Jak zatím hodnotíte zájem klientů o důchodové spoření ve druhém pilíři penzijního systému?
Na druhý pilíř by se mělo pohlížet jako na jednu z možností, jak se zajišťovat na stáří. Důchodová reforma přinesla řadu témat, o kterých lidé předtím vůbec nepřemýšleli, a je dobře, že se to začíná měnit. Počet klientů bych v tuhle chvíli nerad předčasně hodnotil. Uvidíme, jak to bude vypadat v polovině roku, kdy budou muset udělat finální rozhodnutí ti, kterým je přes 35 let. Největším problémem druhého pilíře je ale politika, která se kolem něho točí. Důchodové reformě hodně uškodilo, že se z ní stala součást politického boje. Bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by se politici v této otázce dokázali někdy dohodnout.
„Ve druhém pilíři zatím investuje přes 21 tisíc klientů,“ psali jsme zhruba před týdnem. Penzijní společnost České pojišťovny se může chlubit tím, že zatím dokázala přesvědčit ke spoření (přesněji investování) víc lidí než všechny konkurenční penzijní společnosti dohromady. Otázka je, zda je tu po čtvrt roce fungování produktu důvod k radosti: ministerstvo financí tvrdí, že do roka od spuštění bude mít důchodové spoření milion lidí, penzijní společnosti jsou střízlivější, padají čísla jako půl milionu za rok. Zatím to ale vypadá jako sci-fi. Ačkoli – jsou tu ještě okolnosti, které můžou zajistit masivní nárůst klientů důchodového spoření do polovičky roku:
Věříte hrozbám ČSSD, že pokud vyhraje volby a sestaví vládu, tak druhý pilíř zcela zruší?
Opravdu nevím. Něco takového se dá jen těžko odhadnout. Ale věřím, že k tomu nedojde. Nikde navíc není psáno, že volby skutečně vyhraje levice. A i kdyby ČSSD nakonec vyhrála, tak bude ve Sněmovně potřebovat nějakého spojence. Nejsem si jistý, že najde odvahu vládnout s komunisty. Zvlášť po tom všem, co se teď odehrálo na Kypru, který do současné situace dovedla právě tamější komunistická strana. Jasně to dokazuje, že rozdavačné snahy a proklamace typu, my se o vás postaráme, i když nevíme, kde na to vezmeme, jsou scestné. A když už jsme u povolební koalice, třeba se nakonec spojí ČSSD a TOP 09. V naší politice je možné úplně všechno.
Pojďme se ještě vrátit k aktuálnímu počtu klientů ve druhém pilíři. Smlouvu zatím podepsalo jen pár desítek tisíc lidí, původně se ale hovořilo o tom, že by do tohoto systému mohlo už během prvního roku vstoupit přes milion klientů. Dnes už tento odhad nezní moc reálně, nemyslíte?
Je pravda, že počet klientů je zatím menší, než se čekalo. Docela mě překvapuje rozsah negativní kampaně, která se proti druhému pilíři vede. Ať už ze strany levice, odborů, ale také některých zaměstnavatelů, kteří si nepřejí, aby jejich zaměstnanci vstupovali do druhého pilíře.
Takovou negaci asi nečekala ani vláda, která na to nebyla připravená a nedokázala reformu dostatečně podpořit.
Troufnete si tipnout, z čeho pramenil optimismus ministerstva financí, které bylo přesvědčeno o tom, že se lidé do druhého pilíře pohrnou?
Možná si říkali, že na Slovensku a v Polsku šlo do druhého pilíře hodně klientů, tak to bude automaticky platit i pro nás. Nějak ale zapomněli na to, že to nepůjde samo od sebe. Snad spoléhali, že bude stačit, když se budou snažit jednotlivé finanční instituce. Tak to ale nefunguje.
Pojďme se podívat na vznik a vývoj druhého pilíře ke kolegům z visegrádské čtyřky, do Maďarska, Polska a na Slovensko.
Bude pro osud druhého pilíře zlomový zájem klientů starších 35 let, kteří se pro důchodové spoření můžou rozhodnout jen do konce letošního června?
Určitě to bude první zlomové období. Těch ale bude v dohledné době mnohem víc. Zrod druhého pilíře provázely velké porodní bolesti a ani první roky jeho života nebudou vůbec lehké.
Co když bude na konci léta v druhém pilíři třeba jen tři sta až čtyři sta tisíc klientů? Nezačnou penzijní společnosti panikařit?
Nemyslím si, že by něco takového mělo být důvodem k panice. Došlo ke komplexní změně, která přinesla transformaci dřívějších penzijních fondů a zavedení nových fondů ve druhém a třetím pilíři. Samotný druhý pilíř je tedy pouze částí většího soukolí. A jeho velikost v prvních letech ekonomiku penzijních společností neovlivňuje nijakým zásadním způsobem. Ještě řadu let bude pro penzijní společnosti hlavním faktorem penzijní připojištění a jeho transformované fondy.
