Mobbing: šikana na pracovišti, která se v Česku rozmáhá

Dělám v automobilce HYUNDAI NOŠOVICE.Jsem tam asi 6 měsíců a celou dobu nás buzerují.Dneska tomu dali ,ale opravdu korunu.Zakázali nám se smát.Nesmíme se smát,protože druzí kolegové se nesmějí,protože jsou ve stresu při práci a my jelikož se u práce usmíváme a bavíme se jsme v pohodě.A to je špatně.Proto pokud to nepřestane,uberou nám lidi abychom byli ve stresu asi i my.Já jsem si myslela,že člověk se má do práce těšit,že ho má práce bavit a když je člověk spokojený,tak se i víc snaží.Bohužel koreyské vedení firmy má asi jiný názor.Tahle stupidita nás ,ale opět rozesmála a máme z toho srandu.Protože,aby někdo lidem zakazoval,že se nesmí smát,tak to už hlava nebere.Ale kdo ví,možná bude hůř.

Pracuji ve velkém podniku v Praze.Jsem povahově uzavřený a někdy málo mluvný.Po mém nástupu do tohoto podniku pracuji v kolektivu kde mě snad nikdo nemá rád,až na nějaké výjimky.Začalo to tím že jsem půjčil finanční hotovost mému nadřízenému kterou vrátil.Když se to stávalo pravidlem tak jsem se proti tomu ohradil že nejsem žádná záložna.To jsem neměl dělat neboť jsem se mému nadřízenému tak znelíbil že od té doby mám samé nepříjemnosti.Došlo to tak daleko kdy mě vyzval do ústraní,kde mi zdělil,beze svědků že bude trvat na tom abych z pracoviště odešel.Odůvodnil to tak,že jsem do tohoto kolektivu nezapadl a že si ho jako mého nadřízeného méně vážím.Po nějakém čase již to řešil na vyšších místech,kde jsem byl vyzván k pohovoru o mém setrvání na tomto pracovišti.To jsem byl nucený řešit přes podnikovou odborovou organizaci.Pak byl asi 3.roky pokoj,vyřešilo se to k mé spokojenosti.Byli sice nějaké problémy ohledně toho že jsem donášel a kolegové se mě straní do dnes,i když ten kdo si chodil neoprávněně na mě stěžovat byl můj přímý nadřízený.Své pracovní povinnosti si plním a to i přes to že mě tento stav dost mrzí.Co se týká vykonané práce,kterou si plním na tolik že nebyla ze strany vedení proti mě žádná ústní ani písemná výtka.Myslel jsem si že tento problém je již vyřešen.Opak je pravdou že můj přímý nadřízený tento problém otevřel minulý týden ještě z větší důrazností než tomu bylo minule.Dokonce mě zdělil že jsem mu žádné peníze nepůjčoval a co že si to vymýšlím a jestli jsem mu půjčil nějaké finance tak jedině z toho důvodu abych si ho koupil.Řekl mi že ten kdo chodil žalovat jsem byl já a když né já,tak to byly nadřízený které se mě chtěli zbavit.Tento problém se vyhrotil až tak daleko kdy mě vyzýval z kanceláře opakovaně ven k rozhovoru mezi námi.Tam mě zdělil jaký jsem ničema a podrazák.Teprve když jsem mu několikrát opakoval že již za to na něj mohu podat trestní oznámení se uklidnil.Tento stav mě velmi mrzí neboť si myslím že až tak špatný nejsem.To že jsem uzavřený a málo mluvný má na svědomí několik mích osobních faktorů.Před lety jsem se rozvedl a tento fakt mě nutí se dívat na svůj osobní svět jinýma očima.Zatím nevím co mám dělat,vím jen že něco udělat musím.

Mám zkušenost se šikanou ve zdravotnictví, konkrétně v laboratoři TBC ve Zdravotním ústavu se sídlem v Praze. Opakovaně jsem upozorňovala na alkoholismus své nadřízené, v práci byla opilá, pomočená, spala, nedodržovala žádné zásady bezpečnosti práce, nakonec onemocněla TBC, naše závodní doktorka ji nechala s touto diagnózou pracovat minimálně 4 měsícde, až po mém upozornění poslala paní doktorku na léčení. Upozorňovala jsem na to, že paní doktorka je v pracovní době neustále opilá, má těžké onemocnění jater, nepoužívá ochranné pracovní pomůcky, na pracovišti panovala neuvěřitelná šikana, nakonec jsem se já musela léčit opakovaně s těžkým stafylokokovým onemocněním, pravděpodobně následkem stresu. Na pracovišti došlo ke ztrátě toxických látek, na všechno jsem upozorňobvala vedení Zdravotního ústavu písemně. Nedávno jsem se od dvou osob pracujících v této laboratoři dozvěděla, že paní doktorka není již jen opilá a pomočená, ale je i pokálená, celá toaleta je potřísněna výkaly. Byla jsem z práce odejíta, moje místo bylo zrušeno. Takže asi tolik , pokud si v podobné organizaci ztěžujete.

