On vlastně ten dotaz pro Jana Müllera z webu Malé peníze ani nebyl dotaz. A vypadal i trochu jinak, přepisujeme ho do podoby, která tak nějak odpovídá pravopisným předpisům a vynecháváme konkrétní údaje. V zásadě totiž nejde tolik o to, jak vysoko se přesně dluhy vyšplhají a jak hluboko člověk padnul. Zkrátka jde o dluhy už příliš vysoké.
„Mám úvěr … korun. Platím … splátky plus … dluh z úroků. Pak ještě mám … Beru kolem … Přítelkyně na mateřské…
Malé peníze:
Tohle je bohužel velmi smutná ukázka neodpovědnosti v úvěrování. Jak na straně dlužníka, tak na straně věřitelů. Tady je každá rada drahá, pokusíme se jen nastínit několik možností. Tazatel přibližně uvedl, kolik platí a jaký má příjem. Rozdíl mezi příjmy a splátkami je nižší, než je u nás takzvané existenční minimum, tedy hranice, pod kterou se podle našeho státu nedá přežít.
Z dotazu můžeme vyčíst, že jedna půjčka bude asi hypotéka od banky, ne zas až tak závratně vysoká. Druhé dvě půjčky jsou spotřebitelské úvěry pravděpodobně od úvěrových společností. RPSN z textu dotazu nelze vypočítat, ale je to vlastně jedno – člověk v téhle situaci stejně nenajde nikoho, kdo by provedl refinancování, tedy pokryl půjčku (nebo půjčky) jinou půjčkou, u které by se podařilo vyjednat výhodnější podmínky.
Pozitivem je v tomto případě paradoxně přítelkyně na mateřské; ta má jistý příjem od státu, který domácnosti podle všeho pomáhá přežít.
Zcela jednoznačně by si tazatel neměl dál půjčovat! Máme tím na mysli hlavně lichváře či další ne zcela rovné zdroje financování. To by byl jednoznačný konec dlužníka, už nikdy by se průšvihu nemusel nikdy vyhrabat. Krom toho vytloukání jednoho úvěru tím, že si vezmu úvěr jiný, ani v obecné rovině není řešením, v důsledku takové půjčky dlužníka ještě víc potápějí.
Pokud by půjčku poskytl někdo z rodinných příslušníků – jestli taková možnost vůbec existuje – je dobré si uvědomit, že jde spíš o dar než o půjčku. Splacení by totiž nebylo pravděpodobné. Je tedy potřeba dobře zvážit, jestli chcete s vysokou pravděpodobností riskovat poničené vztahy s rodinou.
Další věcí, které by se měl každý vyvarovat, je poškozování věřitele. O co jde: když člověk dluží více lidem či firmám, neměl by při splácení výrazně upřednostňovat některého z nich. Ostatní by se mohli bránit, že jsou poškozováni ve svých právech. V praxi se to ovšem stává zejména tehdy, když je jeden věřitel ve vymáhání svých pohledávek výrazně. Dlužník pak takovému věřiteli splácí například celou splátku a o to víc dluží věřitelům jiným. A to se nesmí.
A samozřejmě si neberte jakkoli placené služby různých „poradců“, kteří vám předestřou skvělou možnost, jak věc vyřešit. Žádná skvělá možnost neexistuje. Zato existují poradny zadarmo, prověřené a seriózní.
Takzvané oddlužovací společnosti nabízejí rychlou úlevu a cestu z průšvihu. Samozřejmě na tom nechtějí prodělat. Často naopak chtějí tak moc vydělat, že vás stáhnou ještě hlouběji, než kam jste zatím stačili klesnout...
► Oddlužovací společnosti – pomoc, nebo riziko?
► Další past na dlužníky: Firmy, které za peníze slibují oddlužení
Zdarma.
Odborné poradenství pro dlužníky v exekuci, vystavené právnímu i mimosoudnímu vymáhání, zpracování návrhu na osobní bankrot, konzultace před půjčkou a mnoho dalšího.
Dost pravděpodobně jde o kroky, které náš tazatel už učinil nebo alespoň zvážil. Přesto je pojďme jeden po druhém ještě jednou projít.
