Deset lekcí z pěti let psaní pro Finmag (a Peníze.cz)

První článek mi na Finmagu vyšel v lednu 2010, časem se přidaly Peníze.cz, následovalo jich 472, v průměru necelé dva týdně. Došel jsem za tu dobu k pár zjištěním:

1.
Nejcitlivějším tématem ze všech kupodivu nebyli Romové, muslimové ani Evropská unie, ale živnostníci a podnikatelé. V kapitalismu se jim stalo to samé, co partyzánům v socialismu: z pestré směsi, ve které se našli obyčejní lidé, hrdinové i rabiáti, se stal jednolitý pomník, jedněmi nekriticky uctívaný a druhými podobně fanaticky nenáviděný. Rýpněte si třeba, že v mnoha zemích živnostníci prosperují i bez paušálních nákladů v takové podobě, jak je známe u nás, a máte z e-mailové schránky septik.

2:
Na společenské ani ekonomické problémy neexistují objektivně správná, neideologická, bezrozporná a definitivní řešení. Ovšem lidé bez rozdílu inteligence nebo společenského postavení tu představu milují. S ní i ty, kteří taková řešení nabízejí.

3.
Pokud chcete lidem vypnout kritické myšlení, slibujte jim úspěch. Pořád mě překvapuje, jak dobře to podvodníkům funguje.

To nejlepší z Kašpárka. Zadara!

„Vždycky mi přišlo hezké, jak Cory Doctorow nebo Karel Veselý nabízejí svým čtenářům výbory svých článků v praktické a pohodlné formě elektronické knížky. Spolu s redakcí jsem se rozhodl probrat svoje texty z loňska a letoška a čtvrtinu nejdůležitějších nabídnout volně ke stažení. Berte to jako takový malý vánoční dárek,“ říká Michal Kašpárek. Tak berte, dokud dává:

• Aby se za nás děti nestyděly (23 článků z roku 2013) – EPUB, MOBI
• Sluníčkový koncentráček (26 článků z roku 2014) – EPUB, MOBI

4.
Velká většina českých ekonomických publicistů a expertů napříč médii i napříč politickým spektrem blafuje. Ať už hodnotí zvyšování minimální mzdy, změny daní anebo hospodářské sankce, jednoduché myšlenkové experimenty mají skoro vždy přednost před poctivou analýzou spojenou s poohlédnutím se za zkušenostmi z jiných částí světa. (Výjimkou bývá selektivní „… ale ve Skandinávii…“)

5.
Velká většina editorů a šéfredaktorů má to blafování na háku. Ať už píšete kamkoliv, skoro nikdy se nemusíte obtěžovat s dokazováním truismů. Například: bohatství nebo chudoba národů jsou dané jejich pracovitostí, šetřit se musí, stát se nemá co plést do podnikání, prohibice a zákazy jsou vždy kontraproduktivní, mravy upadají, Evropané jsou zpohodlnělí flákači, a mají proto namále. Dost byste se zapotili, kdybyste to všechno měli dokazovat. Naštěstí pro vás ale nemusíte.

6.
Emočně nejnáročnější na názorové publicistice je vydýchat, kolik si za „bohužel nemůžeme dokázat A…“ domyslí „… takže platí B.“ Kolik jich pochopí dejme tomu myšlenku „zapotili byste se, kdybyste měli dokázat, že stát se nemá plést do podnikání,“ jako důkaz opaku a hned se čertí: „Takže podle vás teda má být socialismus a stát má kecat lidem i do toho, kdy chodit na záchod!“

7.
Láďa Hruška se proslavil jako potravinový inspektor, prostor na mediálním trhu je ale i pro „bulšit inspektora“. Novináře, který bere za slovo, kontroluje údaje, poukazuje na scestnou interpretaci statistik a výzkumů, zkrátka: odhaluje kydy. Zjistil jsem, že články uvádějící bulšit na pravou míru přitahují pozornost, i když bohužel asi hlavně ze škodolibosti. Jako zahraniční inspirace může sloužit Tim Harford, který má na BBC pořad příhodně nazvaný Víceméně.

8.
Českým unikátem, velmi vzácným v anglicky psaných médiích a knihách, je přesvědčení, že aktivním občanům nebo společenským kritikům jde jen a pouze o peníze a o funkce, případně že už jsou rovnou někým placení, od Washingtonu po Saúdskou Arábii. Bohužel je ta představa spojená s jiným českým unikátem, totiž předsudkem, že je pokleslé usilovat o funkci ve státní správě nebo samosprávě. Důsledkem je vyklizení veřejného prostoru a jeho přenechání lidem, kterým je jedno, co si o nich kdo myslí.

9.
Libertariáni a feministky sdílejí tragický osud bystrých lidí, jejichž příhodné připomínky skoro nikdo neposlouchá, protože je přece tak snadné smát se jejich karikaturám.

10.
Jestli budete někdy někam psát, zapamatujte si, že drtivá většina čtenářů neřeší kvalitu vašeho textu, ale to, jestli odrážejí jejich názory. V komentářích a e-mailech pak pletou jedno s druhým, takže pokud si neudržíte odstup, může to mít devastující následky. A neplatí to samozřejmě jen pro kritiku, ale i pro pochvaly. Držte se proto aforismu vídeňského publicisty Karla Krause: „Mnozí sdílejí se mnou mé názory. Ale já je s nimi ne.“

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem