Petr Němec: Získat od banky zpět poplatek za vedení úvěru? Jde to! Jde!

Dobrý den, s tímto argumentem se velmi často setkávám a pochopitelně jej chápu, neboť se opírá o jednu ze zásad soukromého práva - smluvní volnosti. Avšak smluvní vztahy jsou i v soukromém právu omezeny zákonem a není tu absolutní volnost a jsou tu jistá pravidla. Například, pokud zůstaneme u úvěru, je zakázána lichevní smlouva, respektive existuje omezení výše ročních úroků, které by se již příčily dobrým mravům. Lichvářské úroky nejde platně sjednat, ačkoliv smluvní strany smlouvu podepíšou i s úrokem 60 % p.a., takové ujednání je neplatné. Stejně tak je neplatná drtivá většina rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách atd. A nebo v případě nájemních smluv je velká část smluv neplatných, protože strany napíší, že součástí nájemného jsou i zálohy na energie. Smluvní vztahy jsou tedy i o tom, že strany mají znát právo a limity stanovené kogentními ustanoveními. V praxi se pak běžně stává, že klienta poučím, že to, co prosazuje do smlouvy, je neplatné, ale on to tam mnohdy chce, aby zastrašil protistranu. Nebo jej poučím, že to, co chce protistrana, je neplatné a pokud na tom protistrana trvá a udělá nám kvůli toho ústupek někde jinde, tak jsme jen získali, protože si protistrana vlastně prosadila neplatné ujednání, které jakoby nebylo. I o tom je právo. A pokud banky mají ve smlouvě neplatné ujednání, tak se nemohou divit, že se klienti neplatnosti dovolávají. Banky prostě pochybily (u spotřebitelských věcí se to stane lehce, vývoj je zde skutečně překotný a těžko předvídatelný) a teď za to musí banky platit. Klienti by byli hloupí, kdyby pochybení banky nevyužili. Ostatně platí i zásada vigilantibus iura scripta sunt, a banky zde pochybily a tak z toho mohou těžit klienti. Navíc to vypadá, že nyní jsme ve fázi, kdy banky moc dobře ví, že si účtují poplatek protiprávně, ale snaží se jej udržet co nejdéle, je proto důležité, aby se klienti co nejrychleji a co nejrazantněji této praxi postavili. Petr Němec, www.jdeto.de