V jedné ze svých přednášek jste uvedl, že průměrný zaměstnanec pracuje na polovinu svých schopností. Jak jste k tomu dospěl?
Vychází to z výzkumu velkých společností v USA, prováděném mezi tisíci jejich zaměstnanců. Některé motivují zaměstnance lépe, jiné hůře. Jsou zde i rozdíly ve způsobu řízení. Úspěšné firmy jsou daleko produktivnější než průměrné.
Jak se mohou špatné firmy zlepšit?
Na toto téma jsem napsal 250stránkovou knihu. V podstatě jde o to, aby si lidé jasně uvědomili, co se od nich čeká. To je první věc, která se týká produktivity práce. Pak musí mít potřebné školení a nezbytnou podporu, aby mohli dělat požadovanou práci. Asi 20 procent zaměstnanců se umí motivovat samo. Tvrdě pracují, protože je těší, že něčeho dosáhli. Zbývajících 80 procent je třeba stále řídit, motivovat a podporovat, aby náležitě dělali to, co mají.
Když se řekne motivace, každý si asi představí peníze.
Peníze samozřejmě hrají roli, ale jen do určité míry. Když člověk dělá práci, jakou nemůže dostat jinde, bude spokojen. Pokud ale bude mít příliš nízký plat, demotivuje ho to. Renomovaný časopis Management Magazine upozornil na firmu, která zaměstnancům zvedla plat o 100 procent. Její vedení věřilo, že to stejně ovlivní produktivitu práce. Jeden den uvedli, že se okamžitě zdvojnásobují všechny platy. A měli pravdu, produktivita se zdvojnásobila- na hodinu. Pak klesla na předchozí úroveň a nikdy se nezměnila. Peníze tedy motivují jen do určité míry a velmi krátce.
Existují ale dvě formy motivace – externí a vnitřní, která vychází z nitra každého člověka. Externí motivace funguje jen po dobu, kdy ji někdo aplikuje, vnitřní motivace 24 hodin denně. Klíč k této motivaci je jednoduchý: manažeři mají dělat vše, aby měli zaměstnanci pocit důležitosti. Pravidelně jim děkovat za práci, chválit je za dobré chování, naslouchat jim, když je třeba a žádat je o názor. A vytvořit prostředí, kde jsou lidé šťastní, že mohou být v práci. Je to, jako když zaléváte květ. Půda je společnost, květina zaměstnanec. To, že dáte lidem pocit důležitosti, připomíná sluneční svit. A květ vyroste sám od sebe.
V kolika firmách ale tento květ vyroste?
Podobné metody aplikuje velký počet firem, hlavně malé a středně velké a některé části velkých společností. Nedávno jsem přednášel pro řetězec obchodů s nábytkem. Během recese polovina jeho konkurentů zkrachovala. Jim se ale podařilo vyrůst o 30 %. Příčinou bylo chování manažerů firmy k zaměstnancům. V obchodech tohoto řetězce pracuje asi tisíc lidí. Každý je rád, že pro něj může pracovat, od vlastníka po posledního zaměstnance.
Řekl jste, že asi 20 procent lidí není třeba motivovat. V ČR ovšem existuje velký problém – část starších lidí sice není třeba motivovat, práci ale přesto kvůli věku nenajdou.
To je ekonomická, ale i politická otázka. Toto téma jsem studoval 40 let. Téměř každý přední ekonom souhlasí s tím, že budoucnost země závisí hlavně na počtu firem, které nově vznikají každý rok. To se vyjadřuje jako procento k existujícímu počtu firem. Klíčem k úspěchu je poměr mezi nově vznikajícími a existujícími firmami. Každý rok zaniká 6-7 procent firem. V dobře fungující ekonomice musí být počet nových firem vyšší než zanikajících. Mělo by to tedy být osm, devět, deset procent. Pokud by to tak bylo v ČR, systém by dokázal absorbovat všechny, kdo mají zájem o práci. Klíčem k úspěchu je odstranit překážky při zakládání a vzniku nových firem.
Ve které zemi je těchto překážek nejméně?
Jedním z referenčních faktů je každoroční průzkum Světové banky, nazvaný Doing Business. Je to žebříček zemí, sestavený podle toho, jak snadno v nich založíte firmu. Státy, v nichž je to nejlehčí, patří mezi nejvíce prosperující. Když země stoupá na tomto žebříčku nahoru, roste i její prosperita. V jeho čele jsou Singapur, Hongkong, Nový Zéland, Velká Británie a USA, které se rychle rozvíjejí. Hlavně proto, že odstranily překážky, bránící vzniku nových firem.
Můžete být konkrétnější?
Představte si, že jsme se dohodli na založení firmy – tedy jak bude fungovat a jak se rozdělí zisk. V USA lze založit firmu okamžitě. Registraci můžete vyřídit později, s podnikatelskými aktivitami je ale možné začít hned. V Německu trvá půl roku, než vám schválí založení firmy, v nejchudších zemích 2-3 roky. A jsou tu i náklady na založení firmy. V USA činí asi 50 dolarů, v některých zemích dvoj- až trojnásobek průměrné mzdy. Není to sice jediná příčina, země jsou ale většinou chudé kvůli slabému podnikatelskému prostředí.
Do jaké míry se v podnikání i ekonomice jednotlivých zemí odrážejí kulturní rozdíly?
Kultura je velmi důležitá. V USA si chce 70 procent mladých lidí na škole někdy založit firmu. Ve Francii zase sní 68 % mladých lidí o práci pro stát. Protože chtějí jistotu. Slovo entrepreneur – podnikatel – přitom pochází z francouzštiny.
Mladí hledají vzory. V USA jsou to podnikatelé, byť jde třeba o firmu, tvořenou jedním člověkem, který pracuje z domova. Před 2,5 lety jsem založil firmu, která zkrachovala. Lidé se ptali, co se stalo? Já jsem řekl: No, nefungovalo to. Ve Spojených státech není bráno jako minus, když firma selže. O Billovi Gatesovi, nejbohatším člověku v USA, se nedočtete negativní věci. Všichni ho mají rádi, protože se začal sám živit. Všichni ho obdivují a chtějí být jako on. Dvě nejhorší negativní emoce jsou závist a odmítání. V rozvíjejících zemích často na úspěšné lidi útočí. Ve vyspělých státech naopak lidé k úspěšným podnikatelům vzhlížejí. A berou si je za příklad.
Velmi nakloněn podnikatelům byl bývalý americký prezident Ronald Reagan. Reaganovské období pak nazvali obdobím podnikání. Totéž platilo, když se stal premiérem Estonska Mart Laar. Jeden vůdce stačí na to, aby změnil postoj obyvatel k podnikání.
Znáte ale někoho takového v České republice?
O nikom podobném nevím.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
