Šedesát korun na hodinu stačí. Patnáct způsobů, jak se připravit o dýško

No já tuto situaci vnímám podobně. "dýško" beru jako odměnu za něco navíc - když mě obsluha donese v putyce čaj s medem a citronem ( nikoli kyselinou citronovou ) nebo když nám v restauraci přinesou pro psa misku s vodou, aniž bych je o to žádal ap. prostě něco co nemají naceněné v jídelním lístku a je v tom vidět ochota a úsluha vůči hostům.
Rozhodně ode mě bohužel nemůžou čekat, že když si dám meníčko za 65,- a mattonku za 25 tak budu zaokrouhlovat na kilo..., to spíš při té židovské ceně pití odmítnu a půjdu si za poloviční cenu koupit pětinásobné balení vedle do sámošky ( platí u meníček přes oběd, kde se rychle potřebuju najíst ) posedět večer s partnerkou na víně nebo na pivě je něco jiného - tam jde o to pití a společnost.
Teď řeším u zahrádek takový rozšířšnější způsob, jak dle mého "maximalizovat" spropitné a to kasírovat po každém přineseném pití. Toto jsem vyřešil jednoduše. Nedávám nic a spropitné dám až si objednávám poslední pivo.
A jestě jedna perla k té "šedé ekonomice" byl jsem v jednom "nóbl" podniku, kde jsem po útratě potřeboval pro zaměstnavatele potvrzení o pohoštění. No řeknu vám, že se do toho zaangažoval téměř celý hotel, nechali si z restaurace vyjet přesný účet a na můj dotaz zdali tam mohou připsat i to spropitné, které bylo téměř 250,- mě suše odpověděli, že nemůžou. Toto byl dańový doklad prosím. Takže příště bez korunky navíc...