Zdroj: Vojtěch Dobeš
Auta vyvinutá pro americký trh to v Evropě nikdy neměla lehké. Zákazníci zpoza oceánu mají na auta jiné nároky a mají o nich jiné představy. Z toho potom často vznikají různé předsudky – třeba že jsou americká auta primitivní a nesofistikovaná, s levným a nekvalitním zpracováním. Dříve to tak samozřejmě bývalo a některé typické prvky amerického charakteru zůstávají i dnes. Ale velká část tohoto pocitu je způsobena prostě tím, že americký trh má poněkud posunuté velikostní a cenové kategorie.
Tak se například stane, že auto, které je na druhé straně Atlantiku běžným rodinným SUV, jehož cílová skupina odpovídá řekněme lidem, kteří si u nás kupují Škodu Kodiaq, se na našem trhu dostává na dostřel od monstrózního BMW X7 (které jsme nedávno také testovali). Je to prostě Ford za dva miliony. Řekněte si to nahlas a zkuste si na to zvyknout. Může taková věc dávat v realitě smysl?
Ford Explorer je to, čemu v USA říkají mid-size SUV. To by člověka lákalo přeložit jako SUV střední třídy, ale nebylo by to tak docela trefné. Explorer se rozměry téměř vyrovná většímu Expeditionu, který se liší hlavně tím, že je tak jako velké pickupy postaven na rámovém podvozku. Naopak menší SUV pro americký trh – u nás již neprodávaný Edge (nebo Escape), který známe jako Kugu a nejmenší Ecosport – jsou opravdu výrazně menší.
V podstatě je to ale stále typická velikost amerického rodinného auta, které se Američané drží posledního víc než půl století. Dříve to bývaly zhruba pětimetrové kombíky, teď to jsou SUV. Zkrátka auto dost velké na to, aby v něm měl každý dost místa, aby nabídlo prostor pro sedm cestujících a obří kufr. Není to velikost dostatečná pro rodinu, je to velikost dostatečná na to, aby vás teoreticky vůbec nemuselo napadnout přemýšlet o větším autě (ale stejně tu ještě je o kus větší Expedition).
Do Evropy se Explorer vozí jen v nejvýkonnější a zároveň nejsofistikovanější motorizaci, tedy jako dobíjecí hybrid. Kombinace třílitrového šestiválce se dvěma turbodmychadly o výkonu 357 koní a elektromotor o 100 koních dávají dohromady 457 koní (336 kW) a možná ještě působivější točivý moment 825 Nm. To by ještě před pár lety z Exploreru udělalo super-SUV a jedno z nejrychlejších rodinných aut na trhu. Dnes je jen zatraceně rychlý. A navíc můžete jezdit zhruba 40 kilometrů čistě na elektřinu.
To může být u Exploreru trochu složitá otázka. Hledáte totiž někoho, kdo je schopen a hlavně ochoten utratit dva miliony korun za Ford. Samotná značka spoustu kupců odradí, i když je Explorer za tuto cenu vlastně velmi výhodná nabídka, tak se tu pořád pohybujeme v cenové relaci prémiových značek.
Přišli na Peníze.cz, srovnali a ušetřili. Vyzkoušejte si to taky, stačí si vybrat, jak byste povinné ručení nebo havarijko rádi sjednali:
Co vás tedy přiměje utratit svoje dva miliony zrovna za Explorer? Nejspíš jste člověk, kterému velmi záleží na velikosti auta, na jeho výkonu a výbavě, ale je ochoten obětovat prestižní značku a špičkové zpracování výměnou za výhodnou cenu. A ano, v tomto případě je auto za dva miliony vlastně docela levné. Podobně výkonné BMW X7 M50i bude v odpovídající výbavě stát opravdu hodně přes tři miliony korun, Audi SQ7 nebo Mercedes GLS v provedení AMG na tom nebudou nijak výrazně jinak.
Sedmičkové BMW sice můžete mít i jen zhruba o čtvrt milionu dráž než Explorer, ale to zase srovnáváme základní verzi BMW s relativně chudou výbavou a šestiválcovým dieselem a plně naložený Explorer. Alternativně můžete sáhnout po menší X5 nebo třeba po Volvu XC90 T8 – to je však pořád výrazně menší a o něco pomalejší než Explorer.
Takže Explorer je volbou člověka, kterému tolik nezáleží na stylu a pozlátku, ale na tom, co jeho auto doopravdy dokáže.
