Poprava ještě před rozsudkem

Na začátku všeho stál dobrý úmysl pomoci věřitelům, aby se ke svým penězům dostali co nejdříve, ale podobně jako většina dobrých myšlenek i tato byla zneužita. Své by mohl vyprávět pan Pavlík – ředitel firmy Aventinum.

Pan Pavlík a paní Příplatová dostali v roce 1993 skvělý nápad, že zprivatizují státní podnik Artie. Privatizační projekt se povedl a cizojazyčné nakladatelství dostalo nový název Aventinum. Až do roku 1999 se jejich spolupráce dala považovat za výbornou, ale právě v tomto roce nastaly první problémy. Zahraniční obchodník začal firmě dlužit okolo 15 milionů korun a ČSOB, která firmu úvěrovala, chtěla, aby s tímto obchodníkem více nespolupracovali a aby se více zaměřili na tuzemský obchod. Pan Pavlík byl pro a paní Příplatová, která měla právě zahraniční obchod na starosti, byla proti. Z firmy muselo odejít asi 20 zaměstnanců a špatný vztah mezi spolujednateli se prohloubil.

Další rok a půl se snažili oba jednatelé dohodnout na řešení. Pan Pavlík navrhoval rozdělit společnost až koncem roku 2001, kdy měl být splacen úvěr u banky. Paní Příplatová chtěla zavřít firmu a jít pracovat jinam. V září 2001 se Pavlík rozhodl, že své kolegyni vyhoví, a navrhl jí, že firmu prodají, zaplatí dluhy a zbytek si rozdělí. Paní Příplatová souhlasila. Zdálo se, že se situace uklidnila, dva dny poté však vstoupil do firmy exekutor a všechen majetek oblepil.

Ukázalo se, že paní Příplatová sepsala v průběhu jednoho měsíce notářský zápis se dvěmi firmami, ve kterých jim uznala dluh. Na tom by nebylo nic tak divného, kdyby ovšem nějaký dluh existoval… První firmě uznala dluh 18 a druhé 1,7 milionů. Jen to nějak zapomněla svému řediteli říci…

V té době moc dobře věděla, že Aventinum si nemůže v žádném případě dovolit tyto vymyšlené peníze zaplatit. Paradoxně 31. 7. 2001 sepsala exekutorský zápis s ČSOB, ve kterém se Aventinum zavázalo zaplatit do konce roku 6,5 milionů. Věděla tedy, že jim ČSOB obstaví účet. To jí ovšem nezabránilo sepsat 1. 8. 2001 exekutorský zápis na 18 milionů s firmou Polygraf Print Prešov. Udělali to chytře. Vymysleli si nejdříve dluh asi 3 miliony a k tomu přidali úroky 15 milionů v případě, že firma nezaplatí do tří dnů. To se samozřejmě nestalo. O dva týdny později u stejné notářky sepsala exekuční zápis s firmou Baroa, které mělo Aventinum dlužit 300 tisíc, na částku 1,7 milionů. Muselo jí být jasné, že všechny peníze z účtu spadnou do ČSOB, tudíž uznaný dluh nikdy nemůže splatit a dojde k exekuci.

Pan Pavlík se marně snažil exekuci bránit. Prezidenta exekutorské komory Juraje Podkonického, který exekuci prováděl, vůbec nezajímalo, že podal trestní oznámení na paní Příplatovou, ani ho nezajímalo, že se proti exekuci odvolal u soudu. Hned na počátku se rozhodl, že "zalepí" celý sklad bez ohledu na to, zda jsou věci ve skladu Aventina nebo jiných firem. Aventinum se proti tomu ohradilo. Pan exekutor Podkonický tedy přijel a oblepil všechen majetek ve skladu. Neslyšel na námitky firem, které tam měli již zaplacené publikace, neslyšel ani na dopisy, ve kterých firmy vyhrožovaly pokutami. Nakonec svým počínáním způsobil Aventinu škodu za 750 tisíc korun. Aby toho nebylo málo, zalepil i pracovní stroje, kartotéky a jiné nástroje potřebné k práci, čímž znemožnil firmě dále si vydělávat. Nejspíš mu unikl exekutorský zákon, který říká, že exekuce není likvidační záležitost.

