Je čas myslet na Den poté. Jak obnovit kvalitní život

Nepříjemnou nemoc lidstvo přečká, tím si jsem jistý. Víme už co dělat, v léčbě i ochraně proti šíření. Časem dorazí jak vakcína, tak lék – obojí jsou vlastně už jen „technické“ úkoly, i když nelehké. Toto už běží a kdo se tím má zabývat, se tím zabývá. Je potřeba učinit další krok: co budeme dělat potom?

Proběhla vášnivá diskuze, zdali směňovat „mrtvoly za peníze“, tedy zda se má dát přednost více mrtvým, ale živější ekonomice, nebo naopak. Jenomže tohle je falešné dilema. Takové dilema (buď-anebo) není a ukazuje bohužel na to, že když už nejde o životy, jsme schopní uvažovat jen v jednom rozměru, a to v rozměru ekonomiky. Buď lidské životy, nebo HDP! Tak to ale není.

Je nutné obnovit kvalitní žití

K čemu musíme směřovat, a to velmi rychle? K obnovení kvality života. Stav „ráno do práce a z práce hned zas domů“ lze přes sebekázeň chvilku vydržet, ale ne dlouho. Tohle není život, se kterým se můžeme smířit. To je hibernace života.

A on to také nikdo nevydrží, zákaz nezákaz. Jakmile začnou teplé, slunečné dny, lidé vyjdou ven, nebudou sedět doma. Budou si užívat, budou hledat cesty, jak zákazy – které si navíc správně vyhodnotí jako málo smysluplné, zbytečně přísné a neúčinné – obcházet. V tomto jsme mistři, vlastně v dobrém slova smyslu: předchozí režimy nás naučily rozlišovat hloupá pravidla od rozumných, a ta hloupá ignorovat nebo různě mazaně obcházet. Policajt nebude s pendrekem nikoho honit po lese, to víme.

O autorovi

Jiří Hlavenka je český podnikatel a investor (např. Kiwi.com, Fayn Telecommunications, dříve Vltava.cz nebo Computer Press). Od roku 2016 je zastupitelem Jihomoravského kraje, uspěl jako nestraník na kandidátce Pirátů a Strany zelených. Jeho postřehy a názory nejen ke koronaviru můžete číst na Facebooku.

Kvalita života by měla být zásadním pojmem a zásadním cílem jak pro blízkou, tak vzdálenější dobu. A nezapomeňme prosím, že kvalita života je z větší části subjektivní, tedy je založena na pohodě, spokojenosti, na smíru.

Když už jsme u té ekonomiky...

Principál státu říká, že je potřeba udržet ekonomiku tím, že je potřeba pracovat (on tedy používá navíc ještě husákismus „chodiť do práce“). Z toho mně tedy padají všechny brady. Ekonomiku nedrží výroba, ale spotřeba.

Pokud zamrazíte žití lidí, spotřeba nebude žádná – k čemu budou fabriky chrlit výrobky? Větší část ekonomiky navíc stojí na službách, které šly skoro k nule, protože je zamražený život. Jak můžou „chodiť do práce“ kadeřníci a kuchaři, když mají zavřené provozovny?

Ekonomika je vysoce nadproduktivní: všeho lze vyrobit a poskytnout násobně víc, než jaká je poptávka. Zamrazte poptávku a zabijete ekonomiku, i když bude celý národ spořádaně každé ráno chodiť do práce a odpoledne z práce.

Schopnost produkce ukazuje i dnešní krize. Poptávka po některých druzích výrobků, jako jsou ochranné prostředky a dezinfekce, se proti běžným dobám skokově zvýšila stotisíckrát. Všimněte si, jak extrémně rychle – ne dostatečně, protože ten skok poptávky o řády byl okamžitý – se zvýšila produkce, i s využitím všech improvizací. Výrobek dne, rouška, šla z tisíců na desítky milionů během pár týdnů.

Několik krátkodobých opatření

Krátkodobá opatření jsou jednoduchá a dovolím si je zde navrhnout. Neříkám, že mají přijít dnes, ale měli bychom k nim směřovat v krátké době, nanejvýš do týdne:

1. Otevřít všechny další malé obchody, které jsou nyní zavřené. Je-li otevřené květinářství, není důvod, proč by nemělo být otevřené hračkářství a domácí potřeby [domácí potřeby smějí mít nově otevřeno – pokud prodávají ochranné prostředky; seznam, kdo může mít otevřeno – pozn. red.]. Zavřená by měla zůstat jen obří nákupní centra, kde přece jen dochází k obrovské kumulaci lidí. (Druhotný kladný účinek: povzbuzení místní ekonomiky).
2. Otevřít provozovny se službami, kde nedochází k nezbytnému fyzickému kontaktu.
3. S promyšlenými omezeními otevřít restaurace, hospody, kavárny, cukrárny. Omezení se týkají například toho, že se jídlo nebude roznášet, ale vydávat ve výdejním místě, že budou platit velmi přísná hygienická opatření jak v provozu (kuchyně/barpult), tak i na straně zákazníků (mytí rukou atd). Gastroprůmysl zaměstnává obří počet lidí a není možné jej nechat umrtvený dlouhé měsíce. Je navíc součástí „kvality života“ pro miliony lidí.
4. Jakýkoli pohyb osob v přírodě, tam kde nehrozí blízké či fyzické stýkání více lidí, by neměl podléhat žádnému zákazu. Dokonce bych řekl, že má být doporučován, protože zde je riziko přenosu menší než kdekoli jinde, včetně domácnosti. Jedním z nejhloupějších zákazů, který bohužel jde jen na ruku náladě davu a nemá žádné racio, je zákaz chalupaření. Jestli někdo někoho fakt nenakazí, ani v nejbujnějším scénáři, je to chalupář, který vyspravuje svou chaloupku po zimě.
5. Pokud je pravda, že ještě důležitější než roušky je hygiena rukou, musí k tomu být dostatek míst ve veřejném prostoru, kde je možné ji provádět (mobilní hygienická stanoviště, například).
6. Je potřeba přestat s tupým cargokultem roušek, který se projevuje například tím, že ministr zdravotnictví (!) říká, že pokud rodina, která předtím trávila spolu 14 dní ve stísněné domácnosti a nyní sedla do auta, si musí v autě okamžitě nasadit roušky. Rouška – jak už dnes víme – je spíše symbolická ochrana, projev solidarity s ostatními, výraz ohleduplnosti k ostatním.

Stát, který se rozhodl uvolnit obří finanční prostředky, by měl okamžitě a neprodleně:

1. Najít cestu, jak (byť třeba dočasně) finančně odměnit lidi, kteří šijí dnes doma roušky. To se týká nejspíše stovek tisíc osob, které to dělají zdarma a nezištně, a roušky se rozdávají. Toto je nejefektivnější a nejrozumnější podpoření ekonomiky, které lze udělat ihned: je cílené, tedy odměňuje ty, kteří vytvářejí hodnoty, a přitom nemají možnost z toho těžit, současně podporuje věc, která je potřeba.
2. Podpořit okamžitě finančně kohokoli, kdo vyrábí prostředky obrany proti viru, ať už jsou to roušky, respirátory, ventilátory, vyrábí látky a gumičky na roušky, veškeré dezinfekční prostředky. Tyto firmy (často malé dílny a workshopy) nemají dostatečnou hotovost, aby mohly rozjet větší výrobu či vývoj těchto prostředků.
3. V zemi se dnes tvoří stovky dobrovolnických týmů, které fungují zcela zdarma, případně (pro nákup nezbytného vybavení) z dobrovolných sbírek. Stát jim má okamžitě pomoci (prostředky, finance), aby mohly lépe pracovat. Nelze dobrovolničit donekonečna a tyto týmy budou potřebné ještě dlouhé měsíce.

Tyto tři kroky považuji za principiální (bez ohledu na míru dopadu). Stát si musí uvědomit, že tuhle krizi nevyřeší sám, i kdyby sebelépe snažil. Nemá na to aparát, strukturu, postupy, lidi ani schopnosti. To, co stát má, jsou… peníze. Je připraven (alespoň to tvrdí) jich vrhnout do ekonomiky bilion. Tak ať začne okamžitě konat, neboť tady bude efekt okamžitý, přímý a jasný. Tohle bude trvat dlouho a my si musíme vytvořit dostatečné domácí kapacity, abychom dokázali problému čelit. Nemůžeme spoléhat na dodávky odjinud: globalizace (alespoň pro tuto dobu) skončila.

Chytré čtení

Michal Kašpárek: „Chytrá“ karanténa má do čínského dozoru naštěstí daleko. Technologická opatření ale přinášejí i jiné problémy než průlom do soukromí.

Elektronická evidence kapének, kolo první

---

Michael Durčák: Chvílemi to vypadá, že navzdory velikosti a robustnosti státního aparátu procházíme jakžtakž pandemií spíš díky aktivitám zdola. Zatím jako by na tu otázku nebyl čas odpovídat, ale už visí ve vzduchu: Jak moc budeme, až to všechno končí, o takovýhle stát ještě stát? A co si vybereme místo něj – totalitu, nebo víc svobody?

V časech pandemie bojuje o své přežití i stát

---

Josef Tětek: Zatímco Trump v lednu oslavoval nové a nové vrcholy akciových indexů, v Číně pískali whistlebloweři na poplach a upozorňovali svět na hrozící nebezpečí.

Virus a budoucnost světa. Konec systému tak, jak ho známe

Nevyčítám státu, že nezajistil vše, co měl. To se stane, přišlo to nečekaně a intenzivně. Ale vyčítám mu, že neumí (nebo nechce?) okamžitě nasypat prostředky těm, kteří situaci pomohou řešit – tedy kteří jemu pomohou situaci řešit.

V tomto směru je potřeba myslet dále, aspoň za nejbližší roh. Co bude potřeba zítra? Služby seniorům domů: dodávky jídla a dalších prostředků. Stát to nezajistí stejně jako nezajistil ochranné prostředky; i zde musí otevřít svoje možnosti soukromým společnostem, které to jsou schopné zajistit.

Buď můžete ulevovat od příznaků, nebo léčit příčiny. To platí nejen v medicíně, ale i ve společnosti. Helikoptérové peníze – tedy jednorázové, plošné, necílené podpory – jsou v současné době rozumné. Nejsem proti nim, okamžitá pomoc je nutná hlavně tam, kde hrozí pád na dno. Ale nejsou řešením příčin, jen úlevou od bolesti.

Pro další měsíce až roky

Je nejvyšší čas začít promýšlet řešení ne pro zítra (viz výše), ale pro další měsíce a roky. A začít je realizovat, protože jsou to už těžší a náročnější věci – a opět, uvolnit na to peníze. Pokud už stát chce utrácet bilion, aby povzbudil ekonomiku, musí jej utrácet „chirurgicky přesně“ a cíleně, ne plošně. Konkrétně:

1. Rychlé etablování distančního vzdělávání tam, kde to jde. Pokud bude virus různě „permutovat“ v čase a prostoru, budou pořád porůznu stovky, ne-li tisíce škol uzavřené.
2. Etablování telemedicínských metod (jakkoli je to samozřejmě sporné – je to ale nutné a lidstvo k tomu stejně časem dospěje)
3. Reformovat domácí péči a upřednostnit ji před metodami péče ústavní. Namísto koncentrace stovek klientů a stovek členů personálu v jednom místě – malá skupinka v domácnosti.
4. Podpořit domácí produkci léků a vakcíny proti koronaviru. Celý svět ji bude potřebovat a nebude jí dost – opět, soběstačnost vítězí, globalismus (v tomto ohledu, v této době), padá.
5. Virtualizovat stát: telekonference místo porad, digitální podpisy. Konání zastupitelstev měst, obcí a krajů vzdálenou formou.
6. Zavést již pro příští volby elektronické hlasování. (I přes výhrady, které k němu jsou.)
7. Podpořit lokální a cirkulární ekonomiku. Místní výroba-místní spotřeba, místní turistika, místní volnočasová náplň. (Opět jedinečná příležitost dosáhnout efektu, který je pozitivní sám o sobě, i bez ohledu na virus).
8. Zabránit chudnutí. V krizi „všichni zchudnou“, ale je rozdíl, když seberete pět tisíc bohaté osobě s rezervou a samoživitelce z Varnsdorfu. Plán pro chudé regiony, vyloučené oblasti a osoby či rodiny postižené chudobou by měl být hlavním penězotokem z onoho slibovaného regionu. (Opět je zde dvojitý efekt: rozproudění ekonomiky a současně odstraňování velice závažného problému, který zemi trápí i v dobré době). Urychleně přijmout novelu exekučního řádu, která leží ve sněmovně, a pracovat na dalších opatřeních, která vyjmou desítky tisíc lidí z exekučních pastí.
9. Podpora komunitního života. Přijdeme o cestování na velkou dálku, nahraďme to stýkáním se na krátkou vzdálenost. Městské a vesnické parky, malá komunitní centra, sportoviště, hobby dílny, místa setkávání.
10. Okamžitě zrušit u malých a lokálních provozoven s komunitním dosahem nejen EET, ale i povinnost účtovat, a tím pádem i platit daně (nahradit to případně malým paušálem nebo i žádným, podle velikosti, významu, smyslu, tržeb). Malá, drobná, lokální ekonomika je z daňového významu bezvýznamná, činí ale život v lokalitě bohatší a zdravější.

