Očima expertů: Budou nám zaměstnavatelé povinně platit příspěvky na penzijko?

Před volbami Andrej Babiš o změnách v důchodovém systému vůbec nemluvil a práci odborné důchodové komise, která měla v posledních letech přicházet s nápady na reformu penzí, převážně ignoroval. Přesto se reforma důchodového systému v programu Babišovy vlády dostala mezi priority.

Jak zvýšit úspory

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) několikrát varovně upozornila, že čeští důchodci jsou v penzi odkázaní takřka výhradně na to, co jim pošle stát. Vláda by se proto měla snažit motivovat občany, aby se na stáří snažili víc zabezpečit jinak. Jednou z možností, jak snížit závislost důchodců na státu, možností, na kterou rádi poukazují odboráři a pochopitelně i penzijní společnosti, je větší zapojení zaměstnavatelů. Ti dnes dobrovolně na penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření přispívají (v průměru kolem osmi set korun měsíčně) necelému milionu zaměstnanců, tedy zhruba pětině lidí, kteří (ať staré nebo nové) penzijko mají.

Už během vlády Bohuslava Sobotky se reálně jevilo, že by mohl Parlamentem projít návrh na povinné zaměstnavatelské odvody na penzijko zaměstnanců v extrémně namáhavých a rizikových profesích. V tuto chvíli se podle našich informací diskutuje i o možnosti, že by byl příspěvek povinný pro všechny zaměstnavatele. Jejich zástupci ale direktivní nařízení ze strany státu převážně odmítají s tím, že už teď je v Česku vysoké zdanění práce a další zatížení by pro zaměstnavatele byla těžko únosná.

Jak se na nápad, aby zaměstnavatelé museli povinně svým zaměstnancům přispívat na penzijko, dívají ekonomové, politici a zástupci zájmových sdružení?

Jaroslava Němcová

ministryně práce a sociálních věcí v demisi

Mezinárodní zkušenosti ukazují, že vyšší míra zapojení zaměstnavatele do soukromých penzijních fondů přináší pozitivní efekty zejména z pohledu výše naspořených prostředků, což je pro zaměstnance důležité ve stáří. V České republice je podíl lidí, které využívají příspěvku zaměstnavatele do třetího pilíře přibližně jen 20 procent. Což není příliš optimistické, rozhodně existuje prostor pro zvýšení zapojení zaměstnavatelů, které by přispělo k zlepšení příjmové situace budoucích důchodců. Případným opatřením musí ovšem předcházet důkladná analýza a hledání správné cesty k posílení úlohy zaměstnavatele ve třetím pilíři. Zapojení zaměstnavatelů může navýšit finanční motivace k příspěvku nebo zákonem nařízená povinnost přispívat.

Vláda se zavázala sestavit odborný pracovní tým pro důchodovou reformu, který předloží návrh řešení k motivaci lidí v aktivním věku, aby více využívali podporované formy individuálního spoření na stáří. Nelze vyloučit, že dojdeme k závěru, že efektivní motivací je právě povinný příspěvek zaměstnavatele. Nicméně nejdřív budeme muset analyzovat všechny dostupné faktory a zvážit možnou nutnost postupného zavedení atd. V neposlední řadě budeme muset samozřejmě posoudit pozitiva a negativa jednotlivých nástrojů vedoucích k posílení zapojení zaměstnavatelů ve třetím pilíři, a to i ve vazbě na možnou výši jejich příspěvku.

---

Josef Středula

předseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Ano, souhlasil bych. Všichni hovoří o potřebě důchodové reformy a toto je právě takové řešení, které České republice chybí v porovnání s vyspělými zeměmi Evropské unie. Zaměstnavatelé se v nich podílejí nejen na financování veřejných průběžně financovaných důchodových systémů, jako je tomu u nás, ale zejména na financování soukromých zaměstnavatelsko-zaměstnaneckých důchodových systémů. Česká zkušenost se zapojením zaměstnavatelů do dobrovolného důchodového systému (třetího pilíře) je nedostatečná, týká se jen části zaměstnanců a příspěvky zaměstnavatelů jsou stále nízké. Aby mohly být české důchody skutečně přiměřené potřebám důchodců, bývalých zaměstnanců, měli by jim zaměstnavatelé měsíčně do třetího pilíře přispívat měsíčně dvě až čtyři procenta jejich mzdy.

---

Martin Potůček

sociolog, bývalý předseda důchodové komise

Zatížit všechny zaměstnavatele povinností přispívat zaměstnancům do třetího pilíře by nebylo rozumné ani funkční. Zvýšilo by to – u nás i tak už poměrně vysoké – náklady práce a mohlo by to posílit sklon k šedé ekonomice. Posun od dobrovolnosti k povinnosti by přicházel do úvahy až v situaci, kdy by byly takto ze strany zaměstnavatelů dobrovolně zvýhodněny minimálně tři čtvrtiny zaměstnanců, nikoli pouhá čtvrtina, jak je tomu dosud. Naproti tomu zaměstnavatelé pracovníků ve zdraví dlouhodobě ohrožujících povoláních by měli mít tuto povinnost uloženu zákonem.

---

Aleš Tůma

finanční analytik Partners

Paušální povinnost mi přijde nesmyslná. Firmy, kterým na zaměstnancích záleží (nebo aspoň vědí, že tím ušetří nějakou korunu na daních), přispívají dobrovolně už teď. Ke zvážení je to právě u těch výrazně náročných profesí. Ale pak je zase otázka, kdo na to ještě dosáhne a kdo už ne. Co třeba taková učitelka? Nemá to s nezvedenými žáky (a jejich rodiči) někdy podobně těžké, jako kdyby rubala na šachtě?

