Brusel, nebo Praha? Kdo si lže do kapsy víc?

Tomáš Prouza | rubrika: Komentář | 2. 4. 2013 | 5 komentářů
Evropská komise schovává svou nebezpečnou hospodářskou politiku za sofistikované studie, v Česku si vystačíme s novinovými rozhovory. Výsledek je ale stejně škodlivý.
Brusel, nebo Praha? Kdo si lže do kapsy víc?

Před dvěma týdny vydala Evropský komise ekonomickou studii, kde sama sebe chválí za to, jak úspěšně se jí daří udržovat „delikátní rovnováhu“. Komise ale jaksi zapomněla definovat, co onou rovnováhou vlastně myslí. I když… Třeba jen bere ohledy na ty členské státy Evropské unie, které se aktuálně potýkají s hlubokým ekonomickým propadem a masivní nezaměstnaností. A ohleduplnost je v tomto případě opodstatněná. Za problémy totiž může pomýlená snaha právě Evropské komise a některých členských zemí snižovat schodky veřejných financí, ať to stojí, co to stojí.

Evropská komise také zřejmě předpokládá, že pochvalné projevy dokáží zastřít smutnou řeč čísel, která neúprosně ukazují, jak špatně na tom Unie dnes je. Jako celek se topí v recesi vyvolané příliš rychlými a nepromyšlenými škrty a navíc marně bojuje s rostoucí nezaměstnaností – zatímco v půlce roku 2008 byla celoevropská nezaměstnanost na úrovni 6,8 procenta, dnes už dosahuje 10,7 procenta – a zdá se, že zdaleka nejsme z nejhoršího venku. 

Tomáš Prouza on-line

Tomáš Prouza

Články Tomáše Prouzy najdete také na webu www.prouza.cz. Jeho postřehy a tipy můžete sledovat na Twitteru @prouzatomas.

Z posledních tweetů:

Zbytečně utažené opasky

Ano, tlak na omezení masivních deficitů je rozumný (i když by jistě šel provést opatrněji a citlivěji), větší problém je ale z pohledu Unie jinde. Zatímco v některých zemích se brutálně škrtalo, jiné země měly expandovat, aby alespoň někdo táhl ekonomiku sedmadvacítky kupředu. Evropská komise i Evropská centrální banka se ale raději soustředily na zlepšování makroekonomických ukazatelů vytvořených pro úplně jinou situaci, než je ta, v níž se nacházíme dnes. Zbytečným utahováním opasků tam, kde to není potřeba, se přitom jen odkládá oživení evropské ekonomiky. A nezaměstnanost dále roste. 

Nejde přitom o nějakou teoretickou debatu, ale o to, jak dobře se bude naší zemi i celé Evropě dařit. Podívejme se na příklad nám nejbližší – k nám domů do České republiky. Členové současné vlády se plácají po ramenou, že jsme „vůči finančním trhům nejdůvěryhodnější zemí v regionu“, a hrdě zdůrazňují, že se prý nemáme „za co stydět“.  To by možná platilo, pokud by se úspěch země poměřoval výhradně podle ratingových agentur. Jenže ať chceme, nebo ne, skutečný úspěch se neměří písmenky v ratingu, ale růstem ekonomiky, mírou nezaměstnanosti a tím, jestli je růst ekonomiky rozložen rovnoměrně, nebo jestli z něj profituje jen úzká skupinka vyvolených. 

Anketa

Kde byste právě teď chtěli žít?

Zdání klame

Když se podíváme na náš hospodářský růst a srovnáme jej se dvěma nejbližšími „konkurenty“ Polskem a Slovenskem, uvidíme jednoznačný důkaz toho, jak důležitá je rozumná hospodářská politika. Ještě v letech 2005 a 2006 jsme rostli rychleji než Polsko a podobně rychle jako Slovensko. Ovšem od roku 2007 už jsme za oběma sousedy zaostávali a kumulativní výsledek je pro českou vládu velmi nelichotivý. Zdánlivě bychom mohli být spokojeni, vždyť mezi roky 2005 a 2012 vzrostl hrubý domácí produkt České republiky o 22,6 %. Polsko ale za stejné období vyrostlo o 38,7 % a Slovensko dokonce o 41,2 %! 

Ano, obě sousední země rostly z nižšího základu – ale kdyby česká vláda domácí ekonomiku zbytečně nedusila, nemuseli jsme loni klesnout čtyřikrát více než celá Evropská unie včetně zemí v těžké krizi. Hlavní ale samozřejmě je, jak pěkně se umíme pochválit, aniž bychom si přiznali smutnou realitu stagnující ekonomiky, rostoucí nezaměstnanosti a ekonomické bezradnosti. Podobně jako Brusel!

Psáno pro Lidové noviny.

Dlouhodobý investiční produkt

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+9
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 5 komentářů

A tohle už jste četli?

Tomáš Prouza: Zákon o rozpočtové odpovědnosti je dluhová past!

19. 3. 2013 | Tomáš Prouza | 12 komentářů

Tomáš Prouza: Zákon o rozpočtové odpovědnosti je dluhová past!

Škrtáme, škrtáme – a pořád se nemůžeme proškrtat k lepším hospodářským výsledkům. Škrtání bez hlubšího rozmyslu, pro škrtání samo a pro hezčí obrázek u ratingových agentur, k nim totiž... celý článek

Tomáš Prouza: O bankách a lidech

5. 3. 2013 | Tomáš Prouza | 14 komentářů

Tomáš Prouza: O bankách a lidech

Minulý týden přinesl tři zásadní bankovní zprávy – Česká spořitelna vykázala rekordní zisk, nové banky získaly milion klientů a ministr Kuba v zoufalé snaze najít pro ODS alespoň nějaké... celý článek

Tomáš Prouza: Nezaměstnanost – strach, nebo neschopnost vlády?

19. 2. 2013 | Tomáš Prouza | 7 komentářů

Tomáš Prouza: Nezaměstnanost – strach, nebo neschopnost vlády?

Bez ohledu na snahu vlády vylepšovat informace o nezaměstnanosti malováním statistik na růžovo každý soudný ekonom vidí, že jsme si v posledních pěti letech zadělali na hodně velký... celý článek

Krach rozpočtové odpovědnosti

5. 2. 2013 | Tomáš Prouza | 19 komentářů

Krach rozpočtové odpovědnosti

Před rokem zveřejnil britský výzkumný ústav National Institute of Economic and Social Research zajímavou analýzu. Srovnával v ní vývoj ekonomiky během „velké krize“ třicátých let s... celý článek

Česká personální vyprahlost

22. 1. 2013 | Tomáš Prouza | 7 komentářů

Česká personální vyprahlost

Nápady obou prezidentských kandidátů na to, koho by navrhli do vedení České národní banky, ukazují na zoufalou personální vyprahlost české veřejné služby a neprůhlednost personální... celý článek

Partners Financial Services