Kromě konkurzu a reorganizace nabízí insolvenční zákon ještě jeden způsob řešení dlužníkova úpadku. Právě k tomuto řešení se upínají naděje nejednoho dlužníka, ale ne každý na tento způsob řešení úpadku dosáhne. Řeč je o oddlužení, kterému věnujeme závěrečné dva díly našeho seriálu.
Pokud se úpadek dlužníka má řešit oddlužením, musí to navrhnout sám dlužník, nikdo jiný to za něj udělat nemůže. Návrh jiné osoby by insolvenční soud odmítl. Ale ne každý dlužník může tento návrh podat. Insolvenční zákon vyhrazuje tuto možnost jen pro dlužníky, kteří:
Zjednodušeně by se chtělo říci, že na oddlužení nemají nárok podnikatelé, jenomže to by byla chyba. Insolvenční zákon vylučuje z oddlužení pouze právnické osoby podnikatele, u fyzických osob hovoří pouze o dluzích z podnikání. Oddlužení tedy může navrhnout rovněž fyzická osoba, která sice podniká, ale nemá dluhy, které by s jejím podnikáním souvisely. Navíc, ani dluhy z podnikání nemusejí být za určitých okolností překážkou oddlužení, mimo jiné v případech, kdy s oddlužením souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo pokud jde o pohledávku zajištěného věřitele.
Pakliže se už dlužník rozhodne, že do oddlužení půjde, musí podat návrh na povolení oddlužení. Návrh nemůže být výsledkem lidové tvořivosti, ale lze jej podat jen na předepsaném formuláři. Návrh na povolení oddlužení potom musí obsahovat:
Návrh na povolení oddlužení pak dlužník musí adresovat soudu společně s insolvenčním návrhem.
Může se stát, že dlužníka už někdo předběhl a insolvenční návrh podal dřív. Tady není ještě třeba si zoufat. Dlužník má v takovém případě třicet dní na to, aby podal návrh na povolení oddlužení, přičemž mu tato lhůta začne běžet ode dne, kdy mu byl doručen insolvenční návrh jiné osoby. Dlužník, který podává návrh na povolení oddlužení, by měl pamatovat na to, že podání tohoto návrhu je v zásadě vratný proces, a pokud by si to dlužník rozmyslel, může vzít svůj návrh zpět, avšak pouze do doby, než soud rozhodne o schválení oddlužení. Vezme-li však dlužník svůj návrh na povolení oddlužení zpět, musí pamatovat na to, že znovu jej už podat nemůže.
O návrhu na povolení oddlužení rozhoduje insolvenční soud. Zamítnout ho může hned z několika důvodů. Především tak učiní, pokud zjistí, že je návrhem sledován nepoctivý záměr. To je pochopitelné. Soud má ale dále tuto možnost i v případě, že dosavadní výsledky řízení, jemně řečeno, budí rozčarování s ohledem na postoj dlužníka k jeho závazkům. Zkrátka pokud dlužník zaujímal v dosavadním průběhu řízení lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění svých povinností, může mít taky prostě smůlu. Oddlužení pak rovněž není vyložená charita, takže insolvenční soud dlužníku oddlužení zamítne, pokud by nezajištění věřitelé obdrželi při oddlužení méně než 30 procent svých pohledávek. Tento poslední důvod se ovšem neuplatní, pokud věřitelé s nižší hodnotou plnění souhlasí.
V případech, kdy insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne nebo zamítne, případně pokud vezme na vědomí zpětvzetí tohoto návrhu dlužníkem, rozhodne rovnou o tom, že se dlužníkův úpadek bude řešit konkurzem. V ideálním případě, kdy k odmítnutí nebo zamítnutí návrhu nedojde a dlužník svůj návrh ani nevezme zpět, insolvenční soud oddlužení povolí.
I když se někdy mluví pouze o oddlužení jako takovém, zná insolvenční zákon, světe div se, dva způsoby, jakým může být oddlužení provedeno. Volba mezi těmito dvěma způsoby záleží na věřitelích, a abychom byli konkrétnější, jde o:
Zpeněžení majetkové podstaty nám určitě připomíná konkurz. A není to náhoda. Insolvenční zákon dokonce stanoví, že se v případě zpeněžení majetkové podstaty v rámci oddlužení postupuje obdobně jako u konkurzu, zpeněžení má v obou případech dokonce stejné účinky.
Většinu lidí však v souvislosti s oddlužením napadne druhý jmenovaný způsob jeho provedení, plnění splátkového kalendáře. Pokud bude oddlužení probíhat touto formou, je dlužník povinen po dobu následujících pěti let splácet nezajištěným věřitelům měsíčně ze svých příjmů částku ve stejné výši, jaká by z příjmů dlužníka byla strhávána při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci na uspokojení přednostní pohledávky. Oproti nezajištěným věřitelům se potom věřitelé zajištění uspokojují z výtěžku zpeněžení zajištění.
Je určitě dobré zmínit, že za určitých okolností může dokonce insolvenční soud určit dlužníkovi jinou částku, kterou má měsíčně platit. Může tak ale učinit pouze v případech, na které pamatuje§ 398 odst. 4 insolvenčního zákona a pouze pokud o to dlužník požádá v návrhu na povolení oddlužení. Insolvenční soud přitom přihlédne mj. k tomu, jak se dlužník do úpadku dostal, kolik v souhrnu dluží, co udělal proto, aby si zachoval příjem, případně jej ještě zvýšil, co na to říkají věřitelé a další.
Teď už tedy víme, co to oddlužení vlastně znamená, a víme rovněž, jak si o něj můžeme požádat. V příštím díle potom zjistíme, co se s našim návrhem bude dít dál, a jak bude oddlužení vlastně probíhat.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
