To vám nebaštím. Koupit si byt? Dům? Nikdy!

já jsem jezdil během školy o prázdninách makat do ciziny, vždy 2-3- měsíce v létě, a po škole jsem dal ještě půl roku. no a po těch letech jsem dal už něco na stranu. A během roku různé brigády na živobytí. Jinak, znám lidi, co nejdřív bydlí u rodičů a podělí se o náklady. Já vím, že ne vždy tohle jde a každý má tu svojí cestu. V Německu jsem hodně zažil, že mladí lidé bydlí nejdříve po několika spolu,podělí se o nájem a něco ušetří. Já jsem zažil hodně lidí, kteří museli v krizi prodat bydlení, nejak poplatit hypotéku, nebo to vyřešit osobním bankrotem.Proto jsem spíše konzervativní v tomto. Pár let předtím než přišel rok 2008 nikoho nenapadlo, že ceny tak spadnnou a že tolik lidí bude bez práce nebo s daleko nižším příjmem. A ten kdo trochu sleduje současnou situaci, tak vidí, že si hodně lidí zavařuje do budoucna na pořádný průšvih. Znám hodně lidí co mají hypotéku na dům a na investici si pořízují byt, také na hypotéku, k pronájmu. Pokud nepřijde nějaký průšvih, tak je to OK, jinak by to mohlo bolet.

Odkládat 5 let na hypotéku a u toho platit nájem, nebo to budete bydlet mezitím pod mostem? :)

...OPRAVA..mělo být, že v některých severských státech je hypotéka max 70 % ne 30%...

Velmi poučný článek, takových se vidí málo. Protože za ním nestojí někdo, kdo potřebuje prodat svůj produkt. Jestli nájem nebo hypotéka je téma lokality -poměr nájmu a výše splátek. Je rozdíl např. pokud kupuji byt v Praze za 2,5 mil Kč nebo podobný 50 km od Prahy za 0,7 mil Kč. Je rozdíl zda jsem s partnerem rok nebo deset let, jestli mám děti a vím jaké to je vycházet z jednoho platu, nebo se teprve na to chystám. Ale většinu těchto faktorů může dát člověk "stranou" pokud bude mít za sebou jednu věc a to je, že si něco dokázal našetřit. Líbí se mi, že v některých severských státech je dané ,že hypotéka je max. 30%, zbytek musí být vlastní, neznám to přesně. Ale zde je to zásadní na co mířím- Člověk by si měl nejdříve vyzkoušet několik let odkládat na stranu měsíc co měsíc stejnou částku jakou pak bude chtít hypotéku, třeba 5 let. Zjistit zda je toho schopen, jak to ovlivňuje jeho způsob života a pak si říci, zda mu nevadí, že takto to bude dalších 15-20 let. Tímto si člověk uvědomí jakou maximální částku je schopen dávat na stranu, aby to zvládal, nestal se "otrokem" v práci, který nemůže nic říci, protože dva výpadky platu by mu způsobili pohromu. Myslím, že hodně lidí, by si v tuto chvíli uvědomilo, AHA, tak já si vezmu hypotéku, ale poloviční než jsem chtěl a koupit si radši menší byt, nebo menší dům,a budu radši svobodnější. Jde o to najít si tu hranici. Myslím, že toto by v budoucnu ušetřilo těžké chvíle mnoha "hypotékářům". Není totiž nad vlastní zkušenost, ta je nepřenositelná. Měl jsem na starosti jeden prodej bytu za 2 mil Kč. Mladý pár po 6 letech společného soužití měl našetřeno 15 tis Kč zbytek si chtěli půjčit. Oba pracovali a plánovali potomka. Ptal jsem se jich jak to chtějí zvládat. A odpověď? těch pár let se nějak "uskrovníme " -asi 20 let, no a kdyby něco, tak to jsou peníze banky a ne naše, takže o nic nepřijdem...no rozebírat to, že banka bude chtít zpět vše i když cena nemovitosti poklesne, a že kdo pamatuje rok 2009 po krizi, kdy některé nemovitosti šli dolů až o 30 % nemělo v tomto případě smysl. Ano je jiná doba, než byla, když se dávali peníze do hrnečku na jednotlivé výdaje :) A proti hypotékám nemám vůbec nic a také jsem využil, ale tak jako u všeho i hypotéka je "dobrý sluha, ale špatný pán " Všem hezký den

Zdědil jsem byt 2+1. Nachází se v západních Sudetech, tedy dnes Horní Slavkov, za lepších časů Slavkenwald...Za 200 tisíc v této lokalitě neprodejné. Domnívám se, že nemovitostní bublina začíná nenápadně praskat. Pokud není do čeho jiněho investovat než do nemovitostí, nabídka převáží poptávku.

Jak vlastnictví bytu, tak bydlení v nájmu má více výdajů a nákladů než jen hypotéku nebo nájem. A je třeba porovnat všechny. Pak je třeba si říct, k čemu chci v životě směřovat (cíl a horizont), pokud to má být předání bytu, v němž bydlím další generaci, tak je to jistě chvályhodné. Ale v tom případě to pro mně jako člověka není investice, ale jen uspokojování životní potřeby, sice s tvorbou majetku, ale pro někoho jiného. Nemá to pro mne žádnou návratnost, výnos, samozřejmě kromě dobrého pocitu. Podle mne se výhodnost nebo nevýhodnost té či oné varianty mění v čase, podle úrokových sazeb, cen nemovitostí atd. Přičemž jedinou jistotou je změna, v tom s autorem souhlasím. I s hypotékou mám ale kdykoliv možnost byt prodat a jít do nájmu. Tj. zmiňovaných 20 let hypotéky bych neviděl tak fatálně. Stejně nakonec rozhoduje životní situace a psychika.

