Čeští důchodci se po léta na stáří připravovali jednoduše. Něco si našetřili a přijali výrazné omezení spotřeby až chudobu jako životní styl. Pokud jim sloužilo zdraví, užili si spoustu volného času, stačili něco našetřit a hodně toho rozdat (vnoučatům a dětem). To však bylo předtím, než začaly tikat demografické hodiny. Ony v Česku hlasitě a slyšitelně tikají již zhruba dvacet let, ale nějak to nikdo nechtěl ani slyšet, ani řešit.
Budoucí senioři, co dnes vesele rejdí na kolečkových bruslích, dlouho netušili, jak se věci mají. Kdyby jim někdo řekl, že z analýzy struktury jejich úspor a trendů, z nichž vyroste jejich vlastní budoucnost, vychází, že se k ní chovají nekonečně prostomyslněji, než se kdy chovali ti často posmívaní dnešní senioři, divili by se. Na jejich obranu budiž řečeno, že většinou nic netušili a netuší.
Ještě na konci minulého století se zdálo, že svět si bude užívat harmonického růstu a vše ostatní se zvládne. Asi to tak nebude. Vynořily se trendy, jež hrozí velkými změnami a přinášejí značná nebezpečí budoucím seniorům, kteří ještě ani nevěří tomu, že těmi seniory jednou budou.
V roce 1950 patřilo 7 z 12 nejlidnatějších států světa mezi průmyslově rozvinuté země. V roce 2050 se na tomto seznamu udrží nejspíše už jen USA. Místo zemí, jejichž jména pro nás stále ještě znějí prestižně, zaujmou bývalé rozvojové země.
Vynořilo se druhé ekonomické centrum a krize, z níž se zotavujeme, potvrdila jeho sílu a vitalitu – Čína a Indie. Pokud se nezmění porodnost v rozvinuté Evropě (včetně Česka) a v Japonsku, pak se jejich populace, podle některých odhadů, zmenší na konci století na polovinu současného stavu.
Ruku v ruce s poklesem porodnosti dochází v těchto státech k nárůstu průměrného věku. Za posledních 50 let narostl průměrný věk v rozvinutých zemích více než za předchozích 5 000 let. Až do průmyslové revoluce, která začala v Anglii zhruba v roce 1760, bylo v populaci na těchto územích přibližně 2 až 3 procenta seniorů starších 65 let. V roce 2030 jejich procentní podíl v celkové populaci rozvinutých zemí dosáhne 25 procent a v některých zemích se bude blížit 30 procentům. V České republice to bude od 17 do 21 procent.
Do roku 2050 se tento negativní vývoj ještě zrychlí. Česká republika, kde se proces stárnutí prudce zhorší, se může stát druhou nejstarší zemí evropského kontinentu, v níž bude 41 procent populace starších 65 let. Jen málo budoucích seniorů si dokáže spočítat, co to obnáší a přináší. Pokud by to dovedli, pak je už teď bolí hlava. Pád z kolečkových bruslí optimismu by mohl být dost tvrdý.
Jde o to, že Evropané a Japonci, kteří se nenarodili a už nenarodí, podrazí nohy růstu HDP svých ekonomik. Představovat si zmenšující se ekonomiku, která produkuje více, je sice možné, ale nemístně optimistické. Růst HDP vyžaduje primárně růst pracovní síly. Průměrný desetiletý růst (1998 až 2008) zemí G7 byl 2,1 %. Bude-li pokračovat v tomto teritoriu dosavadní demografický trend a stejné tempo růstu produktivity, pak se růst dlouhodobě sníží na 1,454 % ročně. Vychází to z poznatků Harvardovy univerzity.
Současně narůstá počet těch, kdo ekonomice odevzdali své a čekají na to, že jim to bude vráceno. A ono to podle starých pravidel nebude možné. Logicky se tak hroutí pečovatelský model společnosti, který byl v "západní" verzi tak příjemný. Televize a ulice jsou toho plné, ale reálně vzato jde jen o eventuální změkčení reforem. Dopady demografie nelze odvrátit. Daně nelze zvyšovat o dalších 30 až 40 procent. Věk odchodu do důchodu nelze zvyšovat nad biologicky racionální hranici.
Pokud by výše odvodů ze mzdy na důchodové zabezpečení měla zůstat stejně vysoká jako dnes i v roce 2040, pak by se, podle hrubého odhadu, musela zvýšit hranice odchodu do důchodu například v Británii, Itálii a Německu a zhruba o 10 let. Musela by se vesměs posunout za bod, který se někdy označuje za počátek vlastního stáří, tj. za hranici 70 až 75 let. To je málo reálné.
Demografický vývoj je výhodně nerovnoměrný. Evropa se vylidňuje, jiné části světa se přelidňují. Medián věku v některých, například arabských, zemích je kolem dvaceti let. Indická ekonomika musí umístit pravidelně miliony mladých. Z toho vyplývá jedna možnost – pokud není pracovní síla někde k dispozici, je možné ji importovat.
To se již děje. V mnoha evropských zemích tvoří imigranti až 10 procent obyvatel. Podle některých projekcí by mohli v roce 2030 imigranti tvořit zhruba 30 procent německé populace a 50 procent obyvatel velkých německých center jako Mnichov a Frankfurt. Je možné, že tento trend se zpomalí, než Evropa zpřesní multikulturalismus, který je silně zproblematizován.
Zbytek článku si přečtete na investicniweb.cz
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
