Od začátku roku platí, že penzijní spoření můžete založit i nezletilému – teoreticky od okamžiku, kdy se narodí, prakticky zřejmě nejdřív ve chvíli, kdy vám na něj dají papíry. Tedy rodný list. V komentáři, který jsme novince věnovali, jsme nebyli právě přívětiví. Nové penzijko to tehdy schytalo zejména za to, že dítko sice může v osmnácti letech vybrat třetinu peněz, jenže tím taky přijde o poměrnou část státní podpory.
Tedy – takový byl v době vzniku komentáře převládající právní názor. Výslovně ho zmiňovalo i odůvodnění doprovázející poslanecký návrh změny v novele, kterou se penzijní spoření pro mimina dostalo do zákona. Podpora se má vrátit a basta.
Klíčová část našeho komentáře proto zněla doslova takto:
Z pohledu státu to dává smysl, snaží se vás přece motivovat ke spoření na penzi, ne na jiné cíle. Každopádně to znamená, že klíčová výhoda produktu při jeho sjednání pro dítě odpadá. Zůstává nízká likvidita, za kterou nedostanete téměř žádnou odměnu. Stát si může udělat čárku za na první pohled líbivé opatření, které ho ale nebude stát nic navíc z rozpočtu.
A teď pozor, přijde vtip.
Po dvou měsících účinnosti novelizovaného zákona vydalo Ministerstvo financí stanovisko, které lze parafrázovat následovně: „My to tak nechtěli, my vám ty peníze necháme. Určitě. Ale děti jsou ještě malé, výběry peněz z penzijního spoření se budou řešit nejdřív za deset let, tak s opravou zákona nebudeme spěchat. Počkáme, až bude čas a příležitost.“
Kam se hrabe mexická telenovela nebo cimrmanovský vichr z hor na naše zákonodárce.
Vrabec v hrsti…
Dejme tomu, že si to za oněch dalších deset až osmnáct let někdo zase čtyřikrát nerozmyslí tam a zpátky. Měli byste rovnou z porodnice utíkat podepsat smlouvu?
Záleží na tom, co pro svoje dítě chcete. Málokdo asi uvažuje, jak se budou děti mít v penzi, prioritou je spíš zabezpečení vlastního důchodu. Pro děti chceme obvykle naspořit něco na studia a start do života. V takovém případě budete ale chtít k datu 18. narozenin mít co nejvyšší částku k volnému použití.
Zkusme si tedy vymodelovat příklad. Řekněme, že budete potomkovi měsíčně posílat tisícovku na penzijní spoření. Od narození do osmnácti. A řekněme, že zvolený fond vydělá tři procenta ročně. I se státní podporou bude mít junior v osmnácti letech zhruba 351 tisíc korun. Odečtěte státní podporu, vydělte třemi, odečtěte daň z výnosu – potomek dostane něco před 96 tisíc. A na rozdíl od ledna, kdy jsme tenhle příklad modelovali prvně, zůstává mu celá státní podpora. V osmnácti ovšem nedostupná
Když budete stejnou částku posílat do podílového fondu s úplně stejným výnosem, po 18 letech v něm budete mít zhruba 277 tisíc. Fond zkrátka nemá výhodu státní podpory, navíc obvykle zaplatíte vstupní poplatek (zde uvažujeme 3 % vkladů). Vybrat ale můžete sakumprásk celou částku a použít ji ve prospěch dítěte.
… nebo holub v důchodu.
Na úspory v doplňkovém penzijním spoření navíc nelze před dovršením plnoletosti sáhnout vůbec, v podílových fondech jsou v případě nouze snadno dostupné. (Ovšem – pokud napíšete smlouvu přímo na dítě, výběr musí schválit opatrovnický soud.)
Sjednání doplňkového penzijního spoření pro dítě má jeden světlý bod: výchovu ke spořivosti a dlouhodobému plánování. Pokud bude dítě svědomitě pokračovat ve spoření až do svojí penze a částečné odbytné v osmnácti letech nevyužije, potom je jednoznačně výhodné uzavřít pro něj smlouvu už teď. Státní podpora je státní podpora a doplňkové penzijní spoření za tisícikorunu měsíčně díky ní porazí všechny ostatní nástroje.
Tedy za předpokladu, že stát bude na výplatu podpory mít celých dalších šedesát let peníze.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
2. 5. 2016 9:35, kodiak medvěd
Opravdu absurdní. Za těch sedmdesát let, než se to dítě dožije důchodu, může přijít nejen několik penzijních, ale i měnových reforem, několik státních převratů a změn režimu a nevylučoval bych ani islámskou revoluci. Tedy víc než dost příležitostí, jak o naspořené peníze buď úplně přijít, nebo jak je alespoň důkladně znehodnotit.
Jako smysluplné vidím spíš investovat do dítěte formou vzdělání a rozvíjení schopností, aby si na ten důchod bylo jednou schopné samo vydělat a aby bylo v dospělosti co nejvíce nezávislé.
Největší absurditou ale je, že jsme si po těch necelých třech dekádách "svobody" a "tržní ekonomiky" nechali vnutit a už zřejmě zcela přijali za svou myšlenku, že je v pořádku, že nás stát celý život obírá o většinu toho, co vyděláme a nakonec se o nás ve stáří nedovede postarat.
V diskuzi je celkem (10 komentářů) příspěvků.