Dobře, vy máte v penzijním připojištění přes milion klientů. Co mají ale říkat nové penzijní společnosti Raiffeisen a Conseq, které transformované fondy nemají a nabízejí jen produkty penzijní reformy?
Tyhle společnosti to budou mít složitější. Asi budou muset trochu víc zatlačit na marketing, ale myslím si, že naději stále mají.
Zlí jazykové tvrdí, že provize pro finanční poradce je u smluv ve druhém pilíři hodně nízká, takže i kvůli tomu se budou klienti shánět hodně těžko. Co si o tom myslíte?
Společně s ostatními zástupci penzijních společností už od začátku tvrdím, že je tento produkt přeregulovaný. Provize je ve srovnání s jinými produkty tohoto typu relativně nízká. To se na prodeji samozřejmě projeví. Poradcům se ale snažíme říkat, že druhý pilíř by měl být součástí určitého finančního plánu a dlouhodobé strategie klientů při zajišťování na stáří.
Je absolventem VŠE v Praze a University of Pittsburgh. Do roku 2007 působil v Penzijním fondu České pojišťovny jako ředitel pro finance a služby a místopředseda představenstva. V roce 2008 se stal generálním ředitelem a předsedou představenstva této společnosti, dnes transformované do Penzijní společnosti České pojišťovny. Je ženatý a má jednoho syna.
Důchodová reforma v Polsku a na Slovensku byla veřejností přijímána pozitivně. Čím to je, že u nás je situace tak odlišná? Jde opravdu jen o to politické riziko, které jste zmiňoval?
Je to způsobeno několika faktory. Kromě politické shody, která u nás chybí, jde například o samotné nastavení produktu. Procentní odvod z prvního pilíře byl totiž v Polsku i na Slovensku mnohem vyšší a lidé navíc nemuseli přidávat nic ze svého. V těchto zemích nebyla u druhého pilíře ani tak velká regulace a provize prodejců byly mnohem vyšší.
Nebojíte se toho, že když se soukromé společnosti vrhnou do politického projektu, můžou nakonec kvůli politikům splakat nad výdělkem? Podívejte se třeba na projekt sKaret, do kterého se zapojila Česká spořitelna a dnes toho dost možná lituje.
Přijde mi, že skoro všechen byznys má v České republice nějaký politický podtext. Ať už jde o banky, pojišťovny, penzijní společnosti, energetické společnosti či stavební firmy. Myslím si, že stát až příliš zasahuje do našich životů. A to není vůbec dobře. Celý trh se přebytečnými zásahy státu pokřivuje. Zároveň tím vzniká prostor pro korupci.
V tom máte určitě pravdu. Na druhou stranu by si například penzijní pojištění těžko sjednalo tolik klientů, kdyby u něho nebyl státní příspěvek...
To je ale něco jiného. Pokud bychom měli posuzovat vliv státu na penzijní systém, tak je alarmující především spoléhání lidí na první pilíř. Někdo desítky let platí sociální pojištění a přispívá na dnešní důchody, a až bude starý, tak na něj ale nemusí skoro nic zbýt. Závislost českých penzistů na státních důchodech je obrovská a něco podobného nemá ve vyspělé Evropě obdoby. Pak se dostávají do situace, kdy si s nimi stát dělá, co se mu zlíbí.
Nepřekvapuje vás, jak málo lidé ví o penzijním systému a o tom, jak se vypočítává jejich důchod?
Neví o tom bohužel skoro nic. Většina lidí si neuvědomuje, kolik peněz během svého života do důchodového systému odvede a kolik pak dostane zpátky. Přijde mi, že je tu v lidech nějak zakódovaná představa, že se o ně stát ve stáří musí postarat. Tohle už ale dávno neplatí. Jestli si to Češi nezačnou uvědomovat, tak na ně čekají velké problémy.
Odborníci vládě vyčítají, že penzijní reformu nedokázala lidem dobře vysvětlit. Čím to je?
Myslím si, že tady naprosto chyběla jakákoli informační kampaň. Tohle je obecně problém všech vlád. Něco se snaží prosadit, ale podceňují komunikační stránku věci. Nevím, jestli je to tím, že se snaží pořád něco vymýšlet a pak už jim na nic jiného nezbývají síly. Každopádně to tím dost usnadňují opozici.
Úplně hladce neprobíhalo ani legislativní dotažení reformy. Proč kolem toho bylo tolik zmatků? A nemohlo být i tohle příčinou špatné informovanosti občanů?
V České republice se bohužel všechno dělá na poslední chvíli. Když je to pak ušité horkou jehlou, člověka ani tak nepřekvapuje, že se později najde řada nedostatků, na které se původně nemyslelo. Něco takového je ale podle mě charakteristické pro celý dnešní svět. Podívejte se na to, jak ve Spojených státech řeší fiskální útes v průběhu poslední možné noci. Když se sejdou lídři Evropské unie, aby řešili situaci bankrotujícího Kypru, tak jednají poslední den do čtyř do rána. Je to asi symptom dnešní doby, kdy se politici nedokážou takřka na ničem shodnout a pak to končí přesně takhle.