Děravý zákon

A teď k jádru věci… Ptáte se, jak je možné, že probíhá exekuce, i když se pan Pavlík odvolal a požádal o předběžné opatření? Je to jednoduché. Nedokonalý zákon. Soud sice rozhodl a vydal předběžné opatření, ale Juraj Podkonický se proti exekuci odvolal, čímž se díky chybě v zákonu dostal případ zase na začátek a exekuce nabyla právní moci. Pan Pavlík znovu zažádal o předběžné opatření, ale soud má sedm dní, aby ho vydal… sedm dní bohatě stačí, aby exekutor začal s "likvidací".

Možná vás nepřekvapí, že pan exekutor běžel hned druhý den na soud, aby si vyzvedl rozhodnutí, ještě týž den "vyhlásil" dražbu na příští den a většinu majetku prodal. Možná Vás nepřekvapí ani fakt, že vše prodal za třetinovou cenu jedinému zájemci, u kterého je, ovšem pouze shodou okolností, v nájmu. Tento zájemce měl šťastný den. Koupil si například automobil s odhadní cenou 150 tisíc za pouhých 48 tisíc…

V Aventinu byli překvapeni, když přišlo tři dny po dražbě oznámení, že se bude dražit. A ještě více je překvapilo, že ačkoli dražba proběhla v deset hodin ráno, pan exekutor poslal oznámení až ve dvě odpoledne téhož dne. A co je na tom nejlepší – ničeho nezákonného se nedopustil.

Aventinum se teď klepe strachem, co ještě přijde. V současné době hrozí prodej nemovitosti, která má odhadní cenu 30 milionů. Sice je opět vydáno předběžné opatření, ale co když se exekutor zase odvolá??? Asi se stejně jako já ptáte, proč paní Příplatová ničí něco, co budovala tolik let?

Našla jsem 3 motivy:

Prvním motivem by mohl být fakt, že chtěla z firmy odejít. V případě, že by se s „věřiteli“ domluvila, by mohla dostat nějaký podíl, který spadne firmám z exekuce do klína. Kolik by jí asi nabídly z 20 milionů čistého zisku?

Druhý motiv by mohl být ten, že shodou okolností vznikla v roce 2000 konkurenční firma Optima press, kterou založila sekretářka paní Příplatové. Z ničeho nic začaly chodit objednávky na zakázky, na kterých paní Příplatová pracovala, do této firmy. Když se Aventinum na konci roku 2000 ohradilo a chtělo podat žalobu za nekalou soutěž, paní Příplatová bohužel ztratila veškeré podklady.

Od věci není ani třetí motiv. Mohla by v tom být závist. Paní Příplatové totiž vadilo, že si pan Pavlík v roce 1999 vyplatil honoráře za posledních sedm let. Za tuto dobu prokazatelně napsal tři knihy a udělal grafiku u 80 publikací. Jeho honorář činil asi milion korun. Paní Příplatová dokonce podala žalobu, ale soud se postavil na Pavlíkovu stranu, neboť na vyplacení honorářů za odvedenou práci neshledal nic špatného.

Také je klidně možné, že se tyto motivy navzájem prolínají, a nebo je důvod úplně jiný. Každopádně je podáno několik trestních oznámení, jak z firmy Aventinum, která tvrdí, že se paní Příplatová dopustila podvodu a navíc nejednala v zájmu firmy. Dále je podáno několik trestních oznámení od dalších věřitelů. Otázkou je, zda se podaří prokázat, že takto jednala s úmyslem je poškodit.

Zajímavé je, že přesně takovéto případy otřásly před několika lety Slovenskem a nyní se přesunuly k nám. Slovensko tenkrát změnilo zákon tak, že notářské zápisy o exekuci už mohou sepisovat pouze banky. Aventinum je první vlašťovkou u nás. Je možné, že se pan Pavlík dobere pravdy a podaří se mu prokázat, že ho Paní Příplatová úmyslně zbavila majetku. Možná vyhraje i soudy, ale vydávat knihy už pravděpodobně nebude, protože mu mezitím exekutor prodá majetek… Dá se říci, že se vlastně koná poprava dřív, než se vše řádně prošetří. Na Slovensku se poučili a jak to bude u nás?

Co si myslíte o exekucích a exekutorech? Máte s touto činností nějaké zkušenosti? Měl by se změnit zákon? Podělte se o své zkušenosti a názory!