Aleš Poklop

prezident Asociace penzijních společností ČR

Podle Asociace penzijních společností ČR by byl povinný příspěvek zaměstnavatelů další správnou cestou k navyšování úspor na penzi, protože zaměstnanci by měli lepší vyhlídky na období, které si po produktivním životě důstojně užijí. Větší zapojení zaměstnavatelů je také nezbytné, samozřejmě s patřičnou podporou daňových úlev, i pro naspoření dostatečně vysoké částky k žádoucímu postupnému čerpání penze namísto jednorázových dávek. Dnes si účastníci ve třetím pilíři na penzi spoří jen cca 2,5 procenta své mzdy, příspěvek zaměstnavatele by mohl být někde mezi dvěma až čtyřmi procenty, což by úspory na penzi výrazně navýšilo. Povinný příspěvek zaměstnavatelů by tak měl zásadní vliv na zvyšování objemu soukromých úspor, a tím na snížení závislosti lidí na průběžném systému.

Povinný zaměstnavatelský příspěvek samozřejmě patří k našim dalším prioritám, kterými jsou například povinný vstup do třetího pilíře pro mladé lidi po nástupu do prvního zaměstnání (samozřejmě s možností vystoupení), motivace k navyšování vlastních příspěvků účastníků formou vyšší státní podpory nebo zvýšení atraktivity vstupu OSVČ do systému, které chceme do budoucna prosazovat.

---

Jan Zikeš

vedoucí tajemník Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR

Příspěvek zaměstnavatele na důchodové pojištění již existuje dlouhodobě a mnoho zaměstnavatelů jej zahrnuje do svých benefitů, rozšíření se nebráníme, a zejména pokud bude daňově zvýhodněné pro obě strany, zaměstnavatele i zaměstnance. V návrhu mi však vadí slovíčko „povinně“. To je špatná cesta, která nezohledňuje rozdíly v možnostech zaměstnavatelů i zájmu zaměstnanců, ideální je cesta uzavíráním kolektivních smluv vyššího stupně, které se u nás rozšiřují a suplují rigidní zákoník práce.

---

Aleš Michl

poradce ministryně financí, spoluzakladatel investičního fondu Quant

Ano. Pokud by to bylo rozumně nastavené. Udělal bych to ruku v ruce s komplexní reformou důchodů. A to takto:

1. Garantovaný důchod ve výši 8500 korun pro všechny penzisty stejný (starobní důchod pod 8500 korun pobírá cca 188 000 lidí – bude jim dorovnán).
2. K tomu bych přidal druhou složku závislou na tom, kolik kdo do systému sociálního pojištění přispíval (pro současné důchodce se nic nezmění, bude se týkat až další generace).
3. Každý by si ještě mohl soukromě spořit do jakéhokoliv investičního produktu od licencované společnosti s příspěvkem nebo daňovou výhodou od státu. A sem by mířil i zmiňovaný příspěvek zaměstnavatele.

---

Marcel Homolka

generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny

Pro důchodce v Česku představuje penze z prvního průběžného pilíře 96 procent jejich veškerých příjmů. Přitom většina důchodců nemá důchod ani ve výši minimální mzdy. To je špatně a musí se to změnit. Je potřeba do systému dostat víc peněz. Myslím, že povinný příspěvek zaměstnavatele je cesta správným směrem. Funguje to tak například i v Dánsku, jejichž penzijní systém byl společností Mercer označen jako nejlepší důchodový systém na světě. Stejné řešení doporučuje i OECD. Pro nás může být inspirací i skutečnost, že v Polsku nyní plánují k povinnému příspěvku zaměstnavatele zavést i povinný vstup mladých lidí do systému spoření na důchod. Ideální by bylo, kdyby se příspěvek zaměstnavatele pohyboval v rozmezí dvou až čtyř procent z hrubé mzdy. Dnes činní příspěvek zaměstnavatele zhruba dvě procenta a dostává ho pouze každý pátý klient, to je podle mě málo.

---

Jiří Horecký

prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR

Současný systém, kde se zaměstnavatel sám dle svých možností rozhoduje, kolik může a bude svým zaměstnancům do třetího pilíře přispívat, tedy formou zaměstnaneckého benefitu, považujeme v aktuálně nastavených podmínkách za jediný reálný. Není možné i nadále navyšovat cenu práce, tedy míru povinných odvodů sociálního a zdravotního pojištění. Už teď se Česko řadí k zemím s nejvyšší mírou tohoto „zdanění“ – je dokonce vyšší než ve Švédsku. Pokud by byla ustavena nová povinnost zaměstnavatelů přispívat svým zaměstnancům do třetího pilíře, pak jedině za paralelního snížení odvodu sociálního pojištění, které zaměstnavatelé za zaměstnance odvádějí.

Spíš než vymýšlení vlastního „nejlepšího“ systému důchodového pojištění bychom si mohli vzít příklad z těch, které jsou hodnoceny jako ve světě nejlepší – např. švédský či nizozemský. Na čem je primárně švédský model založen? Jde o průběžný a uzavřený důchodový systém s flexibilním odchodem do důchodu od 61 do 70 let, kdy je senior motivován k pozdějšímu odchodu vyšším důchodem. Systém ale motivuje daňovými slevami k další práci a před možnou chudobou seniorů chrání pak takzvaná minimální solidární penze.

Sdílejte článek, než ho smažem