Ekonomika utrpí nepříjemná zranění – to je myslím dnes jasné. Lízat se z nich bude déle, než si myslíme, i když se bude stát sebevíc snažit. Co by tedy mělo být jeho prioritou?
Zabránit škodám, které jsou nevratné. To, co jde spravit, se spraví úsilím lidí a firem. Úsilí státu by mělo směřovat k tomu, aby „když už jsou zranění, aby nebyla smrtelná“. Uvedu několik příkladů.
Pokud tu popadají tisíce nebo desítky tisíc restaurací a dalších malých služeb, jsou to nevratné škody. Drobní podnikatelé a živnostníci, kteří před tím jakž takž fungovali, zavřou provozovny, půjdou do ztrát a dluhů a nebudou mít peníze na jejich znovuotevření. Protože to vyžaduje vždy investice, i když nemusí být velké; a oni nebudou mít peníze, jen dluhy.
Jestli k tomu dojde, spousta z nich tak zavře nadobro a skončí někde pod čarou ponoru – na pracáku, v dluhové-exekuční pasti, mimo systém a podobně. V deziluzi vůči státu, který jim zakázal podnikat a dal jim jenom nějaké bolestné, o kterých navíc musí žádat na dlouhých formulářích, nebo v programech Covid, které jsou vyčerpány za prvních devět minut, neboť první po nich sáhnou ti, kteří mají správné kámoše a měli to nachystané předem.
Nevratné škody utrpí i jejich zaměstnanci, kteří nejspíš neměli vůbec žádné rezervy. Jim hrozí pád „mimo fungující společnost“ ještě více.
Druhým příkladem jsou podniky, které jsou významnými zaměstnavateli zejména v periferních, již tak problémových oblastech. Jsou města a místa, kde je dominantní zaměstnavatel, který celý malý region vlastně živí: stovky lidí jsou u něj zaměstnány přímo, z jejich příjmů se pak živí početná živnostnická klientela. Pád velkého lokálního zaměstnavatele uvrhne celý užší region téměř do zkázy.
K tomu existuje mnoho příkladů u nás (například pád těžařsko-hutnicko-strojírenského konglomerátu na Ostravsku po roce 1989) i jinde. Regiony se z takového pádu vzpamatovávají desetiletí, se všemi negativy, které si lze představit: chudoba, nezaměstnanost, extrémismus ve všech podobách, špatné vzdělávání... Elity prchají ze „špatné adresy“ pryč, což přináší další oslabení... Začarovaný kruh.
Myslet si, že poté, co se ekonomika zase „nastartuje“, se tohle zase rychle vrátí do normálu, je mylné. (Miluji tahle technická přirovnání, že ekonomiku lze „nastartovat“, „zapnout“, „roztočit kola" a podobně – vyvolávají naprosto falešnou představuj, že je to tak jednoduché, že stačí někde cvaknout a už to jede!)
Bude to nabíhat pomalu, několik let – a utrpí tím samozřejmě i spotřebitelé, tedy „my všichni“. Vždyť i my jsme si na tyhle služby zvykli a chceme je, jinak bychom je nevyužívali a neplatili jim. K celkovému skóre „místa, kde se dobře bydlí“ přece patří živá zabydlenost pestrým předivem nabídek a služeb jako jeden z největších faktorů. Nikdo nechce bydlet tam, kde akorát blikají světla heren a kde má 30 procent rodin exekuci.
Co tedy má dělat stát? Jeho zdroje jsou omezené (nemůže sypat všem plnými hrstmi, každému, kdo si řekne), ale nejsou malé. Musí jednat rychle a chirurgicky přesně, cíleně a lokálně. Zejména:
1. Pomoc musí být rychlá, okamžitá. Pacienta se zástavou dechu, kde hrozí rychlá smrt, neléčíme tím, že jej požádáme, ať si vyplní formulář, že jej úředníci v zákonné lhůtě posoudí a pak mu sdělí, ať nezavěšuje, že je v pořadí.
Těmi pacienty se zástavou dechu jsou tisíce podniků, zejména menších. Potřebují „rychle keš“ s tím, že se to vyúčtuje později. Takhle postupují západní státy, dokonce i Amerika.
