Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek tento týden informoval premiéra Bohuslava Sobotku o dosažených výsledcích po šesti měsících v čele rezortu. V tiskové zprávě, kterou ministerstvo při této příležitosti publikovalo, se jeden z kratších odstavců věnuje také energetice: „Pokračujeme v aktualizaci Státní energetické koncepce, kde se nyní nacházíme ve finální fázi procesu posuzování vlivů koncepce na životní prostředí, tzv. SEA. Již také započaly práce, v součinnosti s resortem financí, na zpracování komplexního plánu rozvoje jaderné energetiky v ČR.“ Právě za energetickou (ne)koncepci odborníci stát dlouhá léta kritizují. A nejen situace kolem dostavby jaderné elektrárny Temelín nasvědčuje, že se stále pohybujeme v bludném kruhu.
Nové jaderné elektrárny jsou drahé, tak drahé, že se do jejich staveb nikomu moc nechce, případně si za to vymiňuje nejrůznější podpory, garantované výkupní ceny a podobně. Stavět na řekách je u nás kvůli veřejnému mínění prakticky nemožné. Vítr zase nefouká po celý rok, a když zrovna fouká, tak fouká příliš – a akumulace energie vyrobené, když je větru dost, je zatím nevyřešený problém. Ceny a dodávky ropy a plynu jsou zase závislé na ne zcela spolehlivých dodavatelích a křehkých geopolitických poměrech. Nabízí se tak otázka, jak má malá země jako Česká republika svoji energetickou politiku vlastně vymýšlet. Jak to udělat, abychom mohli svítit, vyrábět, dopravovat a vařit a abychom při nějakém závažném výpadku nemrzli? Dnešní situace na Ukrajině navíc ukazuje, že například na dodávky surovin, které k nám směřují přes tuto zemi, se nedá zas tak úplně spoléhat.
Odborníků jsme se proto zeptali na to, jak hodnotí stav české energetiky. Zda je podle nich současná energetická koncepce České republiky správná, nebo jestli by se měla nějakým zásadním způsobem upravit. Samozřejmě nás zajímal také jejich pohled na otázku energetické soběstačnosti.
předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
Na kterou ze známých forem energie se v několika příštích desetiletích soustředíme při uspokojování svých stále rostoucích potřeb? Jednoduchá odpověď. Na všechny. Jinak to nepůjde. Každý z dnes dostupných zdrojů má přednosti i nevýhody, zvláště pokud jde o dostupnost, cenu a vliv na životní prostředí. To bychom měli mít na paměti, než propadneme nadšení z jakéhokoli energetického zdroje.
Každý nový zdroj je drahý, vysoké náklady vyžaduje i údržba a modernizace přenosových i distribučních soustav. Není tu místo pro předsudky, pro zavržení jednoho zdroje či pro glorifikaci jiného. Stále více se sice učíme využívat obnovitelné zdroje energie jako vítr, slunce, biomasu, přesto současná světová energetika stojí především na spalování fosilních paliv. Ropa, uhlí a zemní plyn pokrývají téměř čtyři pětiny spotřeby primárních energetických zdrojů, výroba elektřiny na nich závisí ze dvou třetin. Rozumné využívání obnovitelných zdrojů i výzkum a vývoj v této oblasti je bezesporu třeba podporovat promyšlenými zásahy státu. I kdybychom však využili všechny možnosti, které v současné době máme a které přicházejí v úvahu, nedokážeme zřejmě z obnovitelných zdrojů v příštích padesáti letech pokrýt více než čtvrtinu svých současných energetických potřeb. Je tedy záhodno si co nejrychleji připustit, že doba levné a hojné energie je definitivně za námi. Snadná řešení neexistují. Proto nelitujme investic do vzdělání a výzkumu, ty jsou naší nadějí do budoucna.
český velvyslanec pro energetickou bezpečnost
Základní podmínkou toho, že se v České republice postaví potřebná infrastruktura, je politická stabilita. Ta chybí – proto nemáme hotovou dálniční síť, žádné rychlé vlaky a ani jasnou představu o dalším rozvoji energetiky. Jsem ve funkci na Ministerstvu zahraničních věcí sedm let a současný premiér je můj pátý; za posledních dvanáct let jsme premiérů stihli osm; poslední čtyřletá vláda skončila v roce 2002. Energetika je přitom odvětvím, kde se plánuje na desetiletí – výstavba jakékoli nové elektrárny trvá roky a provoz se plánuje na dekády.
Česká republika měla na svém počátku začátkem devadesátých let jasnou vizi: vstoupit do západních struktur (NATO, EU). To se nám naštěstí podařilo. Bohužel od naplnění „návratu do Evropy“ v roce 2004 nemáme žádný strategický cíl, a tudíž ani žádné jasné směrovaní. To je chyba, která nás může stát hodně. Právě energetika by se přitom mohla stát takovou vizí: Evropa směruje k energetickému deficitu a spoléhat na náhodu – „všechno nějak dopadne“ – je nezodpovědné.
