dětské postýlky.
Jak prezident Exekutorské komory David Koncz reagoval, když jsem mu přečetla seznam exekutorů, o které se má jednat? Co říká na to, že někteří konkrétní exekutoři poškozují pověst všem ostatním? Dokáže vedení exekutorské komory zajistit, aby se exekutoři nechovali neeticky? A myslí exekutoři vážně, že chtějí šířit osvětu, aby se lidé do exekucí tak často nedostávali? Nebojí se, že jim ubyde práce?
Více v pokračování: Prezident Exekutorské komory: Úřad exekutora Vrány v Přerově bedlivě sledujeme
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
16. 6. 2014 10:10, jezevec
problém není v uspokojení věřitele, ale v externalitách toho vymáhání.
v civilizovaných zemích jsou zákonem omezeny náklady na vymáhání, buď procentem a nebo že například náklady nesmí přesáhnout částku. je absurdní, aby bylo legální účtovat desetitisícové nebo dokonce statisícové náklady na stokorunové a jinak balastní dluhy.
druhým problémem je fikce doručení - je bizarní že exekutor úporně doručuje fikcí tam kde dlužník evidentně poštu nepřebírá, a pak najednou když jede fendovat tak dobře ví kde doopravdy bydlí. fyzická exekuce by měla být nelegální pokud exekutor dlužníka prokazatelně fyzicky neobešle.
taky nic co by už neznali na západ od aše.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (19 komentářů) příspěvků.