Tomáš Matoušek: Stát se nám příliš plete do života

Z převratných novinek této vlády zůstává jen pachuť prošustrovaných financí na nefunkční nebo zbytečné projekty,bez kterých by se občan docela rád obešel.
Další důchodový pilíř považuji za jeden z nich.Do stávajícího důchodového připojištění je zapojena velká část populace. Nechápu,proč se zavádí něco nového.Ona vidina toho,že s mými penězi bude zacházet soukromá společnost a já jako přispívatel nemám možnost nic ovlivnit a je mi odebrána možnost v případě neprosperity z takové společenství vystoupit,odporuje tržním zásadám.Proč by se takový fond snažil o řádné zhodnocení,když o své příjmy nemůže přijít a provizi má tak jako tak zaručenou?Jak se může dneska lidem slibovat dost nemalé zhodnocení na 30 let dopředu,když se ani nedokáže odhadnout vývoj na pár měsíců?
Jedinou jistotou druhého pilíře jsou zákonem stanované provize. Na mé vložené finance se žádné pojištění nevztahuje a v případě hrozícího krachu můžu jen tiše sledovat jak mizí v nenávratnu a ze mne se stává na stará kolena žebrák,protože na jiné úspory mi už nezbylo.
Podmínka odpracovaných 35 let pro příspěvek k důchodu vzhledem k předpokladu možné i dlouhodobé nezaměstnanosti může zapříčinit,že nedostanu vůbec nic,pokud nebudu zvládat pracovat ještě po sedmdesátce.
Považuji tento pilíř za další stresující faktor života.Z těchto důvodů považuji své rozhodnutí zajistit se na stáří všemi dostupnými prostředky mimo tento zrádný pilíř za nejoptimálnější.