Pěkný den, šikanu v práci, nebo vůbec ten pojem jsem objevila až nyní. V podstatě až po roce mého trápení na pracovišti, kde jsem třetím rokem. Je to peklo. Můj pracovní výkon poklesl, jsem bez motivace a chuti vůbec do práce denně přijít. Spím špatně, mám nepříjemné zdravotní problémy. Nyní, až se celá situace začala vyhrocovat, musela jsem se ozvat. Šikanu zažívám od své přímé nadřízené, která mi nedůvěřuje, sleduje každý můj krok, každé slovo zkoumá, podrývá moji autoritu, zasahuje do mých kompetencí, zasahuje do mé organizace práce, odebrala mi velkou část pracovní činnosti, neumí se vůbec smířit s tím, že jsem nadmíru samostatná a schopná vše vyřešit na profesionální úrovni, stále se se mnou předhání ve schopnostech. Věkový rozdíl mezi námi je asi 24 let. Bojí se, že ji ohrozím, že jsem prostě lepší a mladá, pohledná a sympatická. Začaly se šířit intriky, popichuje proti mě ostatní kolegyně, neustále mne shazuje před jinými kolegy. Nedovedu jí smysluplně argumentovat, vždy jsem natolik jejím napadáním konsternována, že se na nic nezmůžu. Sebedůvěra je v háji. Jsem jako fackovací panák, můj názor mi odpírá. Mě ale alibisticky říká, že si mého názoru váží. Není to pravda. Podstata je jiná, a to je její strach ze mě a snaha zničit mne psychicky, abych odešla sama, a ji už nemohla ohrozit. Ovšem promluvila jsem si dost otevřeně s ředitelem společnosti, že jsem psychicky zlomená, že mé inovativní změny jsou přehlíženy, a jsem často pod palbou nepříjemných útoků na mou osobu. Skvělý šéf !!! - je při mě, a slíbil mi podporu, přinejmenším po stránce pracovních kompetencí a možnosti pracovat na zkvalitňování činnosti. Je to čerstvé a rány se budou hojit asi hodně dlouho, snad to bez úhony přežiju již ve zdraví! jul

Zdravím. Nedávno jsem musela přestoupit z jednoho léčebného domu na jiný, protože ten náš se uzavíral. S přechodem jsem samozřejmě souhlasila, protože to pro mě byla vidina pokračujícího pracovního vztahu, který je na dobu neurčitou. Z počátku bylo vše v pořádku. Možná proto, že jsem nebyla na svém pracovišti sama, ale s kolegyní, která právě odcházela do důchodu a tím mi uvolnila místo. Problémy začaly minulý pátek, kdy jsem opustila svoje pracoviště (místnost) a odešla o patro výš na jiné pracoviště. V podstatě je mým pracovištěm celý lázeňský dům, ale bylo mi řečeno, že mám být pouze v místnosti, kde pracuji. I přesto, že v pátek došlo ke komunikaci mezi mou nadřízenou a mnou, která dopadla docela v pohodě, v úterý se to znovu opakovalo a to přímo s ředitelkou LD. Celý ten spor vznikl kvůli servírce, která (ač jim prádlo měním sama a tím si ho i sama sbírám) mě hledala ve skladu a nejspíš se urazila, že tam šla zbytečně. Na to konto utíkala za svou provozní, která mě začala hledat spolu s ředitelkou. A já jsem POUZE odešla na pět minut pro pytlík s čajem, protože mi byla zima a žádný čaj jsem u sebe neměla. Neustále mi vyčítali, že zavírám dveře od svého pracoviště a to i přes fakt, že je tam strašná zima, protože okna jsou špatně izolovaná a utěsněná. Když jsem se rozhodla si teplo udržet tím, že dveře budu zavírat, dostala jsem vynadáno, že takhle to nebude. Pak přišel dnešek, kdy jsem si jenom odskočila pro čaj a zase se objevila ona servírka a opět utíkala žalovat nadřízené, že tam nejsem. Lhala o mé nepřítomnosti i v době, kdy jsem tam byla a to jen proto, že byla líná otevřít ony POUZE zavřené dveře. Když jsem se snažila ředitelce vysvětlit, jak se věci mají a proč jsem opustila pracoviště, pohrozila mi, že moje pracovní místo zruší a že mi dají výpověď nebo mě převedou na jiné pracovní místo. Krom toho že na mě nestále řvala, mě ani nenechala nic pořádně vysvětlit a nebyla ochotná mě vyslechnout. Dneska nevím, co bude dál a jestli svoje hrozby splní. Nebojím se přejít jinam, ale jako každý jiný člověk se bojim o práci. Mám dvě malé děti a spoustu dluhů kvůli koupi a renovaci bytu. Nutno podotknout, že tohle NENÍ ojedinělý případ u této společnosti ,ale naopak. A jejich heslo : '' jestli se vám to nelíbí, můžete jít '' se zde používá častěji než '' Dobrý den''. Nikdo ale ze zaměstnanců neudělá, protože jsou na tom všichni stejně. Bojí se o práci, protože ví, že když si budou stěžovat, tak o ni přijdou. Ostatně asi jako všude u nás. Neuvěřitelně moc mě štve, že u nás nevznikl zatím žádný zákon na ochranu zaměstnanců proti šikaně. Něco, co by pomohlo lidem jako my, pracovat v klidu a bez šikany. Osobně už počítám s výpovědí dohodou, kterou nehodlám podepsat, protože jsem nic špatného neudělala , anebo výpověď na §53, proti kterému se samozřejmě budu bránit. Přeji všem stejně postiženým, aby bylo lépe a aby se konečně našel někdo, kdo s touhle chátrou zatočí.

