Diskuze: Odejít z hotelu U Maminky? OK, ale přispějte mi na to

Prosím, abychom srovnávali srovnatelné. Ano, rostou ceny nových bytů. Za x let už nebudete mít nový byt, ale x let starý byt.

Asi nechapete, ze splatka jistiny vytvari majetek. Tedy ma smysl porovnavat pouze urok a najemne. Kde prosim spadly nemovitosti na polovinu? A neuvadejte prosim Severni Cechy, coz je extrem. V dobe krize opravdu nemovitosti zlevnily, ale uz jsme nad prdkrizovymi cenami a to po pouhych sedmi letech. Neni duvod, proc by z dlouhodobeho pohledu nemely ceny nemovitosti rust alespon o inflaci. Samozrejme ze ne za predpokladu, kdyz Vy zrovna tu Vasi nemovitost koupite na vrcholu bubliny, nebo na blbem miste. Ujasnete si prosim, co je rezerva a co je naklad. Rezerva je nakladem teprve ve chvili, kdy ji za neco utratite.

Vy opravdu nesplácíte jistinu, ale platíte jen úrok? Ano, existují i takové hypotéky, že člověk celý život platí jen úrok a jistinu nesplácí, ale ty se myslím u nás neposkytují. A navíc v tom případě ta nemovitost "majiteli" vlatně nikdy nepatří.
Ceny nemovitostí nijak nekopírují inflaci. Vemte si pár poslední let u nás, kdy při kladné inflaci spadly ceny nemovitostí až na polovinu.
A tu rezervu vytvářet musíte, takže jsou to prostě peníze, které, musíte "platit" a na které nemůžete sáhnout. A z hlediska učetníctví je rezerva nákladem (například se o ni může snížit daňový základ).

Uznavam, ze jen zapocitanim uroku jsem si to zjednodusil. Ale pri moji situaci - sazba hypo 3%, platim urok z hypo + naklady na udrzbu+dan cca stejne velkou jako by byl najem stejneho bytu. Vyhodou je, ze mne z nej nemuze pronajimatel kdykoliv vyhodit a take v tom, ze to, co jsem ji splatil se mi vlastne zhodnocuje o cca inlfaci pres velmi velkou paku. Priklad: Koupim byt se temi uvadenymi naklady odpovidacim najmu. Pri rustu ceny bytu o inflaci to znamena, ze pri milionove hodnote bytu se mi zhodnoti za 5 let rekneme o 10%, ale z milionu, tedy o 100 tisic. Ale ja za tu dobu zaplatim 180 tisic z jistiny. Takze tech 180 tisic ma ted hodnotu 280 (180+100) tisic. Samozrejme, kdyz prodam, tam musim zapocitat naklady na prodej a dan, ale porad je to vyhodnejsi. Tj. tj najem by musel byt o hodne nizsi.
BTW - zasadni chyba - rezerva na nepredpokladane udalosti neni naklad na bydleni. Tim se stane, az se neco stane.

Ve svém si můžete dělat prakticky co chcete. V nájmu může být problém si i pověsit obrázek. Navíc vás může majitel kdykoliv vykopnout. Samozřejmě pokud je člověk mladý cucák nebo pipina, kterým stačí jen někde přespat a asi to nemusí být donna, je lepší nájem.

Zkuste mi, prosím, ukázat, kde se mi podaří žít 20 let v nájmu a ušetřit na rozdílu mezi splátkou hypotéky (+související náklady vlastníka) a nájemným na koupi nemovitosti. Pokud se bavíme o stejné nemovitosti v případě pronájmu i koupě.

Pokud na nájmu zaplatím mnohem méně, než za úrok z hypotéky + náklady na údržbu + pojištění + vytváření rezervy na nečekané události + daň z nemovitosti, tak po dvaceti letech placení nájmu máte hotovost ve výši ceny nemovitosti (pokud to můžete ušetřit), po dvaceti letech splácení hypotéky máte starosti s prodejem nemovitosti. (Tedy předpokládám, že chápete rozdíl mezi splátkou hypotéky a úrokem z ní. Podle toho, co píšete to ale vypadá, že tento rozdíl nechápete).

Dříve ,mám na mysli v 80 letech min.století ,nám bylo 20 a 25 ,byt jsme měli od firmy, kde manžel pracoval,,ceny nájmu a energií nebyli svou částkou - tehdy cca 500,- Kč ,jedním platovým příjmem jako dnes,spláceli jsme novomanželskou pujčku ,spořili jsme dětem formou pojištění se spořením,nějak to šlo lépe a snadněji,dnes ještě pracuji a po zaplacení pronájmu a duchodového pojištění již mnoho peněz nezbývá.Pravda je že mám jeden plat a jsem rozvedená.Takže ekonomicky nevyhodné.Děti již žijí samostatně ve svých domácnostech v pronájmuve svých 34 a 28 letech..Tak to jen tak pro porovnání .Pracuji stále jako prodavačka již 35 let a plat mám 6 x vyšší než v 80 letech.Když to shrnu ,tak si myslím že dnes je težší se osamostatnit.Ale každý žijeme v jiných ekonomických podmínkách a každý z nás měl a má jiné ekonomické možnosti.

Nezanedbatelným vedlejším efektem splácení hypotéky je vlastnictví nemovitosti. Vedlejsím efektem placení nájemného je to, že mi nepatří nic. Takže i když na nájmu zapatím mnohem méně, než za úrok z hypotéky + náklady na údržbu + pojištění + vytváření rezervy na nečekané události + daň z nemovitosti, je splácení hypotéky takřka vždy ekonomičtější. Celé kouzlo je v tom neposuzovat jen okamžitou výhodnost, ale dlouhodobý efekt. Dvacet let splácení nájmu neprodáte. Splacenou nemovitost ano.

