Ačkoliv česká média od těch amerických opíšou kdeco, nejprovokativnější zprávu posledního týdne ignorovala. Ředitel Googlu Larry Page „by radši věnoval svoje úspory Elonu Muskovi než charitě,“ protože „[Musk] chce letět na Mars, a to je úctyhodný cíl“.
Tolik aspoň titulky: Page charitu výslovně nezmínil, konflikt doplnili až novináři. Na jednu stranu vyloženě nelhali: Musk má před charitou skutečně přednost, protože jeden Pageův cent nemůže jít do dvou kasiček zároveň. Na druhou stranu ale zploštili názory člověka, který byl v roce 2012 čtvrtým nejštědřejším mecenášem dobročinných projektů mezi podnikateli ze Silicon Valley.
Nevíte, kam s penězi? Račte si vybrat, komu by se mohly hodit, máme plnou hrst tipů:
Mediální zarámování sice není fér, ale inspiruje k přemýšlení a k přehodnocování klišé. Když je na světě tolik neštěstí, proč posílat další peníze právě Muskovi? Zakladatel automobilky Tesla, který si dělá ambiciózní plány na osídlování Marsu, má už teď majetek v hodnotě 180 miliard korun.
Zdánlivě absurdní nápad ale dává smysl. Do dobročinnosti můžete investovat konzervativně: když koupíte a rozdáte vakcíny, od začátku víte, co dostanete, a výsledek vás nepřekvapí v dobrém ani ve zlém. Taky ale můžete zariskovat: vzít balík peněz, dát je výrobci technicky převratných a skvěle hodnocených aut a trochu tak navýšit jeho rozpočet na dobývání vesmíru. Za padesát let budete mít „zálohu“ lidstva v první mimozemské kolonii, nebo taky nic.
Jenže i to nic bude mít svou hodnotu: zůstanou po něm nové nástroje a postupy a dekády bude živit lidi od vědců po uklízečky, od kalifornských výzkumáků po východoasijské robotárny.
Page přitom v rozhovoru, kde provokativní myšlenka zazněla, říká: „Většina lidí si myslí, že korporace jsou v principu špatné. Mají blbou pověst. A v něčem je to pravda, pokud jdou firmy stejnou cestou, jakou před dvaceti lety — cestou postupného vylepšování. To ale není, co potřebujeme. Hlavně v technologickém odvětví potřebujeme revoluční změnu, ne vylepšení.“
Projednou bych byl ještě větší kapitalista než sám Page a zastal se i těch korporací, které se nesnaží dostat na Mars ani nevyrobily elektromobil s 480kilometrovým dojezdem. Ano, negativní externality velkých průmyslových firem zásobují celé festivaly dokumentárních filmů. Jenže jak ukazuje Angus Deaton v knize The Great Escape, zároveň v posledních dekádách pomohly vytáhnout stamiliony lidí jen v Číně a Indii z chudoby tím, že si koupily jejich práci nebo jim prodaly lepší nástroje. Nebyl to sice cíl, ale počítá se výsledek.
Ano, korporace mají velkou moc a rovnováha mezi veřejnými a soukromými zájmy se vychyluje. Jenomže za prvé: lidi mají přesně kolik práv, kolik si vybojují, a není povinností akcionářů jim je hlídat. Za druhé: ani charitativní organizace nejsou veřejnoprávní, o jejich cílech se nerozhoduje rovným hlasem ve volbách, reprezentují zájmy svých donátorů. Nezpochybňuji, že ty zájmy bývají šlechetné, ale vlády chudých států přicházejí o manévrovací prostor, a jak připomíná opět Deaton, oslabuje tím tlak na politické reformy. (Protože asi málokdo tu knihu opravdu vezme do ruky, věřte mi, že Deaton není nijak velký pravičák: nenabízí klausistická dogmata, ale solidně vyargumentované závěry bádání.)
Ano, Silicon Valley trpí solucionismem, hloupou vírou, že společenské problémy jdou vyřešit „chytrými udělátky“. Musk obzvlášť. Nemusíme s ním ale hned sdílet jeho představu ráje na zemi nebo na Marsu, stačí střídmý optimismus, že se někdy něco z jeho díla bude někomu hodit. A opět: ze solucionismu můžete snadno obvinit i řadu nadací.
Larry Page provokuje, protože v jádru jeho nápadu se skrývá na rovinu položená otázka: „Tak věříte, nebo nevěříte v kapitalismus?“ Pokud jde o mě, budu se dál držet arabského přísloví: Důvěřuj v Alláha, ale velblouda si přivazuj. A tím provazem pro mě i dál budou, přes všechny pochyby, neziskovky.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