Tak se opět ozývám. V mém případě to došlo tak daleko, že jsem tři měsíce strávila v pracovní neschopnosti. Teď jsem opět týden na pracovišti a to, co zažívám je doslova peklo. Během mé nepřítomnosti mi byla dokonce vypáčena skříňka. Bylo mi sníženo osobní ohodnocení a to bez udání důvodu. Najednou si na mě chodí ztěžovat rodiče, že děti nic nenaučím i inspekce si na mě ztěžovala(byla u nás před pěti lety a nic závažného mi nebylo sděleno). Přitom naopak na druhém stupni si učitele pochvalovali, co žáci všechno zvládají, dokonce jedna holčina byla první u přímaček na gymnázium. Pochvalaovali si dokonce i znalosti v anglickém jazyku. Nyná¨í mi ředitelka vytýká špatnou výslovnost, přitom nemá žádnou státní zkoušku z tohoto předmětu. Naopak někteří žáci z její třídy a ze třídy zástupkyně museli na konci roku dělat reparáty. Moje dcera, která k ní chodila nic neuměla. Kdybychom s manželem ji nepřipravili na zkoušky na gymnázium, nebyla by to udělala. Ostaní její spolužáci tyto zkoušky neudělali.Co udělám , je špatně. Byl mě dokonce prohledáván i stůl a to před žáky. Když jsem se ozvala, bylo mi řečeno jestli mám důkaz. Nesmím si ve třídě přesunout ani skříňku, bez souhlasu uklizečky. Dokonce to dospělo tak daleko, že zápis do 1.třídy dělá společně zástupkyně s uklizečkou. Ředitelka nechce nic řešit, prý od toho tam není. Co dělat? nechat ve škole učit ty neschopné !!!! Hold bylbý národ se lépe ovládá.

Dobrý den,
již cca 3 měsíce zažívám bossing od mého přímého nadřízeného. Nabídli mi novou pracovní náplň a on nezkousl to že by mě neměl pod svou kontrolou. Podotýkám, že do té doby mě mezi zákazníky, dodavatele i kolegy podrážel autoritu a neustále řešil věci za mými zády. Což jsem s ním neustále řešila.
Nyní však začal teror a můj žaludek je na tom špatně. Nemohu spát a stále to mám v hlavě. Nedokážu se i po práci uklidnit abojím se chodit do práce.
Je mi jasné že jde o šikanu, ale nejvíc mě štve že všichni to vidí, vědí o tom co provádí, ale nic s tím neudělají. CHtěla bych podat stížnost, ale bojím se aby se to neobrátilo ještě proti mě. Je to zakomplexovaný chlap, který nemá v pořádku osobní život a je ještě do mě zamilovaný (alespon to tvrdí kolegové).
Pro utišení situace mě vedení nabídlo práci v jiném oddělení, ale je to naprosto jiný druh práce, který mě nevyhovuje a rozhodně uvažuji o odchodu i kdybych měla jít na pracák. Nejvíc mě štve to že mu vedení zvedne palt, dostane školení a mě přesunuli pro klid jinam. Jelikož je dle nich dobrý manager. Přitom nezvládá vedení, nikdo ho nemá rád za jeho arogantní chování.
Je mi líto, že neexistuje něco pro podporu nás lidí, kteří zažívají šikanu od svého nadřízeného. :-(
Od nového roku budu tedy jinde a pěkně mu do očí řeknu jaký je idiot. Nikdo si ho neváží v kanclu a nemá žádnou podporu, krom ředitele, bohužel :-(.