A bohužel také nejsnazší.
hlavní ekonom Roklen24.cz
U energetiky je zvlášť důležité přistupovat k věcem střízlivě, bez emocí. Bohužel, ne vždy se to daří. Nestřízlivý výkřik je třeba ten, že Rusko má Evropu „na háku“ a kdykoli může utáhnout kohoutky. Ve skutečnosti Rusko evropské odběratele potřebuje. A argument, že se přeorientuje na Čínu? Proč mít jednu slípku, co snáší zlaté vejce, když můžu mít dvě? Tím neříkám, že Rusko občas nenapne Evropě nervy, že nebude své energetické bohatství využívat jako geopolitickou „páku“ a že není rozumné víc diverzifikovat mezi energetickými dodavateli. Jen uvažme, že Rusko není bláznivý bubák, ale stát, který celkem racionálně ekonomicky kalkuluje. Tyto kalkulace nejsou nevyzpytatelné. Jsou dobře predikovatelné. Při střízlivém pohledu, ovšem.
Nestřízlivý výkřik, vlastně evergreen mezi všemi nestřízlivými výkřiky, je ten o nebezpečnosti jaderné energie. Na následky ozáření ve Fukušimě nezemřel ani jeden člověk. Lidé umírali, to ano, ale příčinou bylo zemětřesení nebo tsunami. Neukazuje fukušimská pohroma při střízlivém pohledu spíšena to, jak spolehlivé už jaderné technologie jsou, když nevedly k jediné ztrátě na životě ani při takto vyhroceně extrémních podmínkách? Tím neříkám, že by mělo další zdokonalování jaderných technologií ustat, že už jsme dosáhli „jaderné nirvány“, jenom se snažím o pohled z jiné, střízlivější perspektivy. Pokud bude střízlivě sestavována i energetická koncepce České republiky, nemůžeme udělat závažnou chybu.
geolog, klimatolog
Když se podíváme na všechny dostupné energetické koncepce evropských států, tak s výjimkou Německa zjistíme, že podíl obnovitelných zdrojů energie během příštích třiceti let nebude větší než 40 procent celkové spotřeby. Znamená to, že energetika se postupně rozděluje na menší decentralizované zdroje, založené zejména na alternativách a na běžnou ústřední energetiku, jak ji známe ze současnosti. Do budoucnosti tedy půjdeme oběma cestami – cestou alternativ, úspor a vyšší efektivity i tradičními postupy. Ta větší, tradiční část energetiky bude další desítky let stát na třech energetických zdrojích – plynu, uhlí a jádru. Stačí si udělat myšlenkový experiment a z této trojice odstranit dejme tomu jádro. Tím vznikne nutnost posílit plyn a s ním dovozní nejistotu; a uhlí a s ním i problém prolomení limitů. Nakonec zjistíme, že ve vyváženém mixu pro Českou republiku musíte mít všechny tři složky.
Co to však znamená? První a vůbec nejdůležitější věc je uvědomit si, že máme na evropské poměry výbornou přenosovou soustavu – ale ta stárne podobně, jako zestárla dálnice D1. Stojíme tedy nikoliv před rozhodnutím, kam investovat, ale hlavně jak udržet výkonnou infrastrukturu. A co se týče nových investic, tak podle mě nejrozumnější je dostavět Temelín, který nejenom elektřinu vyrábí, ale také je schopen stabilizovat celou soustavu, protože se jeho výkon dá regulovat. Dostavět Temelín znamená, že za něj utratíme víc, než jsme si na začátku mysleli a dostavíme jej později (viz D1 či tunel Blanka, což jsou oproti jaderné elektrárně jednoduché stavby), než jsme očekávali. Ale v měřítku provozu stavby, tedy nejméně čtyřiceti let, se to vyplatí. Tedy pokud vybereme dobrého dodavatele. Jinak z analýz kolapsů či vleklých krizí vyplývá to, že jedna ze skutečně důležitých věcí, která zachraňuje či ničí státy, je fungující infrastruktura. Znamená to nejprve pečovat o stávající elektrická vedení, vodovody a důležité dopravní cesty a pak si teprve „vymýšlet“ nějaké velké podniky a investice.
energetický konzultant Calla – Sdružení pro záchranu prostředí
Česká republika v energetických statistikách již řadu let vyniká – zařazuje se mezi nejvyšší emitenty skleníkových plynů v přepočtu na hlavu, jsme pátý největší vývozce elektřiny na světě, naše hospodářství má vysokou energetickou spotřebu, v Evropské unii patříme mezi země s nejmenším podílem obnovitelných zdrojů, ale zároveň s vysokou cenou, kterou za ně platíme. Nejen za ně – za dovoz plynu a ropy dáme každý den více než 570 milionů korun.
