Zrod sociálního státu: kořeny

Z dnešního pohledu je jen stěží uvěřitelné, že existence moderních sociálních systémů v Evropě není delší než několik desetiletí. Kde dříve hledali pomoc lidé, kteří přišli o práci, a kdo se staral o staré a nemocné?

Církevní monopol na sociální služby

Jak „sociální služby“ fungovaly třeba na území habsburské monarchie, jejíž součástí byly i Země koruny české? Na koho se mohl obrátit třeba v šestnáctém století šedesátiletý těžce nemocný Prokop Budovec, který již nebyl schopen pracovat na poli a uživit se sám?

Nejčastěji se o stárnoucího pána s podlomeným zdravím starala rodina. Příbuzní se k sobě obecně chovali mnohem zodpovědněji a kladli důraz na rodinnou soudržnost. Pana Budovce by se nejspíš ujaly jeho děti, případně vzdálenější příbuzenstvo, a poskytly by mu střechu nad hlavou, stravu i potřebnou péči po zbytek jeho života. Děda Prokop by se na oplátku snažil vypomáhat v domácnosti svých blízkých při výchově dětí i jiných činnostech, na které by mu ještě stačily síly.

Jaký osud by ale čekal pana Budovce, kdyby jeho jediný syn Bořivoj zemřel na – pro nás dnes banální – zánět slepého střeva a ostatní děti i další příbuzenstvo nepřežily morovou epidemii, která se k nám dostala z Balkánu v roce 1689? Budovci by nezbylo než hledat pomoc u církve či obce.

Ať se stará obec

Církev byla hlavním (a do 16. století také jediným) pomocníkem chudých. Fungování křesťanské charity ve velké míře záviselo na ochotě bližních, kteří do kostelů a klášterů přinášeli nejčastěji peníze, potraviny a ošacení. Za nashromážděné finance se církev snažila budovat útulky a špitály. Nepeněžní dary, většinou potraviny, byly rozdávány přímo v klášterech potřebným. Církev pečovala nejen o chudé, nemocné a staré lidi. Snažila se pomáhat také tělesně postiženým, hluchoněmým, nevidomým či slabomyslným, zajišťovala péči o sirotky a děti mrzáčky, jejichž výchova probíhala v sirotčincích, opatrovnách a  katolických školách.

Zrod sociálního státu: nový seriál na Peníze.cz

Sociální stát. Přílišné sociální vymoženosti mají mnozí za původ či spoluviníka současných dluhových obtíží západního světa. V novém speciálu, který doplní řadu starších historických seriálů, se vydáme k jeho kořenům. Kde se vzal, jakých podob nabýval, kdy začal být podobný tomu dnešnímu.

Církevní zdroje nedostačovaly na zajištění péče pro všechny a řeholních sester, opatů i farářů, kteří mohli zabezpečovat pomoc, byl nedostatek. Část „sociálních služeb“ se postupně začala přesouvat na obec. Péče o chudé a nemohoucí byla v habsburské monarchii obcím svěřena v roce 1552 říšským policejním řádem. Pan Budovec, který od narození až do svých šedesáti let žil ve vesničce Ploskovice, by se proto mohl na základě tzv. domovského práva obrátit s žádostí o pomoc na tuto vísku. Po zbytek života by pak bydlel v pastoušce, skromném obecním chudobinci pro nemocné a staré osoby.

Na stejných třech pilířích – rodině, obci a církvi – stála sociální péče i v jiných evropských zemích.

Průmyslová – a sociální – revoluce

Počátky sociálního státu souvisejí s řadou historických událostí, k nimž došlo v18. a 19. století. Šlo o dynamické, vzájemně propojené událostí, u kterých je těžké hledat, která z nich byla spíš příčinou, která důsledkem: průmyslová revoluce, počátek kapitalismu a překotný demografický vývoj, nárůst počtu obyvatel, možnost stěhovat se, přesun z venkova do měst, urbanizace...

V době industrializace se počet obyvatelstva českých zemí víc než zdvojnásobil a výrazně vzrostla hustota osídlení. Současně docházelo k „útěkům z půdy“, lid hromadně opouštěl venkov a hledal nový způsob obživy.

K čemu tyto změny vedly? K jakému obratu došlo třeba v životě mladého rolníka Vojtěcha, pravnuka pana Budovce, pro kterého bylo kvůli časté neúrodě velmi složité zaopatřit svou rodinu?

Vojtěch se přestěhoval do jednoho z nově vznikajících průmyslových center, aby zde našel lepší budoucnost. Odešel, stejně jako mnoho dalších, do Prahy, Plzně, Ostravy, Teplic, Ústí nad Labem či jiného města a stal se továrním dělníkem.

I když Vojtěch vyměnil těžkou práci na poli za zaměstnání v továrně, k zlepšení jeho životní situace nedošlo. Rychlý rozvoj kapitalismu a rozkvět průmyslové výroby sice vedl k akumulaci dosud neobvyklého množství bohatství, dělníci z této pozitivní změny ale žádný prospěch neměli a životní úroveň většiny z nich byla velmi špatná.

Dělník Budovec měl sice s továrníkem uzavřenou námezdní smlouvu, o právech, která jsou dnes zaručována zákoníkem práce, si však mohl nechat jenom zdát. Jeho mzda byla tak nízká, že nepostačovala k pokrytí základních životních potřeb a délka pracovní doby, která zpravidla přesahovala 12 hodin, mu neumožňovala po těžké dřině řádný odpočinek. Navíc se stále bál propuštění nebo snížení vyplácené mzdy.

Těžký život v továrnách a obavy ze ztráty zaměstnání brzy vyústily ve společenský neklid a následné sociální bouře. Spontánní uklidnění situace nebylo možné a problémy musel začít řešit stát. Jak? To se dozvíte v dalším díle seriálu.

Spořící účet plně online

Spořte s úrokem 5,3 % ročně bez podmínek

Sjednat spoření

Sdílejte článek, než ho smažem