Pane Pepo, myslím,že si umím velmi dobře představit,jak ce cítíte,jaký máte pocit ohrožení a marnosti. Mám za to,že věci dospěly do stadia,kdy by byla dobrá konzultace s lékařem,abyste na situaci v zaměstnání nedoplácel zdravím víc,než je nutné. Pokud vím,má existovat občanské sdružení Práce a vztahy pod vedením psychologa PhDr.Pavla Beňo,které se zabývá poradenstvím pro postižené mobbingem a bossingem. Hledat pomoc na pracovišti samotném je asi složité,vztahy jsou postižené patologií,každý bojuje sám za sebe a obává se budoucnosti. Rozhodně vám však doporučuji nezůstat s problémem sám a svěřit se.

S postupem šikany od nadřízených se setkávám poslední dobou na svém pracovišti čím dál více a bohužel, jsem i její obětí.Neustále ponižování, vymýšlení nesmyslných úkolů, kladení překážek v práci, s urážkami začínající idiotem a končící slovy které člověk ve slovníku ani nenalezne, pomluvy před spolupracovníky a další věci které není příjemné rozebírat. I přesto že jsem muž tak neustálý tlak šikany nadřízeného mě dostal do takové fáze, že mne i rozbrečí návalem svých urážek a vyhrožování během okamžiku.Domů chodím vystresovaný unavený trpím nočními můrami dost jsem zhubl bojím se dalšího dne kdy mám jít do práce. Nemohu se ani spolehnout na pomoc okolí, protože i v naší firmě vládne velký strach nejen z možnosti ztráty zaměstnání, ale i s pomsty nadřízených pracovníků kdyby se cokoliv pokusily říct .A zatím jsem ani nenašel jinou možnost jak se bránit, aniž bych se musel bát pomstu kdybych se začal bránit a fyzické násilí neshledávám vhodným prostředkem.Jen teď nevím jak se mám tedy bránit?A co s tím?Odejít ze zaměstnání nechci :-(

S kombinací mobbingu a bossingu jsem se setkala již před mnoha lety.Mohu zodpovědně říci,že mi spolehlivě zničil kariéru a podlomil zdraví.Nejvíc mě však ničí pomyšlení,že pro oběti neexistuje účinná ochrana a že se o tomto problému veřejně téměř nehovoří,na rozdíl třeba od šikany ve škole nebo o domácím násilí.Svou podstatou jde přece o podobný jev.Má někdo nápad,co by se s tím dalo dělat?

V soucasnosti se nachazim ve fazi, kdy planuji podat zalobu na bossing v nasi firme. Zda se to byt presny model jako ten Vas. Sefova je zavistiva a hloupa zena, ktera neni zvykla na to, ze jeji zamestnanci podavaji dobre vysledky, obklopuje se sedymi myskami. V posledni dobe, kdy jem mel velky medialni uspech za praci, kterou delam zacala nova era sikany. Snazi se branit mi ve vykonu teto prace napriklad tim, ze musim dokazovat, ze jsem v dobe, kdy jsem nebyl na pracovisti, opravdu pracoval.!!! Takovych absurdnich pocinu je v nasi firme moc a vsechny se je snazim pisemne podchycovat uz cca 6mesicu. Vyhodou je, ze v tomto nejsem sam, ale take muj kolega, ktery vec vidi uplne stejne. Verim, ze doublovana zaloba bude mit velkou sanci na uspech .... Bylo by mozne, abychom se zkontaktovali, nez tak ucinime ? Dekuji mnohokrat.!!! adresa je Parts*zavinac*seznam*tecka*cz

K Vašemu příspěvku připojuji názor, že specielně ve školství se dá mluvit o bossingu na řadě škol. Tím, že ředitel je téměř nesesaditelným (odbory nemají prakticky žádnou šanci cokoli ovlivnit, natož jedinec), je naprostým pánem na pracovišti. Specifičnost této práce s sebou přináší nepřeberné množství možností, jak znepříjemnit život nepohodlnému zaměstnanci. Práce sama je psychicky náročná, odolávat navíc tlaku ze strany nadřízeného, to je často výkon na hranici únosnosti. Po letech práce s dětmi uvažuji o odchodu ze školy.

