O jaké sociální dávky se dá žádat při ztrátě zaměstnání

Jsem zcela jistě přesvědčen, že tato situace je takřka horší než ta, která tu byla za dob nacistů. Posuďte tami: nacisté vás donutili pracovat, čímž jste mohli přežít. V dnešním systému, pokud žijete sami, tak po 5 měsících podpory v nezaměstnanosti umřete hlady, pokud nemáte úspory, protože již nedostáváte nic, v některých případech 2.000,-Kč či 3.100,-Kč, z toho nelze zaplatit ani nájem.

Jsem dlouhodobě nezaměstnaný, žiju v rodinném domku s matkou. Máme každý svůj prostor k bydlení a další prostory, které užíváme společně (domek se nedá rozříznout na půl). Já nemám momentálně příjmy žádné a matka pobírá starobní a vdovský důchod ve výši cca 11.000,- kč. Po roce 2007, kdy došlo ke změnám v sociálním systému, mi byly dávky na živobytí a náklady na bydlení od MěSSZ odebrány, jako neopodstatnělé. Jinými slovy oba se vejdeme do matčiného důchodu a tudíž nic nedostanu! Když odečtu SIPO, zbyde matce tedy částka cca 4.000,- kč což nám vyjde tak do konce měsíce a dalších 20 dnů nemáme v baráku ani korunu. Režije domku není jen SIPO. Matka má svoje zájmy, zvířata a nemoci, což sou rovněž nepominutelné náklady. Ona by na ně měla (dosud to tak bylo). Já sem zrušil vše a nemám kromě jídla nároky žádné. Pro matku, která ovšem celý život dřela, aby nějaký důchod měla, je to nesmírná zátěž a nakonec nemá na nic peníze. Často si ani nevyzvedne léky, protože na ně prostě nemá. Dříve sme řešily náklady na domek ideální polovinou příspěvků každého z nás. Nyní musí všechny náklady táhnout matka sama. Jak je možné něco takového? Jí přece není nic do toho, že já nemám zaměstnání a nevidí žádný důvod k tomu, aby mě živila do smrti. Každý občan si přece na sebe musí sám vydělat a proto by mu mělo město podporu přiznat, ať už v domě bydlí, kdokoliv. Co je všem ostatním do toho, že já sem nesolventní? A jak k tomu přijdu já sám, že nemám na svoje potřeby ani korunu. V podstatě si ani nemohu hledat zaměstnání, protože sem odhlásil noviny, telefon není můj, nemám na poplatky spojené s výběrovými řízeními a nakonec ani na vlak, či autobus. Tudíž mi zbývají jen osobní návštěvy v místních podnicích, kterých je ovšem málo a vyhlídky na budoucí povolání tudíž mizivé. Nehledě k tomu, že mi je už 58 let, což mě prakticky také vyřazuje z pracovního procesu. Přihlásí-li se na stejné pracovní místo ještě někdo jiný než já (což je vždycky) je stoprocentní jistota, že já práci nedostanu. Vůbec nevím, jak tuhle situaci řešit. Matka by ráda také pomohla vnučce a nemůže, protože má prakticky exekuci na důchod, když musí živit mě? A vůbe si chce dělat se svým důchodem, co sama uzná za potřebné a ne , že nějaký úředník rozhodne, že mě musí živit. To asi někdo ve sněmovně nedomyslel! Samozřejmě, že tento stav vede k častým hádkám mezi námi, což je pochopitelné.

Během 2 měsíců příjdu o práci a chci se přihlásit na Úřadu práce. Mám ale registraci jako OSVČ (fyzická osoba), žádnou činnost však v této oblasti nebudu mít. Je třeba tuto registraci zrušit, nebo přerušit abych měl na podporu v nezaměstnanosti nárok?

Ja bych se rad zeptal, jak uspesne ziskat davky tak, aby slusny clovek, ktery diky krizi prisel o praci, neztratil posledni zbytky dustojnosti. Co se da poradit cloveku z tohoto clanku: http://zrcadlo.blogspot.com/2009/05/morytaty-nezamestnaneho.html