Česká ekonomika přidala ve druhém čtvrtletí (shodně se Španělskem) ke svému růstu procento, meziročně tak roste o 4,4 procenta, což je bezkonkurenčně nejrychlejší pokrizové tempo a jedno z nejrychlejších temp růstu v Evropě. Nabízejí se tak dvě otázky – zaprvé, zda se vracíme do let 2004–2007, kdy byl růst přes čtyři procenta „normou“, a zadruhé, jestli to něco rychle „neudělá“ s politikou České národní banky.
Odpověď na obě otázky je „s vysokou pravděpodobností ne“.
Tučná léta nepřijdou
Růst je v letošním roce umocněn několika jednorázovými faktory, které se nebudou v dalším roce opakovat. Zaprvé je tu výrazný příliv peněz z Evropské unie (meziročně plus padesát miliard korun), který se projevuje ve stavebnictví – fixní investice vzrostly ve druhém čtvrtletí nejvýrazněji od konce roku 2006 a investice specificky do infrastruktury historicky vůbec nejrychleji (+13,2 procenta meziročně). Zadruhé, stimulující efekt cen ropy na domácnosti. Ten už ale vyprchává – po procentním mezičtvrtletním růstu koncem minulého a začátkem letošního roku se poptávka domácností zvýšila ve druhém čtvrtletí jen o 0,7 procenta mezikvartálně. I kdyby červencový a srpnový pokles cen ropy měl vydržet (nevěřím tomu a čekám návrat k 55 dolarům za barel), efekt bude mnohem menší než ten, který jsme viděli koncem roku 2014 a začátkem roku letošního.
Růst zásob je nejvýraznější od pokrizové „obnovy“ v roce 2010 (vysvětluje třetinu růstu HDP v první polovině roku 2015), což může naznačovat, že poptávka přece jenom nestačila v prvním pololetí nabídce. V roce 2016 tak čekám zpomalení růstu na přibližně 2,5 procenta, což považuji za český pokrizový „nový normál“. Na rozdíl od tuzemské vlády, která se tváří, jako by nás čekala tučná léta à la 2005–2006.
ČNB se nehne
Pomalejší růst je jeden z důvodů, proč si nemyslím, že Česká národní banka přijde do poloviny roku 2016 se změnou měnové politiky. Česká inflace je stále jenom lehce nad nulou (v červenci 0,3 procenta meziročně) a struktura letošního růstu není inflační (investice jsou hodně importně náročné, takže mají spíše dopad na obchodní bilanci než na domácí inflaci).
A tak i když si odmyslíme reputační riziko předčasného utažení měnové politiky České národní banky, vzhledem k očekávání nízké inflace v eurozóně, otevřenosti české ekonomiky a ke zpomalující čínské ekonomice (a z toho pramenících nízkých cen komodit) nevidím pro rok 2016 takový růst inflace, který by centrální banku nutil k utažení měnové politiky. A to ani v případě, že tempo zdejšího růstu bude o procentní bod rychlejší než v evropské měnové unii. Česká národní banka zůstane aspoň do léta 2016 sedět na rukách, byť ji – zejména s blížícím se koncem funkčního období guvernéra (v červenci 2016) – budou čím dál více svědět.
Autor je hlavní analytik Conseq Investment Management
Sdílejte článek, než ho smažem