Že problém neleží v našem vysokém podílu průmyslu, ukazuje pohled na sektorové porovnání energetické náročnosti jednotlivých oborů. Důvodem není ani mimořádně nízký energeticky využitelný obnovitelný potenciál, dostupné studie říkají opak. Chybí nám, nejen v energetice, dlouhodobé koncepční uvažování. Smělé, jako je v Německu, Dánsku a dalších zemích. Místo toho chceme pro naše elektrárenství vytvořit jakýsi ostrov uprostřed Evropy dění v okolních zemích navzdory. Řešení pro naši energetickou bezpečnost je v propojování Evropy, v důrazné orientaci na využití možností, které nabízejí technologie pro energetickou efektivitu, či využití místně dostupných obnovitelných zdrojů.
ředitel útvaru Analýzy trhu a prognózy ČEZ
Každý kraj v naší zemi respektuje pravidla nastavená v České republice a podobně i Česká republika respektuje pravidla nastavená v Evropské unii. Ta se v energetice rozhodla jít cestou ochrany životního prostředí a základním dlouhodobým cílem je oprostit toto odvětví od emisí CO₂. Státní energetická koncepce České republiky tedy musí tyto trendy přiměřeným způsobem reflektovat.
Je zřejmé, že výroba z obnovitelných zdrojů energie má v Evropě velkou budoucnost. I Česká republika by měla využít svých přírodních podmínek, bohužel relativně málo příznivých. Stejně tak má dobrý smysl podporovat energetické úspory. Základním kritériem přitom musí zůstat ekonomická únosnost veškerých netržních opatření.
I po započtení všech úspor i přírůstku výroby z obnovitelných zdrojů budeme brzy řešit, jak pokrýt budoucí deficit České republiky. Česká energetika nemůže do budoucna výrazněji spoléhat na uhlí, protože postupně dojde a navíc by to bylo v přímém protikladu k cílům Evropské unie. Postavíme-li energetiku na plynu, výrazně se zvýší naše dovozní závislost. V jaderných zdrojích tak vidíme logickou volbu, jak u nás zajistit dlouhodobě stabilní a bezpečné energetické zázemí kompatibilní s cíli Evropské unie.
ekonomka
Energetika je velmi komplexní téma. Netýká se totiž jen čistě energetiky jako takové, ale samozřejmě také ekonomiky a v neposlední řadě i geopolitiky. Navíc patří k odvětvím, kde mají rozhodnutí velmi dlouhý časový horizont.
Co se koncepce týká – myslím si, že u energetiky bychom si mohli konečně vyzkoušet trochu lépe koncepčně pracovat. Především začít zhodnocením minulých koncepcí, proč bylo nutné je změnit, jaké jsou nové podmínky. Tvůrci koncepce by měli mít představu, jak se bude/má vyvíjet česká ekonomika v řádu dekád, tedy i představu o vývoji světové ekonomiky. To je právě onen komplikující časový faktor. Soběstačnost, respektive například její navýšení, může být jistě zajímavým indikátorem, osobně bych kladla důraz na energetickou decentralizaci a silnější využívání odpadů, nikoliv ovšem ve formě krmení bioplynových stanic kukuřicí, jejíž masivní používání degraduje půdu.
Úplně bez ropy a zemního plynu se asi v dohledné době neobejdeme, i když i na to mohou být různé názory. Domnívám se, že není vůbec v zájmu České republiky, ani většiny evropských zemí mít špatné vztahy s Ruskem. Ekonomiky Ruska a Evropské unie jsou komplementární, spoléhat se přitom na dovoz břidličného plynu a ropy z USA je podle mého názoru fatální chyba, protože se projevuje vícero indikátorů, ukazujících, že se jedná o další bublinu. Ukrajina není a nebude spolehlivou tranzitní zemí, ale jsou tu trasy jako Nord Stream a budovaný South Stream (i když s určitou mírou nejistoty), které by otázku vnitřní nestability Ukrajiny, a především její trvalé neochoty a neschopnosti za plyn platit, do určité míry mohly řešit.
investor
Stav české energetiky je zatím dobrý, lze však předpokládat, že časem bude výrazně hůř. Dostavba nových jaderných bloků je tak finančně náročná, že převýší celou tržní kapitalizaci ČEZ. Další problém je politický, Rakušané spolu s Němci a různými neziskovými organizacemi nám výstavbu rozhodně neulehčí. Budeme rádi, když případně dostavíme. Nehledě na tunelování ČEZ či případně rovnou státního rozpočtu, dle zvolené varianty.
