Třetí den prodeje, tedy včera, hlásilo ministerstvo, že jsme si dluhopisů zamluvili za dvanáct a půl miliardy korun. Je to hezký výkon, zvlášť uvážíme-li, že emise byla jen desetimiliardová. Ovšem ministr už po prvním dni, kdy byla pryč polovička připraveného objemu, říkal, že do první emise klidně ještě přisype. A přijdou další emise, šanci nakupovat budou tedy mít i ti, kteří se zatím nerozhoupali nebo se na ně nedostalo. Vyplatí se jim to?
Proč vlastně stát dluhopisy vydává? Ministr říká, že nám chce nabídnout výhodnou investici a zainteresovat nás na stavu státní kasy. Ve skutečnosti si spíš chce zajistit i jiné věřitele než banky a další instituce. Velcí investoři stát za rozpočtové prohřešky potrestají výprodejem dluhopisů, tedy vyšším požadovaným úrokem. V případě drobných střadatelů ministr zřejmě sází na to, že budou mít větší setrvačnost.
Dluhopisy může upsat (a tedy následně nakoupit) pouze:
Spořicí státní dluhopisy může upsat také nezletilá osoba, a to zejména prostřednictvím svého zákonného zástupce.
Zdroj: Ministerstvo financí
Z pohledu daňového poplatníka je však zajímavá především jiná věc: stát získává finance dráž, než by musel. Pro investory je to nepochybně dobrá zpráva. Jenže výhodnost investice pro občany (a nejen občany, ve velkém kupovaly zřejmě i instituce, třeba církve) zaplatí ze svých daní – občané.
Vysoký úrok mohl být také reklamní. Dluhopisy s nižším výnosem by sotva měly takový úspěch, spíš by hrozilo, že si s nimi ministr uřízne ostudu. Je možné, že další emise bude mít úroky už o něco nižší.
První variantou je jednoletý bezkuponový dluhopis s výnosem zhruba dvě procenta ročně.
Sazba není na první pohled špatná, ale sotva jde o dostatečnou odměnu za výrazně omezenou likviditu ve srovnání se spořicím účtem či fondem peněžního trhu. Pokud klient využije možnosti předčasného splacení, dostane pouze původní investovanou částku, nic navíc. A ještě ne hned, ale až za 1–3 měsíce.
Druhou variantou jsou dva pětileté dluhopisy. U jednoho se úroky vyplácejí, ve druhém případě jde o tzv. reinvestiční dluhopis – úroky klient dostane ve formě dalších dluhopisů. Takhle to vypadá, když investujete 10 tisíc korun:
| kuponový | reinvestiční | ||||
| rok | kupon | kupon | hodnota investice na konci roku | ||
| 2012 | 0,85 % | 85 Kč | 0,85 % | 85 Kč | 10 085 Kč |
| 2013 | 1,5 % | 150 Kč | 1,5 % | 151 Kč | 10 236 Kč |
| 2014 | 3 % | 300 Kč | 3 % | 307 kč | 10 543 Kč |
| 2015 | 4,5 % | 450 Kč | 4,5 % | 474 Kč | 11 018 Kč |
| 2016 | 6 % | 600 Kč | 6 % | 661 Kč | 11 679 Kč |
| celkem | 1585 Kč |
Ač by se to mohlo z tabulky zdát, reinvestiční dluhopis není automaticky výhodnější. Pouze je u něj dopředu známá sazba, za jakou bude úrok reinvestován (vždy sazba platná pro daný rok, tzn. 10 236 Kč se úročí třemi procenty atd.). U kuponového dluhopisu v tabulce ani kalkulačkách na webu tyto úroky z úroků započítány nejsou.
Jak je vidět, v obou případech jde o dluhopisy s rostoucí kuponovou sazbou. Je to docela hezký marketingový trik. Novinové titulky v minulých týdnech hlásaly „až“ šestiprocentní úrok, publicita byla zajištěna. Šestiprocentní kupon je ale připsán až v posledním roce. Skutečný výnos do splatnosti (yield) je cca 3,1 procenta ročně u kuponového a 3,15 procenta u reinvestičního dluhopisu.
To je v dnešní době extrémně nízkých úrokových sazeb poměrně zajímavé. Výnos je bez poplatků – a podle nejnovějších informací i bez daně. Jediným nákladem pro investora je tedy nutnost jít do banky, případně si tam nechat vymluvit díru do hlavy a odejít s třemi dalšími produkty.
| počet let držení | výnos (yield) kuponového dluhopisu |
|---|---|
| 1 | 0,85 % |
| 2 | 1,17 % |
| 3 | 1,77 % |
| 4 | 2,43 % |
Jak je to ale s výnosem v případě předčasného splacení? Tabulka vpravo shrnuje opět průměrný výnos do splatnosti (yield), pokud očekáváme předčasné splacení vždy na konci roku. Z tabulky plyne, že prodej před splatností je velmi nevýhodný.
Riziko nesplácení v nejbližších letech je zanedbatelné. Česká republika je vnímána jako velmi kvalitní dlužník, v poslední době se dokonce objevují názory, že jsme „Švýcarskem střední Evropy“. Do jaké míry jde o zbožné přání na naší straně a neznalost místních poměrů na straně bankéřů sídlících kdesi v mrakodrapech londýnského City, to je k diskuzi.