Janett, zažívala jsem toto a další před 13 lety. Když ona kolegyně, která ve firmě pracovala déle, mne začala od začátku mého nástupu komandovat, myslela jsem, že jí to přejde a zůstala jsem tam i po zkušební době. Protože jsem byla schopná zastávat bez její pomoci svou práci a dokonce jsem byla schopna udělat i práci, o níž si myslela, že mne položí na lopatky, začala s terorem. Jiní ho nevnímali, před ostatními byla jak med, nebo si mne nevšímala. V okamžiku, kdy zůstala se mnou o samotě, začala. V jednom kuse na mne hleděla přes stůl, louskala nehty a z výrazu tváře bylo patrné, jak spřádá šikanu. Kontrolovala mou práci (nebyla mou nadřízenou, jen jsem s ní musela sdílet kancelář). Obviňovala mne z věcí, které neexistovaly. To už začala dělat před kolegy, pochopila jsem, že začíná s mou plánovanou postupnou likvidací,v té době jsem si totiž získala přízeň zaměstnanců, a to těžce nesla. Jí se totiž převážně všichni báli, mnozí jí nadbíhali. Lezla mi do pokladní knihy (vystupovala jako ekonomka, která na to má právo a ředitel ji v této představě nechával), obviňovala mne, že tam chybí peníze. Neustále mi kladla otázky, proč jsem neudělala to a proč jsem udělala to, kdo mi to nařídil atd. Po 7 měsících jsem měla ranní horečky (nikoliv teploty), průjmy, zvracela jsem, třásly se mi ruce, podlamovaly se mi nohy a když jem slyšela klapot jejich pantoflíčků na dvoře, když šla do práce, podpořený hlasem, který mne už přiváděl k zoufalství, byla jsem na zhroucení. (vychovávala jsem malé děti, byla jsem bez partnera, potřebovala jsem nutně pracovat, abych nás uživila, moc volných pracovních míst zrovna nebylo). Všechno jsem tam měla jinak ráda. Svého ředitele, jeho zástupce, ostatní lidi, lidi z výroby, a především svou práci. Ale nešlo to jinak. Přestože jsem se bránila a v té době vystupovala vskutku asertivně, žádná asertivita nebyla dost vhodná. Podala jsem návrh na dohodu o ukončení pracovního poměru, který mi měl skončit za měsíc. Šéf odmítl, sliboval zvýšení platu, sliboval, že s kolegyní promluví, věděla jsem, že je to zbytečné. Něco na mnohé tam věděla a bylo jasné, že má situace se nezmění. Byly to nakonec lidi z dělnických profesí, co přišli za šéfem a natvrdo mu řekli, kdo ona je, co mi dělá, že toho byli svědkem a ať mne netrápí. Podepsal a s obrovskou úlevou jsem odešla. Ale psychicky jsem byla zruinovaná. Nečekej na nic, nečekej, až to dojde tak daleko. Hledej, seber se, jdi třeba na chvíli na podporu a najdi si k tomu něco klidnějšího a třeba fyzického (pokud ti to dovolí zdravotní stav), co Ti přinese výdělek, který může u podpory v nezaměstnanosti mít, vyber si z tohoto neutěšeného řešení tu lepší stránku - že se dáš psychicky do pořádku, psychicky si odpočineš a najdeš jinou, lepší práci. Měla jsem to tehdy udělat hned, mohla jsem si hodně ze zdraví pošetřit a nemusela jsem mít dnes žaludeční vředy. M.

Vím co to je,mě také dvě dámy předvádí,co je mobbing.Když jdu do práce chvěje se mi žaludek a nohy se mi podlamují.Jsem na zhroucení.Vrchol všeho je,že ony ubližují mě a ještě si na mě stěžují šéfovi.Dopadlo to tak,že jje na mě šéf nepříjemný,prý rozvracím kolektiv.Navádí ostatní spolupracovníky at se semnou nebaví.Zřejmě se mě chce zbavit,jsem předce černá ovce.Neptá se na mojí verzi,věří tomu čemu chce.Nemá totiž rád starší ženy z osobních důvodů.Jestli vy jste uspěla u ředitele,jste jistě mladá a pohledná.Mě je 48.