Největší změnou proti minulé generaci, která se na evropský trh oficiálně nepodívala, je kompletně nová platforma. Zatímco dříve byl Explorer primárně předokolka doplněná o pohon zadních kol, tentokrát je to naopak. Technika sdílená s luxusnějším Lincolnem Aviator dává Exploreru jízdní charakter bližší prémiovým SUV. Nebýt toho, že se Ford rozhodl přejít na americkém trhu čistě na produkci SUV, mohl tuto platformu využívat i potenciální nový luxusní sedan od Lincolnu, a Continental by se tak býval mohl stát reálnou konkurencí pro německé sedany.
Explorer totiž jezdí vážně výborně. Jeho jízdní kvality se skrývají trochu jinde, než byste čekali. Zažité pravdy o amerických autech říkají, že jsou sice pohodlná, ale neumí zatáčet, protože v Americe jsou všechny silnice rovné a jezdí se tam pomalu. Zrovna pohodlí je ale něco, čím Explorer nijak zvlášť nevyniká. Ne snad že by byl nepohodlný, ale na výraznějších nerovnostech o sobě dají dvacetipalcové disky vědět citelným drncnutím. Není to nijak tragické, třeba již zmiňované BMW X7 M50i je na tom podobně, ale jízdu na obláčku, typickou pro staré ameriky, opravdu nečekejte. A to jsem testoval luxusnější verzi Platinum, o 16 tisíc korun levnější ST-line má podvozek ještě o něco tužší.
Je to sice poněkud sobecké, ale hlavním prvkem pasivní bezpečnosti je u Exploreru jeho velikost – bez ohledu na výsledek crash testů můžete počítat s tím, že srážka s průměrně velkým autem dopadne ve váš prospěch. Prostě proto, že jste větší a těžší. Proto se nemusíte trápit „pouhými“ 87 % za ochranu dospělých cestujících. Ostatně mohlo se tu projevit i to, že je Explorer navrhovaný pro americké a nikoliv evropské crash testy. Naopak excelentní výsledek je 86 % za ochranu dětských cestujících. Sobecký přístup se ale vrací u chodců, možná právě i kvůli své masivnosti má Explorer jen 61 %. Velmi solidních je 76 % za bezpečnostní asistenty. Závěr? Pokud je pro vás na prvním místě bezpečnost vás a hlavně vašich dětí, je Explorer dobrá volba.
Naopak v zatáčkách dokáže Explorer velmi pozitivně překvapit. Zpočátku vás sice může trochu děsit jeho velikost, ale jakmile si na něj zvyknete, je obratnější, než byste čekali. Změna z primárně předokolkové platformy na dominanci pohonu zadní nápravy je velmi jasně patrná. I když se obří SUV na některé české silnice téměř nevejde, není těžké se dostat do bodu, kdy projíždíte zatáčky s pískáním pneumatik a mírně bokem. V tomto případě Explorer za velkým BMW možná trochu zaostává, ale je to mnohem menší rozdíl, než byste čekali.
Už jen to, že má smysl tuto otázku u téměř 460koňového obřího SUV vůbec pokládat, je ukázkou, jak daleko se moderní technika posunula. Nicméně pokud se ptáte, jestli je reálné udržet v běžném provozu udávanou kombinovanou spotřebu 2,9 litru na 100 kilometrů, tak vás musím, jako už u plug-in hybridů tradičně, zklamat.
Abyste s velkým Fordem dokázali jezdit pod tři litry na sto, museli byste opravdu pravidelně nabíjet. A pravidelně tu znamená tak jednou za 70 kilometrů. Explorer PHEV totiž ujede 48 kilometrů čistě na elektřinu a potom se jeho spotřeba pohybuje podle stylu jízdy a typu provozu většinou kolem 9 litrů na sto. V průměru by to potom na ty tři litry vyšlo.
Reálně budete jezdit za libovolnou spotřebu od nuly (jezdíte jen krátké trasy a pomalu, takže jen na elektřinu) po, řekněme, 15 litrů při ostrém zacházení a bez nabíjení. Na tak velké a výkonné auto je ale i typických devět litrů na 100 kilometrů skvělý výsledek, navíc s možností jezdit po městě elektricky.
Jen škoda, že emise CO2 jsou nad hranicí 50 g/km (konkrétně 66 g/km), takže nedostanete EL značky a s nimi spojené výhody, jako je parkování zadarmo v Praze nebo dálnice zadarmo.