Neříkám že takové scénáře hrozí zítra či příští rok. Ale při délce investice dvacet třicet let je toto riziko už docela reálné.

Pokud si myslíte že za 3 roky budou 3x vyšší úroky si zafixujete úrokovou sazbu na 20 let. Vy ale ani nevíte ze takova možnost existuje. ˘

Teoreticky budete pracovat 40 let do důchodu. 20 let platíte hypotéku a 20 let pak muzete šetřit na důchod a být si rekonstruovat. Dalsi možnost je ze platite nájem a zbytek propijete a v důchodu nic nemáte. Vzdy je to o tom jake máte priority. Každý rozumný člověk si nemovitost udržuje a investuje do ni. Nejen pronajímatel...

Buď se budete třepat v mládí s hypotékou, nebo ve stáří s nájmem. V mládí se z toho nějak dostanete, ale když budete ve stáří stále na pronájmech a budete se třepat, že Vás můžou vyhodit kdy se jim zamane, neberu teď v úvahu nájemní smlouvu, tak mi vychází to vlastnictví líp. Vždy platilo, že je dobré něco mít. Prodat se to dá vždycky.

když myslíte, já se dohadovat ani Vás přesvědčovat opravdu nebudu.

Tohle je fakt přísnej diktát. – Mají větší kupní sílu a tak to bude vždy. – Proč? To jako v čele s ČNB, na věčné časy, nikdy jinak? – Nezaměstnanost momentálně klesá. – Ano. Momentálně. – Úroky jsou minimální. – Ano. Za jakou cenu? Za cenu experimentů s celosvětovou ekonomikou. Děláme pokusy na lidstvu, bez umrtvení. Kam se hrabe socialistický experiment... – Inflace je regulována. – Dtto. Neříkám, že koupit nemovitost je špatný nápad. Naopak se mi líbí. Ale vaše argumenty jsou bláto.

Ty vogo, to jo. Akorát tak vědět, která to bude. Ovšem už za tři roky může být úrok u mojí hypotéky třikrát vyšší. A já blbec na ni nebudu mít. Opitmismus je opium lidstva. Zdraqvý duch páchne blbostí!

to je pravda tak na půl. Nájemné musí počítat s tím, že část peněz je sice zisk pronajímatele, ale část se vrací do obnovy bydlení. Ten důchodce, co dožívá ve vlastním leckdy nedá do nemovitosti ani kačku, je rád, když mu penze vyjde na jídlo a na energie.

Jednoduché. 1. Kupovat, když je ekonomika totálně v pr...li a není vidět světlo na konci tunelu a prodávat, když optimismus z lidí přímo kape :) 2 Vždycky! mít nějakou finanční rezervu.

Tak zalezi jakou nemovitost vlastníte a v jake lokalite. Za 10 let může mít dvojnásobnou cenu. A 20 let ubehne opravdu velmi rychle.

Ano. A co to říká o situaci za pět let? Hypotéka je na dvě na tři desetiletí, madame.

Asi nevíte ze nemovitosti kupuji cizinci proto ceny tak rostou a kazdy rok se pocet kupujicich zvysuje. Mají vyšší kupní sílu a tak to bude vždy. Jinak nezaměstnanost momentálně klesá. Úroky jsou minimální a inflace je regulována.

Ten argument, že si banka každého pečlivě prověří, neplatí. Ostatně podívejte se na začátek článku... Těch lidí, kteří mají nic a hypotéku navíc, je zatraceně moc a bude jich víc – banky nemají kam dávat peníze, dávají hypotéky každému, to může bejt white trash, je to fuk. Počkejte až se krapítko zvedne nezaměstnanost, banky nebudou vědět, co s těma předraženejma barákama dělat.

Autor článku popisuje ideu bezdomovců. Kdo nic nemá, o nic nemůže přijít. Samozřejmě, že mu nelze upřít hypotézu poklesu cen nemovitostí. Vím o lokalitách, kde se to stalo reálně. Je tu i hypotéza, že se člověku přestane dařit a nemá na splátky. Na to odpovídám, že před výplatou hypotéky si banka klienta prověří, zda je schopný řešit i tyhle průsery. Většina hypoték je dnes v rozumných částkách. Pokud nemám na splátky, nebo se potřebuji nemovitosti zbavit, tak je tady šance nemovitost prodat dál. Jasně, pokud to potřebuju hned, nebo se jsem v insolvcenci je to se ztrátou, i přesto prodej část financí generuje. Bydlet ve svým? Ano. Jsem majitelem bytu, okolo jsou nájemníci družstevních bytů. Mám dobrej pocit, že se nemusím se SBD hádat o každou blbost. Byt, nebo dům je vlastně akcie. Může mít i klesající hodnotu. Ale je moje. Větší problém jsou dnes a denně stále více nabízené úvěry, dnes už nejen lichváři, ale bohužel už bankami. Kreditní karta s úrokem z prodlení 25% ročně ... to je docela síla. O lichvářské půjčce na cokoliv za úrok kolem 100 % ročně ani nemluvím. Pokud si nedám pozor a na něco takovýho naletím, pak opravdu můžu mít uvedené potíže s prodejm nemovitosti. Pokud ale dobře uvažuji, koupě nemovitosti je pro mne přínosem, v případě, že bych jí zrovna nemoh obývat, můžu se pokusit jí i nechat pronejmout ...