Pokud vás stále svrbí peníze, vzpomeňte na klimatický problém

Téma klimatické změny, respektive destrukci prostředí pro život (půda, voda, znečištění, biodiverzita) vymizelo z médií, ale ne ze světa. Problém nezmizel a prorokuji, že se velmi brzy připomene nějakým „hezkým“ klimatickým extrémem.

Přímo a hned

• Podraz, zlobí se podnikatelé. Ještě to vylepším, slibuje Schillerová
• Odklad splátek bude snadnější a na delší dobu, schválila vláda
• Sociální a zdravotní pojištění OSVČ. Jak teď na platby a zálohy
• Přežít! Záchrana české ekonomiky očima expertů
• Když nezmírníme zákazy, malé firmy můžou skončit, říká ekonom

• Nájemné půjde odložit i u bytu, nejen provozovny

Nemůžeme ho ignorovat, i když nás nyní trápí virus, ale můžeme opět spojit nutné s užitečným. Je dnes zřejmé, že státy budou lít peníze do ekonomiky horem dolem, aby se zabránilo (zejména!) spirálovitému či dominovému efektu, kdy začnou padat firmy jako hrušky, strhávat s sebou další firmy, eskalovat nezaměstnanost, a tedy výdaje státu, škrty-pády-škrty-pády, a tak stále dokola. Státy to vědí a mají na to připravenou bezprecedentně velkou finanční munici. Tohle nikdo nedopustí.

Tak prosím, když už máme tu munici, tak ji využijme správným směrem. Ještě před měsícem či dvěma se říkalo, že boj s klimatem a destrukcí prostředí bude příliš drahý, nyní se odkudsi tahají biliony (ty předtím nebyly? Kdepak se vzaly, tak najednou?). Tak to spojme. Znamená to například:

1. Rychlý přechod veřejných budov na moderní energetický standard: fotovoltaika na střechách, tepelné čerpadlo, vnitřní cirkulace. Veřejné budovy (školy, nemocnice…) jsou velké a v tomto notoricky zaostalé. Již dvakrát jsem upozorňoval, že jen tento přechod u všech veřejných budov ušetří blok Dukovan, opakují to potřetí, protože to je důležité.
2. Razantní podpora udržitelného zemědělství, metodou cukru a biče: pěstuješ v režimu udržitelného standardu, integrovaným zemědělstvím? Tady máš peníze. Nepěstuješ? Nedostaneš ani ťuk, ani platbu na hektar. Podpora potravinářských výrobků s vysokou přidanou hodnotou (tj. živočišná výroba, sýry, uzeniny, sadařství a zelinářství, bylinkářství), škrtnout podporu hrubé polařině, kde je přidaná hodnota nejmenší.

Za jeden provaz? Bereme vás za slovo

Zaznívají výzvy, že se máme v těžké chvíli sjednotit a táhnout za jeden provaz. Míní se pod tím ovšem my budeme zakazovat a vy budete poslouchat na slovo.

Tohle ne; na tomto provazu se akorát uškrtíme. Za jeden provaz znamená, že se stát přijde s rychlými a chytrými řešeními, opře se o své občany, zaměstnance i podnikatele, že i jim poskytne prostor, aby za ten jeden provaz tahali spolu s ním. Pokud je to takto myšleno – bereme vás za slovo a jdeme do toho s vámi.

Sdílejte článek, než ho smažem