Zdroj: Shutterstock
V dnešní částí seriálu porovnáme dlouhodobý investiční produkt (DIP) a doplňkové penzijní spoření (DPS neboli penzijko).
Státní příspěvek k penzijku je na první pohled viditelný a jistý. Na to, jak se vaše vklady zhodnotí během delší doby, však budou mít větší vliv poplatky a hlavně výnosnost investic. Někteří poskytovatelé DIPu mají (přinejmenším u některých produktů) nižší poplatky než penzijní společnosti. Úspěšné investice v DIPu zároveň mohou přinést vyšší zhodnocení než penzijko.
DIP i penzijko nabízejí daňové zvýhodnění jak na vaše vlastní vklady, tak na příspěvky zaměstnavatele. Od základu daně si můžete odečíst to, co jste vložili v předchozím kalendářním roce – maximálně 48 000 Kč za rok. Výsledná daň (15 % ze základu) vám tak může klesnout až o 7200 Kč ročně.
Vklad na DIP si můžete odečíst celý – hned od první koruny. Z vkladu na penzijko si odečtete jen to, co přesahuje 1700 Kč za měsíc. Na prvních 1700 Kč totiž čerpáte jinou výhodu: přímý státní příspěvek. Daňové úlevy využijete až na vklady, k nimž příspěvek nedostáváte.
Odpočty DIPu a penzijka mají společný limit 48 000 Kč, dělí se o ně ještě se životním pojištěním a pojištěním dlouhodobé péče. Záleží jen na vás, jestli limit využijete jen pro DIP, nebo jestli ho – v jakémkoliv poměru – rozdělíte třeba mezi DIP a penzijko.
Na DIP i penzijko vám může přispívat zaměstnavatel – až do 50 000 Kč ročně. Díky daňové úlevě je to výhodnější, než kdyby vám o stejnou částku zvýšil mzdu.
DIP i penzijko mají stejná pravidla. Uložené peníze včetně výnosů si můžete vybrat až v 60 letech věku a zároveň nejdříve po 10 letech od sjednání smlouvy (u starších smluv po pěti letech).
Když si peníze vyberete předčasně, musíte státu vrátit čerpané výhody: tedy především doplatit daň za posledních deset let (i za případné příspěvky zaměstnavatele), u penzijka ještě přijdete o státní příspěvky.
V penzijních fondech si vybíráte jednu z přednastavených variant: od odvážné („dynamické“ s převahou akcií) přes střední („vyváženou“) k opatrné („konzervativní“ s převahou dluhopisů). Některé společnosti mají také „etický“ nebo „zodpovědný“ balíček. Prakticky to bývá kolem čtyř různých variant podílových fondů. Od letoška mohou nově nabízet i nejodvážnější variantu: alternativní fond, který se bude snažit vydělávat třeba i na kryptoměnách, nemovitostech nebo komoditách.
DIP přináší o hodně širší možnosti, jak investovat. Můžete si vybrat i jednotlivé akcie nebo dluhopisy. Na výběr je plno dalších podílových fondů včetně ETF, které se liší nejen mírou rizika a předpokládaného výnosu, ale také třeba i zaměřením na různé obory nebo trhy. Někde najdete i zajímavě úročené vkladové účty. Smlouvu o DIP navíc můžete sjednat s více různými poskytovateli současně.
DIP tedy rozšiřuje dosavadní možnosti penzijka: stát nově podporuje i další snahy, jak se zajistit na stáří, pokud je nepovažuje za nebezpečné.
DIP nejvíc potěší investory, kterým nestačí nabídka penzijních společností a rádi by investovali pružněji a aktivněji – ideálně s nadějí na vyšší výnos. DIP je ideální pro aktivnější zájemce, co chtějí mít mnohem větší volnost v tom, do čeho, kdy a v jaké míře investovat. Širší možnosti DIPu ale můžou ocenit i pasivnější nebo začínající investoři. Na výběr mají podílové fondy, ETF, někdy i různé předpřipravené balíčky portfolií.
