Zdroj: Pleska / Midjourney
Zástupci členských států Evropské unie se letos dohodli na revizi evropského rámce pro řešení krizí (BRRD). Co si pod tímto názvem představit? Jak byste vysvětlila laikovi v pár větách, o co jde?
Označení směrnice pochází z anglického „recovery and resolution“. Je to aktualizace existujících pravidel EU, která říkají, jak se má postupovat, když má banka vážné problémy nebo selže.
Cílem je zajistit, aby se problémy bank v jednotlivých členských státech řešily efektivně a rychle tak, aby klienti a ekonomika co nejméně pocítili škody, současně se minimalizovalo použití veřejných peněz a zachovala se funkčnost bankovního systému. Tento rámec pro řešení krizí má za cíl především záchranu banky, když je na zachování jejího fungování veřejný zájem.
Eva Sluková, členka výkonné rady a seniorní právnička Garančního systému finančního trhu
Revize konkretizuje a rozšiřuje nástroje, kdy a jak lze banku nebo její zdravou část převést na nového vlastníka či překlenovací instituci nebo uplatnit jiné opatření k řešení krize. Zároveň zpřesňuje, kdy může do procesu řešení krize banky vstoupit Fond pojištění vkladů nebo Fond pro řešení krize včetně stanovení přesných limitů, podmínek a stropů pro jejich zapojení.
Co se změní z pohledu běžného retailového klienta, případně drobného podnikatele? Proč by mělo klienty zajímat, jestli se krize některé konkrétní banky vyřeší jejím zánikem, nebo jiným způsobem? Jak už jsme psali, základní pravidla pro pojištění vkladů podle zákona zůstanou stejná jako dosud, pro některé situace se vylepší.
Pro klienta má využití procesu řešení krize tu výhodu, že banka nadále poskytuje služby, na které je zvyklý. Konkrétní opatření, která by Česká národní banka v jednotlivém případě zvolila, v praxi mohou ovlivnit rychlost, s jakou bude klientům zajištěna kontinuita služeb – například převod účtů do přebírající instituce nebo zajištění běžného platebního styku.
Máte pravdu, že základní pravidla pro pojištění vkladů zůstanou stejná jako dosud a současně se pro některé situace vylepší. Revize nicméně rozšiřuje možnosti, kdy může Fond pojištění vkladů aktivně vstoupit do procesu řešení krize – vždy za jasně definovaných a limitovaných podmínek a v situacích, kdy je takové řešení méně nákladné než přímá výplata náhrad.
Znamená to, že by se zachraňovalo více bank než dosud? Už nejen ty největší, které jsou příliš velké na to, aby padly, ale za určitých podmínek by se dostalo i na ty středně velké nebo menší?
Přesně to, co popisujete, je jedním z cílů revidovaného rámce pro řešení krizí bank. Tedy aby byl použitelný nejen pro velké systémové banky jako doposud, ale i pro menší subjekty. Předpokládám, že v návaznosti na nové možnosti financování a další schválené změny provede Česká národní banka přezkum plánů pro řešení krize a způsobilosti bank k řešení krize.
Revize krizového rámce tedy rozšiřuje možnosti použití nástrojů i na případy menších a středně velkých institucí, pokud to bude ve veřejném zájmu. Cílí na to, aby se více využíval tento evropsky harmonizovaný rámec namísto nesjednocených národních řešení. EU tím chce snížit používání veřejných peněz a zvýšit využití „odvětvových“ zdrojů, tedy k tomu účelu vytvořené záchranné sítě, kterou tvoří Fond pro řešení krize a Fond pojištění vkladů.
Nehrozí pak rozšíření takzvaného morálního hazardu? Pokud banka nevytvořila dost vlastních rezerv pro tyto situace, ale přesto ji zachráníme? Jaké pro to budou základní podmínky?
Na morální hazard revize krizového řízení pamatuje – a přestože umožňuje flexibilnější použití prostředků Fondu pojištění vkladů při záchraně banky, nastavuje současně limity takového zapojení. Zjednodušeně by Fond pojištění vkladů neměl nést větší zátěž, než by tomu bylo v případě krachu banky a výplatě náhrad pojištěných pohledávek z vkladů. Současně je zachován klíčový princip procesu řešení krize, že nejprve musí ztrátu nést akcionáři a nezajištění věřitelé.
Jednou z klíčových podmínek je „veřejný zájem“ na záchraně banky. Jak byste to vysvětlila běžnému čtenáři?
Je samozřejmé, že krach jakékoliv banky nebo družstevní záložny má na její klienty nepříznivý vliv a přinese jim spoustu starostí a stresu – proto by se mohlo zdát, že proces řešení krize skrze její záchranu bude vždy lepším řešením. Nicméně pokud se jedná o instituci, která se například dlouhodobě potýkala s odlivem klientů a měla v měnícím se bankovním prostředí nefunkční obchodní model, nemá cenu ji z pohledu stability trhu zachraňovat a udržovat v chodu za každou cenu.
Klíčovým atributem proto bude test veřejného zájmu, při kterém se posuzuje, k jak velkému otřesu důvěry při pádu konkrétní banky může dojít, zda by se problém mohl přelít do celého bankovního sektoru a zda banka vykonává některé kritické funkce, jejichž přerušení by mohlo mít výrazně nepříznivé dopady. Revize výslovně uvádí, že kritické funkce mohou být identifikovány i na regionální, nikoliv pouze na celostátní úrovni.
Kdo bude mít rozhodující slovo v posouzení, jakým způsobem se bude řešit špatná situace některé banky?
Rozhodující slovo měla, má a nadále bude mít Česká národní banka, která je jak orgánem dohledu, tak i orgánem příslušným k řešení krize v České republice. Ta jako jediná disponuje adekvátními daty a relevantními zkušenostmi pro kvalifikované rozhodnutí o tom, jak nejlépe vyřešit krizi banky, jaké k tomu zvolit nástroje a jak nejlépe ochránit její klienty a zachovat finanční stabilitu celého sektoru.
Nehrozí, že by se kvůli hledání vhodného řešení prodloužila nejistota klientů, respektive že by se klienti snažili vybrat své peníze a tím ještě zhoršili stav té banky? Nebo se věří, že by taková záchrana byla rychlejší?
Revize staví na rychlé informovanosti, jasně definovaných časových rámcích a nástrojích, které umožní udržet provoz banky nebo její části i během řešení krize s cílem minimalizovat paniku a dobu nejistoty. Zvolené řešení by mělo být dobře naplánováno a mělo by být provedeno velmi rychle s cílem minimalizovat dopad na dostupnost služeb pro klienty. Konkrétní načasování závisí na zvoleném nástroji a okolnostech instituce.
Důležitá je samozřejmě správně nastavená komunikace ve vztahu k veřejnosti, vysvětlení postupu a ujištění, že zvolené nástroje pomohou zachránit banku. I v režimu záchrany banky nadále platí, že vklady klientů jsou ze zákona chráněny a není třeba podléhat panice.
Proč vlastně EU tato pravidla mění? Na co tím reaguje, co se snaží zlepšit? Máme i nějaký příklad z Česka?
EU se snaží především prohloubit harmonizaci evropských pravidel za tím účelem, aby nedocházelo k tomu, že každý stát přistupuje k řešení krize různě. Současně ubývá bank nebo družstevních záložen, na jejichž záchraně by nebyl shledán veřejný zájem, a spíše bude dávat smysl bankám pomoct, aby mohly nadále sloužit svému účelu.
V žádném případě by taková pomoc neměla jít na vrub státního rozpočtu, a tedy prostředků daňových poplatníků. K účelu financování řešení krize je v rámci Garančního systému vybudován už zmiňovaný Fond pro řešení krize. Ten právě s Fondem pojištění vkladů tvoří záchrannou síť a jejich prostředky by měly být využívány v případě, že se banka dostane do potíží.
My jsme si v českých podmínkách za těch deset let od účinnosti zákona o ozdravných postupech a řešení krize, kam jsou evropská pravidla vtělena, tento proces nevyzkoušeli. Respektive v praxi máme vyzkoušenou pouze preventivní část, tedy přípravu ozdravných plánů, plánů pro řešení krize a posuzování způsobilosti institucí k řešení krize. Současně se podařilo vybudovat Fond pro řešení krize a naplnit jej v souladu s evropským závazkem a taky přimět banky, aby vytvořili vrstvu odepisovatelných závazků, jako první linii obrany pro případ krize. Nicméně konkrétní nástroje prozatím vyzkoušeny nebyly, jelikož podle posouzení České národní banky žádná instituce nenaplnila podmínky pro to, aby na ni mohl být tento záchranný proces použit.
