Marný boj proti suchu! Miliardové dotace nás nespasí

Je zvláštní, že tomuto problému je více mediální pozornosti věnováno až nyní. Přitom sucho je podle mě mnohem horší, než sem tam povodně, byť jsou mohutné.Bez vody není život. Je milé, že opatření proti vodě v krajině fungují i proti vodě. Ale podívejte se kolem sebe. Všude je spousta zpevněných ploch, kde se voda nezadržuje ani nevsakuje. Teď jsem viděl v Dobrovízi halu Amazonu. Je to přes hektar plechové střechy. Jak asi bude fungovat, až zaprší, jak funguje teď za plného slunečního záření? Kdyby úředníci a zákonodárci byli co k čemu, už dávno máme zákonem nařízeno všechny nové ploché střechy stavět jako zelené, nikdo by nedovoloval srážkovou vodu pouštět do kanalizace, ať už splaškové, nebo srážkové. Všechno to množství jen vletí do řek a ve finále opravdu odteče pryč, místo, aby nám to naplnilo studny a krajinu celkově... Proč někdo pořád vymýšlí, jak pole za nesmyslné peníze rozdělovat polními cestami odnikud nikam a ztěžovat zemědělcům práci? Pokud nás mají "levně" nasytit, potřebují velká pole a velkou mechanizaci, i když to má své negativní stránky. Lepší by bylo, kdyby kolem nich byly alespoň nějaké meze a kolem silnic vyčištěné škarpy. K poslednímu odstavci článku: Dotace na řepku se nemusí líbit, ale podpora bioplynových stanic bez chovu dobytka je mnohem horší, protože řepka není nic proti kukuřici pěstované v jejich okolí a to bez jakékoliv rotace, nebo jen minimální. A pokud by se naši zemědělci měli vrátit k pěstování brambor a řepy, tak v prvním případě nás převálcují Poláci, v tom druhém bude velký problém, kam s tou produkcí??? Cukrovar zbyl jeden, nebo dva v celém státě. A pokud by měla být krmná, tak kdo se jí bude krmit?? Navíc se nedají pěstovat v suchém prostředí, narozdíl od ozimých obilovin. Článek je sice hezký, ale raději bych v něm našel vyjádření ve stylu, že nadávat na vládu sice můžeme, ale když chceme nějakou změnu, je lepší začít sám u sebe i když je to v malém a může to vypadat na první pohled bezvýznamně.

Sucha i povodně byly vždy. Jenže v posledních 80 letech jsou stále častější. Důvod? Narovnaly se říční a potoční toky, zmeliorovaly se pole a louky. Zabetonovala se spousta zemědělské půdy, vysázely se převážně smrkové porosty, zrušily se meze, remízky rybníky a lužní lesy. Ze zemědělství se stala průmyslová výroba, která zaměstnává a živí stále méně lidí. Velké zemědělské firmy nemají zájem na tvorbě a ochraně krajiny. Většina z nich hospodaří na pronajatých pozemcích a jde jen o to vytěžit z nich co nejvíce peněz. Podívejme se na průměrnou velikost hospodářství v sousedním Rakousku a u nás. Kdo z těch, kteří zrestituovali zemědělskou půdu na ní opravdu hospodaří. Ti kteří se do toho pustili, se o půdu opravdu starají a není jim lhostejné, co s ní bude nadále. Zemědělské dotace by měly být především určeny těm, kteří skutečně na půdě hospodaří, jsou ochotni žít na venkově, starat se o krajinu a ne akcionářům velkých firem.

Na vině je betonová lobby. A sprejování ze vzduchu letouny NATO

I za osm miliard se v tomto dá udělat celkem dost muziky, pokud bude program otevřen i "alternativně zemědělským" projektům. Na vykoupení několika hektarů zcela vyčerpané půdy a její osázení smíšenou kulturou "tvrdého sadu" nebo smíšeného lesa je třeba kromě čirého nadšení i investice, která je z hlediska onoho "nadšeného alternativního farmáře" je astronomická, i když v těch osmi miliardách byste si jí skoro nevšimli. Otázku tedy je, jak budou dotační programy postaveny. Jestli tak, aby si na ně sáhly velké firmy nebo tak, aby i sdružení nadšenců nebo jednotlivci mohli s pomocí státu efektivně pomoci se zmírněním problémů.