Očima firem: Jak si udržet absolventa?

Kupodivu to tak je. Třeba v mém technickém oboru, kde v ČR prý nejsou lidi, se pracovní nabídky v čístém pohybují 500 až 700 Eur. V Německu je to většinou okolo 1500 Eur v čistém. Co myslíš, že si vybere mladý člověk?

Ty jsi zjevně zaměstnanec a dělník. Právě takových jako ty jsem se nedávno ptal, kolik by vlastně chtěli brát, kolik potřebují peněz. Nikdo z nich neuměl odpovědět. Bláboly jako "nemusím brát miliardy" opravdu nechme stranou (velkou - právě tam patří prohlášení tzv. obyčejného člověka).

Zní to dobře, Satanáši, ale kupodivu to tak není. Jak se zmiňuje článek, dneska mlaďoši často mění práci pro samotnou změnu, ne pro prachy nebo lepší místo. Od určité hladiny už víc peněz víc nemotivuje, můžeš mu dát o něco víc, udržet ho pár měsíců. Nebo ještě víc a udržet ho ještě dýl – ale vnitřně už s tebou pak stejně není. Jsou jistě profese, kde je to fuk, ale jsou profese, u kterých je lepší nemotivovanýho zaměstnance vylejt radši sám.

"Jak si udržet absolventa?"
Znáte peníze? To většinou zabírá..

Není se co divit.
Ony mají firmy plnou hubu "průmyslu 4.0", efektivity, produktivity, dynamického vývoje ... a pak tam chvilkou jste, zjistíte, že firemní struktura a interní procesy odpovídají 19. století, že polovina lidí používá počítač jako psací stroj, který umí tisknout barevné obrázky, že o potřebných změnách se hodně mluví, ale ti kdo chtějí jen "doklepat posledních 15 let do důchodu" jim srdnatě a statečně brání.
Jasně, každý rozumný absolvent ví, že to co propagují HR/PR na veletrzích jsou naleštěné reklamní kecy, ale to jak moc daleko jsou od reality ho často tak šokuje, že musí odejít.
Čím větší firma/korporát, tím horší, tím zastaralejší, pomalejší, utahaněší, nemocnější struktura, ve které se povyšují ne ti nejlepší, ale ti nejotravnější exhibicionisté.
A tak mladý schopný člověk odejde do menší firmy, která třeba nemá při přijímání tak velkohubé kecy, ale rozumnější a zdravější prostředí, což se často nepovede naporvé, ale napodruhé, napotřetí, napočtvrté ...
Fluktuace se v čase zvyšuje buď proto, že dřív ten rozdíl mezi "co je v dnešním světě možné" a "co může firma nabídnout" byl menší, nebo prostě firmy při náboru dřív míň lhaly.

Z průzkumu moc hezky vyplývá poučení, že fluktuace se týká převážně špatně placených kancelářských pozic, u nichž dochází k enormnímu tlaku manažerů na zaměstnance. Pozice pobobočkových pracovníků bank a telefonních operátorů jsou tím proslulé. Oproti tomu stavebnictví a průmysl tenhle problém prakticky nezná. Celý problém tak zřejmě nebude v zaměstnancích, ale trochu výš.