Ekonomika eurozóny přinejmenším nabírá na rychlosti. Nedávno zveřejněné údaje ukazují, že její HDP vzrostl ve třetím čtvrtletí o 0,6 % (meziročně o 2,6 %), tedy nejrychleji za poslední rok a půl. Německu, Francii i Španělsku se podařil růst minimálně 0,6 %, Itálie a Nizozemí zveřejnily pouhá 0,3 %.
Nahlížíme-li na výkon eurozóny americkými standardy, jeví se Evropa jako lenoch - ve stejném období vzrostl HDP USA meziročně o 3,8 %. Evropský růst set se ale nyní nachází nad svojí předpokládanou potenciální mírou růstu, tou je zhruba 1,8 %. Ta je nižší než americká (3 %) částečně proto, že evropská produktivita roste pomaleji, zejména ale proto, že americká populace roste mnohem rychleji než evropská (více v článcích Impotentní Evropa: chudneme, stárneme, vymíráme a Zachrání EU více dětí, více imigrantů, nebo více pracujících?).
Evropané opět vytahují prkenice
Složení růstu eurozóny ve 3. čtvrtletí zatím není ještě zcela známo. Německý statistický úřad skoro celý růst země přičítá čistým exportům a investicím, ekonomové německé HVB zase upozorňují, že spotřeba klesla již třetí čtvrtletí v řadě. Všude jinde v eurozóně je to ovšem opačně - export se na růstu podílí mnohem méně a spotřeba mnohem více. Názor, že za růstem stojí téměř výhradně zahraniční poptávka, zatímco domácí stagnuje, je mýtus. Analytici Morgan Stanley spočítali, že od roku 1999 lze čistým exportům přičíst jen 0,1 % z 1,9% průměrného růstu HDP.
Dokonce i v Německu nalezneme signály vzrůstající domácí poptávky. Objem bankovních úvěrů firmám i soukromé klientele začal po skoro třech letech opět růst. Z posledního výzkumu podnikatelské důvěry, který zajišťuje mnichovský výzkumný institut Ifo, je zřejmý nárůst maloobchodu. Nabízí se tedy domněnka, že spotřebitelé opět začali "otevírat peněženky".
Průzkumy podnikatelské a spotřebitelské důvěry vyznívaly během října lépe a lépe napříč celou eurozónou, což samozřejmě pro současné čtvrtletí věští dobré výsledky. Průzkum mezi analytiky zabývajícími se předpovědí HDP, který The Economist pravidelně sestavuje, sice stále ještě pro příští rok předpokládá jen 1,6% růst produktu eurozóny, "tento odhad se ale může ukázat jako příliš pesimistický," komentuje magazín.
Nezaměstnanost musí poklesnout
Jestli zotavení ekonomiky potrvá, záleží na trhu práce. Intenzivní společenská restrukturalizace skličuje např. vývoj na trhu německých pracovních míst a mezd po několik let. Spotřeba poroste jen tehdy, pokud bude vytvořeno více pracovních míst. A kladné signály už jsou vidět. Míra nezaměstnanosti v eurozóně poklesla více, než se pro uplynulé měsíce předpokládalo: z 8,8 % v dubnu na 8,4 % v srpnu.
Ačkoli údaje za některé země mohou být poněkud zkreslené (použitím zvláštních metod výpočtu míry zaměstnanosti či změnou v pravidlech uplatňování nároku na dávky), zlepšení základních podmínek je již viditelné. To je výsledkem jak různorodých reforem pracovních trhů, tak hospodářského růstu. Přesto, že trhy práce jsou stále strnulé, nejsou již tolik nehybné, jako tomu bývalo.
Tím, jak reformy přivádí na pracovní trh pracovníky, kteří jej původně zcela opustili, zaměstnanost roste mnohem víc, než klesá nezaměstnanost (do statistik nezaměstnanosti se započítávají lidé aktivně hledající práci, nikoli ti, kteří z trhu práce dobrovolně odešli a práci nehledají). Španělsko zažívá největší nárůst pracovních míst, a to 4 % ročně od roku 2000. Zaměstnanost v Itálii vzrostla za uplynulých 6 měsíců o 1,4 % (v ročním vyjádření) - částečně to odráží přesun pracovníků z černé ekonomiky do oficiálních pracovních oblastí, část nárůstu zaměstnanosti ovšem nastal díky nové možnosti využít pružnější typy pracovních kontraktů. Míra nezaměstnanosti Itálie, v roce 1998 12%, nyní dosahuje 7,7 %. Německo je tak jedinou zemí eurozóny, jejíž míra nezaměstnanosti během uplynulé dekády nepoklesla.
Německo a ECB: utlumí růst?
Nová německá velká koalice se hlubším strukturálním reformám vyhýbá a místo toho se zaměřuje na snižování rozpočtového schodku. Pro rok 2007 tak naplánovala zvýšení sazby DPH ze současných 16 % na 19 %. Snaha nakoupit zboží za ještě nezvýšenou DPH by proto mohla povzbudit spotřebu v příštím roce, ovšem taky ji ale utlumit právě až daňová novela nabude účinnosti.
Někteří ekonomové se podle The Economist rovněž domnívají, že Evropská centrální banka (ECB) udusí evropské uzdravování se předčasným zvýšením úrokových měr. Z komentářů po zasedání ECB 3. listopadu vyznívá, že úrokové míry by v eurozóně mohly vzrůst již na příští schůzce centrálních bankéřů, tedy už 1. prosince. Navýšení o čtvrt procentního bodu by ale příliš škody nadělat nemělo, reálné úrokové míry by totiž i tak zůstaly negativní.
Evropské překvapivé tajemství
Je to hezké, ale pěkný růst za jedno čtvrtletí a několik reforem tuhle a támhle neatraktivní dlouhodobý obrázek nezmění, mohou namítnout skeptici. Ve skutečnosti ovšem je evropský výkon lepší, než se všeobecně předpokládá.
Přestože USA Evropu překonávají, během uplynulých pěti let HDP na hlavu (tedy nejlepší veličina měřící ekonomickou výkonnost) rostlo v eurozóně o 1,4 % ročně, v Americe to přitom nebylo o moc lepší - 1,5 %.
Co se počtu nově vytvořených pracovních míst týče, zaměstnanost rostla o něco více v eurozóně, a to ať to měříme za uplynulých 5, nebo 10 let. Pozoruhodné zlepšení evropských výsledků je patrné z následujícího grafu.
Od roku 1996 podíl zaměstnané práceschopné populace klesl v Americe ze 73 % na 71 %. V eurozóně přitom vzrostl z 59 % na 65 %. "Fakt, že eurozóna docílila růstu bez obrovských dopadů na běžný účet a rozpočtové deficity, naznačuje, že její výkon je udržitelnější než ten americký," píše The Economist.
Nic z výše uvedeného neznamená, že všechno v "eurolandu" je růžové. Evropa se musí vypořádat se zmenšující se pracovní silou a stárnoucí populací, stejně tak jako s nelítostnou globální konkurencí. Evropské pracovní trhy musejí ještě hodně zpružnit, pracovníci zase prodloužit svoji pracovní dobu a zvýšit produktivitu. "Nicméně, protože se nešťastným evropským ekonomikám ve srovnání s rozjařilejší Amerikou nedaří tak špatně, odměna za další reformy může být skutečně veliká," uzavírá magazín.
Psáno podle The Economist.
Co o výkonnosti eurozóny soudíte vy? Ztotožňujete se s názorem, že na tom Evropa ve srovnání s USA není tak špatně? Pomůžeme si přijetím Eura?
Sdílejte článek, než ho smažem
