Moji rodiče vždycky dokázali vyjít a dodnes vycházejí s podprůměrnými platy. Jak je to možné, říkám si někdy, že se dávno netopí v dluzích? Vždyť je dnes na světě tolik věcí, které člověk prostě musí mít, a mezi těmi, které už má, je tolik takových, které by potřebovaly vyměnit za lepší! Takhle to u nás ovšem nikdy nefungovalo. Naštěstí. Když naši něco chtěli, ušetřili si. Když na to neměli, tak se prostě počkalo. Jednoduchá a prostá logika, že? Proč ji ale dneska tolik lidí nerespektuje? Inu – půjčka je přece mnohem jednodušší a půjčit si bolí míň než přemýšlet, nebo dokonce šetřit.
Když tedy zapnete televizor s metrovou úhlopříčkou, hemží se to v něm případy, ve kterých člověk přišel ke dluhům jako slepý k houslím, třeba ručil kamarádovi nebo někomu z rodiny. Takové případy jsou mediálně zajímavé, budí emoce, ukazují, že nemůžeme věřit nikomu, ani svým blízkým. Bohužel však tyto spíš méně četné „hluboké lidské příběhy“ trochu odsouvají do pozadí fakt, že nějakých devadesát procent dlužníků si za dluhy může samo.
Ve své práci se běžně setkávám s páry, jejichž společný měsíční příjem je 40 000–50 000 korun, a přesto jsou zadlužení, až vás z toho rozbolí zuby. Standardy jsou prostě v moderní době nastavené tak, že když zrovna nemám peníze, banka je přece má, od toho tu je. Stálo by ale za to spočítat si, kolik peněz by člověk ušetřil, kdyby si to domácí kino nekoupil teď, ale až za rok, když si na něj našetří.
Kreditky, úvěry, věci na splátky nebo půjčky u nebankovních institucí jsou různorodé produkty, mají ale jedno společné. Jimi to většinou začíná. Jakmile si na tyto nástroje navyknete – jsou totiž návykové – potíže se splácením dluhů vás dřív nebo později najdou. A co pak s tím? Pokud nepomůže rodina, máte jen jednu šanci. Tou je oddlužení neboli osobní bankrot. Ale nenechte se zmýlit, jen tak lusknutím prstů problém nezmizí.
Osobní bankrot je možný díky insolvenčnímu zákonu, platnému od 1. ledna 2008. Tento zákon umožňuje fyzickým osobám za určitých podmínek zbavit se části svého dluhu a očistit tak své jméno. Oněch podmínek je hned několik. V první řadě se musí jednat o fyzickou osobu a ta musí mít práci. To je předpokladem ke splnění další podmínky – sestavení splátkového kalendáře a uhrazení minimálně 30 % závazků do pěti let. Na splátky padne všechno až na takzvané nezabavitelné minimum. To si můžete spočítat na jedné z kalkulaček, které pro vás připravil tým Peníze.cz.
Další kalkulačky
Nutno dodat, že i když tyto podmínky dokážete splnit, nemáte ještě vyhráno. Oddlužení vám musí povolit soud. Stačí však nesprávně požádat, tedy vyplnit a doložit nekompletní formuláře, a máte smůlu – žádost bude pravděpodobně zamítnuta. Jak postupovat, aby k tomu nedošlo, si přečtěte na Peníze.cz v článku Desatero osobního bankrotu.
Tři články o dluzích (a jak se do nich nedostat)
Tři články o exekucích (a jak se jim bránit)
Měla jsem možnost komunikovat lidmi z vymahačských agentur a několika věřiteli předlužených lidí. Jejich názor je vesměs jednotný: ano, pro věřitele je oddlužení způsob, jak se dostat aspoň k části svých pohledávek, obecně však prý zákon nahrává spíš dlužníkům.
Osobní bankrot sice dává dlužníkům šanci na lepší existenci bez doživotních dluhů, nenechme se však mýlit! Rozhodně ne každý se do dluhů dostane nešťastnou náhodou. Ale především: ne každý chce své dluhy vůbec řešit. Nekonečné soudní pře a tahanice s lidmi, kteří „oficiálně“ nic nemají, nejsou nic neobvyklého. Co si kdo na takovém člověku vezme?
