Už nemůžu dál! Jak poznat syndrom vyhoření

Zrovna tohle je pro mne rána. Já a vyhořelej, jenže ačkoliv jsem vytvořil neskutečnou produktovou cestu, nové technologie, a lidem seto hrozně líbí, sám to již nedokáži realizovat (je to prostě opravdu moc velké). Dělal jsem na tom 20 let, nejezdil ani na dovolenou, málo odpočíval, ale práce byla pro mne drogou. Výsledky úžasné. Finančně ale špatné, byl to především vývoj, prototypy, a k tomu nedostatečné zázemí a absence dalších spolehlivých a odhodlaných spolupracovníků. Stálo to víc, než jsem tím sám mohl vyprodukovat. V momentě, kdy jsem to chtěl vypustit do světa tak trochu sériově a tedy efektivněji, podrazil mne první dodavatel a udělal na mne boudu za víc jak půl milionu (více jak 200% si přirazil).Viděl má díla a domníval se, že jsem za vodou a že mne tedy exekučně "obere". Nebylo co brát. Tak na mne podal trestní oznámení že jsem neměl úmysl to zaplatit. Tuto akci provádí právník - syn majitele firmy ( tatínek chytá dušičky a syn je právnicky topí). Soudy jsou nadšené "zpracováním" žaloby a moje žádosti o důkazní řízení se míjí účinkem. Onije prostě k rozhodování nepotřebují, žalující strana už toho dodala dost. Odsoudili mne (zatím nepravomocně -nejříve sproštěn, odvolací soud mne zařadil do krabičky "mohl" a doporučil odsoudit neznaje neprovedené důkazy) za to, co jsem nejen neudělal, ale ani nemohl, předmětná částka byla fiktivně vytvořena. 20 let vývoje zcela bezkonkurenčních technologií a produktů (oceněno účastí ve finále pražského kola Živnostník roku 2018 - velmi odbornou porotou), teď bylo soudem ohodnoceno jako diletantizmus a nezodpovědné podnikání. Takže bez finnací, se závazky, se stamilionovým byznysem "v šuplíku", bez investorů, a se zájmem zákazníků (poptávky i za několik miliónůdenně nejsou vyjímkou a to prosím bez reklamy). Celý život svojí prací okrádám rodinu a děti až i oni jsou unaveni a tak trochu mne hodili přes palubu( nedivím se jim, strašně moc jsem jim to nyní chtěl mnohonásobně vynahradit).V dané situaci jsem nucen úplně skončit, zahodit svůj život (práci). Nemám žádnou smysluplnou perspektivu, dlužím i to co si na mě"dodavatel" vymyslel (prachsprostá krádež za tleskání policie a soudů - to mne asi dostalo nejvíc), neexistence spravedlnosti, smysluplných reakcí investorů a s nálepkou "budižkničemu". Jak dál, když budu brzo i na ulici. Družka je také unavena, nedokážeme se již uvolnit a tak jen žijeme vedle sebe. Nemohu takto žít. Frustrace z nemožnosti v ČR uspět s tak velkým programem, srážen absolutní nespravedlností, nemožností to fyzicky zvládat, pod tlakem "časově" nespokojených zákazníků (i když ti mi asi rozumí nejlépe - nebý jejich pochopení, už jsem to vzdal) a ne zrovna vzvétající rodinou pohodou (Nežiji s dětmi). Cokoliv udělám, bude jen pokus přežít. Ne žít. Proč? Bez pomoci už na to nemám sílu. Za duševní podporu, názory a případně i jinou smysluplnou pomoc, budu vděčen.

Co jste sinzvolili....

Prosím vás, vy koktáte? Jinak tyhle tečky do vytracena signalizují spíše ambivalentní postoje, což není moc dobré. Obsahově to zkuste vysvětlit vyčerpaným lidem v předseniorském věku a ještě byste mohl dodat něco o VÝZVÁCH...

Kecy v kleci... Když musíte, jinak přijdete o práci a po padesátce těžko budete hledat novou, tak musíte. A hledat oporu u lidí kolem je sice hezká rada, ale ne každý takové lidi má...

Ale to není o iluzích a přáních, nárocích na sebe. Prostě musíte, musíte, za všech okolností a bez pomoci a podpory....

Nikdo Vám nepomůže, nikdo Vás nepodpoří. Na to nelze spoléhat. Spíš naopak, ještě Vás dorazí.

"Důležité je, abyste měli kolem sebe dobré rodinné zázemí či kvalitní přátele." Ha ha ha, v dnešní době, kdy se lidi ignorují? A ještě kolují články a cintáty na téma: "vyhýbejte se lidem, co jsou skleslí, ať si sami nekazíte náladu", "když někoho ignoruješ, učíš ho žít samostatně". Rodinné zázemí není, kvalitní přátelé také ne. Teorie je hezká, v praxi nemáte šanci.

Napsala jste to naprosto přesně...bohužel tak to je.

Těžká situace...nicméně řešitelná...časem...nic nejde hned...obzvláště ztráta iluzí a ideálů...nároky na sebe...a pak bum...Na druhé straně je to neskutečná lekce pro nastavení životních priorit a osobní rozvoj...Je to situace, kdy nás život sám zastaví...abychom udělali paradoxně největší a nejdůležitější pokrok ve svém životě...přehodnotili a nastavili znovu. Život nás zastaví pouze v případě, že děláme něco špatně...a říká...brzdi..a přemýšlej kam, kudy a jak...tak ti to nesvědčí...špatná cesta...Je jedno, jak to mají jiní, je jedno, co říká společnost - průměrných lidí je většina a čtou Blesk...Důležité je, co chce každý individuálně...srovnávat se nemá smysl...jiná startovací čára..jiné okolnosti...prostě hlavně nesrovnávat...pouze svůj rozvoj...A jednoho dne, po období zpomalení přijde zase jasno...jasno v hlavě...a pak přijde ta nová síla...Máme blahobyt, komfort, technologie...a máme nemocné hlavy...pak nemoci - rakoviny, mrtvice, infarkty...jsme děti přírody...a jakýkoliv odklon nás degeneruje a zabíjí....

Cesta z vyhoření je nesmírně těžká a sami nato těžko stačíte. Je třeba podpora okolí a milující osoba která vám pomůže opět najít ztracenou radost ze života a pomůže vám najít nový smysl života a získat opět umění se radovat z maličkostí. Když vám nikdo nepomůže, sami se z toho sotva dostanete.

Jestli Tě život dovede až do stavu vyhoření, neubráníš se. Amen. Můžeš jen projít vzkříšením a znovu se rozhořet. Je to těžké, ale jinak to nejde. Psychologové Ti nepomůžou, jen to okecají, shrábnou peníze, ale nic za Tebe neudělají. Je to jen na Tobě a na osudu - buď Ti dá šanci a využiješ jí, nebo ne.

To ja si za vsechno muzu sam. Na vsechno jsem koukal dost naivne, mel jsem vysoke pozadavky, chtel jsem vic casu, vic penez. Myslel jsem si, ze si staci veci jen prat. Vytycit si cil a jit za nim. Ale behem ty cesty jsem zjistil, ze na nic nemam. Ze nezvladam zakladni veci. Nadseni se promenilo ve zklamani. V pocit menecenosti, nastvanosti sam na sebe. Pripadam si podvedeny systemem a sam sebou. Sel jsem si prece za tim, co jsem chtel. Mel jsem vizi a udelal jsem odvazna rozhodnuti..ale ted? Ted mam pocit, ze jsem na pokraji totalniho selhani. nenavidim delat zbytecne veci a obcas mam pocit, ze vsechno na co jsem za posledni dobu sahnul bylo uplne zbytecne. Ubiji me delat zbytecne veci a zbytecne uz mi prijde snad vsechno..obcas se seberu a reknu si, ze to zvladnu, ze porad neni vse ztracenu. Porad sveho cile muzu dosahnout. Ale je to jak vykopat kavovou lzickou jamu na mamuta, ktery ani neexistuje...jestli vubec nekdy existoval...zacal jsem byt totiz i silne neduverivy v cokoliv co nam spolecnost tvrdi

Zkuste se zaměstnat jako jazykový lektor ve firmách, kde sice nikomu o jazyky nejde, ale pro pracovníky je to povinnost, o kterou nestojí a neradi tam chodí....kde ale chovní najdou způsob, jak stejně nic nedělat,ale bude to na vás, pokud neudělají zkoušky... Pokud si stěžujete na špatnou docházku, je to váš problém- protože " neumíte zaujmout", pokud někdo na konci roku zkoušku neudělá, odejdete,protože jste ho dobře nepřipravili a vaše výuka není na úrovni. atd, atd. Dřív to takto nebývalo, ale dnes, jakoby chovných přibývalo...a stres je to veliký, protože jste odpovědní za něco, co ale můžete jen minimálně ovlivnit.

Zkuste jen naznacit pri soucasne situaci ve zdravotnictvi, ze jste vycerpana nebo pretizena.To co drive delalo pet sester, ted navali na jednu a na všechno je papir, ten to snese. Mizerne ohodnoceni a prakticky porad v praci,protoze nejsou zalohy za nemocenske.Odnese to ten kdo je jeste zdravy.A pokud take padne?Zbavi se Vas a neni Vam platne, ze mate přes 20 let praxe a delate svoji praci dobre.Rady jsou tu sice pekne,ale na nic.

A co když ženská vyhori po 9letech doma s detma..úniku není,práci za ní nikdo neudělá a přenáší svý depky na děti...mateřství je nevdecnej job... VSeznamech profesí ohrožených vyhorenim nikde nečtu že právě tohle může být sakra rizikové povolání...ale kdeže..ona je to přeci dovolená:))Kdyz má někdo smrtelne nemocného blízkého,taky z vlaku jen tak nevystoupí ,nemůže říkat ne nebo zahodit zodpovědnost a jít na hodinu jógy....

Dobrý den, mohla bych Vás požádat o vyplnění dotazníku ohledně syndromu vyhoření? Je zcela anonymní a bude použit na soutěž SOČ. http://www.survio.com/survey/d/B5W9M9L9V6N8I8T1Z

Já zkusil dle doporučení brát guaranu v Brainstartu, je pravda, že je to opravdový životabudič, únava i stres se částečně ztratil. Asi nepomůže těm, kteří již syndromem trpí, ale jako prevence dost dobrý :)

Máte syndrom vyhoření? Přidejte se k nám na FB http://www.facebook.com/groups/575087569198432/

ono se to lehko řekne,zkuste šéfovi říct že práce nemá nožičky a neuteče!Možná tak někde v kancelářích ,ale u pásu či za pultem kde jde o obrat firmy?Plno lidí ve vedoucích postavení je workoholiků,obzvlášt ti mladí.Myslíte že mají pochopení že ne každý má v zadnici vtrtuli a každý má svou určitou hranici ve výkonu?Dnes je nejvíce nemocí ze stresu,stále se zvyšujícímu pracovnímu tlaku a hektičnosti,dnes je na prvním místě výkon,rychlost,materialismus,p enízea prestiž.Až pak někde v koutku se choulí naše zdraví.A kdo nestačí tempu tak má padáka,co natom že je spolehlivý,má zkušenosti,pracovitý,férový... ..