Reportáž z okraje: Předlice, bída žitá až na dřeň

Petra Dlouhá | rubrika: Reportáž | 4. 3. 2013 | 22 komentářů

Osm hodin, Pařížská ulice. Syrové ráno v syrovém městě. Jsem v Ústí nad Labem. Rozhodnutá vypravit se do míst, odkud už prý vlak do normálního života nejede. Chci napsat o lidech, o kterých se nemluví, a když, tak jen jak se jich zbavit. Chci vědět, co znamená: žít na okraji. V zahrádkářské kolonii nebo se štěnicemi mezi plesnivými zdmi ubytovny, které se přezdívá Prasečák.

Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

15. 2. 2014 22:15, anezka

Rodina joniova pochazi z Moravy,ale nejedna se o zadne bohace zbohatli az NA.prostituci PO pristechovani do predlic a vydelavaji NA obycejnych chudich lidech,zmrdi.vubec nechapu proc je vsechny jeste nepozavirali.

+74

Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

4. 3. 2013 19:29, mikonako

A gdo do Ústí a vůbec do Čech zval cikány ze Slovenska - gdo jim to umožňoval, gdo je v tom podporoval a hlavně gdo z těch rádobyaktivistů dává vinu za jejich nevzdělanost a nevzdělatelnost,nepřizpůsobivo stcivilizačním návykům a neschopnost akceptovat vše /nejen práva ale i povinnosti/ co k životu v civilizaci patří, státu,městu,kraji a ostatním normálním lidem ? Až se veřejně toto vše sdělí pak by jistě hodně rádobyexpertů na lidská práva přišlo o své bezpracné pašalíky.....

-80

Reagovat na příspěvek

Další příspěvky v diskuzi (celkem 22 komentářů)

4. 3. 2013 14:55 | sara b.

Ze své zkušenosti mohu říci, že článek je reálným pohledem na lokalitu Předlice a lidi, kteří musí dnes a denně zápasit o svou důstojnost a smysl svého holého života v nepřívětivých podmínkách českého ghetta. Redaktorce velký dík za empatii vůči nejchudším, i za to, že se mezi ně vypravila.

Reagovat | Citovat | Nahlásit

4. 3. 2013 10:00 | PetrVysocina

U článku byla anketa, zda jsem nebo nejsem rasista. Upřímně řečeno nevím, moje dcera má ve školce nejlepší kamarádku Vietnamku. Obchodně jsem jednal s Vietnamci, necítil jsem ani špetku rasismu. Lidé se kterými jsem se setkal ctili domluvená pravidla a domluvil jsem se s nimi. Co se týče nepřizpůsobivých lidí (určitě ne všichni) pak je rozhodně nevyhledávám a neubytuju je ve svém bytě.

+32

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Stránka 2/2

Předchozí

Následující

Ušetřete s Peníze.cz

Chci si spořit na stáří Chci splatit své závazky Chci půjčit na plánované výdaje Mám finanční potíže

Chci také ušetřit

Spočítejte si