Nejžhavějším předmětem daňových debat je dnes elektronická evidence plateb. V rozhovoru pro Peníze.cz a Finmag se jí věnovala také náměstkyně ministra financí paní Simona Hornochová. Rád bych k tomu, co v interview zaznělo, nabídl protipohled profesionála, který se ve své advokátní praxi zaměřuje na řešení daňových sporů. Mám totiž za to, že relevantní (nepolitické) argumenty vycházející z každodenní praxe proti zavedení elektronické evidence dosud příliš nezazněly.
Sedím na Ministerstvu financí v Letenské ulici číslo 15 a povídám si se Simonou Hornochovou o elektronické evidenci tržeb. Za projektem, který by měl podle ministerstva navýšit výběr daní ročně až o dvanáct miliard korun, náměstkyně ministra financí neochvějně stojí: „O vybraných miliardách navíc jsem přesvědčená, ale i kdyby to nemělo na státní kasu žádný finanční dopad, tak je přece správné, aby se tu narovnalo podnikatelské prostředí. Už nechci tolerovat, aby tady lidi neplatili daně a okrádali tím ostatní.“
V praxi se až příliš často setkávám s tím, že zavedením nového opatření přibývají daňovému poplatníkovi nové povinnosti. Argumentace se přitom stále opakuje – jedná se údajně jen o drobné omezení poplatníků, ale velký přínos pro společnost, a proto je možné spravedlivě požadovat, aby poplatníci toto lehké břímě snesli. Tento ďábelský argument zcela přehlíží doložitelnou skutečnost: že všemožné regulace je prostě už příliš. Den za dnem přibývají další a další drobné povinnosti. Tu elektronická evidence tržeb, tu kontrolní výkaz, co chvíli povinnost zákonných revizí nebo jiných kontrol, a když už má poplatník konečně čas na práci, ozve se Český statistický úřad.
Daňoví poplatníci jsou v tomto přeregulovaném státě pověstnými žabami v hrnci s pomalu zahřívanou vodou. A ta voda už pořádně pálí, jen si to většina z nás pro všechny ty povinnosti ještě nestihla uvědomit.
Sankce za neplnění všech těchto „drobných“ povinností ovšem rozhodně drobná není. A protiplnění? Žádné. Vskutku geniální postupný outsourcing povinností, které mají prioritně ležet na bedrech státu.
Elektronická evidence tržeb je další regulace, která nejenomže přidělá poplatníkům práci a starosti, ale také zase o stupínek ztíží vstup do podnikání. Nejcitelněji bude postihovat zejména nejdrobnější živnostníky, kteří mají malou samoobsluhu v zapadlé vísce, pár pokojů k pronájmu v místě s turistickým potenciálem nebo provozují jakoukoliv jinou drobnou živnost. Přitom tito lidé jsou pro zdravý trh naprosto nezbytní. Bez nich tady bude oligopol obrovských korporací, které budou své služby poskytovat jen v místě, ceně a čase, který se jim zlíbí (tedy nejvíc vyplatí).
Už dnes platí, že začít s podnikáním bez porady s osobou znalou věci, chtělo by se říct advokátem, nelze. Sám jako advokát mohu za sebe říci, že v odpovědi na otázky ohledně vstupu do podnikání sice budu klientovi schopen určité informace poskytnout, ale stejně budu žít ve strachu, že můj výčet nebyl vyčerpávající. Navzdory mnohaletému studiu práv a drahému právnickému softwaru nejsem už dnes schopen vyhledat všechny relevantní právní předpisy, které se navíc mění neskutečnou rychlostí. Pro ilustraci – prostý pohled na Sbírku zákonů napoví, že právní předpisy této země se za poslední čtyři týdny změnily dvanáctkrát. To jsou tři změny za týden.
Namísto zjednodušování vstupu do podnikání, které tato země potřebuje jako sůl, tak elektronická evidence tržeb přispěje k tomu, že se bude dít pravý opak. Nelze se divit, že namísto dobrodružství zvaného podnikání stále více lidí dává přednost jistotě zaměstnaneckého poměru nebo v horším případě frontě na úřadu práce a sociálním dávkám.
Aleš Michl, ekonom, poradce Andreje Babiše
„Všichni budou muset on-line reportovat svoje transakce. Klíč je v tom, aby žili v riziku, že si kdokoliv může jejich účtenku on-line zkontrolovat. Bude prostě zaevidovaná, měl by na ní být QR kód, to je fakt důležité. Babičce, která někde na vesnici prodává vajíčka, se to může odpustit.“
Petr Mach, ekonom, politik
„Zase se tu vytvoří drahý byrokratický systém, z mnoha nevinných osob se stanou potenciální zločinci. Je to jen další krok k policejnímu státu.“
Karel Havlíček, šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
„Nejsme z ní úplně nadšení, to nezastíráme. Na druhou stranu si ale uvědomujeme, že jsme v 21. století a dřív nebo později nás elektronické výkazy neminou. Navíc navržený režim nevyžaduje klasické pokladny, je to zatím nejlepší předložená varianta.“
Hana Michopulu, propagátorka kvalitní stravy podnikatelka v rychlém občerstvení
„Přestane existovat velká část trhu, která funguje švarc. Pro poctivé provozovatele v oblasti gastronomie to ale bude dobře. V našem oboru jsou totiž naprosto zdeformované a nereálně vysoké nájmy. Když najednou skokově odpadne řada provozovatelů, budou muset jít nájmy chtě nechtě dolů. Elektronickou evidenci tržeb za buzeraci rozhodně nepovažuju, naopak se na ni těším.“
Je tedy elektronická evidence tržeb skutečně tak nezbytná, jak nám neustále tvrdí z Ministerstva financí? Má-li se jednat o nástroj boje proti daňovým únikům, nemá stát už dnes k dispozici jinou, méně omezující možnost, jak jim bránit?
