Diskuze: 11 věcí, které mi měl někdo říct už na střední

Emotivní ? Útočný? Řekl bych spíš, že článek oslovil nejaký váš vlastní mindrák, ale to neni autorova věc, ale vaše :-)

Hm,a téměř to vypadá,že jste se našla zejména v povyšování nad ostatní.To že se někdo hledá déle než Vy neznamená,že je o to horší.

moc pěkné

...jen víc mladých s takovýto fresh uvažováním!!!

Tak jestli se musíte půl života hledat, to je mi Vás líto, já to zjistila hned.

... no, trochu nefér , slyším neustále od lidí z branže, málo peněz, málo respektu, ale dnešní kantoři si ještě respekt a úctu nevypracovali a oni toho chtějí hodně a hned a to je podle mne ten kámen úrazu, protože život a praxe je od učitele, který nepoznal praktický život stejně drzé a nehorázné, jako když vystuduje a oni ho postaví k nepoznanému, škola života je, když si pracoval na mnoha měřitelných postech i podnikala, hned zjistíš kdo jsi a kam se tak hodíš !

inu, to víte - jsou chovný koně a tažný koně. ani jeden z nich na tom není subjektivně špatně a oba jsou užiteční. na rozdíl od koně ale vy máte šanci si vybrat. a vovovovotomtoje. nikdo vás nenutí makat a trpět. ale vede tudy jedna z tech cest jak uspět.

Eh... Jako ano, možná je to cool článek, který rozhodně má něco do sebe, ale nemůžu se zbavit toho děsného systémové dojmu "Musíš makat! Musíš hrozně makat aby z tebe něco bylo! Musí tě to fakt bolet, ale neboj, to je to nejlepší!", aneb jen další z motivačních článků... (možná bych i tady rád upozornil, že bolest je přirozeným alarmem, který nám říká, že při dané aktivitě je v daném místě něco špatně. Proč tedy existuje taková skupina lidí, kteří v podstatě tvrdí, že pro úspěch musí člověk trpět a co víc, způsobit si utrpení sám? :D ) Dále, nemůžu se zbavit dojmu, že autor článku si jím také léčil nějaký komplex, nebo minimálně honil ego.. Článek je až moc "emotivní", poměrně útočný a pro čtenáře i celkem ponižující.. A proč mám číst článek, který mi v podstatě nadává a tvdí mi, že pokud chci někdy něco dokázat, musím trpět? :D pffff lidstvo.... -_-

Pěkné. Ale na co se bude nadávat v hospodě a o čem se češi budou bavit až se tím všichni začnou řídit?

Pro Pavla: Já to chápu všeobecně i pro zaměstnance. Dělat práci, která vás baví, máte přesvědčení že přináší vám i lidem okolo. určitě se zajímáte o předměty, které vyučujete atd.. Sám jsem zaměstnanec a na mnoho učitelů si vzpomenu i dnes a stále je mám před očima. Myslím tím ty, kteří mi do života něco dali a jsem jim za to vděčný i za těch pár facek (doslova, za mě to ještě šlo a bylo to lepší než poznámka).

Považovat učitele za ztracence, protože učí a nepodnikají, je zoufalost. Jestli Vám někdy nějaký učitel ublížil, je mi Vás líto. Víte, jsou i jiné hodnoty než úspěch v podnikání. Ne každý může být podnikatel - buď na to nemá, nebo ho baví jiné věci, například učit. Někdo musí pro ty podnikatele taky dělat, někdo musí budoucí podnikatele vést k univerzálním etickým hodnotám jako pravda, láska, porozumění, respekt, tolerance... Postavte se na měsíc před tabuli a pak možná oceníte dovednosti učitelů. Učitelství je povolání, které se nedá dělat jen pro peníze, musí Vás bavit, abyste u toho vydržela. Mě to baví a rozhodně bych neměnila.

Těmihle radami bych doporučovala řídit se a nejenom těm náctiletým. Ještě bych přidala jednu radu a to, že je důležité svým talentem lidi neštvat, ale najít způsob jak i oni z talentu toho druhého mohou něco mít. Možná někdo neuplatní herecký talent přímo jako herec, ale určitě je dost jiných příležitostí, jak svůj herecký talent uplatnit. Také strašně moc si cením setkávání se s jinými národy. Úmyslně nemluvím o cestování, protože cestovat po světě je prostě pro řadu lidí drahé, ale setkávat se s jinými národy třeba tak, že poskytnete ubytování zahraničnímu středoškolskému studentovi už je za peníz, který si už může dovolit většina lidí a velké odlišnosti národů přináší i velice zajímavé inspirace a poznání. Často jde o to nebát se udělat něco neobvyklého, když to nejde jednou cestou, hledat druhou, třetí ... stou.

tak to se fakt povedlo, to schovám dětem

Nezlobte se na mě, ale to je kravina. Orel much nelapá.

Pěkný článek, k němu jen několik postřehů či analogií: 1. Nikdo ti nic nedluží Každý svého štěstí strůjce. Vidíš-li, že je někdo úspěšný, přemýšlej, jak to udělat, abys byl také úspěšný namísto hledání důvodů, proč to nejde. Nezáviď, přej a bude ti přáno. Spoléhej se více na sebe, ne na ostatní (stát). 2. Začni hned teď. S tím, co máš To je ekonomie v praxi. Využívání dostupných zdrojů co nejlépe. Spoř, akumuluj kapitál a investuj. Jak hloupé jsou naopak nápady typu šrotovné (dotování cíleného ničení použitelných zdrojů) nebo budování ekonomického růstu na bázi „budeme rozbíjet okna, aby je jiní mohli zasklívat“. 3. Vyber si, pro koho to děláš a komu se chceš zalíbit Máš-li nějaký cíl, jdi za svým, podnikej. To je hybná síla ekonomiky. Nenech si rozmluvit okolím, že na to nemáš nebo že to není nic pro tebe. 4. Česko je ostrov. Odpluj Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Poznávej cizí kultury, buď tolerantní, neměj předsudky. Udělej si vlastní názory, nepřebírej je z médií. 5. Oslavuj dřinu, ne výsledky Tvrdě a vytrvale pracuj, nenech se odradit, výsledky se dostaví. Jinak na-přes-držku nejste, pane Kašpárku. Oceňuji, že mnohdy umíte píchnout do vosího hnízda či jdete proti proudu. Neříkám, že s Vámi vždy souhlasím. To byste ale ani nechtěl. Ať se daří.

Od učitelů? Od těch učitelů, kteří jsou sami poloztracení, proto učí, nepodnikají? Pro mladé lidi není příkladem vůbec nic. Na jihu je mezi nimi 40 % nezaměstnanost, a nikoho z místních pubošů to nijak nenakopne.
Člověk se s tou schopností měnit vlastní život, lidi a události kolem sebe už narodí (proto taky většina obyčlidí nikdy nepřekročí vlastní stín - nebylo jim to dáno). Někdo ji začne rozvíjet brzy, někomu to trvá i roky.

Proč víc právě na netu, a ne v reálném životě?

Tak to jste měli tento článek zveřejnit dříve, nebo dalšího půl roku počkat.

Aha, už rozumím. No tak to je naprostá blbost přece. Hledat či čekat takové souvislosti jaksi za každou cenu je projev toxického myšlení.

Buďte zdráv, jaký článek na Investujeme máte na mysli? (Každopádně vás můžu ujistit, že tenhle text psal Michal K. někdy před půl rokem. Před měsícem se nám o něm zmínil, a když jsme ho viděli, poprosili jsme ho, aby se k němu vrátil a přichystal ho pro nás.)