Pozitivní je, že člověku po osobním bankrotu těžko ještě nějaká banka půjčí, takže už by se teoreticky už do dluhů víckrát dostat neměl. Jenže u nebankovních společností je možné všechno, takže ani oddlužení nemusí znamenat cestu ze začarovaného kruhu.
Velkou roli při vzniku dluhů hraje reklama, která – když už jsme tedy zavzpomínali na život před lety – je dnes všudypřítomná. „Naše televize sice ještě funguje a pár let by vydržela, ale když tady píšou, že mají speciální nabídku. Nejnovější LCD za poloviční cenu. Takovou už nikdy neseženu.“ Když slyším něco podobného, hrůzou mi vstávají vlasy na hlavě. Pokud se někdo chce obklopovat luxusem, prosím. Ale musí si nejdřív uvědomit, jestli na to má a jestli na to bude mít i za pár let. Plné schrány akčních letáků jsou dnes součástí našich životů, ať se nám to líbí, nebo ne. Neznamená to, že všechno to „levné“ zboží musíme vykoupit.
Podívejte se třeba na měsíc starý článek na Peníze.cz Podvody na předváděcích akcích: Nekupujte šmejd za desetitisíce! Všichni to známe, všichni o tom víme, ale pochybné „předváděčky“ fungují pořád (neříkám, že všechny společnosti, které volí tenhle způsob prodeje, jsou fuj – jen je takových mezi nimi dost na to, aby byl člověk víc než opatrný). Proč? Protože se tam stále vesele nakupuje. Je to jenom v tom, že jsou prodavači na nich zdatní psychologové či manipulátoři? Nebo se prostě necháme zaslepit tím, jak je to všecko – na rozdíl od přemýšlení a spoření – jednoduché a bezbolestné? Nevím, na kterou z otázek odpovědět kladně spíš. Každopádně ani v jednom případě to o nás není dobrá zpráva.
Existuje pár docela jednoduchých triků, jak ušetřit a nedostat se do dluhů. Určitě jste už slyšeli o tom, že nakupovat má člověk chodit najezený – košík je velký a hlad má ještě větší oči. Hladový nakupující kupuje i to, co nemusí. Rad, jak obelstít své touhy, je však mnohem víc. Tady jsou tři.
Zakažte reklamě přístup
Televizní reklamy a billboardů se zbavíte těžko. Jiné je to u výhodných nabídek, které vám chodí do schránky. Proti těm neadresným docela snadno pomůže vzkaz na schránce, že si je nepřejete. Stačí štítek s nápisem Reklamu ne. Pokud si ho nechcete vyrábět sami, měl by být k dostání na každé poště.
Malé plus: Když na pár dní odjedete, přeplněná schránka nebude dávat zlodějům signál, že nikdo není doma.
Není sleva jako sleva
Kupujete na základě slev? Dnes není nic neobvyklého na tom, že přes slevu je v jednom marketu zboží dražší než nezlevněné zboží v marketu druhém. Nenechte se zlákat slevami, ptejte se, co opravdu potřebujete, a orientujte se podle cen.
Malé plus: Když budete orientovaní na cenu, a ne na slevu, nebudete mít košík plný věcí, které vůbec nepotřebujete.
Za rok to bude levnější
Koupil si váš známý nový počítač? Příbuzní novou televizi? Chcete držet krok? Zkuste se přesvědčit, že váš starý spotřebič bude klidně ještě rok sloužit. A ten nový bude napřesrok levnější nebo bude za stejné peníze k mání přístroj lepší. S nejvyšší pravděpodobností si přitom nebudete lhát!
Malé plus: Celý rok můžete koupi plánovat, udělat si podrobné srovnání výrobků a značek, zeptat se jiných lidí na zkušenosti. A především spořit: koupě za své vás pak určitě vyjde levněji než na splátky.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 11. 2011 11:51, Zdenek
Dobrý den. Chci se zeptat kdo zaplatí zbytek dluhu. Spokojit se se 30% může snad jen fyzická osoba, ale určitě ne banka. Myslím si, že by určitě naštvalo každého, kdyby někomu půjčil třeba sto tisíc a on by mu vrátil jen třicet a to až po pěti letech. Díky za odpověď. Zdenek.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
28. 4. 2011 8:34, eďa
Máte naprostou pravdu. Jen někteří diletanti a fin. hlupáci stále tápou, viz výše.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (15 komentářů) příspěvků.