Německá automobilka Opel byla od dvacátých let minulého století součástí amerického koncernu General Motors, s jehož dalšími značkami také sdílela mnoho techniky – od podvozkových platforem přes motory až po palubní elektroniku. Auta, která jsme my znali jako opely, se často objevovala na jiných místech světa pod jinými názvy. V USA to byly buicky, v Austrálii holdeny, v Jižní Americe chevrolety.
To všechno skončilo s prodejem Opelu a jeho britské odnože Vauxhall (která prodává přeznačené opely s volantem na druhé straně) francouzskému koncernu PSA, který tvoří značky Peugeot a Citroën. Pro německou značku to znamenalo kompletní přechod na techniku nového francouzského majitele. Starší modely jako Astra a Insignia se sice stále vyrábějí s využitím dílů od General Motors, ale nové musí být postavené na technice nového koncernu.
Pro šestou generaci Opelu Corsa to znamenalo, že téměř dokončený vývoj auta na technice General Motors letěl do koše a všechno se muselo vyvíjet znovu, na platformě používané například Peugeotem 208. To samozřejmě znamená i koncernové motory, převodovky a palubní elektroniku. A také otevřenou cestu k elektrifikaci. Peugeot 208 se už v elektrické verzi prodává a Corsa bude brzy následovat. My jsme ale jako první vyzkoušeli tradiční benzinovou variantu, konkrétně Opel Corsa 1.2 Turbo GS-Line.
Co to je?
Opel Corsa je malý hatchback segmentu B neboli supermini. Je to tedy přímá konkurence například pro Škodu Fabia, Renault Clio nebo Hyundai i20. Jeho šestá generace přichází po dlouhých čtrnácti letech, během kterých se vyráběla s různými obměnami, ale bez zásadní změny. O to důkladnější jsou tentokrát.
Corsa stojí na podvozkové platformě EMP1, kterou sdílí s Peugeoty 208 a 2008, stejně jako s připravovanou novou generací Opelu Mokka. Z technického pohledu jde o vcelku konvenční kus techniky, zajímavé ale je, že tato platforma je od základu navržena pro elektrifikaci a umožňuje postavit čistě elektrické verze s rozumnou cenovkou i dojezdem – elektrická Corsa by měla stát pod tři čtvrtě miionu a mít dojezd 340 kilometrů.
Pod kapotou měl testovaný kus nejvýkonnější variantu tříválcové dvanáctistovky. Kromě dvou přeplňovaných verzí o výkonu 100 a 130 koní (74 a 96 kW) si méně nároční motoristé můžou vybrat i 75koňovou (55 kW) verzi bez turba.
V nabídce je také turbodiesel 1.5 CDTI (75 kW/102 k) – v dnešní době věc u vozů této kategorie už čím dál méně vídaná. K němu je připojena osmistupňová automatická převodovka s hydrodynamickým měničem točivého momentu, tedy „klasický automat“. Opět jde o poněkud nezvyklou věc, většina konkurence sází spíš na převodovky dvouspojkové. Hydroměničový automat nabízí o něco málo horší účinnost a je pomalejší, ale na druhou stranu se může chlubit mnohem hladším chodem.
Testovaná výbava GS-Line pak hraje na sportovnější notu, i když, jak slovo line v názvu naznačuje, nejde o žádnou skutečně sportovní variantu. Pokud taková časem dorazí, tak jako GS nebo GSi. I tak ale kromě sedmipalcového infotainmentu, full-LED světlometů a další výbavy dostanete i sportovní nárazníky, sedadla a tužší podvozek se sportovním režimem.
GS-Line je nejvyšší a nejdražší výbavou (v testované verzi 1.2 Turbo/130k s automatickou převodovkou za 489 900 Kč), výbavu Elegance můžete mít o 10 000 korun levněji.
Jak to jezdí
Ani s přitvrzeným podvozkem verze GS-Line nečekejte sportovní dravost, Corsa je stále poměrně komfortně naladěná. Přesto ale nabízí dost agility a obratnosti, aby vás jízda s ní mohla bavit, byť vyvážením sportovnosti a komfortu nedosahuje úrovně špiček ve své třídě. A na české silnice bych možná přece jen doporučil menší kola než 17 palců testovaného kusu a paket GS-Line možná raději nahradit usedlejší verzí Elegance.
Co si ovšem zaslouží velikou pochvalu, to je (jako obvykle) kombinace tříválcového motoru 1.2 Turbo o výkonu 130 koní a osmistupňového automatu. I když si řada lidí ještě na myšlenku tříválcového turbomotoru tak docela nezvykla, je dvanáctistovka oproti svému předchůdci, atmosférické 1.6 VTi, lepší v podstatě ve všem.
Točivý moment je dostupný už od nízkých otáček, což perfektně ladí s hydroměničovým automatem a přispívá k vynikající kultivovanosti jízdy. Teprve když na to opravdu šlápnete, roztočí se malý motor do vyšších otáček a vy se dočkáte jediného možná negativního aspektu této pohonné jednotky – specifického tříválcového zvuku. Ale i to je závislé na vkusu. Já kupříkladu zvuk tříválců preferuji před čtyřválci.