Fakt je, že zatím jsou naše státní finance na evropské poměry v nadprůměrně dobré kondici. I banky jsou na tom dobře, mnohdy lépe než jejich zahraniční matky. Tudíž bezprostředně nehrozí, že by některá větší banka krachovala a stát si musel půjčovat na její záchranu.
Kromě rizika kreditního nese každý dluhopisový investor také riziko, že stoupne inflace (ze současných necelých dvou procent za rok), a on tedy reálně prodělá. S inflací stoupnou i úrokové sazby, jenže aby na vyšší sazby dosáhl, bude muset počkat do splatnosti dluhopisu nebo jej nevýhodně předčasně odprodat. Ostatně toto je důvod, proč má naprostá většina státních dluhopisů v Česku i ve světě pevné úročení a není indexována na inflaci.
Zmíněn výše. I sazby spořicích účtů šly dolů, s výjimkou akčních nabídek nových bank, které po získání klientů sazby pravděpodobně také sníží. Jasnou výhodou je ale likvidita peněz, u dobrého spořicího účtu prakticky okamžitá.
Kdykoliv lze investovat do dluhopisových fondů, spořicí dluhopisy pro ně ale představují vážnou konkurenci. I nejlevnější korunové dluhopisové fondy na našem trhu mají provozní náklady nejméně procento ročně. Současný tržní výnos pětiletého státního dluhopisu je kolem dvou procent ročně, tato dvě čísla dohromady budou v nejbližší době tvořit poměrně smrtící kombinaci.
Na druhou stranu málokterý fond je ze 100 procent v českých státních dluhopisech, navíc na pětiletém horizontu se ještě může ledacos změnit (fondy mohou ještě stihnout vydělat na budoucím růstu úrokových sazeb).
Různé zajištěné fondy a certifikáty bývají dost často velmi neprůhledné, připomínají ruletu. Čas od času se ale na trhu objeví zajímavý produkt - zkrátka a dobře, je potřeba oddělovat zrno od plev.
Strukturované produkty jsou jen pro pokročilé, říká Jan Müller: Investice do strukturovaných produktů: jen pro pokročilé!
A aby to nevypadalo, že mluví do větru, tady je příklad naší čtenářky, která pokročilá nebyla: Jak prodělat na produktu s garantovaným výnosem.
Vyšších výnosů lze dosáhnout za cenu určitého rizika, například s fondy, které investují i do dluhopisů rizikovějších než ČR (Polsko, Maďarsko a podobně).
V Česku poměrně opomíjenou investicí jsou také fondy firemních dluhopisů. Kolosy jako je ČEZ nebo Microsoft si půjčují za podobné sazby jako stát, čím menší a rizikovější firma je, tím vyšší platí i úroky. Stále ale nejde o hazard – ostatně finanční krize zuří už tři roky a firmy po celém světě musely citelně snižovat náklady a zvyšovat efektivitu. Dlouhodobě je investice do firemních dluhopisů možná smysluplnější než do těch státních. V této kategorii je k dispozici například fond od společnosti ČP Invest a nově i fond Pioneer Strategic Income se zajištěním do koruny, který obsahuje směs státních, kvalitních firemních a rizikových dluhopisů.
Autor je analytik Partners For Life Planning
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
6. 10. 2011 14:00, Jan Dvořák
Níže uvedené jsem měl v jedné analýze publikovaně letos v červenci a myslí, že za připomenutí to stojí:
Všude možně se doslechneme, že ta a ta země - samozřejmĚ i ČR - se dohodla na snižování deficitů. Často to je prezentováno s velkou pompou. Je to ale skutečně důvod k oslavě? Není, ani náhodou.
Země vlastně s velkou slávou oznamují, že o něco málo zpomalí další a další půjčování. Představte si, jak by asi reagovala banka, kdyby k ní přišel pan Čech (který je naštěstí výrazně méně zadlužen než jeho vzdálený příbuzný obývající pláže Středozemního moře) s žádostí o další úvěr.
Pan Čech si léta jen půjčuje další a další peníze a ještě nevrátil ani vindru (pouze platí úroky) a řekl: „Milá banko, jak asi víš, můj roční příjem je relativně stabilní a je o něco málo více než 1 milión korun. Vím, že na nezajištěných spotřebitelských úvěrech ti dlužím přibližně 1,5 miliónu Kč. Nějaký majetek mám, ale prodávat ho nechci. Protože vidíme, do jakých problémů se dostali naši vzdálení příbuzní, po dlouhých hádkách s manželkou jsme se rozhodli doma šetřit. Ne že bychom něco splatili, to ne, zas tak moc šetřit nehodláme. Plánujeme, že si příští rok nepůjčím na financování svého života 135 tisíc, jak jsem naplánoval pro letošek, ale jenom 106 tisíc. Z toho více než polovina této částky padne na úroky z dřívějších půjček.“
Banka zajásá, jako odpovědně se p. Čech chová a s radostí mu poskytne další spotřebitelský úvěr, opět bez zajištění. Přesně takhle se ale chovají prakticky všechny vyspělé země a všechny banky a investoři nakupující obligace.
No a naši drobní střadatelé se mohou přetrhnout, aby panu Čechovi půjčili...
V diskuzi je celkem (26 komentářů) příspěvků.