Nebyla to velká válka, ale pro Albrechta z Valdštejna byla zlomovým okamžikem, který nastartoval jeho cestu za mocí a bohatstvím. V roce 1615 Benátčané zaútočili na jižní hranici rakouského císařství a začali obléhat pevnost Gradiška na nynějších slovinsko-italských hranicích. Arcivévodu a pozdějšího rakouského císaře Ferdinanda útok překvapil. Potřeboval rychlou pomoc, aby Benátčany zahnal zpět.
Režijně-rentovní statek je podle Jiřího Kubeše z Fakulty filozofie Univerzity Pardubice nazýván dnes též protokapitalistický podnikatelský velkostatek. Jeho proměna od rentovního velkostatku spočívá v tom, že dříve šlechtic, vlastník půdy, vybíral až dvakrát ročně rentu od svých poddaných, kteří sídlili na šlechticově panství. Postupem času začali šlechtici také podnikat. Albrecht z Valdštejna například dovážel uherský dobytek, vydělával na povinném odkupu piva a vína poddanými a snad i poskytoval úvěr). Příjmy z podnikání tak výrazně převýšily rentu z pozemků.
Pro Valdštejna to byla příležitost, na kterou čekal. Nabídl arcivévodovi, že na vlastní náklady, zhruba 80 tisíc zlatých (Valdštejnův 3,5letý příjem), vybuduje oddíl dvou set těžkooděnců a vyrazí s nimi ke Gradišce. Pro Ferdinanda to byla dobrá zpráva hned ze dvou důvodů. Jednak získal rychle potřebné vojáky, jednak dal divokému Valdštejnovi prostor pro seberealizaci. Historik Zdeněk Kalista píše: „Furlanská válka nebyla velká, ale byla přece jen skutečnou válkou dýchající krví a železem, v níž se mohl daleko více vybouřit onen „divoký Valdštejn“, muž posedlý démonickou silou, vrhající se s dravou rozkoší do rvaček a soubojů a divokého zápolení, muž osamělý a odcizený svému prostředí, u něhož nepřátelství k jeho okolí se vnitřně uvolňuje právě bojem a zápasem.“
Po boku Ferdinanda si Valdštejn vyzkoušel roli válečného podnikatele, která mu v průběhu dalších let přinesla tučné zisky. Ve furlanské válce získal základní zkušenosti s touto profesí. Jako pěšák ovšem působil v armádě již dříve. V roce 1604 bojoval v Uhrách. Vojenskou kariéru ovšem musel přerušit kvůli špatnému zdraví, již v této době měl tzv. uherskou nemoc (syfilis). I když to za krátkou dobu dotáhl na hejtmana (velitel pěší kompanie o 200 mužích), dále pokračovat nemohl.
Start mezi tehdejší boháče přitom neměl snadný. Narodil se s „puncem zchudlého aristokrata“ – jak to v práci o Valdštejnovi nazval Antonín Kostlán – a slušný příjem získal až sňatkem s moravskou šlechtickou vdovou. Díky němu dostal do správy statek, který ročně nesl 20 až 30 tisíc zlatých. Podle odhadů by se Valdštejnův příjem dnes počítal na desítky milionů korun.
Hlavní motiv války byl zápas o území i o mocenské a politické zisky. Na pozadí ale stály další rozpory, které k válce vedly – především názory na to, zda má stát být stavovskou (vláda několika tříd omezuje absolutní vládu panovníka) nebo absolutistickou monarchií, stejně tak jako snaha o náboženskou reformaci a její potlačení.
První etapou třicetileté války byla válka česká (1618-1620), ve které se čeští, slezští posléze i moravští stavové snažili uhájit své výsady a náboženskou svobodu. Končí bitvou na Bílé hoře, která znamenala absolutní vítězství Ferdinanda II.
Bez účasti ve furlanské válce by se však tento majetek nejspíš množil mnohem pomaleji. Vystoupením po boku Ferdinanda se Valdštejn jasně přihlásil ke katolickému táboru. Přesto, že vyrůstal v prostředí stoupenců Jednoty bratrské a navštěvoval i protestantské niverzity. Konverzi historici odhadují na rok 1606.
Navíc se zbavil rodného statku v Heřmanicích (kousek od Dvora Králové), čímž se zprostil závazků českého šlechtice. Česká šlechta byla převážně protestantská, zatímco mezi moravskou šlechtou, do které se přiženil, bylo daleko více katolíků. I tím prokázal schopnost vidět dopředu, protože střet mezi katolickým a nekatolickým táborem v Evropě pomalu začínal.
Během povstání v Čechách v roce 1618 sice měl povinnost české stavy podporovat, zároveň ale slíbil Ferdinandovi, že mu vybuduje pluk těžkooděnců. Nejdříve se pokusil přesvědčit moravský pluk, kterému velel, aby sloužil císaři. Neúspěšně. Vzal si proto stavovskou (dnes by se dalo říct vládní) pokladnici se 100 tisíci zlatými a utekl do Vídně.
Tam vsadil vše na jednu kartu. Na Ferdinanda a na to, že katolicismus vyhraje.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