Automatická převodovka je tu jasnou volbou. Kromě toho, že ke 130koňové verzi ani jinou převodovku nedostanete (ke stokoňové 1.2 Turbo si můžete vybrat, pro ostatní motorizace je naopak jedinou volbou manuál), je její uhlazené řazení pro každodenní život naprosto perfektní. Navíc díky osmi stupňům bude v reálu pravděpodobně úspornější, než dokážete být s manuálem.
A pokud chcete dát průchod sportovním choutkám, pořád jsou tu pádla pod volantem, na která převodovka reaguje bryskně a poslušně.
Jaké je to uvnitř?
Kromě očividných změn ve vnějším designu je největším rozdílem mezi Corsou a jejím francouzským sourozencem právě interiér. Současná generace peugeotů sází na design jemně řečeno neotřelý. Digitální přístrojové panely a maličké volanty navržené tak, že volant musíte mít skoro v klíně a dívat se na palubku přes něj, jsou toho nejvýraznějším, ale nikoliv jediným projevem.
Autor: Vojtěch Dobeš U Opelu na to naopak šli po německu a místo vymýšlení okázalých frajeřinek sáhli po jednoduchém a prostém řešení. Takže volant je kulatý, vidíte skrz něj na analogové budíky, a jak je u opelů zvykem, můžete si ho díky širokému rozsahu nastavení přitáhnout až skoro k hrudníku. Příjemným návratem k „normálnosti“ je i fakt, že klimatizace tu má, na rozdíl od peugeotů, fyzické ovládání tlačítky a knoflíky, takže po nastavení teploty nemusíte pátrat v hlubinách menu na displeji.
Přidejte u opelu tradičně pohodlná sedadla a máte příjemné místo k trávení času. Tedy alespoň vepředu. Ti vzadu budou mít problém jak s úzkými dveřmi, které znesnadňují nastupování, tak s obecně skromným prostorem. A pozor, větší řidiči s ním můžou mít zásadní problém i vpředu.
Kolik to stojí?
Základní cenu modelu GS-Line v testované motorizaci (489 990 Kč, momentálně v akci za 459 900 Kč) už jsme zmínili. Sluší se doplnit, že nejlevnější GS-Line, 1.2 Turbo (100 k) s manuální převodovkou přijde v akci na 389 990 Kč. Nejlevnější Corsu vůbec, 1.2 (75 k) v základní výbavě, koupíte v akci za 299 990 Kč. Rozhodně se ale vyplatí přidat 10 000 korun za lépe vybavenou verzi Edition, která nabízí alespoň manuální klimatizaci. A když už jste v tom, tak doporučuji „přihodit“ také 30 000 korun za vynikající 1.2 Turbo. Základní motor je jen pro opravdu skromné řidiče.
I středně nároční zákazníci si přitom budou nepochybně vybírat ještě i z poměrně bohatého seznamu příplatkové výbavy. Mírně nepříjemným překvapením je, že pokud chcete automatickou klimatizaci, musíte si nejen připlatit deset tisíc, ale navíc ji dostanete jen k výbavám GS-Line a Elegance.
Naopak LED Matrix světlomety za 16 tisíc korun jsou nejen pozoruhodně levné, ale především je to v této třídě docela unikum. Místo přepínání dálkových a potkávacích světel umí „vykrývat“ auta před vámi. Pro řidiče, kteří mají problém s nočním ježděním, můžou být právě tyto světlomety samy o sobě důvodem k volbě Corsy.
Na zvážení je 20 tisíc korun za navigaci. Standardní infotainment pro GS-Line a Eleganci „umí“ Apple CarPlay a Bluetooth, je tedy otázka, jestli není lepším řešením navigace v mobilu, který si s infotainmentem v autě můžete propojit. A za ušetřené peníze si můžete pořídit třeba bezklíčový vstup a startování, plus parkovací senzory.
Verdikt
Na přeplněném trhu malých hatchbacků není snadné uspět, zvlášť když se víc a víc zákazníků odsouvá k jen o málo dražším crossoverům segmentu B. A pro Opel je nahrazení letité Corsy novým modelem s technikou nového koncernu zatěžkávací zkouškou. Už sice představil modely Grandland a Crossland, ale tady poprvé přichází technika PSA do tradičního „opelovského“ modelu.
A nutno říct, že se dílo povedlo. Corsa je osobitá a Opelu se podařilo dostatečně ji odlišit od sesterského peugeotu. Vzniklo tak auto se solidní dynamikou a na svoji třídu i se zajímavou výbavou. Auto zároveň těží z osvědčené techniky, ale vyhýbá se některým až příliš avantgardním řešením francouzské automobilky.
Pokud budete mít nutkání si ho pořídit už jen kvůli skvělým světlometům, neuděláte špatně ani v ostatních ohledech!
Vojtěch Dobeš
Automobily byl posedlý od malička a řízení osudu ho postupně dovedlo do redakcí českých verzí Autocaru a TopGearu, do americko-kanadského TheTruthAboutCars.com a k založení vlastního magazínu Autíčkář.cz. Považuje se za ekologicky... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem