Vstoupit, či nevstoupit do druhého pilíře? Dilema i pro finanční instituce

Dovolím si parafrázovat autora - až bude vyrážet do terénu „velká finančně-poradenská firma v rámci masivní reklamní kampaně“ , musí se připravit na argumentaci vůči faktům, které pro prodejce sice mohou být „žabomyšími spory“, ale pro někoho, kdo se chce „na doživotí“ uvázat mohou mít podstatné vypovídací schopnosti.

(A propos – pozor na to, kde se láme PR s obsahem Důchodového doporučení podle §87 a 88 zák.426/2011Sb., kde již prodejce nesmí klientům zamlčovat všechna související negativa…)

1) Nedokonalost legislativy - jak to, že legislativa vzhledem k ustanovení §201 zák.427/2011 Sb., který určuje přechodné období na získání odborné způsobilosti prodejců investičních penzijních fondů - umožnila to, že budou v prvním – klíčovém půlroce reformy ( původně navržený rok se vlivem hromadného odporu odborné veřejnosti zkrátil na půlrok) moci investiční důchodové fondy prodávat i osoby bez předepsané kvalifikace ? Jak je možné, že neexistuje opravný prostředek proti vstupu do II.pilíře ? Neodporuje tato situace základnímu ústavnímu principu ?
O kvalitě penzijní legislativy ani nemusíme moc spekulovat . Příklad z praxe – v r. 1994 se autoři legislativy penzijního připojištění bili v prsa , jak je to super systém,bezpečný, se státní podporou a dohledem. V prvních 6-ti letech fungování penzijního připojištění ale fyzicky šlo do likvidace 12 penzijních fondů( ! tj. více jak čtvrtina systému! ) a ne všechny penzijní fondy vrátily vklady svým klientům. Našly se i fondy, které nevrátily vůbec nic ( viz rejstřík úpadců ).

Sice se to týkalo cca 60.000 klientů, ale poukazuji tím jen na systémovou chybu, která se stala, resp. na precedentní nedokonalost penzijní legislativy, kterou si ale tehdy nikdo na startu fungování systému nepřipustil. Tehdy také - podle zák. 42/1994Sb. - dohlíželi na fungování penzijních fondů depozitáři a MF atd…

A navíc stát po 18 letech jednostrannou změnou legislativy penzijní připojištění uzavřel, nevydrželo tedy na trhu ani pro jednu generaci střadatelů, to také pro „státní produkt“ spoření na penzi není zrovna dobré vysvědčení. A legislativa ? Projednával snad stát nebo fondy se svými účastníky, zda s těmito jednostrannými kroky – tj. transformací a uzavřením systému souhlasí ? Jednal snad někdy někdo s klienty penzijních fondů o tom, zda souhlasí se zavedením poplatků za přestupy, se zavedením poplatků za výplatu odbytného , nebo o změnách výše vypláceného příspěvku?

A propos - o tom, jak se do budoucna bude vyvíjet systém, uzavřený pro nově příchozí, ze kterého budou klienti již jen odcházet z hlediska nákladovosti a výnosnosti – můžeme spekulovat dlouho, ale nechť o tom uvažují hlavně klienti penzijního připojištění sami…

2) Finanční poradci jsou placeni provizně a ne honorářově(hodinovou sazbou) za poradenství, čili klienti podepisují s poradci jimi doporučené konkrétní smlouvy. Byť se někomu může zdát státem určená provize 830,-Kč málo a z PR článků to někdy vypadá, že nebozí poradci budou pracovat téměř zadarmo oproti provizím, na které jsou zvyklí z hypoték a životních pojistek , nezapomeňme ale na to, jak se masovými vlnami prodávalo například penzijní připojištění.

Po určité mediální masáži a zevšednění již pak málokdo přemýšlel o funkcích produktu a ještě méně osob si přečetlo krátký zákon a svou smlouvu. Pokud je pak poradci oslovili, nebyl již s podpisem klienta žádný problém a smlouvy se jen hrnuly – viz tzv. „poradenské žně“ koncem roku 2012.

3) pan Vlnas zmiňuje „velmi slušně nastavené nákladové podmínky“ – dovolím si poukázat, že ale ani v příslušné legislativě – tedy zák.426/2011Sb. a ani ve smlouvách účastníci nemají stanoveno, že toto výchozí nastavení nákladovosti je napevno nastaveno na celou dobu účasti klienta ve fondu…napevno je ve fondu systémem „One way Ticket“ usazen pouze klient…

Všichni analytici, propagující II.pilíř rádi zapomínají na to, že se především jedná o politicky ovlivnitelný systém, bez jakékoli národní historie, který se v Evropě spíše omezuje nebo stagnuje ( Polsko,Slovensko,Maďarsko,Poba ltí)a kde klient v české variantě má jen dvě základní jistoty :
a) „Never comeback“,
b) snížení nároku na státní penzi o poměrnou část, odpovídající vyvedení 3% sociálního pojistného.