Navíc „díky“ dotacím na obnovitelné zdroje energie jsou veškeré nové zdroje, včetně těch jaderných, bez podobné podpory nekonkurenceschopné, nerentabilní, a tudíž nesmyslné, viz například nově dostavěná paroplynová elektrárna v Počeradech, kterou ČEZ může po kolaudaci rovnou zakonzervovat, jelikož se její provoz nevyplatí. A že nebyla levná. Uhelky a jádro budou časem dosluhovat, významné vodní energetické zdroje jsou kvůli ekologickým aktivistům a veřejnému mínění passé, šetřit se nám nechce, takže nové zdroje by se hodily. Ale bez zrušení masivních dotací do obnovitelných zdrojů energie bude budoucí vývoj a rozvoj v energetice velmi obtížný. A nejde jen o domácí trh: Německo vyhlásilo velkou energetickou změnu a vypadá to, že si ohromnou transformaci energetiky nerozmyslí. Jenže dokud obnovitelné zdroje nebudou soutěžit s klasickými energetickými zdroji na volném trhu, stav se bude zhoršovat.
Naše energetická koncepce je sice reálnější než ta minulá, pořád ale neakceptuje významné změny na německém trhu, který je pro nás určující.
O zhodnocení stavu české energetiky a o výhled do budoucna jsme požádali také Jana Mládka, ministra průmyslu a obchodu. Doplňujeme jeho, po uzávěrce došlou, odpověď, respektive její část:
„Česká energetika je v dobrém stavu, má dostatečně robustní výrobní mix a relativně dobře dimenzovanou infrastrukturu. Díky domácím zásobám uhlí máme relativně nízkou energetickou dovozní závislost. Musíme se ale připravit na postupné snižování podílu hnědého uhlí a jeho bezpečnou a ekonomicky efektivní náhradu nízkoemisními zdroji, které nezvýší neúměrně naši závislost na zahraničí ani nebudou mít zásadní negativní dopady na naši platební bilanci. Z našeho pohledu se jedná primárně o ekonomicky efektivní rozvoj obnovitelných zdrojů. Jejich potenciál je ale v našich podmínkách hodně omezený. Jako optimální variantu proto vidím pokračování rozvoje jaderné energetiky, pro kterou v současné době zpracováváme spolu s Ministerstvem financí separátní dokument. Vládě ho předložíme do konce roku společně s aktualizací státní energetické koncepce. Jaderná energie je výhodná především z důvodu energetické bezpečnosti státu.
Energetická koncepce je již nyní připravena tak, aby v co nejvyšší možné míře zajišťovala energetickou bezpečnost České republiky a omezovala nárůst dovozní závislosti na energetických surovinách.“
Zdají se vám vaše účty za elektřinu a plyn podezřele vysoké, ale nechce se vám do srovnávání nabídek? Odrazuje vás od změny dodavatele nekonečné papírování? Máme řešení: porovnáme distribuční sazby za elektřinu i plyn a vybereme tu pro vás nejvýhodnější. A pokud budete chtít, zařídíme za vás i změnu dodavatele.
Průměrně šetříme 2320 korun ročně na elektřině a 2560 korun na plynu.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
18. 7. 2014 9:58, Luboš
Je trapné psát 40 roků o stavbě další JE. Češi daleko spíš rozkrádají státní peníze a do toho blábolí "odborník" Topolánek, že je třeba stavět plynové elektrárny. Politici v ČR jsou největší škůdci a největší zlo.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
18. 7. 2014 10:24, Jaroslav Novotný
Takže k problematice - skleníkový efekt je zcela reálný. Postoj, že zvyšující se množství metanu a CO2 v atmosféře je závažný problém a je zcela bez pochyb zaviněn člověkem je KONSENZEM VĚDECKÉ OBCE po celém světě. Obnovitelné zdroje mají nejen tu výhodu, že nikdy nedojdou,ale hlavně jejich využívání může odvrátit globální klimatickou katastrofu. Má známá v současnosti na toto téma píše diplomovou práci pro londýnskou univerzitu. Dle jejích závěrů je obrovskou iluzí, propagovanou i ČEZem, že jaderná energie je "zelená". Materiál se musí vytěžit, dopravit někam do ruska, tam se obohatí, doveze se zpátky a poté se musí nějakým způsobem zlikvidovat. Celý proces produkuje enormní množství skleníkových plynů, takže o šetrnosti nemůže být řeč (tento přístup ani neřeší rizika havárie). Cestou kupředu, i na globální úrovni, je větší rozšíření pasivních domů a soběstačných energetických buněk, využívajících čisté zdroje energie, nezávislých na státní síti. K podpoře tohoto přístupu samozřejmě není vůle, stát si nepřeje, aby na něm občané nebyli závislí, aby se o sebe uměli postarat, při takovém scénáři je nemůže ovládat.
V diskuzi je celkem příspěvků.