Zdravím všechny kdo listují těmito stránkami.Také u nás ve firmě se rozmohl mobbing,trpěla jsem tím 5 měsíců a se mnou i lidé v mém okolí,začala jsem brát léky na nervy a byla hrozně vystrašená.Po té strašně dlouhé době stresu a ponižování jsem to dokázala říci řediteli,kterému dnes patří mé díky,který oběma dámám pohrozil výpovědí a finanční trest na dobu 3 měsíců,pokud se to bude opakovat,nebudu váhat ani s trestním oznámením.Nebojte se vy,kteří zažíváte mobbing na svém pracovišti,bojujte s hlavou hrdě vztyčenou.

Bohužel v dnešní době , je moderní asertivní jednání ( v našich podmínkách rychle osvojený ale poněkud špatně pochopený výdobytek západní pracovní kultury) jehož výsledkem je právě mobbing . I u nás v práci máme jednu takovou kolegyni , díky které zažíváme neuvěřitelně vypjaté dny plné stresu a strachu. Tvůrčí práce lidí je ta tam ze strachu nikdo nevyvíjí žádnou aktivitu, nepříchází se svým tvůrčím nápadem. A když přece jen,je ONOU osobou vše smeteno za tiché podpory vedoucího ze stolu, označeno za hloupé a neefektivní. Přichází neustále s protinávrhy, neguje vše co vysloví někdo jiný,nikdy neuzná dobrý nápad někoho jiného , nepochválí. Překrucuje argumenty, je mistryní přetvářky.Zasahuje do jakékoli práce náš všech, předělává k obrazu svému naše projekty či návrhy a presentuje je poté jako svůj nejlepší a jediný možný správný. Kolikrát se stane že po uplynutí nějaké doby presentuje poněkud zmodifikovaný nápad někoho jiného. Vždy musí mít pravdu a pokud cítí že nemá, mistrovsky se vykroutí tak, že udělá hlupáky ze svého okolí. Obrana ? Takřka nemožná, v kolektivu se totiž vytvořil duch strachu, nikdo otevřeně nevystoupí a argumenty kolegů jsou víc než výmluvné: nevystoupí otevřeně proti ní protože pak by teprve neměli klid . Vedení zavírá oči před problémem, ač na něj bylo několikrát upozorněno. Prý - hlavně když firma běží ! Kolikrát se táži : nepatří snad ona osoba do péče psychiatrů ??

Taky jsem se setkala s šikanou na pracovišti a vlastně ji neustále ještě zažívám. Nejhorší je , že tato šikana je ve škole. Začalo to tím, že jsem nastoupila na místo učitelky,které do té doby zastávala vychovatelka. Jmenovaná tam ovládala a dodnes ovláda celou školu.Kdo se jí znelíbí ,má smůlu. Tou černou ovcí jsem se stala já. Nejdřív jsem sršela nápady, ale postupem času jsem zjistila, že některé z nápadů,které byly zamítnuty,byly zveřejněny dotyčnou za velkého ohlasu, jak jsou výborné. Přestalo mě to bavit a bylo zle.Dále jsem si od ní nenechala radit, jak mám učit a zacházet s dětmi. Jmenovaná je bezdětná ,ve vesnici není oblíbená,děti ji nemají rádi.Jinak tam ovládá jak další učitelku, která je taky bezdětná a svobodná, tak i ředitelku.Úspěšně s ní spolupracují na moji šikaně. Klidně mi jmenovaná chodí do hodiny a nadává před dětmi,pomloouvá mě na pracovišti i ve vesnici. Ovšem před ostatními dělá jak ji ubližuji. Začala jsem minulý rok studovat logopedie.Schůze, které máme pravidelně každý týden se proto přesunuly na středu,v pátek jsem jezdila do školy. Ovšem jak jsem zjistila,stejně se jaké si tajné schůze konaly v pátek a mě pouze bylo sděleno ,co oni rozhodly. Dlouho jsem byla v klidu, abych nedělala zle a to byla chyba. Pro všechny- musíte se bránit hned!!!!!!!! Nevím, co daná vychovatelka ,učitelka i ředitelka chtějí děti naučit, ale slušnému chování a správným vztahům mezi lidmi určitě ne.Snažila jsem se dovolat pomoci. Zřizovatel je ředitelky kamarád a ona je stejně v zastupitelstvu.¨ˇSkolská rada nehrozí-tam jsem zase já.Bylo by to , že ji šikanuji já a školy se nezastávám.Inspekce nehrozí-tam má ředitelka známe(kvůli tomu se taky dostala na post ředitelky).Tak ,co mi ještě zbývá? Práci nechci opustit,ráda učím a děti mě mají taky docela rádi,aspoň to o mě říkají i ti , co už dávno vyšly. Když tam vychovatelka není, tak se ředitelka i učitelka chovají úplně jinak ,což svědčí o jejich "výborné" povaze.