DIP nabízí víc možností, jak dlouhodobě dosáhnout na vyšší výnos, a to i s nižšími poplatky. Přesto se obecně nedá říct, jestli vám vynese víc než penzijko. Záležet bude hlavně na vaší investiční strategii (poměru mezi rizikem a předpokládaným výnosem), výběru investic, vývoji vašeho portfolia na trhu a podobně. Roli hrají také poplatky.
Pro představu se můžete podívat třeba na výnosy penzijních fondů, průměrné výnosy podílových fondů jako celku za posledních deset let, vývoj hlavních akciových indexů nebo vývoj jednotlivých akcií – například Erste, Komerční banky, Googlu nebo Volkswagenu. Pochopitelně: předchozí výsledky vůbec nezaručují, že se to v nejbližších letech nebude vyvíjet úplně jinak.
Skoro dva miliony Čechů pořád zůstávají ve starém penzijním připojištění – takzvaných transformovaných fondech, do nichž bylo možné vstoupit jen do konce roku 2012. Jejich „výhodou“ je, že v žádném roce nesmí skončit v minusu – musí vykazovat „nezáporné zhodnocení“. To ale v praxi znamená, že investují hodně opatrně. Velmi nízké rizikovosti odpovídají velmi nízké výnosy: vklady po započtení inflace reálně neudrží ani svou původní hodnotu. Konkrétně: tady jsou výsledky od roku 2013.
V DIPu můžete dosáhnout na výrazně nižší poplatky než v penzijním spoření. Vždycky ale záleží na výběru konkrétního poskytovatele, případně investičních nástrojů.
Penzijní fondy vybírají jednak poplatek za správu (obvykle 1 % z hodnoty úspor, u transformovaných fondů 0,8 % a u povinných konzervativních 0,4 %) a výkonnostní poplatek (10 až 15 % ze zisku za daný rok). Stropy stanoví zákon, konkurence je malá. Nové alternativní fondy si budou moct účtovat za správu až 2,5 % a ze zisku až 25 %.
Poskytovatele DIPu zákon v poplatcích neomezuje. Dolů je ale stlačuje konkurence, v řadě případů i pružnější fungování nebo automatizované procesy (především u ETF). V DIPu obvykle – ne vždy – najdeme dva základní poplatky: vstupní a správcovský. Vstupní poplatek je určitá část z investované částky – například když investujete do akcií 1000 Kč a poplatek je 2 %, strhne vám společnost 20 Kč a za zbylých 980 Kč nakoupí akcie. Poplatek za správu se pak strhává z aktuální hodnoty všech vašich investic – respektive z průměrné hodnoty majetku za poslední rok bez ohledu na to, jestli stoupla, nebo klesla.
V DIPu se můžeme setkat i s dalšími poplatky – záleží na tom, do čeho a u koho investujete. Podrobněji si o nich napíšeme v další části seriálu.
DIP i penzijko jsou státem regulované produkty, které můžeme označit za poměrně bezpečné, pokud jde o možnost podvodů ze strany poskytovatele nebo riziko výraznější ztráty peněz kvůli jeho krachu. Aby společnost mohla nabízet DIP nebo penzijko, musí splňovat řadu podmínek. Také samotný výběr investic je omezený na ty, které stát považuje za relativně bezpečné.
Přesto: podstatou DIPu i penzijka jsou – až na výjimky – investice. Ty mají oproti obyčejnému spoření šanci přinést vyšší zisk, přinejmenším z dlouhodobého pohledu. Nevíme ale předem, jak vysoký ten zisk bude. Je tu i riziko, že hodnota investice bude kolísat (dočasně klesne pod vstupní hodnotu) nebo že dokonce dostaneme méně. Riziko snížíme tím, že ho rozložíme – nesázíme tedy všechno na jednu akcii, na jeden obor nebo na jeden region.
