Poslední dobou se v médiích opět více mluví o nutnosti penzijní reformy. Zkuste se na chvíli v mysli vrátit o pár století dozadu. Co potřebujete k životu?
Směna, aneb něco za něco
Představte si, že máte vlastní pole a na něm pěstujete brambory a obilí. Na sousední farmě chovají krávy a slepice. V nedalekém městě vaří jedna měšťanská rodina pivo. Jednou do roka sklidíte úrodu brambor a obilí, něco málo si necháte na obživu a zbytek jdete prodat do města. Za utržené peníze pak po zbytek roku kupujete od sousední farmy mléko a vajíčka a dokonce vám něco málo zbude, abyste mohli jednou za měsíc zajít do města na pivo.
V reálném životě máme samozřejmě všichni daleko více „potřeb“, nestačí nám brambory, vajíčka a pivo. Chceme požívat spoustu produktů a služeb, i když většinu z nich vlastně až tak nutně nepotřebujeme. Princip „směny“ je ale stále stejný. Chci-li spotřebovávat nějaké statky a služby, musím také sám něco produkovat. Mohu pěstovat brambory nebo chovat slepice, ale stejně tak můžu třeba stříhat lidem vlasy, nebo poskytovat zdravotní péči, či vyrábět auta.
Málokdo dnes produkuje něco sám, častěji na procesu spolupracuje více lidí. Jako účetní ve firmě Škoda auto můžete podle pracovní náplně pobírat mzdu za vedení účetnictví firmy, ale fakticky se podílíte na výrobě aut. Na to nesmíte zapomínat. Jako pracovní tým, kde se každý specializuje na dílčí úkony, jste schopní vyrobit více aut a navíc kvalitněji, než kdyby každý zaměstnanec vyráběl auta úplně sám.
Nemusíte vždy jen vyrábět produkty, můžete pracovat ve službách. Zdravotní sestra poskytuje v nemocnici zdravotní péči pacientům. Na poskytování zdravotní péče se ale podílí i vrchní topenář v nemocnici nebo uklízečka, ačkoliv jejich přímé pracovní úkoly jsou odlišné. Také úředník finančního úřadu poskytuje služby, byť bychom je mnozí s radostí oželeli – kontroluje, že nikdo nepodvádí v účetnictví a zajišťuje výběr daní, tedy to, že si každý platíme policii, pouliční osvětlení a další veřejné služby včetně chodu onoho finančního úřadu.
Za důchodce vytváří hodnoty někdo jiný
Není nutné dlouze vysvětlovat, že člověk nemůže hned od narození až do své smrti pracovat – vytvářet hodnoty, které může směňovat za jiné statky a služby. Lidé v produktivním věku tak musí vytvářet hodnoty i za neproduktivní obyvatele. Dříve to lidé zvládali na úrovni rodiny. Dnes už se rodina stará pouze o děti, zatímco o lidi v postproduktivním věku „pečuje“ stát formou důchodů.
Důchod je vymoženost moderní doby. Původní myšlenka důchodu jako forma pojištění pro případ neschopnosti nadále pracovat se zcela vytratila. Důchod se stal samozřejmostí, na kterou má každý nárok při dosažení určitého věku. Tato vymoženost je draze zaplacena odvody vysokého pojistného v období produktivního věku. Důchod je v podstatě na úrovni veřejné služby, za kterou musí každý občan draze platit.
Celý článek si přečtete na serveru investujeme.cz
Sdílejte článek, než ho smažem