"Brali mě úplně jinak už jen proto, že jsem se byl anglicky schopný zahraničních techniků zeptat, co je nového," popisuje své zkušenosti z práce pro irskou montážní firmu Petr Koutecký ze Severních Čech. Pracoval pro Iry jako údržbář a konverzace v angličtině nebyla podmínkou pro získání místa. Čím dál častěji ale takovou podmínkou začíná být.
"Lidé u výrobní linky anglicky umět nemusejí," říká Kateřina Jíchová z personálního odboru IPS Alpha Technology Europe. Velká část z dvou tisíc nových zaměstnanců, které firma připravující ke spuštění továrnu na obrazovky v místě bývalého vojenského letiště u Žatce právě přijímá, už ale anglicky umět musí. "Angličtina je podmínkou pro devadesát procent technickohospodářských pracovníků. Lidé z administrativy musejí umět anglicky všichni," doplňuje Jíchová. Naprosto stejné požadavky má firma Hitachi Home Electonics (Czech), která v sousedství staví továrnu na výrobu televizorů a taktéž chce zaměstnat dva tisíce lidí.
Ještě tvrdší podmínky pro jazykovou vybavenost lidí má korejský Hyundai v moravských Nošovicích. "Jazyková vybavenost zaměstnanců se ukazuje jako problém. Firemním jazykem v Hyundai je angličtina a dost lidí ji neumí," potvrdil Jaromír Radkovský, generální manažer pro lidské zdroje nové továrny Hyundai. Továrna přitom potřebuje tři tisíce lidí. Jakým způsobem a zda vůbec se firma bude na zlepšení jazykových znalostí nových lidí podílet, zatím Radkovský neuvedl. Žatecké továrny svým lidem jazykové kurzy platí už teď. "Lidem, které jsme přijali pro jejich profesní znalosti, ačkoliv neumí dobře anglicky, platí firma jazykové kurzy. Mají je přímo v pracovní době," vysvětluje Jíchová. Podobně se chovají i další firmy.
Jiné podniky raději své nároky zmírnily, aby vůbec potřebné pracovníky sehnaly. Například korejská společnost Plakor Czech vyrábějící v Příboře plastové součástky pro auta nakonec z jazykových požadavků na lidi do výroby ustoupila. Z celkem šesti set lidí, které postupně najme, musí podle personalistky firmy Jany Pavlíčkové anglicky mluvit jen administrativní pracovníci a management.
I když by zlepšení znalosti cizích jazyků usnadnilo řadě nezaměstnaných hledání zaměstnání, od úřadů práce se pomoci nedočkají. Ty umí za státní peníze udělat ze zedníka svářeče s mezinárodně platnými zkouškami, na to aby jej naučily anglicky, jsou ale krátké. "Nic podobného udělat nemůžeme. Vím, že by to mnoha lidem k práci pomohlo, ale neexistuje vzdělávací či rekvalifikační kurz, který by nezaměstnané zdokonalil v nějakém cizím jazyce," neochotně přiznává ředitel Úřadu práce v Mostě Oldřich Malý. Na Mostecku nemá práci každý čtvrtý a z kapes daňových poplatníků sem plynou každoročně desítky milionů na rekvalifikační programy. Obdobná situace je na Ostravsku. Naopak v Praze, kde je o dobré pracovníky nouze, se je firmy snaží udržet celou řadou výhod včetně jazykových kurzů.
O jazykových nedostatcích středního managementu a na úrovni dělnických profesí se mluví až v poslední době. Kritika na adresu vysokoškoláků se snáší už několik let. Podle průzkumu společnosti Hay Group pro brněnské Vysoké učení technické jsou čtyři pětiny z oslovených 42 mezinárodních firem nespokojené s jazykovými znalostmi absolventů. Vyžadují od nich totiž alespoň středně pokročilou úroveň jazyka.
Zlepšit své jazykové schopnosti mohou studenti na zahraničních stážích. Na školách je učitelé jazyky moc nenaučí, stěžují si studenti. "Co se týče jazykové vybavenosti, měla by se úroveň kurzů zlepšit," nechal se slyšet Radek Habada ze studentské komory akademického senátu univerzity ve Zlíně. Profesorský sbor ale namítá, že i kdyby byla kvalita jazykové přípravy sebevyšší, neznamená to, že všichni studenti se jazyky naučí na výborné úrovni. Nový rektor školy Ignác Hoza nicméně slíbil, že škola zvýší tlak na jazykové vzdělání studentů.
Poslední možností, jak zlepšit jazykové znalosti je jazykový kurz. Zájemce si ovšem musí připravit několik tisíc korun. Například jazyková škola Tutor nabízí čtyřicetihodinové večerní kurzy angličtiny pro začátečníky za 4 800 korun. Šedesát hodin dlouhý kurz rozdělený do dvou hodinu a půl dlouhých bloků angličtiny pro mírně pokročilé vyjde na šest tisíc.
Oblíbené jsou i víkendové kurzy. Třeba agentura Infis nabízí kurzy od pátku do neděle v Poděbradech a ve Žďáře nad Sázavou. Za jeden víkend obnášející 23 vyučovacích hodin zaplatí klient 1 850 korun. Při delší výuce má například při pětitýdenním kurzu výraznou slevu a zaplatí 8 825 korun. K tomu je ale nutné připočítat ještě 1 100 korun za učebnice a další materiály.
Pokud se zaměstnanec domluví s firmou a ta mu jazykový kurz zaplatí, stojí hodina konverzace s lektorem od pěti set korun výše.
Zaplatili byste si jazykový kurz, abyste zvýšili svou hodnotu na trhu práce?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
18. 6. 2007 16:20, Jarmila
Příklad toho, že se jazyk ve starším věku učí špatně, máte u Vietnamců. Starší generace se sice snaží, ale znalost českého jazyka mají žalostnou, a to je tu jejich starší generace více než 10 let. Zato jejich děti, které sice doma slyší rodný jazyk rodičů, ale chodí do českých škol, už mluví česky stejně jako domorodci. Nemají problémy s jazykem, ale s pochopením jinojazyčných reálií, protože to jim rodiče nedovedou vysvětlit. Na rozdíl od Romů se ale Vietnamci SNAŽÍ, aby se děti učily a byly ve škole dobré. Taky nemají problémy s integrací do českého prostředí a mezi Čechy, na rozdíl od Romů.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
14. 6. 2007 0:28, jezevec
Problém není v jazykových kursech a dokonce ani v lidech - ale ve mzdě. Nechť lakomí podnikatelé nabídnou plat na úrovni 20+ tisíc korun - a mohou si z jazykově nadaných dělníků vybírat i k pásu.
Kdo umí dobře jazyk, nikdy za 8200 dělat nepude, ani kdyby mu chlebodárce zaplatil nějaký usoplený jazykový kurs. Nabídka - poptávka, to je celý. Lidí je dost, jazykově vybavěných taky. Akorát už nejsou ochotní pracovat za korálky.
V diskuzi je celkem (27 komentářů) příspěvků.