Ahoj zdravím všechny, kteří prožívají stejný nebo podobný případy. Pracuji jako voják z povolání a člověk v tomto zaměstnání je připraven na různé druhy mobbingu i bossingu. Když se stane, že se vám něco nelíbí a nemáte chuť něco vykonat jedná se o činnost, která není v pracovní náplni a je pod úroveň, tak to dostanete rozkozem. Nahlas na to zahlásíte "PROVEDU" a jdete to ihned vykonat. Když by jste to neudělali tak máte problém se zákonem, že jste nesplnili rozkaz avšak stále mluvím o podřadných prací jako jsou různé úklidy bordelu po cizích, stěhování čehokoliv, nezaplacené hlídání a další. Jezdím veškerou pozemní technikou. Dostal jsem úkol odvézt nákladní vozidlo z místa na místo s pneumatikami, které byly sice s novým vzorkem, ale dlouho bylo vozidlo uskladněno a nejezdilo. Tak jsem jel hodně opatrně a ve finále mi po cestě dvě pneumatiky v nebezpečné zatáčce bouchly. Vše dopadlo dobře. Jednou jsem jel s autobusem a jel jsem velmi opatrně přes jednu vesnici a narazil do mne čelně šílenec a já v tu chvíly, kdy se na mne řídit říkal, že je jen jedno místo kam to dostat, abych mohl jet dál. Ve voze jsem měl 40 lidí a rozhodování bylo jen na 3 vteřiny. Narazil do mne a já byl bohadší o další zážitky. Bohužel ty špatné. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale auto, které do mne narazilo tak bylo totálně na odpis a já mněl opravu za cca 3000,- Kč. Já jsem do statistik nabral nezaviněnou nehodu. Minulý rok jsem upozorňoval u VW transport na stav pneumatik. Nikoho nic nezajímalo.Jedu po dálnici a při 130km/h jsem měl defekt. Při návratu jsem před technikem utrousil, že přístě se to už nesmí stát a začal si stěžovat na takovýto stav pneumatik u našich vozidel. Tento rok jsem absolvoval operaci kýly a byl jsem i s dovolenou v kuse 3 měsíce doma. Při návratu do zaměstnání jsem zjistil na autobuse závadu, která sjela pneumatiky na cca 8cm běhounu. Závada se jmenovala rozbíhavost , která byla cca 27mm. Náš technik, řekl, že se s tím bude jezdit dále. To jsem nemohl vydržet a pneumatiky jsem sháněl sám. Když mi bylo řečeno u výšších důstojníků, kteří pracují v oblasti logistiky, pneumatiky budou, byl jsem uspokojen. Po čase se nic nedělo a tak jsem si ověřoval kde jsou. Bylo mi řečeno, že pneu technik nařídil, že nebudou. Tak mě to namíchlo a ověřoval jsem si stav telefonicky u vojenské policie a u učitelů z autoškol. Všichni mi dali zapravdu, že pneu musí být vyměněno. Tak jsem nahlásil, že chci aby bus byl uznán nepojízdný dokud nebudou pneumatiky. Můj nadřízený si mne pozval na kobereček a řekl mi: Co je to za hrůzu!!! Tak jsem mu vysvětlil: jestli má nějakou zkušenoust s defekty s vojenskou technikou a s bouračky. Řekl, že ne a neměli jsme se očem bavit. Jet jsem dostal nařízeno. Zapsal jsem tento stav do nutných papírů a odjel jsem. Od té doby mi začali dělat různé naschvály a v poslední době mi za nic dávají k podepsání důtky, které napadám a vyvracím. Momentálně jsem řešen vojenskou policií za nesplnění nástupu do služby. Bohužel jsem nedostal žádný přímý příkaz a tím nevidím důvod proč jsem řešen. Čekám jak to dopadne a jestli špatně pro mne, tak příjdou na řadu právníci. Zároveň sám budu muset oznámit situaci a pneumatikách a o šikaně, která u nás panuje. Snad mi na to zůstane dost sil. Spánek z toho moc klidný tedy nemám. Připadá mi to, že boje se vedou pouze v naší armádě!!!

