Zrušení druhého pilíře, zavedeného arciďáblem Miroslavem Kalouskem, je jedním z důležitých bodů koaliční smlouvy. Ministr financí Andrej Babiš sice chystaný krok prohlásil za chybu, ale po hlasitém odporu ČSSD couvl. Jak ale Babišovo ministerstvo upozorňuje, původně plánovaný termín eutanazie důchodového spoření, kterým byl konec roku 2015, je technicky a legislativně nereálný. Důchodové fondy tedy nejspíš skončí o rok později.
Jaký bude osud peněz ve fondech? Možných variant je několik. Stát se bojí právních sporů se správci i klienty, bude se jim tedy zřejmě snažit zkomplikovat život co nejméně.
První alternativa je nechat fondy „dožít“. Účastníci by už nemohli vyvádět tři procenta hrubé mzdy (daňového základu) ze sociálního pojištění, ale museli by je spořit ze svého. Úspory by si ale nově mohli vybrat.
Právě nelikvidita byla jednou z velkých výhrad vůči druhému pilíři a nepochybně přispěla k tomu, že přilákal jen zhruba 83 tisíc účastníků. Je ironie, že likvidita má být nakonec prostředkem jeho konce.
Fondům sice zůstane výhoda relativně nízké nákladovosti, bez nějakých dalších výhod ale nejspíš nezískají dost klientů na to, aby se jejich provoz penzijním společnostem vyplatil. Stát tak sází na to, že při této variantě postupně zavřou krám. Jde vlastně o řešení na způsob chytré horákyně: systém odumře, ale stát bude z obliga – všechno bude na dobrovolném rozhodnutí účastníků.
Zpovídali jsme šéfa nové důchodové komise Martina Potůčka. Co mimo jiné řekl? Že zaplatíte víc!
„Dnešní důchodci tak ve srovnání s důchodci před rokem osmdesát devět při porovnání s ekonomicky aktivními výrazně ztrácejí. Odchod do důchodu pro mnohé spoluobčany představuje ekonomický šok. Stát, osoby samostatně výdělečné činné, zaměstnanci i zaměstnavatelé by tak měli do systému ukládat víc peněz než dosud.“
Druhá alternativa je fondy zrušit rovnou a peníze klientům vrátit. V takovém případě by se teoreticky mohlo vyplatit ještě narychlo vstoupit a počkat si v roce 2017 na „složenku“ v řádu desítek tisíc korun. Účastníci by si tak uvolnili peníze, které by jinak dostali až v penzi a z druhého pilíře by se stal, řečeno s trochou nadsázky, termínovaný vklad. Záleží samozřejmě na tom, co nakonec nová důchodová komise vedená profesorem Potůčkem doporučí a co vláda schválí.
Další z otevřených otázek totiž je, jestli a jak bude účastníkům důchodového spoření krácený státní důchod. Ministerstvo financí v analýze variant připouští i možnost nechat lidem naspořené peníze jako určitou kompenzaci za způsobené zmatky a zároveň jim za dobu strávenou ve druhém pilíři nijak nekrátit penzi z toho prvního.
Mimochodem, v případě jednorázového zrušení je tu ještě jeden praktický problém, zejména u dynamických fondů. Nikdy nejde vyloučit momentální propad finančních trhů. Když k němu dojde, budou moci účastníci namítat, že byli poškozeni, protože je stát donutil prodat nízko.
V případě že by při rušení důchodového spoření došlo na variantu přestupu do stejné investiční strategie v doplňkovém penzijním spoření, tedy ve třetím pilíři, je otázka, jak dlouho budou peníze „na cestě“, tedy nezainvestované.
Osud druhého pilíře je každopádně zpečetěn. Vzhledem k místy až hysterické atmosféře při jeho spuštění to není velké překvapení. I přes výtky, které vůči němu zněly – nízká likvidita a některá další omezení – ale mohl ve spoření na penzi konečně rozhýbat ledy.
Ty ledy jsou zamrzlé už nejmíň deset let. První Bezděkova komise byla ustavena v roce 2004, ta Potůčkova je v pořadí už třetí, která se reformami zabývá. Čtvrtá, počítáme-li NERV.
Úkolů má několik: navrhnout vazbu důchodového věku na dobu dožití, aby dnes narození nechodili do penze po sedmdesátce, dále upravit valorizaci penzí a posílit zásluhovost systému. Premiér Sobotka zároveň věří, že nebude nutné zvyšovat odvody.
Cynik by namítl, že přinejmenším některé z těchto cílů jsou ve vzájemném rozporu. Ještě větší cynik by se zeptal, jestli komise může přijít s něčím, co už nevymysleli odborníci v těch předchozích.
Ministryně sociálních věcí Marksová-Tominová chce systém, který „přežije všechny další vlády a bude stabilní“. To je ovšem poněkud utopické zadání, protože odborníci se možná shodnou, ale politici sotva. Nikde není napsáno, že příští premiér neprohlásí, že změna je přece život…
Kritici druhého pilíře poukazovali právě na politické riziko – podívejte se, jak reformy dopadly v okolních zemích! Taková kritika ale připomíná posměváčka, který strčí spolužáka do kaluže a pak ukazuje na jeho zablácené šaty. Politické riziko totiž ve skutečnosti nese každý penzijní systém.
Pro střadatele z toho plyne jediné: nečekejte se spořením na penzi na dokončení reforem. Mohli byste mezitím zestárnout.
Autor je analytik Partners; psáno pro Ekonom
Dá se vůbec udělat nějaká rozumná reforma penzijního systému, která by chvíli vydržela? Ptali jsme se ekonomů, lidí od peněz, lidí z byznysu, sociologů.
Co řekli? Tak třeba analytik Jiří Cihlář říká: „Všechno nasvědčuje tomu, že občané si našli tu nejlepší variantu v podstatě sami. (...) Sami začali na vlastní pěst nakupovat nemovitosti, dluhopisy, podílové fondy a další aktiva, která by je měla v důchodovém věku zabezpečit. A to je podle mě ta nejsprávnější cesta.
Je to ostatně i rada, kterou můžete slyšet od ekonoma Pavla Kohouta z Partners:
„Řešení je postavit si vlastní penzijní systém: vlastní nemovitost, děti, portfolio cenných papírů, jejichž hodnota časem roste. Není to snadné, ale není to ani nemožné.“
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