Obecně platí, že by se mělo začít šetřením na nákladech. I lidé, kteří už se hodně uskrovňují, sem tam najdou ještě další prostor, zejména v takto zoufalé situaci. Bývají to například náklady na kouření nebo na alkohol či na balené nápoje obecně.
Zároveň je potřeba hledat cestu, jak zvýšit příjmy. Jistě, velmi snadno se to řekne, dokázat to ale není žádná legrace, vlastně to ani nemusí jít. Zkusit ale ano. Záleží samozřejmě hodně na tom, kde člověk bydlí. V jakém regionu, v jak velké obci. Je možné si přibrat k hlavnímu zaměstnání málo populární práce jako roznášení letáků nebo doplňování zboží v obchodech, případně řemeslnické či dělnické práce v okolí bydliště (je třeba soustavně obcházet lidi v okolí) a tak podobně.
Prodej majetku. Jedná se o prodej takových věcí, které člověk nezbytně nepotřebuje pro život. S dítětem i tohle bude velmi složité. Má-li to nějakou významnou cenu, lze třeba prodat televizi či podobné přístroje. Ovšem po rozumném zvážení hodnoty dané věci. Pokud by prodej televize měl vynést tisíc korun, nijak to nepomůže a nemá smysl se o to zvlášť snažit. Pokud by vynesl deset tisíc, je to na zvážení, výnos z takového prodeje by byl smysluplný.
Další krok je dát vědět věřitelům, že člověk není s to takové částky splácet. Někteří to už pravděpodobně vědí. Cílem je se s nimi dohodnout, že budete (alespoň dočasně) splácet pouze jistinu – to je vlastní půjčka bez dalších poplatků nebo úroků. To nebude jednoduché, ale máte na to právo.
Pokud má tazatel nemovitost – a z dotazu to víceméně vyplývá, může to být pro věřitele lákadlo. Samozřejmě záleží na její aktuální hodnotě. Pokud si věřitel myslí, že z dlužníka touto cestou vymáčkne jistinu i s úroky a případně i s nějakými poplatky, máte smůlu a k dohodě jen těžko dojde. Pro věřitele má takový krok také smysl jako odstrašující příklad pro ostatní dlužníky, kteří se opožďují se splátkami.
Je třeba si také uvědomit, že u některých společností jsou výnosy z vymáhání pohledávek slušnou porcí jejich příjmů. U bank se s tím vlastně nesetkáte, ale u některých úvěrových společností je možné, že počítají s tím, že v rámci vymáhání pohledávky dostanou mnohem více peněz, než kolik by dostali od řádně splácejícího dlužníka. Pokud máte půjčku od takového typu věřitele, k dohodě bude docházet opět jen těžko.
V diskuzi s věřiteli není od věci zcela otevřít karty a říct jim, že zvažujete osobní bankrot.
Pojďme se rovnou na onen osobní bankrot podívat. Vystačíme jen se zmínkou, je to skutečně poslední možnost, která by se měla zvažovat. Osobní bankrot může vyhlásit sám dlužník v situaci, kdy je po splátce dluhu více jak 30 dnů, zároveň má víc věřitelů a není schopen splátky hradit. V té situaci se tazatel dost pravděpodobně nachází.
Osobní bankrot vyhlašuje soud a určuje dlužníkovi část dluhu, kterou musí splatit. Jedná se o celkový dluh včetně všech aktuálně dlužných částek. Minimální objem dluhu bude soudem stanoven na 30 procent všech závazků, ale může to být samozřejmě i sto procent. V případě tazatele je spíše pravděpodobné, že by šlo o oněch sto procent nebo tomu blízkou částku.
Ke splácení je v osobním bankrotu člověk zavázán po dobu pěti let. Po tuto dobu má zaručeno, že mu zbude takzvané životní minimum, všechno ostatní jde na splátky. Životní minimum je dnes pro domácnost, kde jsou dva dospělí a jedno malé děcko, kolem 8,5 tisíce korun. A samozřejmě – máte-li nemovitost, v případě osobního bankrotu se s ní člověk musí rozloučit.
Stálo to za to?
Partnerem rubriky Malé Peníze je web Malé peníze, praktický průvodce světem osobních financí.
Chcete-li autorům webu poslat svůj dotaz i vy, napište na info@malepenize.cz.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
