Na pomoc v hmotné nouzi dosáhne méně lidí. Hrozí bouře

"peníze netrhá na stromě, nýbrž půjčuje a následně splácí penězi vybranými od poplatníků. Rozhoduje tedy jen o tom, jestli a jak hodně si nynější generace pomůže z kapes budoucích generací."

Tohle je největší nesmysl, a které můžete své úvahy opírat. Až na velmi řídké výjimky žádný stát nesplácí své státní dluhy a nebude je splácet ani v budoucnosti. Koncept zadlužování budoucích generací je nesmysl. Budoucí generace budou žít ve státě, který se bude také stále více zadlužovat, což je a bude v naprostém pořádku. Nikdo nic splácet nebude, pokud se tedy sami ty nové generace nerozhodnou, že by to udělat měly. To ale bude jejich rozhodnutí...

Je zvláštní, že nikdo nemá žádný problém s tím, že firmy i třeba po stovky let podnikají s využitím cizího kapitálu a po stovky let své dluhy nikdy úplně nesplatily a spíše ty dluhy rostou s tím, jak roste ta firma. Současně je známým faktem, že tlak na firmu, aby okamžitě splatila své dluhy, je zpravidla likvidační. Firmy splácejí své dluhy především tehdy, kdy hodlají svou činnost utlumovat, nebo ukončit.

U státu to ale všichni berou jako samozřejmé, že jednou ty dluhy bude muset stát splatit, s tím, že státní hospodaření je stejné jako rodinné hospodaření. Není. Stát nestárne, neodchází do důchodu, na rozdíl od rodinných příslušníků.

V tomto ohledu je mnohem přiléhavější přirovnat stát ke stabilní dlouho existující firmě, u níž se ani s útlumem ani ukončením činnosti nepočítá.