Jak byste charakterizoval klienty, kteří zatím vstupují do druhého pilíře? A jaké investiční strategie si vybírají?
Jde spíš o mladší klienty. Celkem dost jich je dokonce pod třicet let. Genderové rozložení je zhruba půl na půl. Největší zájem je o dynamické strategie. Souvisí to s tím, že jde především o klienty, kteří jsou už zvyklí investovat. Chápou, že při takhle dlouhém investičním horizontu se vyplatí být odvážný.
Má vůbec nějaký smysl do druhého pilíře vstupovat a vybírat si v něm tu nejkonzervativnější strategii?
Záleží na tom, jak přesně byste definoval, co je a co není konzervativní. Dlouhodobé investování by mělo odpovídat životnímu cyklu. Je proto logické, že si člověk pár let před důchodem na konci investiční fáze zvolí dluhopisy. Na druhou stranu, pokud je dnes někomu padesát, tak má do důchodu nějakých patnáct let, takže ani v tomhle případě se nemusí držet při zemi.
Demografové tvrdí, že současná podoba penzijní reformy budoucí problémy důchodového systému nijak významně neřeší. Souhlasíte?
Podstata problému je v tom, že se vůbec připustilo, aby byli lidé ve stáří závislí na prvním pilíři. Nedává to smysl a je to dlouhodobě neudržitelné. Je nezdravé, že se stát v takové míře plete do života lidí. Je to stejné, jako kdyby od nás desítky let vybíral příspěvky na bydlení a pak nám přiděloval byty. Samotný druhý pilíř důchodový systém samozřejmě nespasí. Je to ale částečné řešení. Lidé si musí uvědomit, že na jejich důchody nebudou peníze a že si musí odkládat stranou. A rozhodně ne málo.
Dnešním třicátníkům zbývá do důchodu přes 38 let. Věříte, že se tak dlouhou dobu s penězi v penzijních společnostech nic nestane? Je dnešní doba tak stabilní, že se nedočkáme žádné obří hospodářské krize, měnové reformy, speciální daně či revoluce, což by znamenalo znehodnocení úspor klientů?
Já jsem přesvědčený o tom, že za ekonomickou krizi může nezodpovědné utrácení států, neefektivita při přerozdělování peněz a vytváření zbytečných institucí plných úředníků. Stát se pak snaží brát, kde to jen jde. Proto by se ale lidé měli pokusit co nejvíce osamostatnit. Mít privátní úspory.
Dobře, stát ale může sáhnout i do soukromého sektoru.
Stát vybírá daně a může je kdykoli zvyšovat, stejně tak vám může zvýšit sociální a zdravotní pojištění. Tím se ale zase dostáváme k tomu, co jsem už říkal. Když stát až příliš zasahuje do společnosti, tak z toho neplyne nic dobrého. Nejlepší je, když si lidé o svých penězích rozhodují podle svého. Nikdo přece nemůže věřit tomu, že státní úředník, ke kterému míří naše peníze, s nimi dokáže hospodařit lépe než my.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
6. 4. 2013 21:31, PAJDA
Z převratných novinek této vlády zůstává jen pachuť prošustrovaných financí na nefunkční nebo zbytečné projekty,bez kterých by se občan docela rád obešel.
Další důchodový pilíř považuji za jeden z nich.Do stávajícího důchodového připojištění je zapojena velká část populace. Nechápu,proč se zavádí něco nového.Ona vidina toho,že s mými penězi bude zacházet soukromá společnost a já jako přispívatel nemám možnost nic ovlivnit a je mi odebrána možnost v případě neprosperity z takové společenství vystoupit,odporuje tržním zásadám.Proč by se takový fond snažil o řádné zhodnocení,když o své příjmy nemůže přijít a provizi má tak jako tak zaručenou?Jak se může dneska lidem slibovat dost nemalé zhodnocení na 30 let dopředu,když se ani nedokáže odhadnout vývoj na pár měsíců?
Jedinou jistotou druhého pilíře jsou zákonem stanované provize. Na mé vložené finance se žádné pojištění nevztahuje a v případě hrozícího krachu můžu jen tiše sledovat jak mizí v nenávratnu a ze mne se stává na stará kolena žebrák,protože na jiné úspory mi už nezbylo.
Podmínka odpracovaných 35 let pro příspěvek k důchodu vzhledem k předpokladu možné i dlouhodobé nezaměstnanosti může zapříčinit,že nedostanu vůbec nic,pokud nebudu zvládat pracovat ještě po sedmdesátce.
Považuji tento pilíř za další stresující faktor života.Z těchto důvodů považuji své rozhodnutí zajistit se na stáří všemi dostupnými prostředky mimo tento zrádný pilíř za nejoptimálnější.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
6. 4. 2013 9:48, Fousek
Každý business má u nás politický podtext ? Myslím, že tak tragické nebude. Pár nás je nezávislých... ačkoli si občas s nějakými politiky můžeme i pohovořit.
V diskuzi je celkem (9 komentářů) příspěvků.