Ano, pár jich to ošvindluje, to je jasné. Ale věřte, že jich nebude moc – a dá se to pak dohledat, případně penalizovat později.
2. Právě tak je potřeba se podívat na občany, kteří jsou nyní bez práce a bez příjmů. Nečekat dva měsíce, až z Úřadů práce slavnostně vypadne někdy v červnu statistika, že tu máme 9% nezaměstnanost. To už bude pozdě, protože fakticky ta nezaměstnanost je tu od března – jenom není přesně podle metodik. Ale je tu.
Čtvrt milionu lidí v turistickém ruchu nemá do čeho píchnout. Pravděpodobně dalších čtvrt milionu v retailu, gastru a drobných službách je na tom podobně. Možná jsou někde formálně vedení ve stavu zaměstnaných, možná mají náhradní nebo neplacené volno, ale fakticky nemají co dělat.
Zaměřit se na ně a opět pomoci – rychle, cíleně, bez byrokracie. Speciální pozornost věnovat ohroženým skupinám – typicky samoživitelkám a vůbec neúplným rodinám, lidem se zdravotními omezeními a podobně.
3. Prozkoumat – s využitím krajů a měst – regiony, ve kterých se nalézají oni „systémoví“ zaměstnavatelé, tedy ti, kteří drží nad vodou užší region. A cíleně jim pomoci, aby zde nedošlo k implozi způsobené pádem velkého zaměstnavatele. Krátkodobě udržet nad vodou a aktivně hledat střednědobá opatření.
4. Absolutně upustit od tolik oblíbené metody předběžné kriminalizace: tedy, kdy žadatel o podporu musí prokázat, že „je nevinnej“, že opravdu má nárok, musí doložit hromady papírů a podrobit se zkoumání kritického úředníka, který nakonec jako zásadní vadu zjistí, že dokumenty nemají elektronický podpis a žádost vyřadí: chcípni, mrcho, v kolonce B24c ti chybí dnešní datum!
Tento byzantský přístup, ve kterém jsou všichni občané i podnikatelé (viz EET) viníky, dokud se neprokáže opak, nahradit přístupem západoevropským, ve kterém jsou všichni nevinní a teprve ex post se kontroluje, zda není opak pravdou. Tedy zacházet s lidmi jako s občany a nikoli jako s poddanými.
5. V celém náročném procesu obnovy bude hrát kolosální roli slovo důvěra, a to důvěra lidí (zaměstnanců, živnostníků, větších podnikatelů) ve stát.
V to, že stát koná správně a rychle, nenadržuje a nelže – tedy například že nevykládá, jaké rozdá biliony, aby ve skutečnosti rozdal jenom pár drobných. Že bude hrát se svými lidmi férovku a nebude se je snažit neustále různě ošvindlovávat.
Když bude důvěra ve stát, jeho občané zatnou zuby, na řemeni vyrazí dvě další dírky a zlou dobu přečkají. Když nebude, doplatí na to celá země a velmi brzy i vrchnost, protože se pak může snadno stát, že se hněv lidí obrátí proti ní takovým způsobem, který si dovedeme dnes těžko představit.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
22. 4. 2020 17:27, Jiri
"Pomáhat?" Komu? Proč? Vždyť ten mimořádný stav trvá pět týdnů a asi ještě týden trvat bude. Každý normální člověk, (i firma) by měl mít finanční rezervu aspoň na tři až šest měsíců pro nepředvídané situace, jestli ji nemá tak je nezodpovědný nebo finančně negramotný! Většina průmyslu,dopravy,stavby,zemědě lství,částobchodů.....normálně fungují,dokonce i restaurace,oběd nám dovezli až ke dveřím,pracovat nikdo nezakázal,kdo chce ten pracuje,kdo nechce ten řve že chce podporu,jinak prý zkrachuje nebo nemá čím zaplatit nájem, tak ať zkrachuje, hospody,divadla,cestovky.....j souinstituce pro fungování státu naprosto postradatelné! Kdyby každý musel žít z toho co si výdělá tak by nejmíň třetina tohoto národa chcípla hlady!
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
22. 4. 2020 9:59, Vladimír
Doporučuji váženým důchodcům, aby se raději dobrovolně nechali nakazit K19, protože nebude na důchody a umírat hlady je mnohem bolestivější.
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.