Evropa růžky oživení zastrčí, Americe může recese paradoxně pomoci

Hospodářský růst v zemích eurozóny rostl ve druhém čtvrtletí letošního roku 0,9% tempem. V ročním vyjádření tak hrubý domácí produkt HDP vzrostl o 3,7 %, tedy nejrychleji za posledních šest let. Poprvé za sedm let také rostla eurozóna rychleji než USA, Británie i Japonsko.

Nabrala konečně kontinentální Evropa vítr do plachet? Pro světovou ekonomiku by to jistě byla pozitivní zpráva, protože Amerika, dlouhodobý "tahoun světa", začala zpomalovat. Zachování takového růstu, jaký vykázala eurozóna v uplynulém čtvrtletí, ale nepředpokládejme. Proč?

HDP eurozóny
Nárůst oproti předchozímu čtvrtletí (v %)

Zdroj: The Eonomist

Fakt, že eurozóna čelí stále stejné neochotě vlád, zejména francouzské, německé a italské, přijmout odvážné strukturální reformy, je evergreen. Ten pro dnešek nechme stranou. Podívejme se na další důvody.

Tři vlivné zkratky: DPH, ECB, USA

Rozhodně nejde o odvážnou strukturální reformu, alespoň něco se ale Německo s neutěšeným stavem svých veřejných financí rozhodlo udělat. O tom, že je aktivní přístup potřeba, není pochyb. Načasování a styl, s kterými ale německá vláda přišla, již diskutabilní je. V době, kdy němečtí spotřebitelé po dlouhých letech nízkého růstu mezd a strachu o práci a důchody konečně znovu začali získávat důvěru v ekonomiku země, nově roztažená křídla se jim chystá přistřihnout sama vláda. Od ledna totiž zvyšuje DPH o 3 %.
Paradoxně tento krok může povzbudit růst ekonomiky v druhém pololetí letošního roku – lidé si budou chtít nakoupit, co potřebují, ještě za trvání nižší sazby DPH, tedy ještě letos. Tento krok však jistě zpomalí německou ekonomiku již v roce příštím. A protože Německo je největší ekonomikou unie, jeho výsledky budou mít na celkové evropské statistiky neopominutelný vliv.

Druhá příčina, proč si eurozóna neudrží současný růst, je v rukou Evropské centrální banky. ECB totiž do evropských plachet moc nepřifukuje. Sazby začala zvyšovat již loni v prosinci a minimálně do konce roku v tomto trendu bude pokračovat. Nikdo sice přesně neumí odhadnout, jakým tempem může ekonomika růst bez toho, aniž by to způsobilo nárůst míry inflace. V očích ECB má ale růst rychlejší než 2 % meziročně nálepku "nebezpečný". A zopakujme informaci z úvodu článku, že ekonomika eurozóny poskočila o 3,7 %, tedy téměř dvakrát rychlejším tempem, než jaké ECB pokládá za "udržitelný růst". Zatím se navyšování sazeb jako brzda hospodářství moc neprojevuje, do budoucna se ale efekt jistě dostaví.

Do třetice, Evropě nepřeje vývoj v USA. Amerika zažívá ekonomické oslabení, v druhém čtvrtletí tempo růstu HDP kleslo k 2,5 % (v meziročním vyjádření). Jen těžko tak lze předpokládat, že Američané budou dychtivě nakupovat např. francouzské Chanely či německá Porsche. Naštěstí eurozóna není na exportu za Atlantik až tak závislá, např. 43 % německých vývozů směřuje do jiných zemí měnové unie (a Čína importuje víc než kdykoli před tím). Americké zpomalení nicméně evropským exportérům rozhodně nepomůže.

Léčivé účinky americké recese?

Pro Evropu tedy americké oslabení jistě příjemné není. A nejspíš nebude příjemné ani samotným Američanům. Jen málokdo se ale podívá na druhou stranu mince, tedy na kladný vliv recese na inflaci, běžný účet platební bilance a zefektivnění produkce.

• Inflace v USA roste rychleji, než by si FED přál. V souvislosti s léčením inflace ekonomové hovoří o tzv. "poměru obětování", tedy počtu lidí, kteří musejí přijít o práci, aby se docílilo cenové stability. Některé modely, včetně toho, který (jako jeden z mnoha) používá FED, přišly s číslem 4,25. Podle toho by míra nezaměstnanosti musela růst po dobu 4 a čtvrt roku o 1 procentní bod (v případě USA by tak šlo o nárůst počtu nezaměstnaných o 1,5 miliónu lidí ročně), aby inflace klesla o 1 procentní bod. (Jiné modely nejsou tak "krvelačné" a počítají s 2% či 2,5% poměrem obětování.)
  Pokud se ovšem ekonomika ochladí, ruku v ruce s tím přijde pokles inflace. V době recese lidem obecně zbývá méně peněz na útratu, klesá tak poptávka, s ní spotřebitelské ceny a klesají rovněž inflační očekávání. Bolestivá protiinflační opatření tak nejsou nutná, předběhla je (nikoli bezbolestná) recese.

• Recese by také mohla odstranit deficit běžného účtu americké platební bilance. Americké hrubé nákupy domácí a zahraniční produkce v současné době dosahují 106 % hrubého domácího produktu. Jinými slovy je v Americe dostatečná poptávka na vykoupení veškeré americké nabídky a ještě nějakého zboží ze zahraničí. Teoreticky by tak americké nákupy mohly klesnout o "přebývající" zahraniční nabídku (o velikosti 6 procentních bodů HDP) a deficit běžného účtu by se vynuloval, aniž by milióny Američanů musely přijít o práci. Amerika by se v takovém případě nenacházela v období recese, ale lidé by to tak pociťovali. Každý muž, žena i dítě by totiž museli "přiškrtit" své utrácení o 2 600 dolarů ročně (zhruba 58 000 Kč).

• Recese má ještě jeden pozitivní vliv. Po zkušenostech s oslabením v roce 2001 mnoho amerických firem nahlíží na recesi nikoli jako na hrozbu, ale jako na příležitost či dokonce příkaz změnit produkci a zavřít neefektivní odvětví.

Recese je nevyhnutelná. Teprve praxe ukáže, nakolik jsou tyto teoretické úvahy uplatnitelné. Pokud ale příští, v USA ekonomicky slabý rok přibrzdí inflaci, sníží schodek platební bilance či pomůže firmám "vymést pavouky", jistě to mnohé příjemně překvapí.   

V článku byly použity informace z The Economist (články The uses of adversity a A fair but fading wind).

Co si o dalším vývoji v eurozóně myslíte vy? Jak rychle poroste a jak se zachová ECB? Čeká USA recese? Bude oslabení skutečně k nějakému užitku? Jak se oslavení v USA promítne v EU?