Není zrovna snadné obecně vymezit, jaký okruh věcí bude spadat do majetkové podstaty. Každý dlužník může mít jiný majetek. Alespoň příkladmý výčet pak uvádí § 206 insolvenčního zákona, který říká, že do majetkové podstaty budou spadat mimo jiné peněžní prostředky, věci movité i nemovité, akcie, směnky, šeky, dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky stejně jako třeba dlužníkova mzda nebo plat. Konkrétní rozsah věcí, které bude potřeba zahrnout do majetkové podstaty v daném případě, pak bude záviset od toho, kdo podal insolvenční návrh – jestli to byl dlužník, nebo věřitel.
- Podal-li návrh na zahájení insolvenčního řízení dlužník, náleží do majetkové podstaty ten majetek, který dlužníkovi patřil v okamžiku zahájení insolvenčního řízení, stejně jako majetek, který dlužník nabude v průběhu insolvenčního řízení.
- Pokud ale podá návrh na zahájení insolvenčního řízení věřitel, pak bude do majetkové podstaty patřit majetek, který dlužníkovi náležel v okamžiku, kdy bylo vydáno předběžné opatření, které dlužníkovi zcela nebo zčásti zamezilo v nakládání s jeho majetkem, dále pak majetek, který dlužníkovi patřil v okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a rovněž majetek, který dlužník nabude v průběhu insolvenčního řízení.
Do majetkové podstaty pak bude náležet nejen majetek, jehož je dlužník jediným vlastníkem, ale rovněž podíl na majetku, jehož je dlužník spoluvlastníkem. Stejně tak bude do majetkové podstaty spadat majetek, který je součástí společného jmění manželů.
Abychom ale měli o majetkové podstatě lepší představu, musíme si rovněž říci, co do majetkové podstaty nepatří. Na tuto otázku nalezneme odpověď v paragrafech 207 a 208 insolvenčního zákona. První z těchto ustanovení odkazuje na předpisy, které upravují exekuci, a říká, že do majetkové podstaty v insolvenčním řízení nespadá majetek, který nelze postihnout exekucí, stejně tak do majetkové podstaty nespadají příjmy dlužníka, které nelze exekucí postihnout. Ustanovení § 208 pak vyjmenovává majetek sloužící zvláštnímu účelu, který do majetkové podstaty v insolvenčním řízení rovněž zařadit nelze.
Jak se majetková podstata zjišťuje
Majetkovou podstatu zjišťuje insolvenční správce (případně předběžný správce), dlužník je pak povinen poskytnout mu při tom veškerou nezbytnou součinnost. Pokud podal insolvenční návrh dlužník, vychází insolvenční správce především ze seznamu majetku, který dlužník k návrhu připojil. To by ale samo o sobě nestačilo, a tak má insolvenční správce provést rovněž vlastní šetření o tom, jestli do majetkové podstaty nespadá ještě i další majetek dlužníka. Aby mohl správce takové šetření úspěšně provést, dává mu insolvenční zákon celou řadu oprávnění.
Insolvenční zákon vysloveně stanoví, že dlužník musí umožnit insolvenčnímu správci přístup na všechna místa, kde má majetek. Pokud je to třeba, případně pokud dlužník neumožní prohlídku míst, kde by mohl majetek mít, může prohlídku bytu, sídla a jiných místností dlužníka nařídit insolvenční soud na návrh insolvenčního správce. S tímto rozhodnutím v ruce si pak může insolvenční správce zjednat přístup do bytu nebo sídla dlužníka.
Insolvenční správce může rovněž navrhnout insolvenčnímu soudu, aby dlužníka předvolal k výslechu a aby při něm dlužník učinil prohlášení o majetku. Pokud by se dlužník nedostavil, může být k soudu předveden. Návrh na předvolání dlužníka k výslechu před insolvenčním soudem může rovněž podat věřitelský výbor. Co všechno pak bude muset dlužník v prohlášení o majetku uvést, to blíže rozvádí § 215 insolvenčního zákona.
Majetek dlužníka se potom eviduje v soupisu majetku. Součástí soupisu je i ocenění položek na tomto seznamu uvedených. Jakmile se už nějaká věc (nebo jiná hodnota) ocitne v soupisu majetku, je možné s ní nakládat pouze způsobem stanoveným insolvenčním zákonem. Na žádost insolvenčního správce je pak dlužník povinen písemně potvrdit úplnost a správnost soupisu. Odmítnout může jen v případě, že své odmítnutí písemně odůvodní.
Ta věc je ale moje!
V soupisu majetku se může ocitnout i věc, která není ve vlastnictví dlužníka. Pokud však insolvenční správce takovouto věc na soupis majetku zařadí, musí to v soupisu zdůvodnit a zároveň musí vyrozumět osobu, které tento majetek patří, o možnosti podat vylučovací žalobu. Ta se podává proti insolvenčnímu správci (tedy nikoli proti dlužníkovi) u insolvenčního soudu (víme, který to je), a to ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku. Lhůta je potom zachována tehdy, pokud žaloba dojde nejpozději poslední den lhůty insolvenčnímu soudu. Platí rovněž, že od počátku lhůty pro podání žaloby až do skončení řízení o žalobě nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, kterého se vylučovací žaloba týká. I dlužník se může domáhat vynětí některých věcí z majetkové podstaty – jde o ten majetek, který byl do majetkové podstaty zahrnut v rozporu s paragrafy 207 a 208 insolvenčního zákona (viz výše). I zde bude rozhodovat insolvenční soud. Z majetkové podstaty může některé věci vyjmout i insolvenční správce – půjde např. o nedobytné pohledávky nebo věci neprodejné – potřebuje k tomu ale předchozí souhlas věřitelského výboru a insolvenčního soudu.
Zbavit se majetku nepomáhá
Patrně každý z nás zná z médií příběhy, kdy se dlužník šikovně zbavil majetku a věřitelům zůstaly jen oči pro pláč. Protože se ale jedná o fintu, která je už opravdu vousatá, pamatuje na ni insolvenční zákon v § 235 a v následujících ustanoveních. Právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo některé z nich zvýhodňuje na úkor jiných, se považují za neúčinné. O neúčinnosti dlužníkových úkonů ale musí rozhodnout insolvenční soud na základě takzvané odpůrčí žaloby. Odpůrčí žalobu může podat pouze insolvenční správce a to ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku.
Majetek, který byl předmětem neúčinných dispozic ze strany dlužníka, pak bude spadat do majetkové podstaty, a pokud není možné jej tam zařadit, pak za něj musí být poskytnuta náhrada. Povinnost vydat takový majetek, kterého se chtěl dlužník zbavit, pak mají ti, kterým byl prodán, darován, připsán…
Sdílejte článek, než ho smažem