Po nějaké době, kdy americká auta poněkud zaostávala za evropskými pokud jde o nejmodernější technologie, se svět zase vrací do rovnováhy. Ford Explorer nabízí nejen obří rozměry a téměř až zbytečné výkony, ale také spoustu technologických vychytávek. Za ty navíc nemusíte připlácet, všechno dostanete jako standard.
Jako první si všimnete dvou obřích displejů. Jeden o úhlopříčce 12,3 palce místo palubní desky a na výšku postavený infotainment o 10,1 palcích uprostřed palubní desky. Samozřejmostí jsou už dnes Apple CarPlay a Android Auto a připojení k internetu, které vám zprostředkuje například vzdálený přístup přes mobilní aplikaci nebo aktuální informace o dopravě.
O zvuk se stará audio Bang & Olufsen se 14 reproduktory a 980 watty, sedadla jsou vyhřívaná vpředu i vzadu a vpředu také odvětrávaná a s masážní funkcí, elektrický volant je vyhřívaný, stejně jako sklo. Situaci kolem auta sledují hned čtyři kamery, které dávají dohromady panoramatický pohled z ptačí perspektivy.
Přítomna je také dnes už docela běžná sada jízdních asistentů – sledování mrtvého úhlu, automatické brzdění, adaptivní tempomat s funkcí Stop&Go a další.
Tohle je další věc, kterou o amerických autech říká snad každý. Že jsou mizerně a lacině vyrobená a nekvalitní. V případě Exploreru to určitě platí, pokud byste ho srovnávali s BMW nebo Mercedesem za stejnou cenu. Jenomže odpovídající BMW nebo Mercedes bude buď dražší, nebo menší, hůře vybavené nebo slabší, případně nějaká kombinace.
Pokud bychom srovnávali zpracování Exploreru s neprémiovými značkami, bude to vypadat výrazně jinak. Pořád je trochu nepřirozené vidět v autě za dva miliony obrovské plochy levných tvrdých plastů a slyšet nekultivované prásknutí dveří. Ale viděno optikou aut s podobným poměrem cena/velikost/výbava/výkon to vlastně není špatné. Pořád by to ale mohlo být lepší – v interiéru Škody Kodiaq nebo Hyundaie Tucson si budete připadat prémiověji.
Za Ford Explorer zaplatíte 2 010 900 Kč v případě verze ST-Line nebo 2 026 900 Kč za luxusnější Platinum. Za 16 tisíc korun navíc dostanete stříbrná kola, lepší kožené čalounění s koženou palubní deskou, pár stříbrných detailů v exteriéru a možnost vybrat si bez příplatku černý, stříbrný nebo modrý metalický lak.
Laky jsou u obou verzí jediná příplatková výbava. Za 21 900, 29 900 nebo 31 900 korun u ST-Line a 8000 nebo 10 000 korun u Platnium. Dále si můžete přikoupit ještě prodlouženou záruku za 45 tisíc a předplacený servis za 37 750 Kč. A to je všechno.
Dokonce ani prosklená střecha, která bývá za příplatek i u aut, která nic jiného za příplatek nemají, se nepřiplácí a je standardem.
Na tuto otázku se můžete dívat ze dvou pohledů. Jeden úhel je, že si kupujete Ford za víc než dva miliony. Navíc je to Ford, který uvnitř opravdu vypadá jako Ford a zvenčí je to prostě rodinné auto, žádná stylovka jako třeba Mustang.
Druhý pohled: za něco přes dva miliony ceníkové ceny (a nabídka skladových kusů online začíná na mnohem nižších cenách) dostanete rodinné SUV ve velikosti, které se na našem trhu vyrovnají snad jen BMW X7 a Mercedes-Benz GLS a s motorem o výkonu, kterému se mohou rovnat jen BMW s označením M a Mercedesy od AMG.
Otázkou samozřejmě zůstává zůstatková hodnota. Ta se může propadnout, jako tomu často bývá u drahých modelů levných značek, nebo naopak držet výše než u konkurence, jak je zase typické pro americká auta, která u nás mají punc exotiky.
Ať tak či tak, není sporu o tom, že v případě Exploreru za své peníze dostanete opravdu velký kus auta, výkonu i výbavy. Ač myšlenka Fordu za dva miliony ze začátku může působit podivně, ve skutečnosti je tohle auto právě pro člověka, který chce za co nejméně peněz dostat co nejvíc. Takže ano. Vyplatí se to.
Vojtěch Dobeš
Sdílejte článek, než ho smažem
