Vize budoucnosti: Krachující centrální banky

Vážený pane Soustružníku, soudě dle Vašich článků jste vzdělaný a velmi inteligentní člověk. Doporučuji Vám přečíst si Bibli a hledět na na světovou ekonomiku jako na kvazistabilní systém, který nezadržitelně spěje k zániku z důvodu nerespektování Božích pravidel - Boží pravidla, na rozdíl od lidských experimentů, fungují. Jan Kraus, Jihlava

Tady se především zapomíná na mechaniku peněz. Vezměme příklad. Stát potřebuje 500 mld.Kč. Osloví banku např. centrální a dojednají směnu. Banka dotiskne 500 mld. Kč samozřejmě z ničeho ( bez existence protihodnoty) a stát stejným způsobem dotisne dluhopisy s úrokem v téže výši a také pochopitelně z ničeho (bez existence protihodnoty) a provedou směnu ničeho s ničím. Ten, který těmto číslům dá reálnou hodnotu se jmenuje daňový nevolník, označovaný honosně jako poplatník. Pak je ovšem zcela zřejmé, že finanční krize je systémově zakomponovaná v systému peněz tisnutým z ničeho a že se jim nelze vyhnout, např. hyperinflací.

Selský rozum říká že v případě toho že státní dluhopisy problémových zemí budou neprodejné - a tak je centrální banka bude nucena vykoupit a dotisknout peníze. Tím vysvobodí stát jenž tyto dluhopisy nebude schopen vyplatit od trapného bankrotu . Vytvoří tím sice inflační ekonomii a okrade tak vlastní populaci . Nakonec inflace bude jediné řešení jak se vysekat z problémů,

Pan Bouček není jediný, kdo autorovi nerozumí. Já také ne. Ale spíše mi to připadá, že autor příliš nerozumí roli centrálních bank (nehledě na fakt, že v případě ČNB nezná ani zákon o ní. - A jistě v řadě států bude pravidla činnosti centrální banky rovněž upravovat speciální zákon). Např. centrální banka nemůže dotiskávat peníze "libovolně". Ostatně proč by to činila? Dluhopisy vydává stát, nikoliv ona. Ona tak maximálně může odkupovat státní dluhopisy a v případě ztráty schopnosti státu dluhopisy splatit, by realizovala ztrátu. Ovšem bankrot státu a bankrot centrální banky jsou dvě naprosto odlišné věci. Ztráty ovšem banka nevyřeší tiskem peněz - zvedla by inflaci a znehodnotila by státní dluhopisy umístěné na jiných trzích. A pokud odkupuje dluhopisy jiných zemí - pravděpodobně emitovaných v eurech nebo dolarech, pak tisk českých korun je už zcela směšná úvaha.
Těžko se mi komentují všechny "blably", které provází úvahu pana Soustružníka - jen se divím, jaké odborníky Patrie zaměstnává.

Nějak panu autorovi nerozumím. Pokud vím, alespoň za posledních sto let centrální banky kupovaly státní dluhopisy zemí vlastních (v rámci určování výše úrokových sazeb) i cizích (v rámci investic devizových rezerv), jakož i mraky jiných věcí, například zlato. Celkem pravidelně musely řešit následky toho, že předmět nákupu poklesl v hodnotě. Například ČNB takto vykázala několik miliard ztrát z investic devizových rezerv v euru a v dolaru, když koruna vůči nim posílila (a devizové rezervy tedy v korunové hodnotě klesly). Centrální banky takto přežily 70. léta (vražedné prostředí pro dluhopisy) i posledních deset let (zlatá doba dluhopisů), velkou depresi, německou hyperinflaci i obě světové války. Plus mínus autobus tento systém nějakým způsobem funguje. O čem je tedy řeč?