Ropné státy šílí. Ropa prý bude za třicet dolarů.

Jan Stuchlík | rubrika: Analýza | 21. 1. 2009 | 7 komentářů

Státům vyvážejícím ropu teče do bot. Její cena se od loňského léta snížila třikrát. A navzdory omezování těžby dál klesá. Ropy je na trhu moc, odbyt vázne. Vlády ropných států přitom jen díky příjmům z ropy udržují své obyvatelstvo v poslušnosti.

Před půl rokem předpovídali analytici věhlasné banky Goldman Sachs, že svět bude dnes platit za barel ropy 150 až 200 dolarů. Nyní experti stejné instituce říkají, že v dohledné době může cena ropy spadnout i pod třicet dolarů. Na konci roku by se mohla vyšplhat k 65 dolarům. Při pohledu na jiné odhady se zdá, že tentokrát by předpověď americké bankyvyjít mohla. Například profesor ekonomie na Newyorské univerzitě Nouriel Roubini, který předpověděl nynější finanční krizi, soudí, že letos se ropa bude pohybovat v rozmezí od 30 do 40 dolarů za barel.

Investoři sázejí na růst ceny ropy

Čisté pozice v tisících barelů a cena ropy WTI v USD/barel

Za prudký pokles z loňských červencových 147 dolarů může především recesev Americe a západní Evropě a zpomalení růstu v ostatních částech světa. Recese bude znamenat menší poptávku po strategické surovině. Organizace zemí exportujících ropu (OPEC) odhaduje, že celkem letos klesne poptávka po ropě o 180 tisíc barelů denně. Jen v Evropě a Americe bude ale propad činit více než milion barelů za den. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) dokonce hovoří o celosvětovém poklesu spotřeby ropy o 810 tisíc barelů denně. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) počítá s propadem poptávky o půl milionů barelů na 85,3 milionu barelů denně.

Klesající poptávce se zatím nedokážou přizpůsobit producenti. Ropy na trhu je příliš, tvrdí analytici ropných trhů citovaní agenturou Bloomberg. A obchodníci to začínají tvrdě pociťovat. Kupříkladu americké ropné překladiště v oklahomském Cushingu, kde se vypořádávají termínované obchody s ropou, začíná praskat ve švech. Nyní je v zásobnících rekordních 33 milionů barelů z celkové kapacity 47 milionů barelů. Tankery přitom vozí další ropu, pro kterou není odbyt. Právě kvůli tomu spadla termínová cena ropy s dodáním v únoru pod 34 dolarů za barel. V pondělí, v poslední možný okamžik před ukončením obchodování tohoto kontraktu se obchodníci snažili ropy za každou cenu zbavit. Obávali se, že si budou muset v Cushingu pronajmout místo pro surovinu, kterou už dál neprodají. Tento strach trvá od loňského prosince, a dokud těžaři nesníží produkci, bude trhy srážet i dál, všímá si list Wall Street Journal.

HDP a cena ropy v zemích GCC

Přebytečnou ropu ukládají někteří vývozci i na tankerech, které nechávají stát na moři, tvrdí obchodníci oslovení agenturou Bloomberg.

Hledáte výhodný firemní úvěr? Klikněte ZDE.

OPEC se snaží nadměrnou těžbu omezovat už od loňského léta. Od září snížily jeho členské státy produkci o 4,2 milionu barelů denně. S cenou to však příliš nehnulo. „Na viditelný účinek těchto škrtů je třeba ještě počkat. Pokud se ovšem cena ropy nezvýší na rozumnou úroveň, bude OPEC uvažovat o dalším omezení. Jinak těžaři sníží investice do rozvoje ropných polí, což bude v budoucnu znamenat nedostatek ropy na trhu,“ tvrdí generální tajemník OPEC Abdalla Salem El-Badri. Za přiměřenou cenu považuje saúdský ministr ropného průmyslu Ali Al-Naimi 75 dolarů za barel.

Podíl průmyslových odvětví na HDP v zemích GCC (v % HDP)

Ve hře o cenu ropy ovšem zdaleka nejde pouze o investice do ropných zařízení. Kvůli nízké ceně suroviny začíná téct do bot státům, které si za ropné peníze kupují loajalitu svých obyvatel. Írán například počítá s poklesem příjmů z prodeje ropy o padesát procent. Jenže ty tvoří 66 procent příjmů státního rozpočtu. Ještě hůř je na tom venezuelský prezident Hugo Chávéz, který za příjmy z ropy buduje novodobý socialismus. Za jeho vlády se Venezuela stala na příjmech z ropy absolutně závislá. Chávézovy štědré sociální programy na letošní rok jsou založeny na ceně 60 dolarů za barel. Jak její cena klesá, propadá se i prezidentova popularita.

Dobře na tom nejsou ani arabské země kolem Perského zálivu. Sice si v době hojnosti vytvořily strategickou rezervu v rozvojových fondech, své ekonomiky ovšem závislosti na ropě nezbavily. Naopak, podíl těžby na jejich HDP roste, zatímco ostatní sektory, které by mohly převzít roli ropy v hospodářství, stagnují. Tamní vlády si přitom ještě pamatují, jak nedostatek peněz kvůli nízké ceně ropy na začátku 90. let minulého století vedl až k občanským nepokojům.

Sám OPEC má ovšem omezené možnosti, jak nynější situaci čelit. Jeho státy těžbu snižují, nicméně ostatní producenti mimo ropný kartel vydolují letos ze země o 580 tisíc barelů více než loni. Vývoj cen bude navíc závislý na rychlosti, s jakou se západní ekonomiky vzpamatují z nynější recese. A to je příliš mnoho neznámých pro OPEC i pro západní bankovní analytiky.

Proč je ropa pro Araby životně důležitá

Arabské rentiérské režimy se mohly plně rozvinout a poměrně dlouho fungovat díky vysokým cenám ropy v 70. a na začátku 80. let dvacátého století. Vysoké příjmy z prodeje suroviny umožňovaly vládnoucím elitám distribuovat část tohoto bohatství obyvatelům, a tím otupit jejich politické instinkty. Vládci dokázali s těmito penězi uspokojit materiální potřeby obyvatel, poskytnout jim velmi rychle zdravotnictví, školství, dotované bydlení, potraviny či elektřinu v množství a kvalitě, které nebyly v oblasti pravidlem. Zároveň tímto distribučním mechanismem elity vytvořily střední vrstvu, jejíž životní úroveň byla a je závislá na státu.

Tento typ režimu poměrně úspěšně funguje, dokud jsou příjmy z prodeje ropy vysoké. Zároveň v této době vláda nemá důvod prosazovat změny, například posilování jiných odvětví, které by státu mohlo zajistit zdravý hospodářský růst. V době, kdy ceny ropy klesnou, se naopak naplno projeví důsledky závislosti na jednom dominantním zdroji příjmu. Režimy si už nemohou dovolit udržovat nákladnou úroveň veřejných služeb a nemají dost prostředků ani k uskutečnění důležitých ekonomických reforem. Jak stát musí snižovat své výdaje a dotace a případně, jako například Saúdská Arábie v 90. letech, zavádět nepřímé daně, obyvatelé těchto zemí se začínají politicky probouzet. V Kuvajtu začali požadovat opětovné zřízení národního shromáždění. Podobné signály politických změn se začaly šířit celou oblastí Arabského poloostrova.

Dlouhodobý investiční produkt