Zdravím všechny postižené šikanou, také se mi stalo něco podobného, teď jsem na neschopence a léčím se u psychiatra. Před rokem jsem nastoupila do jedné firmy jako administrativní pracovnice přímo u majitele. Nikdo jiný tam jako šéf nebyl. Ve zkušební době jsem zírala , co všechno nový majitel pro mě dělá : netrvá na dodržování pracovní doby, dokonce mě posíoal domů dřív než bylo nutné , že je ochoten hradit mi částečně dopravu do práce, dvakrát mě vzal na oběd a když se mi rozbilo auto a bylo nepojízdné, ochotně ho dal spravit. Když jsem mu chtěla opravu zaplatit, řekl., že ví, že mám málo peněz a abych to brala jako formu odměny za mou dobrou práci. Administrativu měl v takovém chaosu, že se v tom nevyznal ani on sám, proto mě přijal. Vnesla jsem do firmy řád , Zlom nastal, když si našel novou přítelkyni. Nenápadně začaly úkoly před koncem směny, příkazy byly nejednoznačné, vždy jsem se ptala jestli tomu co říká rozumm správně, abych neudělala nějakou chybu. Pak se mu zdálo, že jsem obědvala je v kanceláři smrad, přitom já seděla na zadku a pro jistotu jedla jen chleba s něčím, demonstrativně větral a protože jsem kuřák, tak říkal že smrdím cigaretama. Na to že jsem kuřák jsem ho upozorňovala než mě přijal. Stále mi říkal, jak jeho přítelkyně o něm říká jak je báječný a skvělý, na to jsem má já říkala, že nejsem jeho přítelkyně a tudíž mu to říkat nemusím. Pak začal stavět dům, takže odbíhal od své práce , když se vrátil tak byl opět chaos, protože nevěděl co dřív, tak mi to hodil na stůl, vychrlil na mě příkazy a zase odkvačil. Netvářila jsem se příjemně, byla jsem zmatená, nechápala jsem co po mě chce. Před technikem řekl, že ženská když nemá orgazmus tak se tváří kysele a obrátil se na mě, paní "já" se tváří pořád kysele...podotýkám , že jsem založením optimista a radši konflikty přehazuji v humor. Nátlak v posledním týdnu se zvýšil, poté, co jeho přítelkyně prohlásiila přede mnou, že musím víc pracovat, aby měli na lepší dlaždice do nového domu...asi za dva dny mi řekl, ať se snažím víc, nebo že si tam posadí svou přítelkyni. Začaly se mi záhadným způsobem pomotávat papíry , on říkal t, že to byl asi skřítek a že já si nic nepamatuju a on že má paměť skvělou atd...Další dva dny na to mi řekl, že už se mnou pracovat nechce a že mi dá dohodu ke konci měsíce s odstupným dvou platů. Já jsem nesouhlasila, řekl, že to místo tedy zruší a odtáhnu s prázdnou, ale odejdu tak jako tak, že se o to postará, že po mě půjde , že už si nějaký důvod najde, že už z něj nebudu tahat peníze, na mé námitky vřískal , že je majitel a že si může dělat co chce. Začala mě potají hlídat jeho přítelkyně, která dle mého názoru ve firmě neměla co dělat. Když jsem ho upozornila na Zákoník práce jen se mi vysmál, naopak mi dal důtku před svojí přítelkyní a opět jeho oblíbená věta já jsem majitel ....tak jsem se zvedla a odešla s tím, že si to teď už může dělat sám, začal za mnou něco řvát, já byla tak vynervovaná, že jsem ho ani neposlouchala a jen jsem si říkala, proč??? Zhroutila jsem se během 10 minut a od té doby jsem v péči psychiatra, pokaždé když zastaví doma auto se mi udělá zle, mám strach čeho všeho je schopen, bojím se otevřít dveře když někdo zvoní, nespím, nejím a stále dokola se mi honí hlavou, co je to za šmejda... Nejhorší na tom je že lháři se věří víc než člověku, který mluví pravdu a když jste s agresorem na pracovišti sami a nemáte nikde dovolání spravedlnosti, zabalíte to, jako jsem to zabalila já. Všem přeji pevné nervy.....já už je nemám

Poslat ho do prdele a to prede vsema na porade a odejit stredem. Farmaceuticke firmy hledaji fundovane obchodni zastupce neustale.