Pokud je útok z hypotéky + náklady na údržbu + pojištění + vytváření rezervy na nečekané události + daň z nemovitosti nižší než nájemné, tak se hypotéka vyplatí.

Jak jste prisel na to, ze kdo si nepujcuje, chova se odpovedne? Jsou pujcky a pujcky. Hypoteka na bydleni, pokud neni nejaka kaskaderska, neni znakem nezodpovedneho chovani. Je nizko urocena, da se zajistit proti nekterym rizikum a hlavne je to forma vytvareni osobnich aktiv, ktera se Vam muze v budoucnu hodnit (napriklad v duchodu nebudete muset platit nesmyslne vysoky najem). Pokud je urok z hypoetky nizsi nez najemne, tak i pri nepocitani danoveho odpoctu je hypoteka ekonomictejsi nez najemni bydleni.

U nás na malém městě v naší ulici máme hned několik mama hotelů, ve 2/3 případů je zábavné vidět, jak mladí jelimánci investují do svých tuňáků každou korunu, aby se o víkendu projeli po obci a mimo ní. Kolem domu vůbec nepracují, trávu sekají jejich rodiče. Rodina, rodiče a výchova jsou základ, odtut pochází vzory pro děti, aby měly chuť bydlet ve vlastním a postupně si prací vylepšovat, udržovat a opravovat své bydlení. Ale přeji to těmto rodičům, jak kdo zaseje, tak sklízí...

Rada takzvaně hraběcí.

Obavam se, ze se mylite, Ivano. Podpora bydleni odectem uroku znamena jen to, ze ten, kdo si na bydleni nepujcil a rozhodl se nejprve nakumulovat nejake vlastni zdroje a chova se odpovedne (=nepujcuje si), je statem trestan, narozdil od toho, kdo si pujcuje. Spatne je to, ze stat si pres veskere proklamace, jak moc podporuje bydleni, vezme svych 15 nebo 21 % z toho, co za to bydleni utratite a stejne tak je spatne, ze vase superhruba mzda je "na vstupu" zdanena nekde kolem 50 %. Tam hledejme duvod, proc maji mladi (a nejen oni) nedostatek prostredku na cokoli.

Mí rodiče si byt vybavovali postupně, tak jak se jim podařilo z výplaty ušetřit. Já už se stěhoval do bytu vybaveného nábytkem, byť starším-použitým. Dnešní "děti" se už ovšem chtějí stěhovat do bytu vybaveného novým moderním nábytkem, velkou televizí, ... Tím je nepomlouvám, jen konstatuji vývoj (i když bych si dokázal představit trochu větší míru skromnosti např. při zařizování bytu). Mí rodiče i já jsme byt ovšem dostali přidělený státem, dnes je třeba byt koupit nebo pronajmout za nemalé peníze. A když k tomu připočteme náklady na vybavení bytu, jde o nemalé peníze. Takže se ani nedivím, že by rádi získali nějakou podporu. Na stranu druhou, výše dnešních úroků u hypoték jsou natolik příznivé, že zde fakt stát nemá prostor po podporu. A přestože často čtu, že dnešní stavební spoření už není tak výhodné jako dříve a že snad ani nemá cenu takto spořit, myslím si že právě pro nastartování nového bydlení má stavební spoření smysl. Možná ne jako extra výhodný zdroj úroků apod., ale jako odkládání financí, na které se jen tak jednoduše pro pořízení nějakých blbostí nedosáhne.

A čemu se divíte? Od rána do večera je jen slyšet, že podnikání je o čerpání dotací - kdo nečerpá a nepíše dotační projekty, jako by nebyl. Jak jsou malí živnostníci pijavice žijící okrádáním státu na daních - musíme je podojit, aby bylo na dotace. Jak je práce ve fabrice hnusná, ničící životní prostředí a nejlepší je jít spasit svět do neziskovky, opět placené státní dotací. Při takových vzorech je přece samozřejmé, že mládež také požaduje nějaké to čerpání dotací pro sebe.

Hledám pro svého 35letého syna vhodnou partnerku. Zn.: Byt má a z baráku se nehne.

Myslím si, že bydlení je dost podporováno daňovým odpočtem úroků z úvěru na bydlení. Když něco chci, musím něco obětovat a nemůžu čekat, že se někdo postará. My jsme s manželem měli po škole každý 6000 Kč hrubého. S tím jsme platili 2500 podnájem a z toho jsme ještě šetřili na byt. Rodiče nám dohromady přispěli 200 tis. Kč, což byla samozřejmě neocenitelná pomoc. Pak jsme si vzali úvěr na menší starší byt mimo Brno, který tehdy stál 750 tis., což nebylo zrovna málo. Po splacení úvěru jsme si na hodnotu bytu půjčili peníze na koupi pozemku na stavbu menšího domku mimo Brno. Pak jsme si vzali hypotéku. Půčku na pozemek jsme splatili prodejem bytu. Dnes po dvaceti letech úvěrů jsme takzvaně za vodou. Máme vlastní bydlení a jsme bez dluhů. Jedno vím jistě. U svých dětí bych byla ráda, kdyby měly sílu zařídit si to stejně. Nejlepší je, když se brzy osamostatní a pak jim ráda něco málo přispěji na bydlení.