V první fázi míří elektronická evidence tržeb na restaurace a ubytovací zařízení. Co se ubytovacích zařízení týče, většina z nich už dnes pravidelně přijímá platby kartou. Klientů platících v hotovosti je dnes minimum. Dále pak množství klientů chodí přes všemožné portály, které si účtují za každého klienta provizi. Tyto informace pak není pro finanční úřad těžké získat a zjistit z nich, jestli podnikatel přiznává tržby nebo nikoliv. Ale existují i další možnosti. Podnikání v ubytování má svá specifika, například je třeba pravidelně měnit lůžkoviny a ručníky, což zpravidla zjišťuje externí dodavatel. Vyplývá-li tak například z faktur, že byla provedena výměna sta kusů lůžkovin za měsíc, avšak vykázána byla jen dvacítka ubytování, pak tu není co řešit.
Co se pak pohostinství týče, i tady stále víc převládá platba kartou. A rovněž pohostinství vyžaduje vstupy – ty dnes velká část menších podnikatelů nakupuje zejména v Makru. Kontrolou dodavatele tak lze zjistit množství vstupů, které lze porovnat s množstvím navařených jídel. Nabízí se ale i fyzická kontrola, bezpochyby lze po úředníkovi finanční správy, který má podezření, požadovat, aby si přes oběd spočítal množství jídel, která opustila kuchyň. Základy statistiky si pak už poradí s odpovědí na otázku, jestli podnikatel své tržby přiznává.
Je zkrátka evidentní, že stát možnosti, jak provádět účinné kontroly, dávno má. Jenže investigace se u úředníků příliš nenosí. Jednodušší je z tepla kanceláře provést kontrolu dat na počítači. V právu ale platí, že nové povinnosti lze zavádět pouze tam, kde stejného cíle není možné dosáhnout mírnějšími prostředky. Obzvláště, nutí-li vás kontrolní mechanismus o sobě poskytovat citlivé informace. Například povinnost mít nainstalovanou a po dobu jízdy zapnutou kameru v autě by dozajista vedla ke snížení počtu dopravních přestupků. Stejného cíle lze ale dosáhnout i kontrolami policie. Z tohoto úhlu pohledu by to, že také cíle sledovaného elektronickou evidencí tržeb jde dosáhnout i mírnějšími prostředky, mohlo svědčit o její protiústavnosti.
Rovněž je nepřijatelné, kdyby měl stát přijmout mechanismus, který ke kýženému cíli v řadě případů stejně nevede. Pokud má elektronická evidence tržeb narovnat daňovou povinnost těch subjektů, které krátí tržby proto, že to v jednotlivých případech požadují jejich zákazníci – pane topenáři, za kolik by to bylo bez dokladu? – pak na tom ani elektronická evidence nic nezmění. Zavádět ji u řemeslníků a živnostníků se ve většině jeví prostě jako nesmyslné.
JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský vystudoval Právnickou fakultu MU v Brně a Ekonomickou fakultu VŠB–TU Ostrava. V současnosti je samostatným advokátem, který se po celou dobu své praxe úzce specializuje na daňové spory a věnuje se přednáškové a publikační činnosti v oblasti správy daní. Mimo jiné je spoluautorem šedého komentáře k daňovému řádu z nakladatelství C. H. BECK.
Stranou samozřejmě nelze nechat ani otázku ochrany citlivých dat, jakož i funkčnosti systému. Toto jsou v této chvíli – kdy do plánovaného ostrého startu chybí tři čtvrtě roku – dvě velké neznámé. Nejenom pro veřejnost, ale i pro samotné Ministerstvo financí.
Podtrženo a sečteno: elektronická evidence tržeb je zásadní vpád do práv poplatníků, pro který ale nejsou zcela nezbytné důvody. Ani ministerstvo netvrdí, že většina poplatníků krátí z daňových důvodů své tržby. Za této situace tak nelze připustit, aby pro pár nepoctivců byli nuceni se takto přísným kontrolním mechanismům podrobit všichni bez rozdílu. Pokud má být elektronická evidence tržeb spuštěna, pak by se měla používat zejména v jednotlivých případech, snad pak i rámcově ve vybraných rizikových odvětvích. Pro plánované masivní přijetí tu ale nejsou důvody – a je pak otázkou, jestli skutečným cílem Ministerstva financí není něco jiného, než to, co prezentuje veřejnosti.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
16. 6. 2015 2:08, jezevec
ale tak, samozřejmě že babiš nepotřebuje desetitisíce podnikatelů, když se všechno klidně může nakupovat od ANOfertu. takže pokud je rovnou nezlikviduje, bude o značné části z nich mít absolutní přehled o konkurenci. navíc za státní peníze ....
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
16. 6. 2015 19:19, ttt
Argumentace v článku je nesmyslná od začátku do konce. Počínaje výčtem jistě nepříjemných, ale nesouvisející agendy, kterou musí podnikatele vykonávat, a konče pokusem o vtip s počítáním jídel opouštějích kuchyň a extrapolaci těchto dat proti uctenkam z makra. Podnikatelé na sebe zkrátka upletli bič, když tady někteří z nich beztrestně pětadvacet kradli. Kdo myslíte, že tu díru z neodvedených daní zaplatí? No jistě, ti poctiví a ti, co odvodu nijak ovlivnit nemohou, tedy zaměstnanci. Mimochodem, někam, eet je ideální řešení, ale argumentace autora poukazuje na nedostatečně vyvinuté logické myšlení, což je u advokáta na pováženou.
V diskuzi je celkem (10 komentářů) příspěvků.