Naproti tomu některé státy EU jako například Dánsko, Itálie, Španělsko s ním už mají bohaté zkušenosti. Evropská komise si při současné revizi dala za cíl podívat se právě na praxi jednotlivých států, na slabá místa současného rámce a zrevidovat jej s ohledem na měnící se situaci na bankovním trhu v celé Evropě.
Pokud by nová pravidla fungovala dejme tomu už posledních dvacet let, co by se v Česku stalo jinak? Můžete uvést příklad banky nebo družstevní záložny, u níž by se nová pravidla uplatnila?
To je opravdu složitá otázka. Dosud jsme vyzkoušeli pouze preventivní fázi a budování MREL (minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky). Tedy nástrojů, které tvoří první linii obrany a které by byly odepsány v případě problému banky tak, aby náklady krize nesla především sama banka a nezajištění věřitelé, a nikoliv daňoví poplatníci.
Nová pravidla umožní širší použití prostředků Fondu pojištění vkladů v rámci řešení krize za situace, kdy to bude vyhodnoceno jako méně nákladné řešení, než kdyby Fond musel vyplatit všechny pojištěné pohledávky z vkladů. Dosud bylo zapojení těchto prostředků do procesu řešení krize sice možné, ale ve velmi omezené míře.
Jestli by nová pravidla vedla k jiným rozhodnutím v minulých případech problémů českých bank, nemůžeme zpětně spolehlivě hodnotit, protože rozhodnutí závisí na řadě konkrétních vstupů a ekonomických podmínek v dané situaci.
A jinde v EU? Kde tedy nová pravidla reálně změní dosavadní praxi a mohou přinést zlepšení?
Do působnosti procesu řešení krize by se podle předpokladu měly dostat i středně velké a menší banky nebo záložny, a to i některé regionálně působící. Kritérium lokálního významu bude pravděpodobně výraznější v zemích s velkým počtem regionálních bank, například v Německu nebo Itálii. Nicméně předjímat konkrétní dopady je předčasné.
Co nová pravidla budou znamenat pro banky, které jsou dosud zdravé? Čeká je nějaká nová povinnost, vyšší odvody do příslušných fondů a podobně?
Konkrétní dopady na český bankovní sektor budou teprve vyhodnoceny, nicméně revize neznamená automaticky vyšší odvody do Fondu pro řešení krize, ani do Fondu pojištění vkladů. Banky mohou být samozřejmě ovlivněny úpravou pravidel zpřesňujících, jaké závazky mohou být uznány jako způsobilé pro MREL, reportovacími povinnostmi a dalšími technickými změnami.
Konečné znění balíčku by EU měla zveřejnit v prvním čtvrtletí 2026. Členské státy pak dostanou dva roky na to, aby změny přenesly do tuzemských zákonů. Jsou tam podle vás nějaké body, který bude potřeba ještě vyřešit na tuzemské úrovni?
V současnosti ještě probíhají právně lingvistické práce, konečné znění revidovaného předpisu by mělo být zveřejněno v Úředním věstníku EU někdy na přelomu prvního a druhého čtvrtletí příštího roku. Teprve od tohoto okamžiku začne běžet dvouletá lhůta na implementaci do našich zákonů. Během ní bude Ministerstvo financí připravovat novelu zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu. Současně s tím bude vyhodnocovat všechna ustanovení směrnice, která předpokládají národní rozhodnutí tak, aby bylo zvoleno vhodné řešení z hlediska českého práva, bankovního sektoru, rozdělení kompetencí a podobně.
O těchto takzvaných diskrecích bude probíhat debata mezi zainteresovanými subjekty – tedy především mezi Ministerstvem financí, Českou národní bankou a námi, Garančním systémem. Takových témat bude opravdu dost. Nastavení nových možností zapojení Fondu pojištění vkladů vyžaduje hloubkovou analýzu, nastavení vnějších i vnitřních procesů a vyřešení řady praktických dopadů.
Směrnice například stanoví, že se Fond pojištění vkladů může dostat do pozice dočasného akcionáře banky, kdy k převodu do soukromého sektoru má následně dojít co nejdříve, jakmile to podmínky na trhu dovolí. To představuje zásadní novinku oproti současnému nastavení fungování záchranné sítě a bude třeba se těmto změnám přizpůsobit.
EU mění pravidla pro krizové řízení a pojištění vkladů v bankách. Co to bude znamenat v praxi pro vkladatele v Česku?
Peníze BrandInsight: Partnerem článku je Garanční systém finančního trhu
Petr Kučera
Sdílejte článek, než ho smažem
