Veřejné finance: Přirovnání k Řecku zatím nesedí, lepší je „příklad“ Maďarska

No, porušování vlastnických práv, jak je uvádíte, je pro mne na první pohled trochu neobvyklá interpretace. Nevím, zda by pak existoval nějaký skutečně pravicový stát či vláda. Některé z bodů, o nichž píšete, ostatně aplikují, nebo hodlají aplikovat i pravicové vlády, třeba německá. V rámci posunu mainstreamové společnosti doleva? Možná.
Kromě toho, pokud jsem to správně pochopil, byly navrhované kroky IDEA prezentovány tak, že jde o věci, které je reálné uskutečnit. A v poměrně krátké době. Kdyby se podařily, tak díky alespoň za ně. A ani bych v současnosti tolik neřešil, zda mají levicový či pravicový charakter.

On tam snad někdo zpochybňuje právo státu na porušování vlastnických práv (regulace, zdaňování a přerozdělování), monopol státu na emisi nekrytých (=falešných) "peněz", principiálně podvodný systém částečného krytí a další levicové (i když dnes díky posunu celé společnosti doleva mainstreamové) a systémově konformní "pravdy"?

Dobrý den, mám dvě poznámky. V článku je snad přece, počínaje titulkem, ale také v textu, jasně naznačeno, že nemusíme mít deficit jako Řecko, ani podíl dluhu na HDP jako tato země, abychom ztratili důvěru investorů. Taky by mne zajímalo, proč je IDEA "takový levicově keynesiánský mainstreamový a systémově konformní diskusní klub", jak píšete. Můžete to upřesnit? Já zatím ten pocit nemám. A to nejen kvůli tomu, že jsem na půdě CERGE (pro pořádek Národohospodářský ústav AV ČR, kde IDEA vznikla) zažil řadu přednášek, které rozhodně toto hodnocení neodpovídají.

No, ona spousta těch českých státních dluhopisů je v hold-to-maturity portfoliích, která se bez drastických následků prostě nedají prodat (výměnou za to pak firmy účtují jen o nákupní hodnotě a tržní fluktuace se jim neprojevuje v účetnictví). A tak si je skutečně možné spoustu domácích držitelů dluhopis představit jako "nějakou stařenku, která si dluhopis koupila jako spoření na penzi a která ho bude držet i při náznaku paniky".

Otázka ale je, jakou to má váhu. Bude "domácí" investor CZ dluhopisy prodávat později, bude je držet déle, než jeho zahraniční kolega? A o kolik méně citlivý na případné sižování ratingu či růst dluhu bude? Pokud vůbec, tak o procenta, ne zásadně. A navíc: kdo že je tím "domácím" držitelem našeho dluhu? Lokální pobočky zahraničních bank, nadnárodních investičních a penzijních fondů... Jsou vlastněny ze zahraničí a často i ty místní pobočky vedou lidé zvenku dosazení, každopádně mi přijdou dramaticky méně domácí, než jsou domácí japonské banky v Japonsku... Naopak z nich možná plyne zvýšené riziko pro nás: kdyby matky těchto nadnárodních bank utrpěly ztráty např. díky restrukturalizaci dluhu nějakého z PIIGS, mohou si chtít vylepšit hospodaření tím, že dají pokyn CZ dceři k výprodeji CZ dluhopisů. Každopádně si nelze toho našeho "domácího držitele dluhopisu" představovat jako nějakou stařenku, která si dluhopis koupila jako spoření na penzi a která ho bude držet i při náznaku paniky, protože bezmezně věří našemu státu a naší měně, neb ještě pamatuje Masaryka, resp. Rašína :-)

Otázka ale je, jakou to má váhu. Bude "domácí" investor CZ dluhopisy prodávat později, bude je držet déle, než jeho zahraniční kolega? A o kolik méně citlivý na případné sižování ratingu či růst dluhu bude? Pokud vůbec, tak o procenta, ne zásadně.
A navíc: kdo že je tím "domácím" držitelem našeho dluhu? Lokální pobočky zahraničních bank, nadnárodních investičních a penzijních fondů... Jsou vlastněny ze zahraničí a často i ty místní pobočky vedou lidé zvenku dosazení, každopádně mi přijdou dramaticky méně domácí, než jsou domácí japonské banky v Japonsku... Naopak z nich možná plyne zvýšené riziko pro nás: kdyby matky těchto nadnárodních bank utrpěly ztráty např. díky restrukturalizaci dluhu nějakého z PIIGS, mohou si chtít vylepšit hospodaření tím, že dají pokyn CZ dceři k výprodeji CZ dluhopisů.
Každopádně si nelze toho našeho "domácího držitele dluhopisu" představovat jako nějakou stařenku, která si dluhopis koupila jako spoření na penzi a která ho bude držet i při náznaku paniky, protože bezmezně věří našemu státu a naší měně, neb ještě pamatuje Masaryka, resp. Rašína :-)

Rozdíl mezi Řeckem a Japonskem je mimo jiné v tom, že japonský dluh drží téměř výhradně Japonci, zatímco řecký dluh drží z větší části cizina. Český dluh drží z 90 % domácí subjekty (v tomhle ohledu má ČR blíž k Japonsku než k Řecku - a celkem rapidně se liší i od Maďarska či Polska). Přeji hodně štěstí s vaším zlatem, stříbrem a ostatními kovy.

IDEA je takový levicově keynesiánský mainstreamový a systémově konformní diskusní klub. Ale budiž, respektujme ho a berme ho tak.
Problém je v tom, že nikde není dáno, že musíme mít deficit jako Řecko a podíl dluhu na HDP jako Řecko, abychom ztratili důvěru investorů.
Argentina zdaleka nedosahovala "řeckých čísel" a shnila také.
Je to totiž z větší části o důvěře. A nás stále berou jako malou rozvojovou východní postkomunistickou ekonomiku bez EURa (čili se na nás nevztahuje závazek záchrany od členů eurozóny).
Po volbách se lehce můžeme dočkat snížení ratingu. Deficit na konci roku lehce může být o 20 i 30 mld nad plánovaným.
Prakticky všechny státy světa jsou silně zadlužené a musejí si půjčovat čím dál víc. Ale peněz k půjčení je limitované množství a tak si investoři budou vybírat. A k nám tradičně nebudou mít velkou důvěru.
Řecko nemá důvěru a pověst jako Japonsko a tak se dostalo prakticky do bankrotu i když má proti Japonsku dluh asi poloviční. Nám k pádu do propasti může stačit také poloviční dluh proti Řecku.
Finanční pohromy většinou přicházejí neočekávaně. Je možné, že se nám to nestane, ale stejně tak je klidně možné, že se nám to stane ještě do konce roku.
Svět je jiný než před rokem, investoři jsou vystrašenější a opatrnější. I Maďarský vývoj nás může postihnout daleko dříve, než naše zadlužení dosáhne Maďarských parametrů. Sklouznutí k bankrotu se neřídí nějakými dvěma jednoduchými čísly.
Každopádně držet CZK je minimálně stejná blbost jako držet EUR, USD či jakýkoli státní dluhopis či jakýkoli instrument na něj navázaný (penzijní připojištění, atd...). Šťastný ten, kdo tyto nekryté (=falešné) papírky směnil za pravé peníze (Au a Ag) ještě v době, kdy jejich cena nevylétla do závratných výšin. Nicméně lehce může nastat situace, kdy cena unce zlata vyjádřená v USD se limitně bude blížit nekonečnu, takže možná je zlato stále trapně levné, kdo ví. Ale politici na tom usilovně pracují...