Záruka, že neproděláme, v investování obecně neexistuje. U DIPu nicméně můžeme doufat v zákonné pojištění pro případ, že by poskytovatel zkrachoval. Obchodníci s cennými papíry musí povinně přispívat do garančního fondu, z něhož by se klientům vyplácelo 90 procent hodnoty spravovaného majetku – maximálně však do ekvivalentu 20 tisíc eur, tedy kolem půl milionu korun.
To je výrazně méně, než zaručuje zákonné pojištění vkladů v bankách na běžných a spořicích účtech nebo termínovaných vkladech – z něj bychom dostali 100 procent vkladů až do limitu 100 tisíc eur (dva a půl milionu korun). Tohle pojištění se bude vztahovat i na peněžní či vkladové účty v bance v rámci DIPu.
Také u příspěvků zaměstnavatele je administrace příspěvků v DIPu jednodušší a flexibilnější než u doplňkového penzijního spoření.
„Při uzavření smlouvy v režimu DIP není nutné uvádět (vyplňovat do smlouvy) konkrétního zaměstnavatele, což usnadňuje situaci při změně zaměstnání. Zaměstnavatel může přispívat až 50 000 Kč ročně, přičemž tyto příspěvky jsou osvobozeny od daně z příjmů a odvodů na sociální a zdravotní pojištění,“ říká Tomáš Trčka, spoluzakladatel nemovitostního fondu Trigea.
Pokud nechcete přijít o daňové výhody, nemůžete DIP ani penzijko zrušit (vybrat si peníze) dříve než v 60 letech a ne dříve jak po deseti letech od sjednání smlouvy (pro starší smlouvy po pěti letech).
Co se stane, když je zrušíte předčasně?
Výjimečně můžete smlouvu zrušit bez sankcí, pokud:
Když splníte základní podmínky (60 let věku a aspoň deset let smlouvy, u penzijka sjednaného do konce roku 2023 stačí pět let), můžete si peníze z DIPu i penzijka vybrat buď jednorázově, nebo postupně.
„Dědic pak může s majetkem nakládat libovolně. Žádné povinnosti z pohledu daní mu nevznikají, ať už byly podmínky splněny, nebo ne. Je to stejné u DIPu i doplňkového penzijního spoření,“ říká Richard Siuda, ředitel Conseq penzijní společnosti.
DIP nabízí širší možnosti, jak se zajistit na stáří se státní podporou. Jeho fungování je pružnější než u penzijka – ať už jde o výši vašich vkladů a jejich změny, změnu investiční strategie nebo možnost rychlého výběru peněz ve stáří. Může být výhodnější, když chcete šanci na vyšší výnos, nevadí vám vyšší riziko, jste aktivnější a oceníte větší volnost.
Penzijko zůstává dobrou volbou, když dáváte přednost jistotě a stabilitě, byť za cenu nižších výnosů. Oceníte, že mají jednoduchý výběr z přibližně čtyř možností, jak zhodnotit úspory, a že tento výběr nemusíte často měnit.
Ale úplně nejvíc záleží na tom, jakým způsobem se budete snažit své vklady zhodnotit a koho si k tomu vyberete. I na dosavadním penzijku můžeme vidět, jak se liší dlouhodobé výnosy podle toho, jestli investujete odvážně, vyváženě nebo opatrně. Rozdíly jsou jak v rámci stejné společnosti, tak mezi nimi. Díky DIPu se rozdíly ještě zvýší – ve volbě různých nástrojů i jejich poskytovatelů.
Jde vám hlavně o využití státní podpory na maximum? Na penzijko si můžete ukládat 1700 Kč měsíčně – to je maximum, k němuž dostáváte přímý státní příspěvek. K tomu si posílejte na DIP (nebo také penzijko) dalších až 4000 Kč měsíčně, které si můžete odečíst ze základu daně. Celkem tak dostanete od státu až 11 280 Kč za rok (4080 Kč na přímém státním příspěvku a 7200 Kč na daních).
Petr Kučera
Sdílejte článek, než ho smažem
